Ahoj!!

Jeho otázka mě zarazila. Měl s tím snad něco společného? 
,,Já ho poprvé viděl na Kwanovo oslavě a zdál se milý." odpověděl jsem. 

,,Nápodobně a od Donghuna slyším jen to, jak je úžasný. Proč se vyptáváš zrovna na něj?" 

,,Něco mi na něm nesedí. Na té oslavě, když jste se vy dva předháněli, kdo koho dřív sní, jsem byl s Junem. Donghun mě přišel pozdravit s Chanem. Když se Chan podíval na Juna, doslova z něj sršela nenávist. Ale Jun ho také nezná nijak dobře. Chan ho musí odněkud znát, jinak si to nedokážu vysvětlit. Ale stejně, co by mu Jun mohl udělat?" 

,,To by mě také zajímalo. Znám Juna dlouho a hodnější osobu jsem ještě nepotkal." řekl jsem. Byl jsem stále zmatený. Jak by Chan mohl mít něco společného s Junovo chováním ohledně nás dvou. Proč by mu říkal, aby se s námi nevídal, když nás sotva zná?

,,Tomu věřím. A abych se dostal k věci, Jun šel před několika dny odnést něco Donghunovi do kanceláře a od té doby je tak divný. Myslím, že tam potkal právě Chana, protože s Donghunem prý vůbec nemluvil. Kwane, zkus něco zjistit od Donghuna. Chci zjistit, proč se tak trápí, abych mu mohl pomoci." pověděl se smutným výrazem ve tváři. 

,,Děkuji, že se o něj tak staráš." řekl jsem upřímně. Tahle situace mě vůbec netěšila. 

,,To je maličkost. Záleží mi na něm. Štve mě, že se známe tak krátce na to, aby se se mnou podělil o svou bolest." 

,,Jen mi to tak přijde, nebo ses opravdu zakoukal do Juna." nadhodil jsem s úsměvem. 

,,Jo zakoukal, proč myslíš, že tu ještě jsem? Už dávno bych byl v Americe. Jen si nejsem jistý, zda mám vůbec šanci. Jun mi naznačil, že o muže zrovna nemá zájem stejně jako Sehyoon." opdověděl zasmušile. 

 ,,Ano, ale i já změnil názor a to celkem rychle." snažil jsem se jej povzbudit. 

,,No a kde vlastně jsi? Matka se ptala, jestli jsi zase u mě. Teta si jí stěžovala, že se doma ani neukážeš." 

,,No chtěl jsem jít k tobě po oslavě, ale protože jsme tak trochu přebrali skončil jsem u Juna a jsem u něj až doteď." 

,,Tak ty se bojíš, že bys u něj neměl šanci? Kdyby ne, jistě by tě u sebe nenchával tak dlouho. Přeci se vyznáš v pocitech druhých, tak musíš vědět, jak se s tebou cítí." 

,,Cítí se se mnou dobře, ale to stále nic neznamená. Nezapomeň, že se mnou se každý cítí dobře." hlesl snad ještě smutněji. Soucítil jsem s ním. Ostatní ho vždy zbožňovali, ale nakonec se ani u jednoho z nich nedočkal těch citů, po kterých toužil. 

,,To je taky fakt, ale ani tak bych to hned nevzdával. Když je na tom teď takhle, asi zrovna nemá zájem zjišťovat, jaká je jeho orientace. Zjistíme, co si s Chanem udělali a jak to vlastně souvisí s námi a pak ti pomůžeme získat si jeho srdce." řekl jsem s úsměvem. 

,,Stačí mi jen pomoc vyřešit záhadu s Chanem. Kdybys mi pomáhal s Junem, mám pocit, že by utekl dřív, než bych se k něčemu odhodlal." vyhrkl a vystrašeně se na mě díval, jako bych snad měl způsobit nějakou pohromu. 

,,To bylo zlý." odvětil jsem dotčeně. 

,,Jen vtipkuji." 

,,Jun miluje klidná místa s krásným okolím a výhledem. Vezmi ho někam do přírody a nezapomeň si sebou přibalit blok s tužkou. Vždy byl hrozně smutný, když na to zapomněl." poradil jsem mu. 

,,Děkuji. A teď mi povězte...kde jste se vlastně seznámili?" nadhodil a oba si nás zkoumavě prohlížel. 

,,Potkali jsme se na poště, kde mě omylem srazil kzemi..." začal jsem vyprávět a sám se vrátil do událostí minulých dnů se Sehyoonem. Tak rád jsem si je po večerech připomínal. Byly to ty nejšťastnější dny v mém životě. Také jsem věřil, že se Sehyoonem budu mít už jen ty šťastné dny.

--------------------------------------------------------------

,,Přespíš dnes u mě?" optal jsem se, když jsme nastupovali do auta. 

,,Doufal jsem, že mě pozveš." odpověděl jsem bez přemýšlení. Podíval jsem se na něj s červenými tvářemi. Jen se usmál. 
,,Samozřejmě jsme neměl v plánu nic nekalého." dodal jsem pro jistotu a nastartoval auto. 

,,Nemusíš pořád dodávat tuhle větu. Vím, že takový nejsi, jinak bys už dávno něco podnikl. Naopak jsem moc rád, že se mnou chceš trávit čas." řekl jsem s úsměvem. Přiložil jsem mu ruku na stehno a začal po něm lehce přejíždět. Než vyjel letmo jsem jej políbil na tvář. 

,,Tohle raději nedělej, jestli se nechceš vybourat." hlesl jsem krapet přidušeně. Jistě jsem se červenal až na zadku. Opět mi věnoval svůj úsměv. Dál jsme pokračovali v tichosti. Za necelých patnáct minut už jsem parkoval před jeho domem. 

Vešli jsme společně do domu. Zavedl jsem ho do obývacího pokoje a šel pro pití. Když jsem se vrátil, posadil jsem se k němu a postavil před něj sklenici džusu. 

,,Jak jsi to vlastně chtěl vyřešit s princeznou?" optal jsem se. 

,,Ani nevím. Hlavně jsem se chtěl přesvědčit, zda je vůbec opravdová. Kdybych ji našel, nejspíš bych ji vysvětlil, že jsem se v tomto životě zamiloval jinou duši, a poprosil ji, aby zmizela z mých snů. Mám pocit, že když bych ji přestal hledat, nenechala by mě spát. Je to dost přitažené za vlasy, že? Kolikrát si říkám, že nejsem normální." 

,,Kdybych tou princeznou přeci jen býval, nejsi zklamaný, že jsem muž?" položil jsem mu další otázku. 

,,Kdybys jí opravdu byl, rozhodně nejsem zklamaný. S nikým jsem se necítil tak dobře jako s tebou. Taky mi přijdeš o dost milejší než princezna. Ve snech mi celkem naháněla hrůzu." pověděl jsem s úsměvem. 

,,Abychom začali s čistým štítem, pomůžu ti s hledáním." 

,,Děkuji, ale teď mě spíš víc než princezna zajímá Jun s Chanem." prohodil jsem ustaraně a povzdechl si. 

,,Zeptal bych se jich, ale ti dva jsou na služební cestě a vrací se až ve středu." 

,,Zkusím s Junem promluvit v pondělí v práci." 

,,Ale teď bychom měli přestat myslet na princeznu i Juna a zbavit tě toho zachmuřeného výrazu. Navíc ti něco dlužím." při poslední větě jsem se ztišil a políbil jej na tvář.

Vytřeštil jsem oči překvapením. Nečekal jsem, že to udělá. 

,,Divíš se snad ještě víc než já. Dám ti lepší důvod, než je polibek na tvář." šeptl jsem a spojil naše rty. Avšak jeho překvapení zmizelo během pár vteřit a ihned přebral iniciativu. Prohloubil můj polibek a začal svými rty třít o mé. Vyšel jsem mu vstříc a pootevřel ústa. Na nic nečekal a jazykem pronikl dovnitř. 

Pokračování příště...