Ahoj!!

Jakmile jsem se jeho ruky dotkl přede mnou se z barev tvořil obraz. Když se ustálil, ocitl jsem se na cestě společně s princeznou, mém minulém já a dalšími vojáky. Strážce pochodoval vedle princezninýho nosítka a s lítostí ji pozoroval. V očích se jí leskly slzy. 

,,Nebojte, Vaše Vyýsosti, brzy Vás přijdou navštívit a stále máte mě." pokoušel se ji uklidnit. 

,,Jsem si toho vědoma, ale přes to mám strach. Proč bych měla zbytek života strávit s někým, koho nemiluji?" poslední větu zasyčela jako had, který je připravený zaútočit. 

,,Vím, že je to hrozná představa, ale možná si nakonec získá Vaše srdce a budete s ním šťastná." pověděl. 

,,Něco takového není možné. Co ty o tom můžeš vědět? Tebe otec do sňatku nedonutil a jistě by to nikdy neudělal." rozohnila se princezna ještě víc. 

,,V tom máte pravdu, Vaše Výsosti...ale sledovat osobu, která Vám ukradla srdce, po boku někoho jiného je samo o sobě dost zničující." vysvětlil ji. Snad ji tím chtěl naznačit své city a podle princezninýho krátkého úsměvu a náhlého zachmuření nejspíš pochopila. Povzdechla si nad jejich nepříznivou situací. 

Vše kolem se rozmazalo a když se barvy ustálily, už jsem nestál na cestě. Tentokrát jsem byl v královské zahradě v jiné, než si pamatuji ze svých snů. Rozhlédl jsem se kolem, z dáli jsem viděl princeznu, jak běží mým směrem. Viděla mě snad, ptal jsem se. Kdžy mnou však prošla, jako bych byl duch, došlo mi že ne. Strážce běžel za ní a když ji měl na dosah ruky, neostýchal se ji chytit, ale ona se mu vysmekla a pokračovala dál. 

,,Vaše Výsosti, zastavte se na chvíli!" křičel za ní. Otočila se a nehezky se na něj podívala. 

,,Proč bych tě měla poslouchat? Vždyť zž i ty si na jejich straně." vyhrkla rozhořčeně. Chytil ji za ruku snad, aby zmírnil její vztek. 

,,Vaše Výsosti, víte, že tohle není pravda. Jen jsem říkal, že nesmíte dělat ukvapené zavěry. Chováte se jako rozmlazená princezna bez špetky úcty k ostatním. Vím, že její Výsost taková není, tak proč se chováte takto?" optal se. Tentokrát si nebral servítky. 

,,Jak se vůbec opovažuješ se mnou mluvit tímhle tónem a říkat takové věci?" optala se šokovaně. V jejích očích se mihl vztek, zklamání a bolest. Nedivil jsem se, něco takového od svého strážce jistě slyšet nechtěla. 

,,Vaše Výsosti, promiňte mi to, ale musel jsem. Tentokrát jste překročila hranice. Můžeme být rádi, že je jeho Veličenstvo tak shovívavé, jiní by Vás nechali dávno popravitAni Váš otec by takové chování netoleroval." snažil se obhájit své nevhodné slova. 

,,Co podle tebe mám dělat? Být poslušná loutka, již splní vše, co se jí řekne? Předstírat odevzdání srdce někomu, koho k smrti nenávidím?" naléhala na něj svými nemilými otázkami. 

,,Prosím, važte svá slova. Neříkám, abyste dělala všechno. Jen pro začátek aspoň mírněte svůj slovník a chovejte se k jeho Veličenstvu vřeleji. Dejte mu šanci. Jeho Veličenstvu na Vás záleží, tak si z něj udělejte přítele ne opak." poradil jí a volnou rukou ji zlehka pohladil po tváři. 

,,Budu se snažit. Nechci se tak chovat, ale doufala jsem, že ho tím odradím. Blíží se den početí následovníka. Nejsem připravena s ním sdílet lože..." odmlčela se a propukla v pláč. Neudržel se a princeznu si přitáhl do objetí. 

,,Promluvím s ním." utěšoval ji. 

I tento obraz se rozplynul a byl nahrazen jiným. Byl jsem sám uprostřed lesa. Slyšel přibližující se dupot koní. Vzápětí kolem mě proletěl šíp a zasáhl nebohého jelena jen několik metrů ode mě. Koně přiklusaly ke své oběti. Na hřbetě jednoho z nich sedělo jeho Veličenstvo, jež svým vzhledem opravdu připomínal Juna, a na druhém mé minulé já. Sesedli z koně a prohlíželi si nebohého jelena. 

,,Čistý zásah. S lukem Vám to opravdu jde." pověděl s úsměvem. 

,,To samé, můžu říct o Vás, Vaše Veličenstvo." přitakal princeznin strážce. 

,,Když jsme se od nich oddálili a konečně osaměli. Měl bych na Vás pár otázek." přiznal se, ale zdál se nervózní. 

,,Jen račte." pobídl jej. 

,,Udělal jsem snad něco špatně, že se ke mně má drahá paní chová tak chladně?"  

,,Sice bych Vám to neměl říkat, ale její Výsost se bojí. Takový život si nikdy nepřála. Cítí se jako pták uvězněný v kleci. Váš posvatný sňatek a povinnosti s ním spojené...není na to připravena. Každou noc pláče." vyzradil mu. 

,,O tom jsem neměl tušení. Chápu to. Musela opustit vše, co znala, a má být s někým, od něhož neví, co čekat. Prosím, vyřiďte jeji Výsosti, že na ni nebudu spěchat, ale přál bych, aby se o její obavy dělila se mnou." řekl upřímně. Šlo poznat, že mu na ní záleželo.  

,,Váš vzkaz předám. Jste opravdu vlídný, Vaše Veličenstvo." 

,,Poraďte mi ještě, čím bych mohl svou drahou královnu potěšit." 

,,Vaše Veličenstvo by pro ni mohlo zasadit..." nestačil to dopovědět a opět se ukázalo nové dění. 

Ocitl jsem se s těmi dvěma před komnatami její Výsosti. Ti dva na sebe naštvaně hleděli. 

,,Tohle přece nechcete udělat, Vaše Veličenstvo." řeklo ostře mé minulé já. 

,,Nechci, ale už mi začíná docházet trpělivost. Celou dobu jsem se snažil získat její srdce. Udělal jsem vše, co jste mi poradil, ale stále mě odmítá i po takové době. Jak jí mám ještě vyjádřit svou nezhoubnou lásku." vyhrkl beznadějně. 

,,Rozhodně ne tím, že ji přinutíte Vám dám následníka násilím, Vaše Veličenstvo. Musel bych zakročit i proti Vám a to opravdu nechci." 

,,Co mám dělat? Myslel jsem, že mě s její Výsostí čeká nový začátek. Nemám nikoho. Matka zemřela jen pár měsíců před otcem a tento sňatek byla poslední věc, kterou před svou smrtí udělal. Nechtěl, abych byl sám, ale nakonec i ten poslední pro mě nejdražší člověk, na němž mi záleží, mě odmítá. Všichni kolem na mě tlačí, abych si pospíšil s následovníkem, že už nemůžeme čekat déle, a já nevím, co si počít." 

,,Vaše Veličenstvo, dokážu si představit, jak těžké to pro Vás musí být. Ale než byste se unáhlil k takovému činu, zamyslete se trochu. Takhle byste jen ztratil náklonnost své královny a zlomil ji tak, že by byla k nepoznání. Jestli ji opravdu milujete, nedělejte to. Neposlouchejte nejvyššího statního radu ani jejich kumpány. Vy jste jejich král, oni mají poslouchat Vás, ne naopak." 

,,Máte pravdu, měl bych jít. Dohlédněte na mou paní a vyřiďte ji mou hlubokou omluvu." hlesl a dal se na odchod. 

Pokračování příště...