,,Ssst!" Rose přestala psát a ohlédla se. Ve vedlejší řadě seděl v lavici Scorpius a snažil se upoutat její pozornost. Zrzka se zadívala na profesorku McGonagallovou, a pak svou pozornost opět přesměrovala na Scorpiuse.

,,Co je?" sykla tiše. On se jen usmíval a pak jí hodil vlaštovku, která přistála na lavici. Rose pozvedla obočí, ale Scorpius jí naznačil, ať ji rozevře.

Vzala tedy vlaštovku do ruky a všimla si vzkazu, který byl napsaný malým písmem.

Dnes odpoledne mám famfrpálový trénink, nechtěla bys potom přijít na famfrpálové hřiště a popovídat si? S.H.M.

Dívka vlaštovku rychle přehnula a schovala ji do brašny. Blonďák ji při tom pozoroval se zvednutým obočí.

Fajn, naznačila mu Rose a on se potěšeně usmál. ,,Pane Malfoyi, něco vám v tom testu přijde snad vtipné?"

,,Ale ne, paní profesorko," usmál se i na ni, ,,jen se nemůžu dočkat, až dostanu další vynikající." Rose se musela tiše uchechtnout. Naštěstí ale zazvonilo, takže všichni studenti přestali psát, zvedli se ze svých míst a donesli profesorce test. Nebelvírka popadla svou brašnu a rychle se rozeběhla do Velké síně na oběd, zatímco Albus se Scorpiusem šli pomalu.

,,Tak co?" vyptával se zvědavě Abe.

,,Přijde," usmíval se stále Scorpius a nemohl se dočkat, až přijde na famfrpálové hřiště.

,,Tak to je bezva, Rose se má na co těšit!"

•••

,,Kam jdeš, Rose?" zajímala se Dominique, která seděla u krbu ve společenské místnosti a nemohla si nevšimnout, že její sestřenice má někam namířeno. ,,Na rande, co?"

,,Proč jako myslíš?" vypálila na ni Rose. Dominique se uchechtla.

,,Vypadáš nedočkavě, nervózně a natěšeně. Jinak řečeno tři 'en'. Pozval tě někam Malfoy?"

,,Ne, nepozval, jdu do knihovny," odsekla Rose a snažila se, aby jí nezrudly tváře. Neuměla lhát. A tak se radši rychle otočila a vyběhla ven ze společenské místnosti. Cestou nikoho nepotkala, a když zamířila přes bradavické pozemky k famfrpálovému hřišti, z brašny, kterou měla přehozenou přes rameno, vytáhla svetr v nebelvírských barvách.

Myslela si, že budou mít ještě trénink, ale zmijozelské hráče nikde neviděla. Vkročila na hřiště a nejistě se ohlížela. To ticho bylo zvláštní. Třeba už měli po tréninku a šli se převléct do šaten.

Zamířila tedy k tribunám, že se posadí a počká na Scorpiuse, ale zaslechla svištivý zvuk. Vyděšeně vypískla, když ji kolem pasu uchopily dvě paže a posadily ji na koště.

,,Scorpiusi!" vykřikla vyděšeně a křečovitě se držela koštěte. On se jen tiše smál a jednou rukou ji držel kolem pasu; tou druhou totiž držel koště a ve vzduchu ho zastavil. ,,Co tě to sakra napadlo?!"

,,Máš strach z výšek?" usmál se a zadíval se dolů. Vznášeli se asi patnáct stop nad zemí. ,,No tak, uvolni se, držím tě. Nespadneš, neboj se."

,,Nikdy jsem neměla zrovna ráda létání na koštěti," kníkla Rose. Scorpius si ji k sobě přitáhl blíž a pevně ji držel. ,,Mohl jsi spadnout, mohl sis třeba zlomit ruku, když jsi mě v letu-"

,,No a co?" přerušil ji. ,,I kdybych si zlomil ruku, stejně bych tě držel, abys nespadla." Rose se musela usmát.

,,Ale stejně," kroutila hlavou a pomalu se začínala uvolňovat. Věděla, že ji drží, a tak přestala křečovitě svírat koště.

,,No vidíš. Je to v pořádku. Držím tě a nepustím," zašeptal a trochu se naklonil, aby mohli sletět o trochu níž. Při tom se nosem dotkl jejích rudých vlasů; neodolal a přičichl si k nim. Voněla po karamelu, stejně jako celé její tělo. ,,Chceš si zkusit chytit Zlatonku?"

,,Myslím, že bez toho se obejdu," odpověděla poněkud přiškrceným hlasem, protože se strachu úplně nezbavila.

,,Mám už letět dolů?" zeptal se jí. Rose chvíli váhala, než mu odpověděla.

,,Ne... ještě chvilku. Můžeš to tady třeba obletět, nebo -" znovu se jí hrnula červeň do tváří a ona byla ráda, že jí nevidí do obličeje.

,,Jsi si jistá?" ujišťoval se a myslel, že mu samým štěstím vyskočí srdce z hrudi, když ho vzala za ruku, kterou jí držel kolem pasu.

,,Jsem," přikývla, ačkoliv se jí třásl hlas, a on odolal nutkání si ji otočit k sobě a políbit. Věděl, že by to nebyl dobrý nápad, a tak se jen pousmál nad její nebelvírskou odvahou a natočil koště doleva. ,,Já vážně nechápu, jak vy to zvládáte. Ještě při tom chytat Zlatonku, přehazovat si Camrál nebo odpalovat Potlouky."

,,Pokud máš talent, pak už to jde samo," usmíval se. ,,Já jsem se famfrpálu dříve trochu bál. Nešel mi, ale pak jsem od táty dostal koště a začal jsem trénovat."

,,Jsem ráda, že umíš létat, jinak bych asi začala hysterčit, že spadneme a zabijeme se," vydechla a urputně se snažila nedívat se pod sebe.

,,Časem by sis zvykla," namítl, ale nevěděl, jak jí dodat odvahu. Přece jen ještě seděla poněkud křečovitě. ,,Já zase nemůžu uvěřit tomu, že jsi ještě odvážnější, než jsem si myslel. Čekal jsem, že budeš chtít co nejrychleji dolů, ale ta tvoje nebelvírská odvaha se v tobě probouzí čím dál víc."

,,Myslela jsem, že se mnou chceš o něčem mluvit," prohodila Rose s malým úsměvem. Byla potěšená jeho slovy.

,,Ne. Jen jsem s tebou chtěl strávit co nejvíce času, který nám tu ještě zbývá."

•••

Ideální "rande":D proč také takové nemůžeme mít, dámy?:D:c
Další kapitola bude zítra nebo ve čtvrtek, uvidím, jelikož v pátek jdu na pohřeb a pochybuji, že budu mít náladu publikovat...snad to chápete:')
Budu moc ráda za komentáře, ty minulé mi úžasně zlepšily náladu, děkuji!💞
-Milka💞