Vítám vás u první herní části, v níž si můžete počíst o oznámení Selekce a jedné další velké noviny. No a možná také maličko nahlédnout na interakci princů a dalších důležitých členů královské rodiny.

Aby to ovšem nebylo pouze nudné čtení, připravila jsem si pro vás i takový menší úkol, respektive první dobrovolný úkol, jehož splnění vám může v budoucnu pomoci zůstat ve hře či si vylepšit reputaci. A také doufám, že vás trochu zabaví při čekání na začátek opravdové hry, případně vám pomůže se lépe vžít do postav. O co že se vlastně jedná? Je to úplně jednoduché! Stačí, když napíšete herní reakci vaší postavy na oznámení Selekce, případně třeba o tom, co ji dovedlo k přihlášení, jak vyplňovala přihlášku či nějaké drama z úřadu... to už je čistě na vás. Hlavní je každopádně nějaká smysluplná a opakuji herní reakce postavy na tyhle zprávy.

Tím tedy myslím komentář takového typu, jako kdybyste už normálně hráli za vaši postavu, snad je to pochopitelné. Nebudu vám tady dávat žádná omezení na to, jak označovat myšlenky, přímou řeč a popisy, protože každý hráč má trochu jiný způsob a styl, ale prosím, ať to není jeden plynulý odstavec bez jakéhokoliv oddělení. Zároveň vám tady ani nebudu diktovat, kolik znaků to má mít, ale jak už jste možná pochopili, u mě platí že čím delší, tím lepší. Nemusíte to mít na deset tisíc znaků, ale víc než dvě věty taky potěší, co si budeme. Sama jsem si se psaním téhle kapitoly dala velkou práci, tak bych ocenila stejný pokus od vás.

K tomu se váže i to, že ocením jakoukoliv mimoherní zpětnou vazbu na to, jak se vám tahle část líbila, jestli za to ta práce vůbec stojí a zda jste případně všechno pochopili. Komentáře jsou otevřeny dotazům a připomínkám!

Teď už ale nebudu rušit a užijte si zprávy.

------

Pohled na televizní studio pár minut před začátkem nedělních večerních zpráv byl vskutku zajímavý. Už jenom fakt, že se v něm sešla velká část královské rodiny napovídal tomu, že Říši dnes čekají velké věci.

Zatímco po studiu pobíhali zvukaři a maskérky, aby všechno na poslední chvíli doladili k dokonalosti, princ Andreas byl roztažený v připraveném křesle a nezaujatě si prohlížel nehty. Ostře odehnal ženu, která se k němu přiblížila s pudrem, s nímž jistě natřela dalších deset lidí před ním. To tak, ještě by z toho dostal nějakou kožní infekci.

Ve svém znudění téměř nepostřehl bratra sebejistě kráčejícího přímo k němu. Až když se vedle něho objevil identický obličej, s otráveným povzdechem se k němu uráčil zvednout oči.

„Ale no tak, trochu radosti do toho života," prohodil princ Frederick se širokým úšklebkem, pod nímž by se kdejaké dívce podlomila kolena. Natáhl ruku, aby Andrease objal kolem ramen, ale ten ho mrštně zarazil dřív, než mu bratr stihnul poničit perfektně vyžehlený oblek. Za to se mu od staršího dostalo hravé protočení očí.

„Mám k tomu snad nějaký důvod?" usmál se Andreas tak sladce, až by z toho kde koho rozbolely zuby. Jeho záměrně falešný výraz druhého mladíka od srdce rozesmál, protože na bratrovu ironickou přetvářku byl zvyklý odjakživa.

„No jasně! Za pár dní ti tady bude pobíhat dvacet holek, co by si tě nejradši na místě vzaly, a ty se tváříš, jako kdyby to byl konec světa," zakmital vyzývavě obočím. Opět si vysloužil otrávený povzdech, což mu ještě zlepšilo náladu.

„Samozřejmě, protože přesně o tom každý sní," odpověděl kousavě Andreas.

„Náhodou by ses divil, kolik lidí by si s tebou klidně vyměnilo místo," mrštně oponoval Frederick.

„Dokud by ovšem nezjistili, že musí každý den přetrpět takovou osinu v zadku, jako jsi ty," ušklíbnulo se na oplátku mladší z dvojčat, zatímco druhý se od srdce zasmál a zakroutil nevěřícně hlavou.

„Ty mi říkáš, že jsem osina v zadku?" zopakoval starší bratr slova svého společníka. „Potkal ses někdy vůbec, Andreasi?" šťouchnul do něho prstem a odtáhnul se dřív, než ho jmenovaný stačil přetáhnout přes prsty za ničení garderoby.

Než se však stačila slovní přestřelka naplno rozjet, režisér hlasitě oznámil poslední minutu před oficiálním začátkem živého vysílání. Bratři po sobě hodili vševědoucím pohledem, kterého byla schopna pouze dvojčata, a princ Frederick se rychle vytratil na vlastní křeslo. Andreas se narovnal a nasadil nicneříkající výraz, jenž byl za ta léta terčem mnohých žhavých článků spekulujících o jeho chladné přitažlivosti. Osobně mu to připadalo absurdní, ačkoli jeho ego si nestěžovalo.

Na vyvýšenou stranu pódia se mezitím usadil vznešený pár, na nějž byla obvykle upřena veškerá pozornost kamer a lidí za obrazovkami. Král Aiden i královna Emery však dobře věděli, že tomu tak dnes nebude, protože Říši čekala hned dvě velká oznámení, jež se ale jejich osob příliš netýkala. Sám král se tím ovšem necítil nijak dotčen - nejen že neměl rád upřené pohledy a tváře plné očekávání, ale hlavně si podobný moment vychutnal, respektive přežil, již před pětadvaceti lety. Rád tedy záři reflektorů přenechal svým synům, potažmo bratrovi.

Když už je řeč o princi Theodorovi, ten po celou dobu příprav horlivě pobíhal kolem vlastní manželky, princezny Ariadny. Dokonce jí sám přinesl pohodlné křeslo a narovnal polštář, aby se jí sedělo dobře. Ve tváři se mu zračila starost a všichni se tiše smáli představě, jaký bude, až Ariadnin stav pokročí. Jejich tři děti se televizních zpráv neúčastnily, což nebylo žádnou výjimkou. Nejstaršímu bylo teprve deset let, navíc bylo známou informací, že si tenhle královský pár raději nechává soukromí sám pro sebe.

Nicméně v moment, kdy režisér zakřičel start, všechen předešlý chaos a nervozita ve studiu jako mávnutím čarovné hůlky polevila. Z normální pošťuchující se rodinky s komplikovanými vztahy se rázem stala vážená královská rodina, odraz všeho, čím kdy prostí občané toužili býti.

Na televizních obrazovkách po celé zemi se objevil znak Říše a zazněla melodická hymna, při níž byli i ti nejurozenější povinni se postavit v pozoru. Studiem i domácnostmi se rozezněl sjednocený popěvek, po jehož konci se všichni opět usadili na svá místa a nedočkavě očekávali další dění.

Záběr byl přesměrován do paláce, kde ke všeobecnému podivu neseděli na trůnech pouze král s královnou, ale na křeslech okolo nich seděli další čtyři vysoce postavení členové královské rodiny. Už v prvních vteřinách vysílání všem došlo, že dnes půjde o něco vážného, důležitého.

„Drazí spoluobčané, vítejte u nedělních večerních zpráv!" vykřikl nadšený hlas hlavního moderátora, starého modrovlasého mužíka, jenž za ta léta stejnou úvodní větu pronesl snad tisíckrát. „Prosím, potlesk pro našeho milovaného vladaře a královnu půvabnou jako nikdy jindy!" výrazným gestem mávnul směrem ke klidně usazenému páru. Král Aiden pouze mlčky kývnul hlavou a udržoval si klidný výraz, zatímco jeho žena s vlídným úsměvem zamávala přímo do kamery. Ve studiu se ozval očekávaný ohlušující potlesk falešného obecenstva, jež se tam ale doopravdy vůbec nenacházelo.

Jakmile se zvuky utišily, dosud nehybný král se ujal slova, zatímco moderátor se prozatím uklidil do ústraní: „Dobrý večer," započal a se svými slovy nijak nespěchal. „Přeji vám všem příjemný začátek měsíce a doufám, že vám přinese stejné radosti, jako nám," pokynul k rodině kolem něho.

Princ Theo se při nacvičeném znamení opatrně postavil a s kouzelným úsměvem si mírně odkašlal, leč kamery už se na něj dle scénáře dávno přesunuly. Po jeho boku stanula princezna Ariadna a nenápadně manžela chytila za ruku. Theo ji pevně stiskl, ale při dalších slovech ani jedinkrát nezaváhal: „Pro mnohé z vás může být naše nečekaná účast v dnešním vysílání velkým překvapením," prohrábnul si vlasy a pouze ti nejbližší věděli, že je to projev nervozity. „Musím přiznat, že pro nás taky," zasmál se odlehčeně a neexistující publikum reagovalo spolu s ním. „Vím, že nejsem takový řečník jako bratr, a proto už nebudu nic napínat. Dámy a pánové, je mi neskutečným potěšením oznámit vám, že princezna Ariadna a já jsme v očekávání dalšího potomka!" zazubil se Theo vesele, načež se za bouřlivého potlesku a smíchu tentokrát nejen onoho studiového kousku, ale také všech lidí po celé Říši, sklonil k manželce a hluboce ji políbil.

Za obrazovkami se povětšinou strhla oslavná vřava, protože oba dva budoucí rodiče byli miláčkem veřejnosti. Zbytek královské rodiny zdvořile zatleskal a s úsměvem páru pogratuloval, protože soukromé oznámení těhotenství už se dávno uskutečnilo.

Princ Theo pomohl Ariadně k usednutí zpět do křesla a modrovlasý moderátor se opět objevil před kamerami. „Ano, ano, jaká to úžasná novina!" přímo sálal štěstím, i když upřímně řečeno takhle vesele vypadal půlku kariéry. „Celá Říše se na nové princátko či princezničku velice těší, moc gratulujeme!" uklidňoval postupně davy. „Ovšem věřte tomu nebo ne," napínavě se odmlčel se zdviženým ukazováčkem v pozoru, „toto není hlavní důvod, proč jsme se zde sešli v tak hojném počtu." Ano, opravdu to bylo k neuvěření, protože královské děťátko by obvykle ukradlo přední strany novin a magazínů na několik následujících týdnů.

„Mí milí poddaní," promluvila nečekaně královna Emery medovým hlasem, „jistě máte v živé paměti, jak jsem se stala vaší královnou. Jak jsem našla pravou lásku v mém drahém manželovi," pokračovala dál a na demonstraci vzájemných citů s králem Aidenem propletla prsty. „Budu navždy vděčná všem svatým, že mi sem seslali tak úžasné děti, jakými jsou princ Frederick a princ Andreas," odříkávala nacvičený proslov s takovým citem, že by nikdo kromě zodpovědných scénáristů nemohl pochybovat o její upřímnosti.

V televizi se objevil krátký prostřih na sladce se usmívajícího Fredericka s rukou položenou na srdci, zatímco Andreas v druhém křesle zachovával kamennou tvář.

„Proto bych chtěla stejnou příležitost dát i jim. Příležitost k seznámení se s nadějnými mladými dámami ze všech koutů Říše. Příležitost k hledání silného pouta... a pokud se jim poštěstí, i pravé lásky." Nyní již všichni podvědomě tušili, jaké oznámení bude následovat. Jenže to ani v nejmenším nezmenšovalo všeobecné očekávání, ba naopak.

„Dámy a pánové," konečně se ozval králův zvučný hlas, „je nám ctí ohlásit novou Selekci." Další slova by neměla nejmenší cenu, protože přesně v moment, kdy zaznělo ono slovo, Selekce, všichni přestali dávat pozor. Pokud se před tím lidé zvedli a začali jásat, nyní se reakce nedala slovy popsat.

Na obrazovkách se jako na zavolanou objevila plánovaná přestávka, která všem poskytla alespoň pár potřebných minut na zklidnění.

Jakmile se pak televize rozsvítila výraznými barvami nazdobeného studia plného pečlivě upravených členů královské rodiny, valná většina se nedočkavě usadila zpět před obrazovky a visela na každém moderátorově slově, prahnoucí po jakémkoli ždibci informací.

„Drazí spoluobčané, po krátké pauze vás vítám zpět u nedělních večerních zpráv! Myslím, že netřeba opakovat slova Jeho Veličenstva," šibalsky se modrovlasý stařeček stále plný energie zazubil. „S vyhlášením Selekce samozřejmě přichází otázky přihlášení a samotného průběhu, nicméně nemějte nejmenší obavy - všechno vám bude zodpovězeno v příslušném dokumentu, který dívky splňující požadavky obdrží poštou spolu s přihláškou. Pokud se přihlášku rozhodnete vyplnit, no jen se podívejte na ty naše prince," kamera se opět zaměřila na pohledná dvojčata, „budete ji mezi zítřejším pondělím 2. dubna a příští nedělí 15. dubna odevzdávat na váš městský úřad, kde vám také rádi pomohou s veškerými nejasnostmi. Dívky mezi sedmnácti a dvaadvaceti lety, neváhejte nic a spěchejte, princeznou se stanou jenom dvě z vás! Které dostanou tu šanci a přijedou do paláce? To se dozvíte při slavnostním losování v nedělních večerních zprávách 22. dubna!" tlesknul moderátor dramaticky, jakmile shrnul všechny potřebné základy.

„Děkuji za všechny řečené informace," přikývnul král Aiden ze svého vyvýšeného trůnu. „Jsem si vědom, že toto nebyly obvyklé zprávy, na které jste zvyklí, nicméně ve jménu dnešní slávy nám snad bude odpuštěno. Sláva Říši a doufám v další úspěšnou Selekci," dokončil vážný proslov. Jako jindy se nezdál být příliš osobní, ale na to si všichni dávno zvykli.

„A nebojte se, dámy, my vás v paláci uvítáme s otevřenou náručí. Sama o tom přeci vím své," zamrkala do kamery královna a s posledním záběrem na dva prince, o jejichž ruku se mělo brzy začít bojovat, zprávy oficiálně skončily stejně, jako před půl hodinou začaly - s hymnou a znakem království.