Ano, máme tady třetí a finální část večerních zpráv a druhou polovinu samotného losování účastnic!

Opět se omlouvám za všechny nesrovnalosti, gramatické chyby a opakování jak slov, tak informací. Budu jenom ráda, když mě na případné chyby upozorníte.

Zároveň chci říct, že jsem reakce princů nepsala tak úplně postupně a i když jsem se to pak snažila zpětně srovnat a pročíst, pokud někde bude napsáno že je to první Pátá, ale někdo z páté kasty už před tím vylosovaný byl, tak se omlouvám, ale prostě chybička se vloudila. Taky se obsah těch reakcí asi bude postupně opakovat a zkracovat, takže pokud někdo máte nemastnou neslanou reakci, opět pardon, ale ne na všechny vyjde nějaká šokující situace XD.

Tak, teď když máme takové moje typické výmluvičky  prosíky za sebou, pojďme se podívat na druhý dobrovolný úkol. Ano, slyšeli jste správně, je zde další aktivita, kterou můžete zabít ten krátící se čas do oficiálního začátku hry a díky které se třeba vžijete do postav a rozpomenete si na ně, protože už se nám to přeci jenom nějaký ten pátek táhne!

A co teda musíte udělat pro splnění druhého dobrovolného úkol? Nejlépe přímo k odstavci s vaší postavou napište za svou postavu reakci na vylosování, popřípadě její reakci na reakci prince (to je taky věta, co?). Asi všichni víme, jak se píší normální herní příspěvky v RPG - prostě jméno postavy, dvojtečka a pak cokoliv chcete. Můžete si psát z jakéhokoliv pohledu, používat či nepoužívat různé označení myšlenek a akce (jenom ať jde rozlišit přímá řeč), ale prosím o smysluplné věty a také o to, abyste se trochu rozepsali. Opět, nemusí to být deset komentářů, ale alespoň jeden takový pěkný by mi po té dřině radost udělal.

Ještě teda doplním, že to, jaký princ vylosoval vaší postavu, nic neovlivňuje. Je to určené úplně random, podle toho, jak jste se přihlašovali. Takže pokud vaši postavu vylosuje Frederick, neznamená to, že musíte bojovat o jeho srdce a na Andrease se nesmíte ani podívat.

Tak, teď už ale vážně nebudu zdržovat a pojďme na to!

———

Přesun princů i kamer k sedmé nádobě už nebyl pro nikoho překvapením a dívkám z Grontisu nezbývalo než zatajit dech v netrpělivém očekávání, na kterou z nich se usměje štěstěna. Princ Frederick všem dával  šanci hodnou chvíli, kdy se s úsměvem přehraboval v papírkách. Jeden téměř vytáhnul z dózy, ale na poslední chvíli jej pustil a vybral jiný, který již oficiálně rozbalil.

„Další soutěžící v Selekci je slečna Audrey Cress ze sedmé kasty!" ohlásil korunní princ. Ze zvyku upřel pohled na obrazovku ve studiu a jakmile se na ní objevila dívčina fotografie, zazubil se. Byla opravdu pohledná a ačkoli vzhledově působila spíš jako Andreasův typ, i Frederick musel uznat, že se mu její tmavé vlasy a vzácně zbarvené oči nesmírně zamlouvají.

Nyní přišla řada na druhou šťastnou dívku z Grontisu, jejíž osud ležel v prsteny posázených rukách prince Andrease. Ten neváhal a diváky nenapínal tak, jak to s oblibou dělával bratr. Raději rychle sáhnul do skleněné nádoby, v níž byly lístečky od Fredericka pořádně zamíchané, a vytáhnul první, o nějž zavadil.

„Ophelia Singleton, druhá kasta," přečetl s nic neříkajícím výrazem, ovšem stejně jako před tím u generálovy dcery a slečny modelky, i u téhle dívky mu její jméno bylo velice povědomé. Tentokrát však nepotřeboval fotografii, aby přesně věděl, o koho se jedná - profesionální závodníci obvykle nebyli známí svojí tváří, ale výsledky v závodech. A Andreas si moc dobře uvědomoval, že Ophelia Singleton má na svůj věk požehnaně rozjetou kariéru.

Mladý princ nemohl jinak než si se samolibým úsměvem představit její výraz, až jí ukáže svojí osobní sbírku aut.

Frederick, netušící nic o bratrově nadšení z předchozí soutěžící, si to s širokým úsměvem napochodoval ke skleněné nádobě zlatými písmeny nadepsané Holam. Losování už se pro něj stalo jaksi monotónní záležitostí a vzhledem k tomu, že žádná z dosud vybraných nevypadala jako nějaký šílený blázen, který by zbořil palác, i jeho nervy se značně zklidnily. Stále měl ztuhlý krk a jeho šarmantní výraz byl převážně hraný, ale to byly maličkosti, na které si za ta léta v roli milovaného korunního prince dávno zvyknul.

„A máme zde Butterfly Floeyl ze čtvrté kasty!" Ani tahle slečna Frederickovu náladu nijak nepokazila, takže to se dá brát jako dobré znamení. Podle jeho skromného názoru byla horalská účastnice vskutku roztomilá a její zelené oči jako by se mu zabodávaly do duše.

Andreas si s bratrem opět vyměnil pozice a vylosoval druhou dívku z přímořské provincie. „Jolene Meyer, druhá kasta," přečetl krapet znuděně, protože i pro něho již bylo vybírání dívek dlouhé a pořád stejné. Narozdíl od Fredericka to však nebral jako něco uklidňujícího, ale spíš naopak. Tenhle princ nerad chodil v kruzích a rutinách, minimálně když se jednalo o něco, co mu už na první dojem nebylo příjemné.

Šťastný obrázek šestnácté soutěžící zaujal především starší dvojče. Něco na dívčině energii jej přitahovalo, připomínalo. Andreas měl zase dojem, že se mu fotografie tak trochu vysmívá, protože přesně vyjadřovala úplný opak toho, jak se právě cítil. Ne, že by to byla dívčina vina. On měl jenom pěkně špatný den, takže nebylo divu, že byl celý protivný a otrávený - leč se to alespoň před kamerami snažil nedávat najevo.

Domovská provincie princezny Ariadny byla jednou z prázdnějších sklenic, možná i proto, že tohle bohaté území nebylo tolik obydlené a většina pozemků zde byla větší a rozlehlejší. Fredericka nicméně nesmírně zajímalo, která dívka se bude muset vyrovnávat vysokým nárokům, které před pětadvaceti lety nastavila jeho teta.

Tentokrát se, ke všeobecnému překvapení, s losováním nemazlil a papírek vytáhnul poměrně rychle a odhodlaně. „Dámy a pánové, Avery Harper ze třetí kasty!" ohlásil jméno další šťastné, která si užije minimálně pár dní v paláci. Když spatřil její fotku, musel uznat, že působí stejně mile a roztomile, jako právě princezna Ariadna. Nad tím se musel pousmát, protože jestli tomu tak opravdu bylo, možná právě s bratrem vyhráli loterii. všichni věděli, že bývalá výherkyně Theovy Selekce je naprosté zlatíčko.

Když se Andreas dostal k losování druhé soutěžící z Ilrisu, nemohl uvěřit svému štěstí. Nebo možná neštěstí, jak se to vezme.

„Soria Lescaut, druhá kasta," přečetl a okamžitě věděl, že je to už čtvrté jméno, které moc dobře poznává. Tentokrát se nejednalo ani o dceru Radary Crowfort, ani o modelku, ani o profesionální závodnici, nýbrž o dědičku stejnojmenné módní značky Lescaut. Aby pravdu řekl, podle obrázku by ji nejspíš nepoznal, protože víc než ona ho vždycky zajímal její talentovaný otec a jejich rodinná firma. To však neměnilo nic na tom, že se pro něj tahle Selekce konečně stávala alespoň trochu zajímavou.

Když už nic, mohl by mít za švagra jednoho ze svých idolů. Stejně pochyboval, že by si mezi čtyřiadvaceti holkami ze všech koutů Říše dokázal najít pravou lásku, někoho, kdo by mu opravdu rozuměl a komu by se dokázal otevřít.

Frederick přešel k desáté nádobě, opět praktikujíc svoje napínavé losování a přehrabování se v papírkách, zatímco se zubil do kamery. Nakonec mu samozřejmě nezbývalo nic jiného, než-li jeden z nich vybrat.

„Slečna Davina Steler ze šesté kasty!" řekl jméno dívky, která měla v Selekci reprezentovat Jakon. Když viděl její pěknou fotografii, byl si celkem jistý, že soutěžící své provincii ostudu neudělá. Korunní princ si s úsměvem prohrábnul vlasy a mrknul na diváky.

Andreas si podvědomě urovnal oblek a vykročil ke skleněné dóze. Neotálel a vybral lísteček z vrchu obrovské hromady uvnitř nádoby. Rozbalil zalepený papírek a jasným hlasem přečetl:

„Isadora Farrel, pátá kasta." Přišlo mu, že se její jméno krásně hodí právě do páté kasty. Znělo totiž tak nějak umělecky, pěkně. Andreas musel uznat, že se mu zamlouvá, jak to zní. Fredericka naopak zaujal obrázek téhle soutěžící, její vlasy, oči, přívěšek. Působila na něj tak nespoutaně a odvážně, jako někdo, kdo je přesně tím, co si on ve skrytu srdce přál. Svobodu... a lásku.

Nastrojení princové se přesunuli k předposlední skleněné nádobě a Frederick v sobě pociťoval vlnu adrenalinu, když se natahoval pro náhodný lísteček. Zatím se mu zdálo, že jde losování v rámci možností dobře a byl zvědavý, zda budou dnešní zprávy na stejné notě i ukončeny.

Jeho úsměv se však brzy nepatrně vytratil, když vybraný lísteček rozbalil. "Moesha Wilson... z osmé kasty?" přečetl krapet nejistým hlasem, očividně překvapen. Do Selekce se příliš Osmých nehlásilo, protože i kdyby sami chtěli, úřady jim to často ani nedovolovaly. A šance, že někoho z nich vylosuje? Naprosto mizivé.

I přes očividný šok nejen celého studia, ale také Říše, která nejspíš z účasti naprosté spodiny společnosti v boji o srdce jejich milovaných princů nebyla úplně nadšená, se bratři rozpomněli na své slušné vychování a nasadili co nejupřímnější úsměvy. U Andrease to působilo až komicky, protože se do teď snad za celou dobu neusmál.

Aby Andreas přerušil trapné ticho, pospíšil si na pro diváky neviditelně vyznačené místo před nádobou. Ladným pohybem do ní sáhnul a zajistil místo v Selekci druhé krajance jeho matky, královny Emery:

„Mona Julieson, třetí kasta." Mladého prince těšilo, že se jedná o předposlední dívku, kterou musel vylosovat. Zároveň ho její fotografie okamžitě zaujala - nejen, že se díky krátkým vlasům v moři soutěžících rozhodně neztratila, ale hlavně proto, že na sobě měla vskutku zajímavé šaty. A to on mohl. Zajímalo ho, zda si je slečna ušila sama, anebo to byl prostě její módní vkus a ona si je někde koupila.

Po tom, co vylosoval Osmou, se Frederick poměrně těšil na konec vysílání, takže když se dostal k poslední dóze nadepsané okrasnými zlatými písmeny Lorencie, nijak se nezdržoval a lísteček vytáhnul bez nějakého zdlouhavého prohrabávání se v nádobě.

"A předposlední soutěžící, kterou přivítáme v paláci, je Louise Sheffieldová ze čtvrté kasty," prohlásil, tentokrát silným hlasem, aby to neznělo stejně zmateně a nejistě, jako minule. Měl pocit, jako by mu to příjmení něco připomínalo a z kdo ví jakého důvodu to měl spojené se strýčkem Theem. Byl však příliš rozrušený na to, aby o tom dokázal přemýšlet, a tak myšlenky ohledně téhle dívky raději omezil na to, že je celkem pěkná. A působí, že v královském zámku hned zapadne.

Andreas na tuhle chvíli čekal... už tak nějak od začátku. K objemné sklenici poslední provincie tedy vykročil s větší radostí, než jakou by od něj diváci nejspíš čekali. Stejně jako starší bratr, ani on neváhal a rozbalil první lísteček, který mu přišel pod ruku.

"Endry Castrol, čtvrtá kasta," vyslovil její jméno a zpečetil tak čtyřiadvacet účastnic letošní Selekce. Najednou v břiše pocítil podivné mravenčení, jako kdyby mu teprve teď došlo, že se to opravdu děje. Že si s bratrem právě vylosovali svůj osud. A že jednu z těch tváří, které postupně problikávaly na obrazovce, aby se všem ještě jednou připomněly, bude muset vídat do konce života.