,,Chyběl jsem vám?" zeptal se a laškovně na ni mrkl. Hermiona se zamračila.
,,Jistěže ne," zalhala přesvědčivě, ale Lockhart jí to stejně nevěřil.
,,Objednal jsem nám láhev vína," informoval Hermionu.
,,Jak jste si mohl být tak jistý, že přijdu?"
,,Nebyl jsem si vůbec jistý, ale jsem dítě štěstěny - jsem bohatý a krásný. Bylo by navýsost neslýchané, kdybych vás ztratil hned, co jsem vás našel. Navíc, kdybyste se náhodou neobjevila, tak bych láhev vína vypil sám, to mi nečiní problém," dodal lehkovážně a zazubil se. Hermiona mu chtěla říct, že je idiot, ale místo toho mlčela. Když jim donesli víno, chopili se oba svých skleniček. ,,Tak na nás, krásko."
,,Na zdraví," opravila ho Hermiona a přiťukla si s ním. Napila se. Měla by mít výčitky svědomí, protože na ni doma čekal Ron. Ale co bylo zlého na tom trochu se uvolnit a dát si sklenku vína? A posedět se Zlatoslavem Lockhartem, který s ní okatě flirtoval...?
,,Je tu něco, co jsem vám při našem minulém setkání o sobě neprozradil," řekl, když položil svou skleničku na stůl. Hermiona zvedla obočí.
,,Ano?" vyzvala ho.
Zlatoslav Lockhart se podíval na jednu i druhou stranu, jestli náhodou někdo neposlouchá, pak se nahnul blíž k Hermioně a zadíval se jí do očí. ,,Neřeknete to živé duši?" Hermiona zavrtěla hlavou. ,,Dobrá... Já jsem..." důležitě se odmlčel, ,,...kouzelník." V Hermioně by se krve nedořezal. Takže si vzpomínal! Takže to věděl!
,,Vážně?" zeptala se opatrně. Přikývl a sáhl si do saka. Vytáhl kytici z krepového papíru.
,,Tadá!" zvolal radostně. Hermiona se musela rozesmát. V duchu si oddechla.
,,Jste vskutku kouzelnický umělec," řekla.
,,Konečně jsem si vás něčím získal," pravil a začal cpát kytici zpět do ,,skryté" kapsičky.
,,Myslíte si, že je tak jednoduché si mě získat?" opáčila Hermiona. Skutečně ji zajímalo, jestli si to o ní myslí. Lockhart naklonil hlavu na stranu a trochu přihlouple se zachichotal.
,,Ne, nemyslím," řekl nakonec, ale radostnou náladu mu to nesebralo. ,,Domnívám se, že je velice těžké vás zaujmout, ještě těžší musí být vás okouzlit... Ale není to nemožné."
,,Měl byste se přestat snažit. Nemám zájem."
,,Mám rád výzvy," nenechal se odradit Lockhart. ,,A kdybych vás náhodou nedokázal svést, tak budu mít aspoň nádhernou kamarádku."
,,Jste bídný chlap," řekla, ale usmívala se. S Ronem nikdy neflirtovali. Byli kamarádi a pak se spolu dali dohromady. Hermiona nikdy nezažila tyhle konverzační tanečky, dlouhé pohledy, dvojsmysly schované ve víně. Ron se nikdy nemusel příliš snažit, ale teď tu seděl muž, velice dobře vypadající muž, který se jí snažil zalíbit. Hermiona znala hranice, věděla, kam zajít nechce a dodržovala to. Zároveň si to ale chtěla trochu užít, protože se jí nikdy nikdo nedvořil a upřímně, byl to velmi pěkný pocit. Nejspíš takhle neustále lovil nové ženy, ale teď se věnoval Hermioně, Hermiona ho zaujala a pro tu chvíli byla jedinou v jeho ,,hledáčku". ,,Jak byste začal?" Přemohla ji zvědavost. Lockhart se usmál. Oči pevně přišpendlené na její tváři.
,,Řekl bych vám, že jsem celý týden přemýšlel jen o vás. Snažil jsem se vybavit si vás, ale jste ještě krásnější než jsem si pamatoval," řekl hlasem o půl oktávy nižším než obyčejně mluvil. Hermiona se zastyděla. ,,Pak bych vám pověděl o tom, jak moc se mi líbí, když se červenáte," pokračoval Lockhart. Hermiona nesměle sklonila hlavu a zadívala se na stůl. Po chvíli sebrala sílu a vzhlédla k němu. Hrála si na nedostupnou, tvář kamenná.
,,To je všechno?" zeptala se. Lockhartovi po rtech přeběhl podivně decentní úsměv.
,,Ach, to naprosto pro začátek stačí," ujistil ji a napil se vína.