Ahoj!!

Jelikož se na nás všichni tak nějak vykašlali a byli pryč, nudili jsme se, a tak jsme se rozhodli prohledat knihovnu. Pročítali jsme všechny historické knihy. Dal jsem i na Donghunovo radu a snažil se najít obrázky připomínající mě, Sehyoona nebo Donghuna. Sehyoon si vzal zase na pomoc své kresby a nakonec jsme našli, co jsme hledali. 

Před přibližně čtyři sty lety žila princezna, již měla staršího bratra, který opravdu vypadal jako Donghun. Stále jsem tomu nechtěl věřit, ale teď už bych to nedokázal vyvrátit a slovo jako náhoda by tu neprošlo. Ale ať už jsem se snažil najít aspoň jeden šťastný konec, žádný jsem nenašel. Všechny byly tak tragické. 

,,Zajímalo by mě, který z těch konců je pravdivý. Ale ať už je to kterýkoliv z nich neměli jsme zrovna štěstí. Možná proto jsme se měli setkat i v tomto životě." pověděl jsem nahlas svou myšlenku. 

,,To ano. Taky se nikde nepíše o naší lásce, jen že jsi byl můj strážce. Nejspíš jsme naši lásku tajili. Tobě si nikdy nezdálo o našem konci?" 

,,Ne. Ještě donedávna ty sny nedávaly smysl. Také bylo těžké jim uvěřit. Když už jsme u nich, možná jsem přišel na to, proč jsi v tomhle životě muž." pověděl jsem a neubránil se úsměvu, při vzpomínce na princeznino přání. 

,,To si rád poslechnu. Ovšem než začneme, nejdřív bychom tu měli uklidit a udělat si k tomu čaj." řekl jsem a hřebetem ruky pohladil jeho usměvavou tvář. 

Letmo jsem jej políbil na čelo a začal vracet knihy na své místo. Jakmile jsme měli vše hotové, sedli jsme si ke stolu. Upil jsem ze svého šálku. Než jsem spustil, políbil jsem Kwana na tvář. 

,,Procházeli jsme se lesní cestou, která vedla do města, ale nikdo po ní moc nechodil kvůli banditům. Nedokážu si vzpomenout na důvod, ale šli jsme sami, což se nám nehezky vymstilo. V půli cestě se opravdu ukázali banditi. Vrhli se na nás. Všechny jsem je zahnal zpět, ale stejně jako oni ani já jsem se neobešel bez zranění. Nebylo to nijak vážné, pár škrábanců a jeden hlubší řez na rameni. Ale princezna si to nemyslela a pořád se za to obviňovala. Z šatů utrhla kousek látky a zavázala mi ruku. Tak hrozně při tom nadávala. Měl jsem z ní větší hrůzu než z těch banditů. Nakonec jsem ji umlčel objetím..." 

Jeho vyprávění jsem měl živě před očima. Ačkoliv jsem to nerad přiznal, byli jsme s rpinceznou stejní. Taky bych se tak zachoval. Poslouchal bych bez vyrušení dál, ale on pak řekne takovou hloupost. 
,,Objetím? Jak by mohlo objetí princeznu umlčet? Měl jsi ji políbit!" vyhrkl jsem. 

,,Myslím, že jsem určitě chtěl, ale v tu dobu bych i za to objetí mohl přijít o hlavu, kdyby nás někdo zahlédl." vysvětlil jsem mu. Netušil jsem, že ho to tak rozohní. 

,,A to jsem si myslel, že láska princezninýho strážce neznala mezí. Tss. Měl bys jí to vynahradit aspoň v tomhle životě." 

,,Myslíš, že po tom polibku toužila tak moc?" schválně jsem nadhodil a čekal na jeho reakci. 

,,To je samozřejmé. Políbil jsi ji ve svých snech někdy? Určitě ne. Na to jsi byl moc cnostný a nevinný." odpověděl jsem a nevěřícně stočil pohled do strany. 

,,Někdy se ptám, proč to tedy neudělala princezna, když měla tak rebelskou povahu a že k tomu měla opravdu mnoho pří..." přerušil mě. 

,,Protože to byla žena a s tvým přístupem si nemohla být jistá, jak to cítí její strážce. Co kdyby její city neopětoval? hanbou by se propadla na místě. Takže na vině..." tentokrát přerušil Sehyoon mě vášnivým polibkem, který jsem nehodlal jen tak ukončit. Polibek jsem prohloubil. Pootevřel jsem ústa a nechal jej proniknout jazykem dovnitř. Užíval jsem si lehké mravenčení po celém těle a chuť jeho sladkých a nadýchaných rtů. Kdybych mohl, nechal bych je spojené napořád. 

Oddtáhl jsem se, když jsem potřeboval doplnit vzduch. Odkašla jsem si, abych zahnal své rozpaky. 
,,Můžu pokračovat?" optal jsem se. I když jsem se tomu bránil ze všech sil, nemohl jsem se přestat culit. 

,,Jsi tak rozkošný, pokračuj." hlesl jsem.

,,Došli jsme s princeznou do města. Zastavili jsme se u jednoho obchodu. Byli tam lampiony. Ah, už vím. Den předtím se pouštěli lampiony po řece, byl nějaký svátek. Princezna chtěla taky, ale král jí to nedovolil, a tak jsme se domluvili, že si je pustíme druhý den i s korunním princem. Starý prodejce nám je prodal, ale když si vzal peníze, řekl že se nám přání nesplní, protože se přání mohla sdělovat pouze včera. Pak se tam zjevila babička se slovy "kušuj dědku stará, kdo by nemohl vyslyšet přání mladé a nevinné dívky" a dala princezně barvy, aby si ozdobila lampion. Najednou se celé dění přesunulo k řece. Lampiony už byli pomalované a společnost nám dělal korunní princ. Napsali jsme své přání zapálili svíčku uvnitř a poslali je po proudu řeky. Přál jsem si, aby princezna byla svobodná a mohla se rozhodovat sama za sebe. Korunní princ si přál, aby všichni jeho milovaní našli štěstí. Princezna se chtěla stát mužem, aby se o sebe dokázala postarat sama a nemuseli se kvůli ní zraňovat ostatní. Přišlo mi to hrozně milé, ale stejně jsem se nemohl ubránit smíchu. Chtěla mě za to praštit..." odmlčel jsem a začal se smát.

,,Jak ses mohl smát jejímu přání? Dělala to pro tebe a ty se jí ještě směješ, taky bych tě praštil. Byl jsi tak krutý..." 

,,Nepřeháněj tolik. Jsi vážně jako princezna." 

,,Pff, takhle znevažovat její lásku. Doufám, žes jí to pořádně vynahradil."  prohodil jsem na oko zraženě a doufal, že ho to popožene k činům. 

,,To už nevím, ale stejně je to minulost. Mám raději přítomnost tady s tebou." hlesl jsem. Stáhl jsem ho ze židle na sebe a začal jej vášnivě líbat. 

Spokojeně jsem se usmál do polibku. Nechal jsem se unášet jeho rty, ale tentokrát víc, než bych čekal a mé ruce nevědomky zabloudili pod jeho košili. 

Pokračování příště...