A/n: děkuju všem, kdo jste četli, a snad epilog, byť krátký, smyje tu hořkost z minulý kapitoly.

***

Vyhodnocení pobytu v IEMS

Jméno účastníka:

Lucius Malfoy

Jak proběhlo vaše první seznámení s mudlovskou domácností?

Uspokojivě.

Který z vynálezů, jichž jste byl svědkem, na vás zapůsobil nejsilněji?

Telefon, pistole.

Měl jste během pobytu nutkavou potřebu používat kouzla?

Stále.

Byl vám váš společník nápomocen?

Velice.

Máte pocit, že byste po tomto pobytu byl schopen přežít v mudlovském světě?

Schopen ano. Ochoten ne.

Největší klady a zápory vašeho pobytu jsou?

Klady: Potter. Koně. Telefony. Zbraně.
Zápory: všechno ostatní.

Považujete tuto snahu MK o vaše seznámení se světem mudlů za patřičnou?

Ne.

Jak byste v několika větách zhodnotil svůj pobyt?

Bylo toho dost. Považuji to celé za nehorázný výmysl a někdo by měl přijít o místo na ministerstvu.

Děkujeme, a pokud máte chuť, zanechte návrhy na vylepšení IEMS.

Zrušit.

***

Vyhodnocení pobytu v IEMS

Jméno účastníka:

Harry Potter

Jak proběhlo vaše první seznámení s mudlovskou domácností?

Už před skoro třiceti lety, kdy jsem poprvé otevřel oči u Dursleyových. A nepamatuju si to. Chci říct, ale, že pro mě tohle všechno nebylo nic nového.

Který z vynálezů, jichž jste byl svědkem, na vás zapůsobil nejsilněji?

Líbilo se mi na farmě a v pekárně, potom i na poště, jinak jsem se nesetkal s ničím vyloženě novým.

Měl jste během pobytu nutkavou potřebu používat kouzla?

Občas, hlavně pro ochranu svého svěřence.

Byl vám váš společník nápomocen?

Když jsem mu vysvětlil, co a jak má dělat, pak ano.

Máte pocit, že byste po tomto pobytu byl schopen přežít v mudlovském světě?

Byl bych toho schopný kdykoli, ještě před pobytem v IEMS.

Největší klady a zápory vašeho pobytu jsou?

Kladů je určitě spousta. Byla to pro mě nakonec docela příjemná dovolená. Zjistil jsem věci, které by mě v životě nenapadly a odpočinul si.
Co se týče záporů, měli jsme problém s kouzelnickou rodinou nad námi v hotelu, a potom mi připadá nesmyslná povinnost po každém kouzle vyplňovat formulář. Myslím, že je žádný bystrozor nepoužívá jen tak.

Považujete tuto snahu MK o vaše seznámení se světem mudlů za patřičnou?

V mém případě je to spíš snaha zbytečná, poněvadž jsem se nedozvěděl nic nového, kromě toho, jak se dělá pečivo, jak to chodí na poště a jak se jezdí na koni.

Jak byste v několika větách zhodnotil svůj pobyt?

Nejprve jsem do něj neměl ani nejmenší chuť, to přiznávám, ale při zpětném pohledu… bylo to sedm dní, kdy jsem se vážně bavil, i když přicházela spousta problémů a výzev.
Oceňuju naplánovány program, díky kterému se člověk ani jeden den nenudil.

Děkujeme, a pokud máte chuť, zanechte návrhy na vylepšení IEMS.

Ocenil bych, kdyby se konaly i nějaké společenské události, kterých by se účastníci mohli… účastnit.
Nejspíš ne ti, zapojení v programu Bystrozor/Ex-Smrtijed.
Spíš myslím na rodiny s dětmi. Nějaké místo, kde by si děti vybily energii.

***

Pozvánka na Malfoy Manor přišla nečekaně, dva týdny od chvíle, kdy se při odchodu z IEMS viděli naposledy.

Za celých těch čtrnáct dní nebylo o Luciusovi vidu ani slechu.

Denní věštec se věnoval spíš Malfoyovi mladšímu, který dorazil s Narcissou z Benátek, spolu s mladou dědičkou rodiny De Santa, Giuliou, a teď spolu vesele vymetali večírky, plesy a bankety.

Harry už se smiřoval s tím, že svého blonďatého kdysi nepřítele možná hned tak nepotká, a v tu chvíli přiletěla sova s dost obřadně vyhlížejícím pergamenem.

Jistěže Malfoy nemohl použít telefon, možná si jej ještě ani nestačil pořídit. Harry už pro něj měl menší překvapení, ale zatím ho nestihl poslat soví poštou, jen všechno nastavit tak, jak si myslel, že se to bude blonďákovi líbit. Ale teď…

Teď si užíval tu formalitu pozvánky na pergamenu.

Okrasný rukopis, a přitom dost strohé sdělení.

Pottere. Malfoy Manor. Co nejdřív. L. M.

Harry rozuměl tomu nutkání, on sám jej vnímal, třebaže do svého bytu toho zatraceného aristokrata zvát nehodlal.

Ale potřebovali se vidět.
Potřebovali se cítit.
Potřebovali se.

Takže mladý bystrozor vyrazil, jak jen to bylo možné, a nechal se domácím skřítkem nasměrovat za pánem domu.

***

Skleník byl obrovský a plný orchidejí, mezi stoly s květinami se nacházelo i pár fontánek a létali tu motýli a něco, co vypadalo jako kolibříci.

Harry měl pocit, že měl svůj dárek předat v nějakém luxusním balení, měl jen obyčejnou krabičku z obchodu a to tady vypadalo téměř až uboze, ale…

Zahnal tu myšlenku, když viděl, jak se Malfoyovi rozzářily oči. Vybalil telefon ve zlatém provedení a hned jej zapnul, zjistil, že v něm má uložené číslo na mladého bystrozora, a to mu úplně stačilo, nepotřeboval nějaký fancy balící papír.

„Děkuju. Budu mít… elektřinu do konce tohoto týdne,” řekl tiše.

Ještě daroval Harrymu jeden ze svých vzácných úsměvů, a pak telefon schoval do náprsní kapsy.

Když posléze začal ukazovat na jednotlivé rostliny a sypat z rukávu jejich latinská jména, Harrymu docela spadla čelist, ale jen poslouchal a kochal se, vlastně spíš zvukem Malfoyova hlasu, když hovořil o něčem, co evidentně miloval, jeho drobnými gesty… a samozřejmě dokonalým, kulatým zadkem v černých upnutých kalhotách.

„…Cattleya Aclandiae,” ukazoval jednu z těch obyčejnějších, pak zlatorudé květy: „A tahle by se ti mohla líbit, Nebelvíre - Bapticidium Hwuluduen…”

„Je nádherná, ale, popravdě, právě teď mě tak trochu víc zajímá, co máš v kalhotách,” přiznal Harry, protože orchideje byly překrásné, ale už jich bylo dost.

Všiml si narůstající boule v Malfoyově rozkroku, takže nejspíš nebyl sám, kdo myslel na něco úplně jiného.

Omamná vůně tomu jen přispívala, a on blonďáka prostě chtěl, tady a teď, chtěl pro tentokrát on udělat dobře jemu.

Položil mu ruce na boky, a přitlačil ho ke stolu. Už v IEMS si všiml, že Malfoy preferuje submisivní pozici, jenže tentokrát… Tentokrát to byl on, kdo si kleknul.

A teď sice blonďák nebyl čerstvě vymydlený, ale pořád… čistota tu byla zkrátka samozřejmostí, ale k tomu se přidávala jeho chuť, jedinečná a nezaměnitelná, a Harry ji přijímal jako zvláštní dar.

A když se podíval vzhůru, blonďák neprotestoval, zakláněl hlavu, jeho dlouhé, bílé prsty se zatínaly do dřeva stolu.

Jeho vzdechy Harryho nutily zrychlovat, jazykem tančil na Malfoyově žaludu.

„Ano- jen… pokračuj,” vypravil ze sebe blonďák zajíkavě. „Jenom- prosím… ah!”

Jenže těsně před jeho vyvrcholením se Harry odtáhl, zavrtěl hlavou.

Konečně mu mohl oplatit Blonďákův manévr.

„Ne. Teď je řada na mě. Abych naložil ten tvůj perfektní aristokratickej zadek.”

Na Malfoyově tváři jisté zklamání nahradila čirá rozkoš.
„Můj aristokratický zadek je jen tvůj, Pottere,” řekl, hlasem ještě rozechvělým slastí, a jen se otočil, aby Harry mohl splnit, co slíbil.

***

Do koupelny nemuseli. To byla nesporná výhoda toho, že Lucius měl teď svoji hůlku a že byl vážně šikovným kouzelníkem.

Vzduch se ještě chvěl po používání lubrikačních a čistících kouzel, a oni teď seděli na houpačce, umístěné ve výklenku skleníku, tam, kde Lucius velice rád sedával se šálkem čaje s mlékem a nějakým čtením.

Od téhle chvíle…

Nu, bylo to poprvé, kdy do svého svrchovaného soukromí někoho pustil, nikdy tu s ním nebyla ani Narcissa.
Mírně se pohupovali, Potter Luciuse tak majetnicky objímal a jemu bylo dobře.
Až příliš dobře na to, aby tohle mohlo vydržet.

A on tu pohodu hodlal rozbít dřív, než by se rozpadla sama.

„Myslíš, že tvoje pověst je tak dobrá, aby unesla fakt, že šukáš s bývalým Smrtijedem?” zeptal se Pottera.

Ten se mírně pousmál, potřásl hlavou: „Myslím.”

„Takže co čekáš teď? Že se rozvedu a vezmeme se?”

„Snít můžu, ne?”

Potter se nepřestával usmívat a Lucius, který na něj hleděl, se nakonec usmál taky.

Po pravdě, teď o tom uvažoval a sice to znělo jako věc, z níž by všechny kouzelnické bulvární plátky žily po zbytek roku minimálně - dovedl si představit velký titulek i v Jinotaji: „Připravily Pottera o rozum škrkny?!” - ale on věděl, že i to by se nakonec utřáslo.

Jen by úplně zahodil svoji pověst.

Která beztak už stála za pendrek.

Ohrozil by svoje postavení, a hlavně postavení Narcissino, Dracovo…

Ale jakou váhu teď mělo jméno Malfoy?

„Na co myslíš?” zeptal se ho v tu chvíli Potter a on sebou trhnul, jako by byl přistižený při něčem nepřístojném.

„Na budoucnosti,” řekl tiše.

A vzápětí shledal, že cítí poprvé Potterovy rty na těch svých.

V první chvíli ztuhnul. Prošli spolu už všemi krajinami sodomie, a přesto tuhle vstupní komnatu zatím nenavštívili.

Zvláštní.

A Lucius si vzpomněl na některé z luxusních prostitutů, kteří nikdy, nikdy neposkytovali polibky, ty si nechávali jako něco tak intimního, že ani když prodali všechno ostatní, za tohle jim nikdo nemohl dát dost vysokou částku.

Všechno na světě se dalo koupit, to si aspoň Lucius vždycky myslel, ale teď zjišťoval, že to není pravda.

Tohle bylo něco… nadpozemského, a na to se nedala připíchnout cenovka.

Přestal zmateně myslet na prostituty, a vložil se do polibku, nejlépe, jak uměl.

Trvalo to celou věčnost a i tak to bylo příliš krátké.

Odtáhli se od sebe.

Jedno malé, ale přitom tak velké poprvé… a pak, další.

„Harry,” řekl Lucius mírně ochraptěle, ještě s chutí bystrozorových rtů na těch svých.

„Luciusi,” oplatil mu tmavovlasý muž a dovršil tak třetici poprvé.

Nejspíš byla všechna odsouzena k naposled.

„Musíme se vrátit,” zašeptal Lucius, ale pořád Harryho nepouštěl z objetí, houpačka se s nimi mírně pohupovala, a on pokračoval: „Ke svým životům a doufat, že už se neuvidíme, protože by to znamenalo buď že jsem podezřelý ze spáchání něčeho ošklivého, nebo že někdo chce spáchat něco ošklivého na mé rodině.”

Ta slova zněla tak hořce, že z nich nejbližší květiny málem začaly vadnout.

„Pitomost,” usekl Harry stručně, a vzal Luciuse za ruce. Jeho zelené oči blonďáka hypnotizovaly. „Je to ten nejmíň pravděpodobnej… okay, divnější by bylo dát se dohromady třeba s Hagridem, ale chápu, že my dva spolu, to je jedno velký DIVNÝ. Jenže je to pravdivý. Je to sakra pravdivý!”

Pár vteřin si hleděli do očí, než aristokrat uhnul pohledem.
„Lidé budou… šílet,” řekl tiše.

„To budou, ale jejich problém. Ne náš.”

„Musím myslet na Draca. Na jeho budoucnost.”

Zase chvíle ticha.

„Nemusíme to hned oznamovat do Denního věštce,” řekl Harry. „Prostě… uvidíme, jak se to vyvine.”

Lucius potřásl hlavou.

Mohli se scházet, nejdřív v tajnosti, potom… třeba si začnou lézt na nervy a nic z toho nebude. Jistě. Tak to bude.

Nebo ne?

Cítil se teď snad nejzmatenější za celý svůj život.

„Nebudu na nic tlačit,” ozval se Harry a přejel mu ukazováčkem po hraně čelisti. „Ale… můžu zase někdy přijít, že?”

„Ano,” vypadlo z Luciuse, pak zavrtěl hlavou, do tváří se mu nahrnula krev jako nějaké zatracené prvničce. „Ne… Ano, přijď zase. A teď padej, než si to rozmyslím!”

A bystrozor, zvyklý riskovat, si po těch slovech přece jenom ještě ukradl jeden polibek.

Chutnal jako naděje.