Jako školní holčička jsem milovala Řecké báje a pověsti. Legendy o lásce až za smrt, úchvatné podsvětí s Kerberem, co chrání vchod do Hádovi říše. Převozníkem Charónem. Apolóna a jeho slunečné vůz, záletného Dia, moudrou Athénu. Prostě celý ten řecký panteon mě udivoval. Možná jsem tím nevědomky otevřela pandořinu skříňku a dostala se do problému, z kterého se asi jen tak nedostanu.
      Nejspíše je na místě, vylíčit vám, proč jsem v tuto chvíli schovaná v celkem malé skříni a klepu se hrůzou. Není to tím stísněným prostorem, ale tím, že mám na sobě svatební šaty a jsem někde na dně moře. Nevím přesně, které dno jaké slané louže to je. Můj příběh začal před týdnem.
     Musím se vrátit trochu v čase. Po té co jsem dokončila střední školu se zaměřením na ekonomii, díky studijním výsledkům, jsem ihned získala místo v partnerské firmě, naší školy. Pilně jsem pracovala, zdokonalovala se a šetřila, co se dalo. Toužila sem po slunné dovolené na jednom z Řeckých ostrovů. Můj sen se mi splnil. Deset dní, pod uhrančivě modrou oblohou, hořícím sluncem a tónů olivové zeleni a hnědé sieny na obzoru s temně modrými hlubinami moře.
        Nezáleží na tom, který ostrov jsem si vybrala, můj osud by pravděpodobně skončil stejně. Možná, kdybych nebyla dlouhonohá, štíhlá plavovláska s modrýma očima, tak by se to nestalo. Kdo ví? Já jen vím, že je mi jeden a dvacet a nemám v plánu říci své ano. Komu to? Nikomu víc, nebo míň, než Posejdónovi.
       Rvete si vlasy?
       Ano já taky. Byla jsem přesvědčena, že je ženatý a neexistuje.
      Jeho nádherná manželka, které neustále zahýbal a plodil děti se měla jmenovat Amfitríta. I ona se podle legend za něj nechtěl provdat a uprchla. Jenže ona byla bohyně a já jsem jen smrtelnice, kterou si oblíbila bájná bytost, přesněji bůh moří.
        Zrobte mexickou vlnu, já pláču.
        Zas odbíhám od příběhu, slibuji, že už budu pozornější.
       Jak jsem řeka, hned po maturitě jsem nastoupila do účetní firmy, která spolupracuje s naší školou. Jen dva studenti, co mají celé čtyři roky nejlepší výsledky a maturují s vyznamenáním, dostávají okamžitou nabídku práce. Pracovala jsem tvrdě na svém snu. Mít práci v této firmě je splněný sen. Jednak, je zde umožněný růst, postup po žebříčku funkcí a dost slušný pat. Už na základce mi došlo, že patřím svým vzhledem k těm, co jsou krásní. Tak jsem jej začala schovávat. Nosit nudné, nevýrazné oblečení, chovat se tiše, nenápadně a hlavně nepůsobit žensky. Chtěla jsem, aby můj spěch byl můj.
        Neměla jsem zájem o dárky z pozornosti. Můj nadřízený, je mou prací a důsledností tak ohromen, že mi vlastně pomohl s výběrem dovolené, doporučil mi jak ostrov tak i ubytování od jedné rodiny, co má uzavřený okruh lidí, kterým nabízí své služby. Mám pro sebe malý domeček s koupenou, ložnicí a kuchyní. Před domkem je zahrádka s rozmarýnem a šalvějí. Za domem je sráz, z kterého je nádherný výhled na moře. Velice prudkou cestičkou se dá sejít na pláž, která je odlehlá a znají jí jen místní. Jen v bikinách a ovázaným pareem, slaměnou plážovou taškou s nezbytnými věcmi jako je opalovací krém, voda, jablko jsem se tam vydala.
          Bylo to hned první den. Nechtěla jsem promeškat jedinou minutu a užívat si zaslouženého odpočinku. Sedla jsem si na chladnější místo na pláži, kochala se tou nádherou před sebou. Ani jsem neslyšela kroky za sebou: ,,Líbí se ti moře?" Ten hlas, jako by na basu hrál. Hřejivý, hluboký sexy a s nádechem přízvuku. Zatím jsem se neotočila, chtěla jsem nechat své představy o vlastníkovi toho hlasu běžet volně. ,,Ano. Je nádherné. Tady je to nádherné." Čekala jsem, že někam projde, nebo mi položí další otázku, ale nic. Otočila jsem se, nikde nikdo. Začala jsem o sobě pochybovat. Vlastně mi nedošlo, kterou řečí hovořil. Česky, německy, řecky, anglicky? Šla jsem vyzkoušet teplotu vody, stále ovázaná zeleno-tyrkysovým šátkem v bílých bikynkách, jsem se brouzdala po kotníky ve vodě, byla skoro až moc tepá. Dopadly na mě kapičky vody, otočila jsem se do směru, odkud na mě přistály. Musela jsem s dát pozor, abych neotevřela ústa. Stál tam jak mramorová socha, vypracované tělo, zlatá pokožka, rozcuchané, mokré vlasy a nahý. Nebudu puritánka, i tam dole, to bylo krásné. Rychle jsem odvrátila pohled zpátky k velké louži: ,,Ehm, omlouvám se, nevěděla jsem, že tu ještě někdo je." Zkoušela jsem dát dohromady větu napůl anglicky napůl řecky.
        Zaslechla​ jsem, jak se zasmál: ,,Jsi roztomilá, jsi jí tak podobná. Myslím, že jsem tě našel." Nějak jsem těm slovům nevěnovala pozornost, taky proč. ,,No myslím, že se vrátím, domácí by byla nervózní, že jsem si nevyzvedla věci." Plácala jsem hlouposti, aby bylo jasné, že na mě někdo čeká.
        To jsem se přepočítala, když si mě tiskl k široké, horké hrudi a nesl mě v náručí do vody. Snažila jsem se vykroutit, ale byla jsem bez šance. Šel dál, a dál, už jsem i já byla skoro potopená: ,,Počkej, to nezvládnu, tady už nestačím, nejsem zdatná plavkyně." Ani jsem se nesnažila o lámanou řečtinu či angličtinu. Celou tu dobu, měl nečitelný úsměv. Teď sklopil pohled ke mě: ,,To není ani třeba." Pokračoval tak, že už jsem se šponovala, abych vůbec mohla dýchat. Zaslechla jsem smích: ,,Jak jste zvláštní." Přitiskl mi svá ústa na má. Neměla bych, ale byla jsem najedou úplně klidná. Oba dva jsme byli pod hladinou. Odrtrhnula jsem se od polibku, z kterého se pomalu stala záležitost mládeži nepřístupno.
         Široce jsem otevřela oči, já dýchám. Pod vodou?
         ,,Tak krásko, vítám tě v mém kásloství." Dobře, pravděpodobně ještě spím v letadle. Štípla jsem se: ,,Au." Nadzvedl své hezky tvarované obočí. ,,Ale, nic." Zahuhlala jsem. Nespím. ,,Tak už je tu kočár, bude ti to určitě pohodlnjší." Kývnu hlavou. Jestli jste čekali něco jako mušly taženou obřími mořskými koníky nebo delfíny, no já taky, tak ne. Vypadalo to spíš jako lusní auto něco jako lexus, jen to bylo lasurovitější. ,,Připoutej se. Do paláce je daleko." Zas jen přikyvuji. Sedím, koukám si na ruce a mnu v nich pareo. ,,Co se to děje?" pípnu. Určitě jsem se utopila a tohle nějaký trest. ,,Našel sem si novou manželku." Cože? Asi začínám ztrácet sluch: ,,Co prosím?" Zářivě se na mě usměje a jeho oči zablýsknou: ,,Že se s tebou ožením. Budeš krásná královna." Cože?! ,,To je asi nějaký omyl. Já nemám modrou krev a nejsem ničí nevěsta." Ovine mi ruku kolem ramen a přitáhne si mě těsně k sobě: ,,Drahá, vím, že tobě to příjde náhlé, ale věř svému Bohu, ví to lépe." Dobře, je pravda, že jeho fyzická podstata mě rozechvívá do morků kostí, musím hlídat, kam se dívám, protože, on se evidentně za svou nahotu nestydí. Jenže svatba? Unese mě a očekává ode mě co? ,,Co ode mě očekáváš? Že budu skákat nadšením. Já vůbec nevím kdo jsi, co po mě chceš a jak jsem se vůbec dostala do takové situace?" Teď už červená jak nejjasněší korál dodávám: ,,A sakra, můžeš se do něčeho obléci?" Odtáhnu se od něj otočím hlavu směrem ven. Odpovědí je mi jeho smích.

(Tak toto je poslední ze semínek nápadů. Vítám jakékoliv názory od laskavého čtenáře. Prozatím je tato kniha ukončena.)