,,Albusi?" protnul noční ticho Scorpiusův hlas. ,,Albusi, spíš?"

Ticho. Ozývalo se jen chrápání, které trochu tlumil Albusův polštář. Scorpius si povzdechl a překulil se na bok, aby na svého kamaráda viděl.

,,Abe, nespi. Potřebuju se s tebou poradit. Už dva dny jsem nic neudělal. Sotva jsem s Rose měl čas promluvit. Musím přijít s něčím úžasným, abych jí dokázal, že jsem na tu sázku nezapomněl!" Skoro to vypadalo, že mluví spíš k sobě.

,,No jasně!" zvolal, ale ani to Albuse neprobudilo. ,,Napíšu jí básničku!"

Znovu se ozvalo zachrápání a Scorpius si připadal, jako by ho políbila múza.

,,Hmmm. Jak bych jen měl začít..." přemýšlel nahlas, ,,Rose, ty malá květinko- ne, to zní divně." Zamyslel se a začal dávat dohromady slova. ,,Musím tam dát oslovení. Takže... Rose, jsi krásná jako jarní růže - no jasně, je tam květina - a květiny mají rády přece všechny holky - a zní to hezky!" zaradoval se a pak přemýšlel dál, co by se s tím rýmovalo. ,,Hmmm... teď už mi nic a nikdo nepomůže. No, proč ne. Koneckonců, rýmuje se to, a plno básní nedává smysl. Měl bych si to napsat."

Vstal tedy z postele a vytáhl si z kufru brk, kalamář s inkoustem a napsal první dva verše. Pak se brkem hladil po tváři a mezitím přemýšlel, jak pokračovat dál.

,,To je trapný. No jasně! Je mi trapně, jsem jako..." zarazil se. Jako co? Jako idiot? Jenže co by se rýmovalo s idiotem? Pak si vzpomněl, že Rose se zajímá o kouzelné tvory, a tak zapátral v mysli, jaký kouzelný tvor mu zrovna dvakrát nepadl do oka. ,,Tlustočerv na slunci."

,,Scorpiusi?" ozval se najednou Albus, zatímco Scorpius si to zapisoval na pergamen. ,,Proč nespíš? A proč mluvíš o tlustočervech?"

,,Abe, ty jsi vzhůru!" zaradoval se Scorpius. ,,Píšu básničku pro Rose. A proč je tam tlustočerv... to ani já sám netuším."

,,Ty ses fakt pominul, Scorpiusi," zazíval Albus a přetočil se na záda.

,,Co by se tam tak mohlo rýmovat?" uvažoval blonďák. ,,Ale hlavní je, že miluji tě, ve dne i o půlnoci. Jo, to se rýmuje!"

,,Ty mě miluješ ve dne i o půlnoci?"

,,Abe! To je pro Rose!"

,,Já vím," zakřenil se Albus, ,,tak pokračuj, poslouchám. Nebo zase usnu."

,,No jasně! Něco se spaním! Ale co..." uvažoval.

,,Rose má ráda hvězdy."

,,Bezva! Takže něco se hvězdama. A když padají hvězdy, všichni říkají, že si máme něco přát, takže... Když někdy hvězda z nebe padá -"

,,- vždycky si přeju, abys u mě spala." vyprskl smíchy Albus. ,,Vidíš, jaký jsem básník."

Scorpius se zasmál a zapsal si to na pergamen. ,,Ale co teď? Co dál?"

,,Já cítil bych vůni tvých vlasů -" začal Albus se smíchem.

,,- a pak bych hůlkou navždy umlčel vosu." dopověděl Scorpius bezmyšlenkovitě.

Albus se rozesmál. ,,Vosu? Proč sakra vosu?"

,,Dejme tomu, že usne venku," přerušil ho Scorpius netrpělivě, zatímco se jeho nejlepší kamarád smál.

,,Ty teda máš básnický střevo."

,,Napadá tě něco lepšího?"

,,Ne. Napiš to tam. Rose to alespoň nebude brát tak vážně."

Pak Scorpius ztichl a začal vymýšlet sám a ve své hlavě. Zapsal si to.

Jsi jako sluníčko, máš na nose roztomilé pihy,
já mohl bych tě - věř mi - líbat celé hodiny.

,,Tak co tam máš dál?" vyptával se zvědavě Albus.

Blonďák mu to tedy přečetl: ,,Myslím to upřímně, máš krásné rudé vlasy,
jen já je mám blonďaté jako můj otec dlouhovlasý.""

,,Proč sem pleteš svýho tátu?" uchechtl se Abe. On ho ale neposlouchal a četl dál.

,,Vidím jen tebe, přes zavřená víčka,
Pochopit mě může jen tvá matička."

,,Scorpe? Co by na tom měla pochopit jen teta Hermiona?" nechápal Abe.

,,Mám pocit, že měl bych už tuhle trapnou báseň ukončit,
věř mi, opravdu miluji tě a pro tebe klidně půjdu i z Astronomické věže skočit." Konec. Co na to říkáš?" obrátil se Scorpius na Albuse.

Ten na něj jen zíral. ,,Ty jsi idiot, Scorpiusi," poznamenal potom.

,,Určitě se jí bude líbit," vydechl Malfoy a pečlivě pergamen schoval. Pak se zachumlal do peřiny a usnul.

•••

,,Scorpiusi?" Albus pátravě zahlížel na svého kamaráda, který hleděl do talíře. ,,Už ses rozhodl, jak to dál uděláš s tou básničkou? Jestli jí tu báseň pošleš, nebo přečteš -"

,,U Merlina, to ne!" zhrozil se Scorpius, bledý jen z toho pomyšlení, že by tu báseň měl přečíst před ní, nedej Merline před celou školou. ,,Radši jí tu básničku pošlu. Asi bych to nezvládl."

,,Cítil bych to stejně," souhlasil Abe, a tak se oba dva vydali do sovince, aby našli nějakou pěknou sovičku, která by Rose dnes ráno doručila dopis.

,,Jsem zvědavý, jak na to zareaguje," přiznal Scorpius, když se zase vraceli dolů.

,,Jé, ahoj, Rose!" zvolal Albus, když spatřil svou příbuznou. Ta akorát mířila do Velké síně na snídani; na Albuse kývla, na Scorpiuse se sotva podívala.

,,Neboj," uklidňoval ho Albus, ,,až si přečte tu básničku, určitě se to změní."

No jo, změní. Ale k lepšímu, nebo k horšímu?

A Scorpius si byl jistý, že rozhodně k horšímu, když na chodbě vedoucí ke sklepení zaslechl její hlasitý křik: ,,Scorpiusi Malfoyi, já přísahám, že tě zabiju!"

,,Jejda," utrousil Albus, ,,myslím, že Rose vede dva jedna."

•••

#ScorpiusovoBásnickéStřevo😂😂
Budu moc ráda za názory!❤