A/n: Dáreček pro womiska
A poděkování za cover patří Blanch-slash

***

„Kdo tuhle šílenost vymyslel..."

Ta slova vyřkli nezávisle na sobě oba. Jak mladý bystrozor Harry Potter, tak starší aristokrat Lucius Malfoy.

Samozřejmě o té shodě netušili. A zatím netušili, co pro ně řečená záležitost bude znamenat.

Lucius měl před sebou čerstvý výtisk Denního věštce.

Harry přímo vyhlášku ministerstva.
A v obojím se psalo o tomtéž.

***

Existence Interaktivní Expozice Mudlovského Světa nebo taky IEMS, lidově Mudlolandu, už byla několik měsíců známá. Mírně kontroverzní projekt si získal své zastánce i odpůrce, nicméně další věc, kterou měl Harry s Luciusem společnou, byl velice skeptický přístup k celé záležitosti.

Malfoy byl přesvědčený, že nikdo s jen špetkou kouzelnické hrdosti nemůže dobrovolně navštěvovat to, čemu on soukromě říkal mudlovská Zoo.

Harrymu se zase nelíbilo, že byli nekouzelníci vnímáni jako nějací exoti - cíl rodinných výletů, kde si všichni ukazují: „hele, co ti odkouzlení blbečci dělají špatně".

Šlo však o projekt, v němž byl jako jeden z vedoucích pracovníků veden pan Weasley, takže minimálně Harry tak trochu ztratil možnost se o tom vyjadřovat hanlivě, protože mu nechtěl ublížit.

Lucius oproti tomu pohrdavými slovy šetřit nemusel. A také jimi nešetřil.

***

Nešlo přitom o nic jiného, než o modelové městečko s všemožnými podniky a institucemi, kde herci, čarodějové a čarodějky, bez hůlek přehrávali dění ve světě postrádajícím magii.

Pro žáky bradavické školy šlo o místo pro školní exkurze, doplňující studium života mudlů, pro běžné návštěvníky to představovalo možnost, jak vyzkoušet něco nového, když se ubytovali v tamním hotelu a pár dní zkoušeli žít bez kouzel.

Kdyby věci zůstaly tak, věta o šílenosti vůbec nemusela padnout, jenže...

Ministerstvo kouzel se nepochybně pokoušelo zajistit, aby i největší odmítači všeho mudlovského prozřeli, aby se napětí mezi čaroději a mudly zmírnilo.

Z výnosu, publikovaném i v Denním věštci, se však Harrymu ježily všechny chlupy na těle a Lucius málem vyprskl svůj ranní čaj.

Povinnost pro všechny bývalé smrtijedy.
Týdenní pobyt v IEMS, pod dozorem přiděleného bystrozora.

***

Lucius uchopil noviny mezi dva prsty a štítivě je odhodil. Domácí skřítek je okamžitě uklidil, jako by to snad mohlo něco změnit.

Prostě mu nedají pokoj a on bude muset znovu a znovu platit za svoji minulost.
Samozřejmě, pobyt v Azkabanu by byl tisíckrát horší.

On si však dovolil o tom mírně zapochybovat. Představa, jak tráví týden bez hůlky v zatraceném mudlovském městečku, a pod dozorem pitomého bystrozora sleduje, jak se stlouká máslo...

I kdyby si teď chtěl postěžovat, neměl komu. Narcissa odjela s Dracem do Benátek, kde si na rozdíl od něj nejspíš užívali, kouzelné gondoly a bankety a plesy. Všechno to mělo za účel najít pro Draca vhodnou partii, což se v Británii zatím nepodařilo, avšak stále to představovalo příjemné hledání.

Že by si Lucius vyléval srdce před domácími skřítky, to nepřipadalo v úvahu. Radši by spolkl svoji vycházkovou hůl.

Během dne na to vážně málem došlo, protože mu přišlo předvolání, aby se přemístil právě do vstupního koridoru u IEMS, už za dva dny ode dneška.

Naštěstí po něm nechtěli i mudlovské ošacení, jenže to už byl zanedbatelný detail. Co ho přinutilo třísknout o zeď drahocenným šálkem z čínského porcelánu, bylo jméno bystrozora, který ho měl doprovázet.

Zuřil tak, že za šálkem putovala i konvice a skřítci se skoro báli přijít uklízet.
To, čeho se obával nejvíc, se stalo skutečností.

***

Daleko od Malfoy Manor mezitím Harry otevíral obálku se svým přidělením.

Věděl, že se sedmi dnům v Mudlolandu nevyhne. Jenže ta představa, že je tráví s bývalým smrtijedem, byla vážně zlá.

Trochu teď ve svém malém bytě zatoužil, aby s ním ještě bydlela Ginny - s tou se před nějakou dobou přátelsky rozešel.

Zjistil, postupem času, že jí něco chybí a něco přebývá na to, aby ji dokázal fyzicky milovat. A ona si zasloužila...

Něco úplného. Někoho, kdo jí dá celého sebe.

Jenže nyní Harry postrádal někoho, komu by si mohl postěžovat.

Chvíli hleděl na úřední listinu se jménem toho, komu měl dělat garde. Zvedl ruku, aby si posunul brýle na nose, ale žádné už pár let nenosil, takže to skončilo jen s promnutím si kořene nosu.

„Mohlo to být horší," oznámil nakonec prázdnému, tichému bytu. „Mohl to být někdo, kdo se mě nepokoušel zabít dřív, ale pokusil by se o to teď."

S tímhle mužem aspoň měli to špatné už v historii. Bude to muset jít. Bude to muset fungovat, ať už se jim to líbí nebo ne.

Pro Harryho to byla zkrátka práce, to ten druhý musí pochopit.

Ale pochopí to?

Že to Harry nedělá z vlastního rozmaru, že by si nemuseli navzájem ztrpčovat život, když už se jim jej rozhodlo ztrpčit samo ministerstvo?

Kdo ví.

Každopádně se Harry hodlal ještě stavit pro nějaké lepší oblečení. Ne že by na svého svěřence chtěl udělat bůhvíjaký dojem, předpokládal, že na něj bude hledět jako na mouchu v polévce, i kdyby přišel v šatech ze zlata, ale nemusel mu zavdávat příčinu, aby jím úplně a beze zbytku pohrdal.

***

Harry se díval na přenášedlo, které dostal. Už viděl snad všechno možné, ale tady nad tím stejně zavrtěl hlavou. Šlo o rubínově červený dámský střevíc na podpatku, levý. Počítal, že ten pravý dostal jeho svěřenec.

Měl dva dny na přemýšlení o tom, koho mu přidělili, a usoudil, že to mohlo být horší. Lucius Malfoy prakticky neměl důvod, proč by ho chtěl zabít, obzvlášť když se díky Harryho přímluvě vyhnul Azkabanu.

Takže když krátce po poledni a po obědě, sestávajícím z instatních nudlí, nechal přenášedlo, aby ho odneslo k Mudlolandu, zůstával vcelku klidný a smířený.

To mu ale nevydrželo dlouho, protože už ve chvíli, kdy uviděl blonďatého aristokrata, jak skoro až s odporem drží v jedné ruce červený pravý střevíček a v druhé až příliš malou cestovní tašku, bylo Harrymu jasné, že nastanou problémy.

Přesto přistoupil ke staršímu kouzelníkovi a nabídl mu pravici.

Měli teď sedm dní strávit pospolu, takže by se nemuseli ignorovat a hrát kočičí šachy.

***

Lucius si změřil Harryho pohledem, jeho džíny, černé tričko a kožený tříčtvrteční kabát, skoro ohrnul ret a odvrátil se - ale nakonec mu ruku krátce stiskl.

Jeho ruka byla suchá a chladná, Potterova suchá a horká, a ten krátký, zdvořilý dotek byl vlastně docela příjemný pro oba.

„Pane Malfoyi."

„Pane Pottere."

Usměvavý personál, oblečený podle mudlovské módy, od obou vybral přenášedla. Byli to muž a žena ve věku zhruba okolo pětadvaceti let. Třebaže měli džíny a trička s logem IEMS, chovali se velmi profesionálně.

Mladý muž měl hůlku, v pouzdru u pasu, a dívka tou svou, jemně vyřezávanou, kotrolovala nějakým šeptaným kouzlem jejich zavazadla.

Lucius zamračeně pozoroval, jak si prohlédli Pottera a jeho cestovní tašku na kolečkách, a nechali mu hůlku, jen ho upozornili, aby ji nosil skrytě a aby nekouzlil, pokud to nebude nezbytně nutné.

Jako bystrozor měl své výhody.

Kdežto Malfoyovu hůlku ti dva zabavili, tedy, vykuchali jeho ubohou hadí hůl.

Lucius ztuhl, stál jako ochromený, zkamenělý. S pocitem, že se nemůže hýbat, že se mu nedostává dechu. Hrdlo se mu úžilo, srdce splašeně, arytmicky tlouklo, tlak na prsou...

Musel se přinutit uklidnit.

Protože druhá možnost nejspíš byla vězení.

***

Tentokrát Harry zamračeně pozoroval, jak se oba mladí lidé zarazili u Malfoyovy tašky.

Evidentně byla kouzelná, něco jako kdysi Hermionina kabelka, a teď nad tím mladík, který měl na jmenovce na tričku jen jméno Sid, vrtěl hlavou.

Dívka pozorovala, jak pod jejím kouzlem zavazadlo obklopují narudlé jiskry, také zavrtěla hlavou. Načež odešla kamsi dozadu a vrátila se s prázdnou sportovní taškou.

„Prosím, přendejte si věci sem."

„Nerozumím, proč by to měl být problém," zavrčel Malfoy. „Ničemu to přece neškodí."

„Smyslem vašeho pobytu zde je poznání, jaké je to žít v mudlovském světě, bez kouzel," odrecitovala žena.

Harry si povzdechl. Vnímal Malfoyovu... nervozitu, možná úzkost. Neznal ho natolik, aby mohl jen z jeho těžkého dechu a namáhavého polykání odhadnout, co přesně prožívá, jenom byl možná až příliš empatický.

„Vážně mu tu tašku nemůžete nechat?" zeptal se a ani se nenamáhal zakrýt nechuť v hlase. Týden s tímhle člověkem bude sám o sobě utrpení. A není třeba k tomu přidávat další frustraci.

„Nemůžeme," odvětil však tentokrát Sid. „Máme striktní pravidla, daná ministerstvem, takže si případně stěžujte tam."

To už si Malfoy začal stěhovat svoje oblečení a osobní věci z kouzelné tašky do té sportovní, musel však zvažovat, co ano a co ne, všechno by se rozhodně nevešlo.

Bylo na něm znát, že teď vší mocí zakrývá vztek.

Tohle nebude vůbec jednoduchý, pomyslel si Harry a radši se díval stranou.

Pro Malfoye to bylo ponížení, a on nechtěl vypadat, jakože si to užívá. Protože neužíval. Podle něj celá tahle věc byla fraška a nemyslel si, že to povede k Malfoyovu prozření ve stylu „oh, mudlové jsou vlastně taky lidé!".

Sedm dní, počínaje dneškem.
Sedm dní a bude to za nimi.

***

Celá ta věc Luciuse naplňovala bezmocným hněvem. Nejdřív mu sebrali hůlku, pak musel probírat své prádlo, ačkoli ne špinavé, na veřejnosti...

Aspoň že Potter měl tolik slušnosti, aby se díval jinam, to od něj ani nečekal. Spíš předpokládal, že se na tom bude hromsky bavit a pošklebovat se.

Konečně, rukou, která se mu skoro chvěla vztekem, zapnul ohavnou mudlovskou tašku, která pro něj v tu chvíli představovala symbol jeho ponížení.

„Tak dobře, hůlku a tašku vám vrátíme, až budete odcházet," usmála se na něj vlídně ta šmejdka, která mu jeho kouzelnou tašku zabavila. „Sid vás teď doprovodí do hotelu. Veškeré potraviny a suroviny máte zdarma, takže... Hlady nezahynete."

Lucius netušil, co to vágní vyjádření mělo přesně znamenat, obával se ale, že tady mu jídlo nebudou připravovat skřítci, možná, že si s Potterem, jaká hrůza, budou muset sami vařit.

„Jestli to má vést k tomu, abych začal obdivovat mudly, pak se obávám, že to bude mít naprosto opačný účinek," zavrčel.

Potter na něj teď hleděl, a mírně zavrtěl hlavou, jako by byli komplicové a Lucius vyzrazoval tajné informace nepříteli.

Zpražil mladého bystrozora pohledem, třebaže předpokládal, že si tenhle úkol sám nevymyslel, pokud netrpěl chorobnou touhou vidět Malfoye v prekérních situacích.

***

Hotel vlastně nebyl tak docela hotel, spíš bytový dům a jejich pokoj nebyl pokoj, ale stroze a účelně zařízený byt.

Nenalézaly se tu květiny, obrazy ani jiné ozdoby, jen obývací pokoj s gaučem, dvěma velkými křesly a přístrojem, jehož účel náhodou Lucius znal, mudlové se na něm dívali na pohyblivé obrázky, potom tu byla ložnice se dvěma oddělenými postelemi, kuchyň s jídelnou dohromady, a velká bílá skříň v kuchyni, jejíž účel Lucius ani neodhadoval.

Ale zase tu objevil i jiné skříně a skříňky, spolu s přístrojem, který vypadal jako kovová krabice s prosklenými dvířky, a zvláštní konvice na podstavci, od nějž vedl elektrický kabel do zásuvky ve zdi, stejně jako od krabice.

„Hm," okomentoval to Lucius, když je Sid u dveří opustil, s tím, že Harry určitě svému svěřenci všechno ukáže a poradí mu, jídlo mají v lednici i ve špajzu a ve skříňkách je koření, čaje a káva...

„Výtečně," dodal s takovou ironií, že Sid na okamžik ztratil ten svůj připitomělý úsměv a pakoval se pryč.

„Tak si asi vybalíme," navrhl tiše Potter.
Lucius se stále tvářil, jako by se chystal někomu prokousnout krční tepnu, ačkoli to by se neshodovalo s jeho důstojností, takže poněvadž byl bez hůlky, nejspíš by použil svoji hůl... k útoku.

Zatímco mu hlavou běžely myšlenky na násilí, jemuž by podrobil především šmejda Sida, stále se semknutými rty následoval Pottera do ložnice. Tam si vyložil oblečení do šatní skříně - ta měla dokonce ramínka na košile, což mu trochu zvedlo náladu.

Ale jen natolik, aby přestal uvažovat o vraždě.