Nebudu vám lhát, přemýšlela jsem, že bych to losování přece jen rozdělila ještě na několik dalších částí, protože ačkoliv je v téhle pouze prvních dvanáct dívek, má přes dva a půl tisíce slov. Ale nakonec jsem si řekla, že vám prostě nechám trošku delší počteníčka. Zároveň vás chci ještě předem informovat, že jsem to nepsala tak, jak to jde za sebou, ale tak, jak mi chodily přihlášky, takže pokud třeba u třetí dívky bude napsané, že je to další pátá kasta, ale žádná pátá kasta tu ještě nebyla, moc se omlouvám, ale nějak mi to uniklo při opravách. Jo a taky pardon, že někde vychvaluju vlasy a melu o tom, jak jsou pevné a zdravé, ale ono když máte napsat čtyřiadvacet originálních reakcí, váš mozek to nedává XD.

Nicméně teď už v trochu vážnější notě. Pokud chcete získat nějaký ten bodík navíc a třeba se i před začátkem samotné hry vžít do své postavy, pozorně poslouchejte. Nejlépe k odstavci s vaší postavou napište za svou postavu reakci na vylosování, popřípadě její reakci na reakci prince (to je taky věta, co?). Asi všichni ví, jak se píší normální herní příspěvky v RPG - prostě jméno postavy, dvojtečka a pak cokoliv chcete. Můžete si psát z jakéhokoliv pohledu chcete, ale prosím o smysluplné věty a také o to, abyste se trochu rozepsali.

Už to ale nebudu okecávat, protože i bez toho je to fakt dlouhé. Jo a mimochodem - to, jaký princ vylosuje vaši postavu automaticky neznamená, že vaše postava musí bojovat o daného prince.

———

Princ Aiden se snažil nevnímat všechna světla a kamery, která na něho byly namířeny, a co nejklidnějším krokem se vydal k první skleněné dóze, aby vyslovil první jméno soutěžící v Selekci. Co nejelgantněji do baculaté nádoby strčil ruku a uchopil jeden papírek, jenž následně vytáhnul před zraky ostatních.
„Bella Ariana Arias, druhá kasta," přečetl, když ho rozbalil. Nervózně se podíval na obrazovku, kde se po chvilce zjevila fotka dechberoucí blondýnky. Aiden se pro sebe musel usmát. Začátek to totiž vůbec nebyl špatný. Jestli to takhle mělo jít dál, možná to pro něho nemělo být takové utrpení...

Princ Theodor měl pocit, že se snad na místě zhroutí. Najednou mu bylo hrozné horko, jako kdyby teplota ve studiu vystoupala do závratných výšin. Třásly se mu ruce, takže si je raději spojil za zády, aby to nebylo tak snadno postřehnutelné. Přál si, aby tam jeho bratr stál navěky, jenže on papírek vylosoval až příliš rychle. A také příliš rychle přišla řada právě na Thea.
Mladší princ se zhluboka nadechl a vykročil ke skleněné dóze, kterou propaloval svýma očima jako toho největšího protivníka. Raději by právě teď skákal do vody a učil se plavat, než aby stál tady, natahoval své prsty a bořil je do změti hojného počtu malých papírků uvnitř nádoby. Prohraboval se jimi pomalu a rozvážně, protože byl ještě zpola pohlcen vysíláním proseb k někomu tam nahoře. Bál se chvíle, kdy bude muset jeden papírek uchopit a přečíst jméno někoho, kdo by za pár měsíců mohl zůstat navždycky uvězněn po jeho boku. Ale stejně to nakonec udělal. Nemohl si dovolit být zbabělec. On totiž byl princ Říše. A ten musí dostát svým povinnostem, ať už se mi zamlouvají či nikoliv.
„Karmen Mikasa Jaegar, třetí kasta," přečetl z vybraného papírku poněkud neobvyklé jméno. Zdálo se mu, že je jeho hlas podivně zkreslený. Jistě, dalo se to svést na mikrofon, ale Theo tak nějak tušil, že to nebude jím.
Tentokrát mu ovšem k přemýšlení nedali moc času, jelikož za pár vteřinek se znovu rozsvítila obrazovka a odhalila mu obrázek... kterého se zprvu lekl. Přece by nám sem nedali kluka, ne? zděsil se v první chvíli s vykulenýma očima. Až když zamrkal a podíval se pořádně, začal rozeznávat jemné dívčí rysy a možná i náznak jejích křivek pod tričkem. Najednou se za svou reakci zastyděl. Vždyť ho ze všech stran točily kamery, přenášející jeho obraz do všech domácností! Mírně se tedy do jedné z nich usmál a rukou si prohrábnul vlasy, které mu maskérka před začátkem tak pracně upravovala.
Vlastně, uvažoval, není tak špatná. Je svým způsobem hezká, když se člověk snaží hledat. A myslím, že bude zajímavá. Jiná. Nejspíš trochu klučičí. Ale tak, jestli teď nevylosuju dalších pět stejných, bude to v pohodě. Třeba s ní bude zabáva - ostatně něco takového mi říká její úsměv. Fajn Theo, uklidni svoje zběsilé myšlenky a pomalu se vrať trochu vzad, aby tvůj bratr mohl k další sklenici.

Princ Aiden už podruhé předstoupil před skleněnou nádobu, tentokrát provincie Bowel, a pomalu vstrčil ruku dovnitř. Uchopil papírek, který ležel hned navrchu té obrovské hromady nesčetně mnoho papírků - leč jich bylo méně než v jiných dózách. Na tomhle vojenském území jsou spíše muži, uvědomil si. Následně vybraný papírek pevně sevřel a vytáhnul si ho před oči. Pomalu ho rozbalil.
„Radana Crowfort, druhá kasta," vyhlásil třetí jméno, jehož příjmení mu rozhodně něco říkalo. A jak se zdálo, i jeho bratrovi, protože ten se chvíli tvářil zmateně, načež se mu tvář rozjasnila v poznání.
„Určitě má něco společného s generálem Crowfortem!" tiše mu Theo špitnul do ucha a Aiden, s pohledem upřeným na obrazovku s její fotkou, souhlasně přikývnul:
„Koukni na ní - ty oči, vlasy. To je úplně on. Nejspíš to bude jeho dcera, mohla by být v podobném věku jako my," odvětil stejně tiše do ucha svého bratra, načež se zase plně narovnal do své průměrné výšky. Pokud si to pamatuje dobře, generál Crowfort se na jedné schůzi s králem, kterou princové odposlouchávali, zmínil, že je jeho dcera také u armády.
Myslím, že na ní budu mít hodně otázek, roztáhl nad tím Aiden jeden koutek úst. Když mu otec zatajuje informace a neustále tvrdí, že je příliš nezkušený a nepotřebný, bude si muset najít svoje vlastní způsoby, jak zjistit něco o tajných informacích a rebelech. Už se nemůžu dočkat, ty moje tajná agentko.

Princ Theo hlasitě polknul a také se vydal vstříci osudu, který měl brzy ještě jedné dívce z Bowelu umožnit účast v Selekci. Přemýšlel, jaká asi bude. Tvrdá žena vychovaná vojenskou oblastí, nebo něžná dívenka, která bude vděčná za možnost to sychravé a blátivé místo opustit? Právě s takovými myšlenkami sáhnul do nádoby a prohraboval se jí, dokud mu do ruky nevklouznul jeden papírek. Pevně ho vzal a vytáhl si ho před oči, načež ho začal rozbalovat.
„Lei Takara, druhá kasta," přečetl jméno, které mu už nebylo tolik povědomé, jako to předchozí, nicméně i tak si dokázal vybavit matný obrys jistého generála. Že by jeho dcera? Ať už ale byla kdokoliv, Theo nemohl popřít, že na fotce, která se objevila na obrazovce, vypadala dobře. Sexy. S nádechem tajemnosti, tmavou rtěnkou a specifickým výrazem. I na svém bratrovi poznal, že se mu vzhledově zamlouvá. A tak se Theo znovu široce usmál do kamer a kmitnul obočím, aby se měli diváci na co koukat. Když už měl být jeho milostný život veřejně probírán, proč se taky trochu nepobavit?

Aidena už pomalu začala přecházet prvotní, avšak dobře skrývaná, nervozita. Prostě musel jenom tahat papírky, správně přečíst jména a netvářit se příliš zděšeně nad fotkami daných dívek. To by měla být s kapkou sebeovládání brnkačka. Když tedy rozbaloval právě vylosovaný papírek, tvářil se vyrovnaně a hlavu měl hrdě vzpřímenou.
„Kaylee Jane Ellisonová, třetí kasta," pronesl zřetelně a pohled automaticky upřel k obrazovce, na níž se s až podivnou rychlostí rozsvítil obličej příslušné dívky, která se od nynějška stala další účastnicí Selekce.
Na první pohled bylo znát, že má kořeny v cizokrajných kulturách, což jejím rysům dávalo mezi těmi ostatními vyniknout. Rty měla možná trochu nevýrazné, ovšem to princ Aiden vůbec nebral na zřetel - on se zaměřil na její vlasy. Možná to bylo krapet divné, ale právě tmavé, poměrně dlouhé kadeře byly tím, co ho na ní zaujalo nejvíc. Zdály se být zdravé a pevné a ačkoliv to u někoho ze třetí kasty nebylo zase takovým podivem, musel myslet na to, v jakém stavu je občas měla jeho matka, samotná královna, a mohl s lehkým srdcem říci, že to Kaylee rozhodně nedostačovalo. Zároveň se Aiden musel zamyslet nad tím, jestli taková bude i majitelka - s pevným postojem k věci, svérázná a s vlastní vůlí. Vzhledem k tomu, že neměl šanci poznat příliš dam v bližším vztahu, nebyl si jistý, zda by se mu to vůbec líbilo. Připadalo mu to směšné - jak se může vrhnout do výběru manželky, když ani neví, co mezi těmi děvčaty hledá?

Zatímco byl jeho bratr ponořen v myšlenkách hraničích se zoufalstvím a sebelítostí, princ Theo si s ním vyměnil místo a hrábnul rukou do dózy s ozdobně vyvedeným názvem provincie - tentokrát Cecily. Právě dívky z ní se za pár chvilek dozví, která bude ta šťastná. A že všechny tisíce ostatních mají smůlu.
„Meï Kensley z druhé kasty," ohlásil mladší princ, když jeden z papírků vytáhnul a přečetl jméno, jenž na něm bylo uvedeno. Na obrazovce se pak rozsvítila fotka dané slečny a Theo se do kamer schválně lišácky usmál, aby trochu rozproudil atmosféru nejen přímo na place, ale také ve všech domácnostech Říše.
Meï byla jednoznačně roztomilá. Ještě měla trochu dětský obličej a Theo jí odhadoval nanejvýš osmnáct let. Zároveň mu připadala trochu vystrašená, leč musel uznat, že jí to díky tomu sluší ještě víc. Zajímalo ho, zda se věnuje nějakému druhu umění, protože se mu na ní přesně tohle hodilo. Z jednoho snímku toho sice nešlo moc vyčíst, nicméně takhle by ji typoval na nějakou zpěvačku či malířku. Možná. Ať už ale dělala cokoliv, Theo si vryl do paměti, že mu to musí předvést. Ne tak kvůli umění samotnému, jako kvůli tomu pohledu, nad nímž by roztál úplně kdokoliv.

Korunní princ se znovu ujal úlohy toho, kdo první tahá ze zatím nedotčené skleněné nádoby další provincie v pořadí. Dornus, upřímně řečeno, nikdy příliš nemusel. Byl celý znečištěný a ačkoliv mu král odjakživa vtloukal do hlavy, že bez jeho továren by země fungovala jen těžko, nemohl si prostě pomoct. Doufal, že si vylosuje nějakou pěknou, čistou dívku, sic to i jemu v hlavě znělo pěkně povrchně. Jenže když se s lidmi odtamtud naposledy setkal jako pětiletý hoch při jedné z otcových vizitací, jak mohl vědět, jací lidé tam žijí? Představoval si ty nejhorší výjevy umouněných vulgárních holek, které se plouží po paláci a do kapes si strkají drahé svícny, aby si domů přinesly nějaký úlovek.
Ta představa ho tak vyděsila, že radši rychle vytáhnul první papírek, který se mu dostal do ruky a vyřkl jméno: „Iseri Balrok...ne, omlouvám se, Balkor. Ze sedmé kasty." Chtěl se za to přeřeknutí plácnout do čela, protože se nechal svou vlastní zkreslenou fantazií nepatřičně rozhodit. A když se na obrazovce promítla dívčina fotografie, pocit zahanbení narostl do závratných výšin. Jak si mohl myslet takové pitomosti? Vždyť ona byla krásná a dokonce mu trochu připomínala jeho oblíbenou tetu z matčiny strany. Nenucený úsměv, krásné hnědé lokny a dokonce si i uměla vybrat oblečení tak, aby jí převelice slušelo. Iseri se mu opravdu zalíbila a vysílal k její fotce myšlenky plné omluv. Bylo sice možné, že osobností bude nepříjemná a protivná, ale žádná ježibaba to rozhodně nebyla. Ba naopak - vsadil by se, že kdyby pocházela z lepší kasty, brzy by se stala oblíbenou modelkou.

Theo se začal modlit, aby se náhodou také nepřeřekl, protože když už se to stalo jeho dokonalému bratrovi, hrozilo vysoké nebezpečí, že se to stane i jemu. A upřímně řečeno, o žádný takový trapas vůbec nestál - stačilo mu, že moderátor v úvodu mluvil o dortech. Proto jakmile vylosoval jeden z tisíce papírků a rozbalil ho, dával si velice dobrý pozor, leč dané jméno nebylo vůbec složité:
„Sophia Dee, třetí kasta," vyhlásil a obrátil svůj zrak směrem k obrazovce. Dívka na fotce, která se tam vmžiku objevila, byla možná trošku nevýrazná, ale něco na jejím zvláštním tvaru obličeje ho zaujalo. Navíc celkově vždycky obdivoval rusovlásky pro jejich neobvyklou a ohnivou barvu vlasů, takže si pro sebe spokojeně pokýval hlavou. A poté samozřejmě nezapomněl hodit významným pohledem do kamer, protože ho jednoduše bavilo provokovat publikum.

Princ Aiden, dnes už po několikáté, přistoupil k další dóze. Na tváři měl nečitelný výraz, zatímco mírně zpocenou dlaní přebíral papírky, mezi nimiž se vůbec nedalo rozeznat, jakou dívku si asi vytáhne. Doufal v někoho normálního, vstřícného. A v někoho, do koho by se mohl zamilovat, nebo kdo by se mu alespoň líbil natolik, aby z ní s lehkým srdcem mohl udělat princeznu a budoucí královnu Říše. Na druhou roli, kterou by zastávala především, raději nemyslel, když konečně uchopil mezi prsty jeden papírek a rozbalil ho.
„Anika Blake, pátá kasta," přečetl z něho a následně ho odložil stranou, jako všechny předchozí. Pátá kasta, zopakoval si v duchu zamyšleně, třeba bude umět malovat. Alespoň bychom měli o čem si povídat, pomyslel si, leč vteřinku na to se nad tím už jen v duchu ušklíbnul. Nebude přece cizí holce vyprávět o své tajné zálibě, o níž málo věděl i jeho vlastní otec.
Když se rozsvítila obrazovka, škodolibě nad sebou samým zapochyboval. Vlastně, od takovéhle tvářičky bych se možná nechal přemluvit, našeptával mu ďáblík na rameni. Fotka to sice nebyla úplně profesiální, ale něco na jejím úsměvu bylo upřímné, otevřené všemu novému. Zdálo se, jako kdyby tam opravdu chtěla být, ne že ji rodiče nutili hezky se usmívat, aby se prinici zalíbila a on si ji vybral, jen aby si rodina polepšila. Prostě to celé bylo takové... úsměvně milé. Ano, to byla ta slova. A květina, kterou Anika držela v ruce, mu jen dodávala na pocitu, že tahle dívka bude sladká jako jaro samo.

Teď přišel na řadu princ Theo, který si s losováním papírku nebral žádné servítky - nakráčel si to ke skleněné kouli a dobrou minutu se v ní škádlivě přehraboval, dokud nezachytil moderátorův nervózní pohled a bratrovo odkašlání, jímž se snažil skrýt pobavený úšklebek. S povzdechem si tedy konečně vybral jeden bílý lístek, jenž vytáhnul a rozložil tak, aby mohl přečíst jméno na něm:
„Sophia „Skeeter" White, třetí kasta." Ve své mysli se Theo musel zastavit nad prostředním jménem, které bylo jisto jistě přezdívkou, jak naznačovaly uvozovky. Nemohl si pomoct, ale jeho zvídavá část se snažila přijít na způsob, kterým ji získala a zapsal si to na pomyslný seznam otázek, jenž se u každé snažil tvořit. Nesnášel totiž trapné ticho a byl si jistý, že pro něho bude během soukromých rozhovorů mnoho prostoru. Jak by se asi mezi sebou měli bavit dva lidé, u nichž je pravděpodobnost jedna ku dvaceti čtyřem, že se nakonec vezmou? A vzhledem k počtu všech dívek v království to byla sakra velká pravděpodobnost.

Starší z urozených bratří se napřímil v ramenech a postoupil ke sleněné kouli určené provincii Filos. Matně si pamatoval, když tam s rodiči jednou byli na Vánoce, aby si mohli zalyžovat. Aiden tenhle sport nikdy nepochopil - vlastně celkově nemusel zimní sporty. To by bylo celkem ironické, kdyby moje budoucí manželka měla ráda zimu, pomyslel si, zatímco vstrčil ruku otvorem dovnitř a po nedlouhém rozhodování mezi totožnými papírky jeden vybral.
„Lucy Craile, třetí kasta," řekl další neznámé jméno a automaticky pohled upřel směrem k obrazovce. Čekal pouhé jedno mrknutí oka, než naskočila fotografie zrzavé dívky. Princ Aiden mírně pozvednul obočí, protože se zdála být opravdu mladá.
„Vypadá tak na patnáct," zamumlal mu do ucha Theo a vyslovil tak jeho myšlenky nahlas. Dával si záležet na tom, aby nikdo nerozeznal slova, která mu svěřil. Na souhlas Aiden přikývnul, ale sám nepromluvil. Místo toho si její portrét ještě jednou prohlédl.
Měla pihovaný celý obličej, což se líbilo především jeho bratrovi, nicméně olivové oči se zamlouvaly zase jemu. V kontrastu s neposednými dlouhými vlasy vypadala roztomile, jaksi nevinně. Korunní princ ji odhadoval na milou a poslušnou dívku, ačkoliv její pohled napovídal, že se možná umí i rozohnit.

Theovi připadalo, že čas nějak podivně letí kupředu. Ani se nenadál, a už byli v polovině losování, protože s papírkem, pro který se přehraboval v nádobě provincie Filos, to bylo již dvanáct dívek. Trochu se mu zježily chloupky na krku, když si uvědomil, že za těmi jmény, obrázky a čísly se skrývají opravdoví lidé, kteří se brzy dostaví do paláce. Přišlo mu to absurdní.
„Ehm," odkašlal si, když rozbaloval nakonec vybraný papírek, „další účastnicí Selekce je Katherine Robinson ze sedmé kasty." Snažil se v paměti vydolovat, zda už tu byla nějaká tak nízko postavená slečna, ale ať už se snažil, jak chtěl, všechno se mu míchalo dohromady v jeden nesmysluplný obrys.
Ačkoliv tahle by mezi nimi mohla vyniknout, pomyslel si s kulišáckým úsměvem, když se objevila další zrzka. Pozadí na fotce jí dodávalo na živosti a Theo si tentokrát vlasy prohrábnul téměř bez vlastního vědomí, než schválně kvůli divákům. A ty oči - skoro zelené, ale ne úplně. Jak znal svého bratra, právě ony ho na Katherine zaujaly. A nemělo cenu si něco nalhávat - velice zaujaly i Thea.