A je to tady, jsme na konci této povídky. Songificu na písničku See you again. Hm, co bych řekla nakonec? 

Začnu od začátku. Jak jsem vlastně k tomuto námětu přišla? No, psát songfics byl takový můj cíl už opravdu dlouhou dobu. Vždy se mi totiž líbil ten nápad toho, kdy člověk dohromady spojí dvě odlišné, ale přesto stejně věci. Písničku a příběh. Víte jaký je mezi nimi rozdíl? Písnička má k sobě notový doprovod, který náš příběh jen dokresluje. Proto jsem se i já pustila do podobného spojení. 

Proč jsem si vybrala postavy z The Originals? Tenhle svět jsem vždycky milovala už od malička. Nejdřív jsem sice byla celá paf z Damona Salvatora, ale to pominulo, když na scénu přišla naše rodinka Mikaelson. Fakt jsem si je zamilovala na první pohled a nejvíc k srdci mi samozřejmě přirostla Rebekah, jak je asi snadno vidět.

Proč jsem si zrovna vybrala písničku See you again? Ty, co jsi četl celý příběh, už asi víš. Ať už chceme nebo ne, rodinka Mikaelson neměla zrovna dvakrát hezký osud. Prožili si toho mnoho a stejně do cíle nedoběhli všichni. Nebo možná tam doběhli jen někteří, podle toho jak se to vezme! Slova písničky mluví o znovushledání. O tom, co se prožilo a co bylo. To mě přimělo k napsání tohoto příběhu, kterým vás Rebekah provedla. Ačkoliv příběh... nechceme tomu říkat spíš dopis? 

A tak jsi četl, četl, četl/a... možná jsi kapitoly přeskakoval/a ty holomku! Až jsi dočetl/a až k poslední kapitole. (hah, dvakrát jsem ve větě použila "až", jestli sis toho všiml/a :D) A tam jsi zjistil/a, že to v seriálu nebylo. No, nic jsi nepromeškal/a, to tam opravdu nebylo. Poslední kapitolka je čistě mým alternativním koncem pro Rebekah Mikaelson. Aby toho nebylo málo, neřekla jsem ti jaký je. Mohla si zavolat čarodějku a nahlédnout za závoj, nebo to snad byla sebevražda? Kdo ví, milý čtenáři. To už je na tobě, jaký konec jí věnuješ.

Tím bych ti ale vlastně taky chtěla poděkovat. Především za to, že jsi příběhu dal/a šanci a teď tu čteš mé kecy, které jsem si mohla nechat. Já vím, tohle je stejně ta část, kterou všichni v tištěné knize přeskočí. Nicméně bych ti chtěla poděkovat za čas, který jsi příběhu věnoval/a a popřípadě i za hvězdičky, které jsi (ne)dal/a! Doufám, že se uvidíme ještě u nějakého příběhu. A jestli ne... já bez toho žít dokážu! Srandista jsem, já vím. Jen prostě dělejte věci, které vás udělají lepšími. Takovými, jakými chcete být. Jak vidíte... nic není nemožné! :3

Mé zvláštní poděkování patří i nesmírně šikovné grafičce Efox16. Ten úžasný cover, který zdobí tento příběh je jejím výtvorem! Doufám, že i vám ostatním se líbí stejně jako mě, protože to vypadá, že zde s příběhem bude až do samotného konce. Ještě jednou ti za něj moc děkuji! :3

Poděkovat rozhodně chci i děvčatům (hah, doufám, že si pamatuji, že jsou tam dvě :DD) z AstronautsInTheOcean, které mi udělaly opravdu skvělou recenzi! Umí potěšit, ale nalézt i ty opravdové úskalí příběhu. Sice mají recenze a celkově profil krátkou dobu (alespoň myslím), ale za mě by si zasloužily více ohlasu! Pokud tedy právě ty hledáš  nějakého kvalitního recenzenta a všichni ostatní mají zavřeno, neváhej zavítat k nim! Jsou opravdu skvělé. :3

A jo, tohle je oficiální konec. Pamětí tetičky Bex, mých keců okolo... zkrátka konec celého tohoto příběhu. Teď už nechybí nic jiného, než se s tebou rozloučit. Možná se ještě jednou uvidíme, možná ne. To už necháme na pospas osudu. :)