Přihláška uchazečky:
Jméno a příjmení uchazečky: Mona Julieson

Věk uchazečky: 20 let

Provincie uchazečky: Kostarija

Kasta a práce uchazečky: 3. kasta, archivář na historické fakultě provincijní univerzity

Rodinná situace uchazečky:
Otec: Horton Julieson, 62 - profesor historie na provincijní univerzitě v Kostarije - nerozvedený
Matka: Sylvie Julieson, 51 - sochařka - nerozvedená

Zájmy uchazečky: Vzdělávání, návštěvy muzeí a knihoven, sběr historických listin a předmětů (specializace na mince), chov holubů, numismatika, religionistika, kunsthistorie

Důvod přihlášení uchazečky: Vlastně ani sama nevím. Dětské zamilování do jednoho z princů to není určitě, kvůli penězům a slávě to také nedělám. Nejspíš to bude touha po změně a něčem, co nejsou spletité uličky mých archivů.

Chtěla by uchazečka něco vzkázat?: ne :)

Doplňující přihláška hráče:
Něco o postavě: Něco o Moně... to je široký pojem. Moc široký.
Tak začneme hezky od začátku. Její rodiče se setkali velice romanticky... nalití na mejdanu pořádaném studenty práv, kam se náhodou připletl Horton jako oblíbený kantor a Sylvie jako známá známé jedné známé. A mezi dvěma opitími ptáčky přeskočila jiskra. Druhého rána se probudili v posteli Hortona s tím, že za devět měsíců od teď by se měla na svět podívat kudrnatá Mona.
Dítě nebylo vlastně ani důvod, proč se mladá sochařka a profesor na univerzitě o tří měsíců vzali. Jednoduše pro sebe byli jako stvoření.
A tak se sychravého podzimního večera narodila dívenka jménem Mona.
Mona byla hodně zjednodušeně naprosto šťastná a bezproblémová. S jednou malinkou výjimkou; Mona byla vyučována doma. Z jednoho prostého důvodu; byla bystřejší než ostatní děti. Četla a psala už v pěti letech jako desetiletá.
Proto se Horton se Sylvií jednomyslně shodli, že rozvíjet dceřin talent budou rychleji doma sami.
Tento krásný život, kdy Mona chodila s otcem často na přednášky, které vedl, však narušila těžká závora, do které společné narazili.
Moně ve třinácti letech byla diagnostikována lymfatická leukémie.
Byla to rána pro všechny, rodinu i blízké ze širokého i blízkého okolí.
Zdi nemocnice však rodinu nikdy nerozdělily. Každý den za ní alespoň jeden člen rodiny chodil; maminka, táta, babička nebo jeden z dědů.
Jednou děda z otcovy strany Moně přinesl krabici. Nevelkou, plochou a časem ohlodanou. Ať si ji jeho vnučka nechá, že by pro to mohla najít využití. A tak se zrodil zárodek pro Moninu zálibu v numismatice.
Bednička byla plná starých mincí. Dívka tak trávila většinu času probíráním a studováním přesně 234 mincí od dědečka Brodyho.
Děvče však sílilo rychle a naděje byla vysoká, že se jí podaří nemoc skolit.
Dokonce v průběhu svého pobytu čtrnáctiletá Mona s červeným baretem, co nikdy nesundavala, podala ruku samotné královně.
A pak nastal ten den... 14.1., kdy Moně bylo patnáct let. Zazvonila na zvon ohlašující celé nemocnici, že to byla její poslední chemoterapie, a že je nemoc pryč.
Do teď je to pro ní nejsilnější zážitek. Ten zvon a plačící sestřička, co stála tenkrát vedle ní.
Tím začala druhá kapitola Monina života. Vyprosila si skoro na kolenou u rodičů, aby mohla na normální střední s normálními vrstevníky. Rodiče se na to moc netvářili, vzhledem k tomu, že Mona stále docházela do nemocnice na pozorování a doléčení... ale nakonec svolili. Mona tak nastoupila do nové třídy a poprvé i do školy.
Třída na soukromé střední škole Williama Writha, známá spíše jako Writhovka, Monu ihned přijala. Učitelé k ní byli shovívaví a spolužáci ochranitelští. Avšak mezi stovkami lidi nebyl ani jeden, kterého by si Mona pustila blíže k tělu. Všechno šlo jako na drátkách... do vysoké školy. V tu chvíli se Moně přestávalo líbit, že je stále závislá na své rodině. Její přátelé byli dávno pryč, měli domy, byty, studovali v jiných zemích nebo provinciích. A ona měla nastoupit na univerzitu, kde učil její otec.
Tuto myšlenku při jedné nezvykle tiché večeři položila na stůl. A po dlouhé debatě se dospělo k přijatelnému řešení pro obě strany; Horton se na univerzitě přimluví o pozici archiváře, co stále nebyla zaplněna, s čímž by i Moně připadl byt na pozemku univerzity. Byla by tak sama na vlastní pěst, ale byla by rodině stále na blízku.
Další měsíc tedy dívka v červeném baretu a náramku z nemocničních korálků, nastoupila jako archivářka. Nastěhovala se do nového bytu a jednoho dne z impulzu začala chovat holuby. Má aktuálně čtyři: Howarda, Priscilu, Kennyho a Ricky.
A taky má kostru, reálnou kostru. Respektive fakulta biologie se jí chtěla zbavit, ale Mona si ji vzala do bytu. Mimochodem, pojmenovala ji Erik.
Z nemocnice si taky převzala jeden návyk; zapisovat si všechno každý den do malých bločků polepených zepředu i zezadu. Občas i s malými ilustracemi.
Od doby, co si začala vydělávat, začala hojně přispívat organizaci pro pomoc dětem právě s lymfatickou leukémií, kterou si sama prodělala. Chodila pravidelně do nemocnice a začala pořádat pro děti "hravé dny", co spočívaly v rozvoji mozku hrou. Ať to bylo hledání pokladu s úkoly, hádankami nebo hlavolami, toulky historií v divadelní formě nebo vyrábění keramiky.
Mona se zkrátka nikdy nezastavila... a byla za to vždycky vděčná.

Povaha postavy: Mona je... výrazná a zároveň nevýrazná osoba. Je to taková ta holka ve vašem okolí, co je schopná se v jednu chvíli bavit s celým světem, a v tu druhou sedět v rohu a škrábat si něco do notesu.
Ale převládá v ní komunikativní a věčně optimistická stránka, co je schopná realizovat jakoukoli šílenosti, co jí kdokoli navrhne.
Avšak její malý problém je v tom, že nuceně vidí svět lepší než je. Donutila sama sebe si myslet, že je vše možné vidět lépe. Proto může mnohdy působit až křečovitě šťastně; to je jeden z důvodů, proč nikdy nemluví o své nemoci, co prodělala, a co jí tolik vzala. Zkrátka to nezapadá do jejího já, co je za tím.
Plus bytostně nesnáší lítost a ví, že lítost vždy všechno akorát zhoršuje.
Ač si to sama neuvědomuje, je to podivín. Hodně podivín. Už jen ta skutečnost, že mluví s kostrou, co patřila kdysi někomu, tomu moc nepomáhá. Kdo také ve dvaceti chová holuby a dny tráví zavřený v archivech.
Mona však má superschopnost, co jen tak nikdo nemá; umět se bavit se všemi, všude a skoro na jakékoli téma. I když do hovoru vždycky nějak propašuje téma mincí, historie nebo chovu holubů.

Důvod přihlášení postavy: Jednoduše; chtěla změnu. Něco nového a adrenalinového. Poznat nové lidi a možná se i zamilovat, což se jí ještě nikdy nepodařilo. Kdo ví, co osud přivane.

Vaše poznámky k postavě: Mona je vlastně jednoduše poznatelná. Nosí červený baret. Ten měla i tehdá, kdy potkala ve čtrnácti královnu a ta fotografie skončila v novinách a časopisech. Plus tedy nosí i náramek z nemocnice, co je většinou schovaný pod sáčky a košilemi. Je to něco jako talisman, bez kterého se nikam nehne.

Vzhled postavy/uchazečky: Phoebe Waller-Bridge

Toxic_koalaa
1103 slov