Dámy, pánové a všichni ostatní, s radostí vám oznamuji, že jste se (alespoň té první poloviny) losování dívek dočkali ještě dnes! Doufám, že mojí těžkou práci oceníte, protože jsem za dnešek ke všemu co se téhle Selekce týká dohromady napsala tak přes dvou tisíc slov a jsem totálně vyřízená XD. Tímto se také vymlouvám na všechny nesrovnalosti, gramatické chyby a opakování jak slov tak informací, protože už nemám energii to po sobě znova číst a kontrolovat, ale zároveň vám to chci vydat co nejdřív před hrou. Budu teda jenom ráda, když mě na případné chyby upozorníte.

Zároveň chci říct, že jsem reakce princů nepsala tak úplně postupně a i když jsem se to pak snažila zpětně srovnat a pročíst, pokud někde bude napsáno že je to první Pátá, ale někdo z páté kasty už před tím vylosovaný byl, tak se omlouvám, ale prostě chybička se vloudila. Taky se obsah těch reakcí asi bude postupně opakovat a zkracovat, takže pokud někdo máte nemastnou neslanou reakci, opět pardon, ale ne na všechny vyjde nějaká šokující situace XD.

Tak, teď když máme takové moje typické výmluvičky prosíky za sebou, pojďme se podívat na druhý dobrovolný úkol. Ano, slyšeli jste správně, je zde další aktivita, kterou můžete zabít ten krátící se čas do oficiálního začátku hry a díky které se třeba vžijete do postav a rozpomenete si na ně, protože už se nám to přeci jenom nějaký ten pátek táhne!

A co teda musíte udělat pro splnění druhého dobrovolného úkol? Nejlépe přímo k odstavci s vaší postavou napište za svou postavu reakci na vylosování, popřípadě její reakci na reakci prince (to je taky věta, co?). Asi všichni víme, jak se píší normální herní příspěvky v RPG - prostě jméno postavy, dvojtečka a pak cokoliv chcete. Můžete si psát z jakéhokoliv pohledu, používat či nepoužívat různé označení myšlenek a akce (jenom ať jde rozlišit přímá řeč), ale prosím o smysluplné věty a také o to, abyste se trochu rozepsali. Opět, nemusí to být deset komentářů, ale alespoň jeden takový pěkný by mi po té dřině radost udělal.

Ještě teda doplním, že to, jaký princ vylosoval vaší postavu, nic neovlivňuje. Je to určené úplně random, podle toho, jak jste se přihlašovali. Takže pokud vaši postavu vylosuje Frederick, neznamená to, že musíte bojovat o jeho srdce a na Andrease se nesmíte ani podívat.

Tak, teď už ale vážně nebudu zdržovat a pojďme na to! (A vy co máte postavy v druhé části losování budete muset chvilku vydržet buď do pozdějšího večera anebo možná do zítra, podle toho, jak mi dojde poslední přihláška a jestli se mi v tu chvíli ještě bude chtít otevírat počítač XD.)

———

Princ Frederick se ve skleněné nádobě nepřehraboval dlouho. Vzal lísteček, který mu zrovna zavadil o prsty, usmál se do kamery a své rozhodnutí zpečetil, jakmile ruku vytáhnul. Bílý papírek byl přeložený a zalepený, aby někdo náhodou nezahlédl nějaké jméno dříve, než měl.

Zhluboka se nadechl a papírek rozbalil, přičemž se snažil nedávat najevo, jak moc se mu při tom třásly prsty. Knedlík v krku nijak nepovoloval, vlastně se pocit úzkosti jenom zhoršoval. Frederick už své vnitřní utrpení nechtěl prodlužovat a tak se zhluboka nadechl a přečetl jméno úplně první účastnice letošní Selekce:

„První dívkou za Altu je Fiona Standford, druhá kasta," ohlásil a nervózně papírek zmuchlal mezi neposednými prsty. Pár vteřin se nic nedělo, načež se na televizních obrazovkách po celé Říši rozsvítil obrázek dané dívky. Stejně tak se její fotografie objevila i na obrazovce ve studiu, která byla mimo záběr a sloužila k tomu, aby se i princové mohli podívat na vylosované dívky.

Navíc se tak divákům dostalo toužených prvních dojmů - ten nynější byl asi takový, jako by korunnímu princi spadnul kámen ze srdce. Úlevně vydechl a mdle se zazubil, takže nebylo pochyb, že pěkná dívka krapet uklidnila jeho nervy. Andreas se jako jindy tvářil nezaujatě, avšak pokud se někdo díval opravdu pozorně, mohl si všimnout uznalého pokývnutí hlavou. Začátek to očividně nebyl vůbec špatný.

Nyní si první los vyzkoušel princ Andreas. Ten si podvědomě uhladil oblek a přistoupil k obrovské sklenici, od níž jeho bratr právě odstoupil. Narozdíl od staršího dvojčete na sobě nenechal znát kapku nervozity. Možná, že ji ani doopravdy necítil.

Jak se prozatím zdálo, ze Selekce nijak nadšený nebyl. Netěšila ho představa, že se bude muset brzy oženit za nějakou dívku, která si díky naprosté náhodě a troše štěstí přijede k němu domů a bude mu akorát tak komplikovat život. Tak nač být nervózní, když ho to nezajímalo? Alespoň takhle si to sám sobě namlouval, aby se ze všeho nezbláznil.

Do nádoby se neobtěžoval nějak dychtivě natahovat, ba naopak - sotva o papírky na vrchu zavadil prsty a vytáhnul první, kterého se dotknul. Pomalu jej rozbalil a zajistil místo další soutěžící: „Apollonia Mosca, třetí kasta."

Opět se objevila fotografie a Frederick se nad ní zazubil. Andreas tiše přemýšlel, na co se daná slečna tak zasněně dívá, dokud ho z krátkého transu neprobraly živé zvuky tleskajícího falešného publika. Jak on tuhle frašku nesnášel.

Oba mladí muži se synchronizovaně přesunuli k druhé ze dvanácti skleněných nádob. Tahle, nadepsaná krásnými zlatými písmeny Bowel, byla o poznání prázdnější než všechny ostatní. Ve vojenské provincii se očividně nenacházelo tolik svobodných dívek, které by se do Selekce chtěly přihlásit, jako jinde.

To však korunního prince nijak neodradilo od toho, aby energicky přistoupil blíž, opět ruku zabořil až po loket, papírky pořádně promíchal a po napínavé chvilce jeden vytáhnul.

„Z provincie Bowel se k nám do paláce podívá..." pomalu papírek rozbalil a zdálo se, že se z prvotní nervozity dávno oklepal a je zpět ve své obvyklé roli šarmantního showmana, „slečna ze čtvrté kasty, Naomi Dowson-Fields!" zvolal.

Pro nikoho již nebylo překvapením, když se obrazovka, na níž probíhaly večerní zprávy, pomyslně rozdělila na dvě poloviny - na jedné si mohli prohlédnout fotografii a jakýsi základní profil právě vylosované soutěžící, na druhé zase sledovat reakce princů, kteří měli ve studiu vlastní televizi promítající dívčin obrázek z přihlášky.

Tahle slečna byla vážně roztomilá, jak si ostatně pomyslel i Frederick. Co se honilo hlavou Andreasovi samozřejmě tolik zjevné nebylo, nicméně pokud ho na Naomi něco zaujalo, rozhodně to byly její překrásné šaty - ach ano, módní fanatik se prostě nezapře. Jasné ale bylo, že se Naomina fotka lišila od ostatních a vyzařovala z ní jistá elegance, půvab, možná až nevinnost. Ne jednomu divákovi se jistě zapsala do paměti... a kdo ví, třeba i princům.

Nyní byla opět řada na Andreasovi, který se téměř robotickými kroky přesunul k poloprázdné skleněné dóze a nečitelným pohledem si změřil její obsah. Upřímně doufal, že bude mít tohle divadélko co nejdříve za sebou. Sám sobě sliboval, že ještě dnes večer sedne do auta a projede se městem, aby si vyčistil hlavu. Snad jen díky téhle myšlence se dokázal přinutit do poslušného plnění předem daných rozkazů a jal se losování.

S vybíráním zalepeného lístečku se příliš nepatlal a jeden si prostě přitáhnul k očím. „Riley Crowfort, druhá kasta," přečetl jméno a okamžitě se mu vybavila generál Radana Crowfort. Velitelka nejen celé provincie Bowel, ale také finalistka minulé Selekce a blízká přítelkyně jeho otce. Žena, kterou dělil jediný krůček od toho, aby se byla bývala stala jeho matkou.

Andreas při takové myšlence svraštil obočí, zatímco zmatený Frederick, kterému se hlavou nejspíš honilo něco podobného, do bratra mírně šťouchnul loktem a do ucha mu zašeptal: „Poslyš, však to je Crowfortina dcera... ne?" Korunní princ si prohrábnul vlasy a zahleděl se na již promítanou fotografii, aby posoudil, zda se dívka generálovi podobá či nikoli. Jak se ale dle Frederickova výrazu zdálo, moc věcí z toho vyvodit nedokázal.

A tak se musel smířit s Andreasovým pokrčením ramen a následném přikývnutí. „Předpokládám že ano," odpovědělo ještě tišeji mladší dvojče, ovšem všichni diváci si již mumlaného rozhovoru mezi hlavními hvězdami večera jistě museli všimnout. Oba dva se tedy narovnali v zádech a raději se bleskově přesunuli dál od bowelské nádoby.

Třetí nádoba naopak téměř přetékala malými lístečky se jmény tisíců cecilských dívek, které doufaly, že se na ně usměje štěstěna. Princ Frederick však brzy naděje všech kromě jedné rozdrtil, když vylosoval účastnici z této provincie: „Slečna Betania Nina Martinez z druhé kasty!" oznámil veselým hlasem a široký úsměv na tváři mu zůstal i po tom, co spatřil fotografii. Nejspíš se ze sebe snažil setřást předchozí šok.

Za to princ Andreas při zaznění jména zpozorněl, na moment se zamračil a nakonec mírně narovnal záda, jakmile si své podezření potvrdil pohledem na obrazovku. V módním světě se pohyboval dlouhá léta a jen málo věcí mu kdy uniklo, takže nebylo divu, že mladou modelku a dceru ještě úspěšnějšího modela poznával. Nikdy osobně nebyl na žádné její přehlídce - nebo si to alespoň nevybavoval -, nicméně z magazínů si její tvář vybavoval a příjmení Martinez by stejně vždycky poznal. A kdo by taky ne, že?

Začínající celebrita v Selekci... no, to ještě bude zajímavé, pomyslel si Andreas. Chtě nechtě mu v hlavě blikla myšlenka vlastní matky, která také bývala slavnou zpěvačkou i modelkou. Jenže ta se narozdíl od téhle do Selekce nedostala náhodou, trpce si uvědomil. Podvody bývalého krále Roberta však raději rychle vypustil a jen děkoval všem svatým, že dědečka nikdy nepoznal.

Andreas byl předchozí dívkou tak rozčarovaný, že téměř zapomněl na svůj úděl. Frederickovo mírné odkašlání ho však probralo dost rychle na to, aby bez větších zádrhelů přistoupil ke sklenici Cecily a vytáhl náhodný papírek. Prsty posázenými prsteny jej hbitě rozbalil a přečetl: „Miroslava Daskalovova, šestá kasta." Její jménu mu dalo zabrat, ale po tolika kamerových zkouškách, že by je snad ani nespočítal, si s cizím příjmením dokázal poradit.

Dívka, která se po pár vteřinách objevila na obrazovce, jej velice překvapila. Všechny obrázky do teď vylosovaných dívek byly velice krásné a elegantní, ovšem působily tak nějak... uměle. Předem připraveně. Miroslava narozdíl od nich vypadala tak opravdově, normálně. Andreasovi se sice líbily umělečtěji založené fotografie, za to Frederick byl druhou cecilskou soutěžící skoro stejně zaujatý, jako jeho mladší bratr tou první.

Přesun ke čtvrté nádobě s lístečky už princům nedělal žádný problém. Zdálo se, že se již dokázali perfektně synchronizovat a smířit se s tím, že právě losují svoje potenciální manželky.

Frederick s tím byl očividně smířený víc, než jeho drahý bratr, protože si s úsměvem stoupnul na vyznačené místo a bez váhání ponořil ruku do záplavy papírků, z níž po napínavé chvíli přehrabování konečně jeden vytáhnul. „A další účastnicí Selekce je..." dával si s rozbalením lístečku pěkně na čas, „slečna Antonella Tumbler ze třetí kasty!"

Dívka to byla vskutku pěkná a jemu dokonce přišlo, že z ní sálá určitá energie, možná sebevědomí. Nejvíc však oba bratry zaujaly červené pramínky v jejích vlasech. Zda-li jí královská vizážistka dovolí si je ponechat, anebo Antonella na první schůzku dorazí s odbarvenou hlavou?

Andreas monotónním krokem přešel k obrovské sklenici nadepsané zlatým písmem a s tichým povzdechem i on vybral jeden z mnoha papírků. Představa, že nejsou ještě ani v polovině, ho nijak netěšila. Kdo si měl všechny ty tváře a jména pamatovat? Jediná, která mu utkvěla v paměti, byla ta modelka od Marica Martineze a on pochyboval, že by to dívka na tomhle papírku změnila.

„Liz Trent, sedmá kasta," vyslovil krátké, ale za to důrazné jméno. Když se objevila její fotografie, Andreas s podivem zvednul obočí. Na Sedmou nevypadala vůbec špatně. Ne tedy, že by něco měl vůči nižším kastám - jak jeho otec vždycky říkával, dělníci si zaslouží stejný respekt, jako doktoři nebo politici -, ovšem jaksi podvědomě předpokládal, že dívky z chudších rodin budou takové... jiné. Za takové předsudky si dal pomyslný pohlavek, když mu došlo, jak povrchně o celé problematice právě smýšlel. Fredericka by přece nic takového v životě nenapadlo, uvědomil si hořce.

Princ Frederick se se svým showmanským nasazením přesunul k dóze nadepsané Ennak. Bez váhání zabořil ruku do moře papírků a užíval si každou vteřinu napjatého ticha. No jo, byl to prostě celý strýček Theo.

„Bude nám ctí v paláci přivítat i slečnu Leonoru Cooper ze čtvrté kasty!" zazubil se přímo do kamery a dokonce do ní i zamával. Dívka, která se následně objevila na všech obrazovkách po celé Říši vzhledově zaujala spíše Andrease, ale staršímu z bratrů se zalíbil její výraz. Nevěděl přesně proč, ale z nějakého důvodu na něj působila dojmem, že si zrovna oni dva budou rozumět. Anebo to prostě byla pěkná holka a on si namlouval bůh ví co. To byla také jedna z možností.

Andreas následoval příkladu svého dvojčete a jal se rozhodnout o osudu druhé ennacké dívky. S kamenným výrazem sáhnul pro papírek, šikovným pohybem mrštných prstů jej rozbalil a přečetl jeho obsah: „Jay Lee Harrison, šestá kasta." Narozdíl od bratra se neobtěžoval s nějakým napínáním nebo slovy navíc.

Se slovy se neobtěžoval ani když spatřil dívčinu fotografii, leč každý kdo měl oči si nejspíš uvědomil, že slečna je to opravdu pohledná. A ačkoli se Andreasovi myšlenka na Selekce stále velice příčila, i on si uvědomoval, že zatím mají s bratrem náramné štěstí na pěkné soutěžící. Alespoň se diváci budou mít na co dívat, s úšklebkem si pomyslel.

Princové došli přesně do poloviny studia, k šesté dóze. Frederick nacvičeným pohybem sáhnul pro bílý zalepený lísteček a za napjatého očekávání především všech filoských dívek přečetl jeho obsah: „Clementine Roya ze šesté kasty!"

Korunní princ se zazubil do kamery, zaujat dívčinou fotografií. Líbilo se mu, jak přirozeně Clementine vypadala a její košile působila přesně jako něco, co by si on sám oblékl na neformální den. A ty sluneční brýle? Frederickovi se zdála být vážně roztomilá.

Tentokrát se Andreas při rozbalování lístečku netvářil tak neutrálně, jako jindy. „Cassandra Karla Norah Taylor," přečetl čtyři jména a snažil se přijít na to, co z toho je příjmení. „Ze třetí kasty," dodal po chvíli tichého zmatení, jakmile mu došlo, že kvůli vlastnímu překvapení zapomněl přečíst druhou část papírku.

Fredericka dívčino řekněme obsáhlé jméno také pobavilo, protože takhle se obvykle pojmenovávaly tak akorát královské děti a ne lidé ze třetí kasty. On sám měl také celkem krkolomné jméno, pokud by se ho někdo snažil nazývat všemi čtyřmi. Frederick Leroy Edward James - většina se v různém pořadí opakovala napříč generacemi královské rodiny, ale Leroy se jmenoval po dědovi z matčiny strany. To bylo také jediné jméno kromě Fredericka, kterým se občas představoval.

Prince však, stejně jako celou Říši, čekalo ještě jedno překvapení - a to v moment, kdy se objevila Cassandřina fotografie. Její pleť byla opravdu neobvyklá, ale Andrease to zvláštním způsobem fascinovalo. Frederick zase musel uznat, že dívka měla vážně odvahu, když se odhodlala k takovému odhalení. Tak či tak se slečna s dlouhým jménem a jedinečným vzhledem mnohým zapsala do paměti.

———

Kvůli omezenému počtu obrázků na jednu kapitolu (a také délce dvou a půl tisíc slov XD) je tohle prozatím konec. Druhá část losování vyjde, jak jsem říkala, o něco později kvůli poslední chybějící přihlášce. Přeju pěkný zbytek večera,
Annaeli2.