Hermiona se prodírala masou lidí a byla celá nepříčetná. Bylo ošklivé počasí, už chtěla být v kavárně a místo toho musela jít pomaleji než šnek. Když čekala u semaforu, začalo pršet. Hermiona nespokojeně nakrčila ramena, zvedla si límeček a začala nervózně poklepávat nohou. Když došla ke kavárně, byla už naprosto celá promočená. Rozhodla se, že to nějak přežije. Když už byla na místě, byla by hloupost jít pryč. Vstoupila dovnitř a hned uviděla Lockharta, který na své tváři vykouzlil zářivý úsměv a zamával na ni. Pozdravila, přisedla a prvních pár vět věnovali dešti. Lockhart pak začal vyprávět o novém autě, které si plánuje koupit. Hermiona ho nedokázala vnímat. Byla jí zima. Všechno měla promočené. Byla zmrzlá na kost. Lockhart si ihned všiml, že mu není věnována dostatečná pozornost.
,,To nemá cenu. Pojďte, půjdete se ke mně ohřát," pravil rozhodně Lockhart. Hermiona se zamračila.
,,Tak to tedy ne," zadrkotala zuby.
,,Bydlím kousek odtud. Copak chcete onemocnět?"
Hermiona nechtěla onemocnět. Mohla se usušit jediným mávnutím hůlky, což před Lockhartem nemohla. Musela se vymluvit a odejít pryč. Osušila by se cestou domů. ,,Neonemocním, věřte mi. Půjdu domů a tam se osuším," řekla.
,,Ne. Trvám na tom, abyste šla se mnou. Vždyť máte všechno mokré, celá se třesete, takhle nemůžete jít domů," trval na svém a byl vskutku neoblomný. Hermiona chtěla říct: Jsem kouzelnice, postarám se o sebe sama! Frustrovaně si promnula kořen nosu. Bylo to skutečně nepříjemné, vše se na ni lepilo, chtěla domů, chtěla sucho a teplo...

Hermiona vstoupila do nejluxusnějšího bytu, který kdy viděla. Za roky, co Lockhart kradl cizí zásluhy, si nahamounil celé jmění! Kdyby ztratila paměť stejně jako on, ale měla tolik peněz jako on, asi by to nebylo takové utrpení.
,,Tady je koupelna. Dejte si horkou koupel, to prý pomáhá před onemocněním." Hermiona zapochybovala. Moc dobře si byla vědoma, že by se neměla koupat v cizím bytě. Jenže zima byla zima, navíc to vlhké oblečení bylo nesnesitelné. Tiše poděkovala a zmizela v koupelně. Tak velikou vanu snad v životě neviděla. Už se nemohla dočkat, až se do ní naloží. Shodila ze sebe všechny svršky během půl minuty. Dovolila si jeden slastný sten, když se ponořila do horké vody. Tak dlouho neměla normální koupel, pořád se mačkala ve sprchovém koutě a obden riskovala, že bude téct pouze studená voda. Teď se však mohla nechat opečovávat skoro vařící vodou s levandulovou pěnou. Rozhodla se, že z této vany nikdy nevyleze. Bude z ní Marat. Lockhart jí bude pouze nosit jídlo a Hermiona si spokojeně bude bydlet ve vaně. V horké, naprosto dokonalé vaně. Teď by jí dokonce ani nevadilo skonat, zemřela by totiž šťastná.

Nakonec vylezla. Osušila se, zabalila se do ručníku a chvíli jen tak postávala u dveří. Nemohla si vyčarovat oblečení, to by jí neuvěřil, že nosí ve své titěrné kabelce. Byla zoufalá. Vyšla ze dveří. Ručník pevně tiskla ke svému tělu. Lockhart zrovna přinášel hrneček s čajem. Pohlédl na ni, zářivě se usmál a pak řekl: ,,Našel jsem vám pyžamo, které nepoužívám. Na tu chvilku. Abyste se necítila nesvá." Pohodil hlavou směrem ke křeslu, kde ležel komínek skládající se toliko z fialové košile a fialových kalhot. Podle omaku Hermiona tipovala mušelín. Vrátila se do koupelny a oblékla se. Život byl na chvíli příjemně hřejivý a útulný.