A/n: omlouvám se za délku týhle kapitoly, nějak to tak... Přišlo.
A jestli se chcete vyhnout šukecu, přestaňte číst po „tohle by měli z krku".

Enjoy!

***

„Kde ses vůbec naučil tak přesnou inkantaci?" zeptal se Malfoy po snídani, zatímco si prohlížel svou ruku, na které nezůstaly ani jizvy. „Tohle kouzlo není obecně moc známé."

„Pokus-omyl," pokrčil rameny Harry. „Při jednom z pokusů jsem si špatným přednesem změnil ruku na obří bramboru," přiznal, protože jestli něco nebyl, tak nafoukaný. „No, krvácení to zastavilo. Ale stejně jsem málem skončil u Svatého Munga, naštěstí se ta ruka zase změnila zpátky, asi po půl hodině."

Malfoy se tiše uchechtl.

„Je to to jediný, co zvládne pomoct u Sectumsempry," dodal Harry, jako by to všechno vysvětlovalo, a možná ano.

***

Lucius si musel přiznat, že se v přítomnosti mladého bystrozora cítí tak uvolněně, jako už dlouho ne. A hned po tom přiznání mu jeho mozek nahodil...

Mladý bystrozor a starý Smrtijed? To nejde dohromady.

„Co tak vůbec celý dny děláš?" ozval se Potter, poměrně opatrným tónem. Lucius měl stejně chuť něco odseknout, ale nakonec seznal, že si jeho společník zaslouží pravdu, když se sám svěřil.

„Skoro každý den se koná nějaká společenská událost, kde nemohu chybět," řekl, zamračil se. „Ačkoli teď... no, zřejmě mohu chybět. A jinak hlídám své investice. Například mám svůj podíl v těch pitominách pro pitomce, co kupodivu velice dobře vynáší, o tom bys mohl něco vědět."

„Myslíš Kratochvilné kouzelnické kejkle?" vydechl Potter docela udiveně.

„Přesně ty."

V nastalé chvíli ticha, kdy Potter zaraženě dumal nad tím, co právě zjistil, se Lucius zvedl a přesunul se ke dřezu. Pořád mu bylo proti srsti, že musí mýt nádobí, pokud chce jíst, ale už mu to nebylo proti srsti tolik, aby raději hladověl.

Už měl umyté skoro všechno a Potter mezitím dopil kávu, a podával mu od ní hrneček, když se v bytě nad nimi zřejmě probudily dětičky Začalo se tam dít něco, co Lucius odhadoval na amatérské pokusy o step.

Pohlédl ke stropu.

„Zatracení malí parchanti," zavrčel a hodil utěrkou na linku. „S chutí bych je uškrtil."

„Radši se posaď a řekni mi, co ještě tak vůbec..." přerušil ho Potter a přemýšlivě svraštil čelo. „Musíš mít i tak spoustu volnýho času. To... pěstuješ bonsaje?"

„Orchideje," odsekl Lucius, ale v obličeji se mu objevil už vcelku klidný a zaujatý výraz.

„Orchideje," zopakoval Potter a pozvedl obočí.

Lucius se posadil a za ten výraz měl chuť šlehnout utěrkou bystrozorovi do obličeje, ale jen zvedl svůj šálek čaje, zatímco dupání a vřískání shora nabíralo obrátky.

„Ano," řekl. „Shledávám to jako vysoce uklidňující, a popravdě, právě teď bych nejraději byl na Malfoy Manor ve svém skleníku, než tu poslouchat ty rozjívené malé opice."

„Jsou to děti," namítl Potter trochu mdle. Vypadal, že sám s tím pekelným rámusem také zrovna v pohodě není.

***

A nebyl, popravdě. Jenže neměl ponětí, co by s tím měl a mohl udělat, takže se zkrátka zoufale snažil odvést od toho hluku pozornost.

„Někdy bych je rád viděl, no, ty... orchideje," řekl, třebaže nevěřil, že by si vysloužil pozvání na Malfoy Manor.

„Teď už se ale vážně jen pokoušíš mě zastavit, abych nešel nahoru a všechny je tam nezaškrtil," zavrčel temně Malfoy. „Nezajímají tě orchideje, tak ze mě nedělej idiota, Pottere!"

Harrymu se sevřelo hrdlo. Jeho svěřenec na něj teď zase působil jako ten chladný, nadutý smrtijed, který by na něj nejraději seslal Avadu.

Ale... on takový nebyl, už ne, přece...

„Zajímají," řekl, a podařilo se mu to říct tak, že alespoň on sám tomu věřil. „Zajímá mě, co tě baví, a co... no. Co zajímá tebe.."

Shora se do toho ozvala dutá rána, zavřeštění a nakonec kýžené ticho.

„Konečně, snad se ti vřešťani pozabíjeli sami," vydechl Malfoy, a podíval se na Harryho. Konečně v jeho očích bystrozor neviděl jen mráz a opovržení. „Takže... chceš vědět, co mě baví, hm? Doopravdy?"

Harry přikývl.

„Nemám moc rád bankety a plesy, všechny ty společenské události," řekl Malfoy tiše, jako kdyby mu svěřoval tajemství, a možná to tak skutečně bylo. „Jsem rád u orchidejí, rád... mám rád kontakt s hlínou, studuji, kolik potřebují vody a toho kterého hnojiva. Rád si čtu, a mám rád koncerty, ale raději... ze záznamu. Vlastně jsem ve skutečnosti dost nudný patron."

Poslouchalo se to jako taková malá zpověď, a Harry ani nedutal. Až po chvilce, kdy se jejich oči střetávaly, to řekl nahlas: „Nejsi nudný patron."

Tomu se Malfoy jen krátce, trochu hořce zasmál, ale pak se konečně posadil.

„Dobře, já jsem se svěřil, a teď mi ty řekni, co je, u Merlina, tak zajímavého na práci bystrozora."

Harry zaváhal, potom se ušklíbl.

„Tahle práce je jako bonboniéra. Akorát některý kousky jsou prostě hovna v alobalu, další ti vybuchnou do ksichtu a jiný jsou zase otrávený," shrnul to a pokrčil rameny. Přesto svou práci miloval. „Ale drží tě to pěkně v pohybu..."

„A co je v té metafoře tenhle úkol? Co jsem já? Otrávený bonbón?" zajímal se Malfoy. „Rád bych věřil, že nejsem hovno v alobalu."

Harry se nad tím krátce zamyslel.
Došel k tomu, že nejlépe z toho vybruslí upřímností.

„Ty jsi vypadal jako otrávený bonbón, rozhodně," řekl a čekal jedovatou grimasu, ale Malfoy ho pozoroval s neproniknutelným výrazem. „Ale ukázalo se, že byl jen tak trochu... pikantní."

***

Harry osmažil kotlety.

Oba svorně pojedli.

Tak by se daly popsat hodiny okolo poledne, ale skrývalo se v tom mnohem víc.

Třeba chvíle, kdy Malfoy k mladému Bystrozorovi přistoupil zezadu a objal ho, bradou se mu opřel o rameno.

Harryho vrchní mozek zareagoval jako opravdová hospodyňka. Vytáhl nutkání blonďatého aristokrata přetáhnout obracečkou, zatímco spodní mozek, no, to byla jiná. Ten ho přiměl se k Malfoyovi natisknout.

„Jestli ti někdy zkrachuje kariéra Bystrozorů," nakousl Malfoy s tak vážnou tváří, že se nedalo rozeznat, zda si z Harryho jen utahuje, „můžeš nastoupit na Malfoy Manor v kuchyni. Měl bys na povel všechny ty všivé skřítky."

Tohle ale Harryho okamžitě zchladilo.

Dobby.

Odtáhl se.

„Nemám zájem," řekl a nebylo to jen o tom návrhu. Prostě ani v žertu, teď absolutně nestál o Malfoyovu blízkost. Kvůli těm pár slovům se mu znovu téměř až zhnusil.

A Lucius to vycítil, sám se stáhl. Sice ten náhlý chlad nechápal, nevěděl, co řekl špatně, pouze předpokládal, že se dotkl něčeho citlivého.

Neměl však v úmyslu se nad tím zamýšlet, prostě se jen posadil ke stolu.

A přečkal jídlo, celkem v tichosti. Kotlety si i navzdory atmosféře vychutnal.

Beze slova pak začal mýt nádobí, už v tom dle svého mínění docela exceloval.

„Máme vyrazit na plavečák," prolomil mlčení mladý bystrozor, ale Lucius se k němu ani neotočil. Jestli chce mít Potter tichou domácnost, protože se zbytečně urazil, tak budiž.

„Plavky dostaneme tam, a... všechno," pokračoval přesto Potter, a on si jen povzdechnul. Připadalo mu to...

Nedůstojné. Odhalovat se před úplně cizími lidmi, sdílet s nimi jednu vodu, ačkoli bezpochyby velkého bazénu. Nic na té myšlence se mu nezamlouvalo.

„No nic, tak vyrazíme," dodal ještě Potter, když už Lucius uklízel poslední talíř na odkapávač, a bez toho, aby blonďák cokoli řekl, se tedy vydali procházkou k plaveckému bazénu, aby trochu vytrávili.

Stejně, lézt do vody potom, co se člověk najedl, to byl podle Luciuse nápad za všechny prachy, absurdní a zkrátka úplně stupidní.

***

Problém nastal už u vstupu, kdy se Luciusovi nadmíru agilní zaměstnankyně snažily kromě plavek vnutit i koupací čepici.

Plavky akceptoval jako nevyhnutelné, ale tu gumovou příšernost si na hlavu dát rozhodně odmítal. A mohla být zelená jak chtěla.

Těkal pohledem po vstupní hale, zdech, zdobených stylizovanými mozaikami, znázorňujícími mořský život.

Nic, co by mu nabízelo záchranu.

Nadechl se pachu dezinfekce, s pocitem, že ho pálí v plicích.

„No ale..." vydechla a spráskla ruce jedna ze dvou žen, „vaše vlasy, budou vám překážet při plavání."

Lucius se málem nahlas rozesmál, zoufale a šíleně, protože mu to připomnělo tajemství, které bude muset odhalit Potterovi, ale rozhodně ne před těmi dvěma husami.

„Co když mu upletu cop?" zachránil ho mladý bystrozor před další potupou.

Lucius shledal, že mu ta představa není zase tolik proti mysli.

„To je dobrý nápad," řekla jedna ze dvou mařen a zmizela na pár vteřin v kukani, v které se svou kolegyní vysedávaly a kdákaly, aby se znovu objevila, s černou gumičkou v ruce. Podívala se na Luciuse a podala gumičku Potterovi.

Jak jinak.

Lucius se ušklíbl, nejdřív na ty dvě, pak na plavky ve svých rukou, jednoduchá černá záležitost, a v touze mít to rychle za sebou se pohnul k chodbě k šatnám.

***

Harry chodíval na plavecký bazén pravidelně, byla to součást jeho snahy udržet se ve formě. A nemohl si dovolit pořídit si vlastní soukromý bazén, jaký měl nejspíše Malfoy ve svém sídle.

Ale tohle vůbec nepřipomínalo jeho běžné návštěvy bazénu, celé to působilo jako ve špatném snu, šatny páchly chlorem, hučela tu voda, velký fén u sprch, hlasy kouzelníků splývaly v jeden monotónní hluk, a pohybovalo se tu dost lidí v různém stádiu zmatenosti.

Cestou k jejich skříňce musel Harry poradit staršímu, úplně nahému pánovi, jehož intimní partie naštěstí z velké části zakrýval plnovous až po kolena, cože má teď vlastně dělat, dvojici výrostků, kteří mu trochu připomínali dvojčata Weasleyovic, jen byli blonďatí, nasměroval k jejich skříňkám a vysvětlil jim, že ne, nemohou se koupat ve svých hábitech, a nakonec dalšímu chlapíkovi potvrdil, že ano, bazén je jen jeden pro všechny.

Otřel si imaginární pot z čela. A to už se našel, jak sedí na lavici před jejich skříňkou a zaplétá z hebkých blonďatých vlasů dlouhý cop. Což měl natrénováno od Ginny.

Napadlo ho, že kdyby mu tohle ještě tak před týdnem někdo řekl, že nastane, měl by ho za blázna.

V tu chvíli Malfoy cosi zamumlal.

Harry měl za to, že i jemu tahle situace připadala dost surreálná, ale nerozuměl ani slovu, takže aristokrata požádal, aby to zopakoval.

„...mumly... plavat."

To už Harry umístil gumičku na konec copu, a vstal.

„Cože to? Co s plaváním?"

„NEUMÍM PLAVAT!" zasyčel Malfoy už dost nahlas a zřetelně.

To Harrymu nepřipadalo jako konec světa, přestože to z blonďákových skoro tak znělo. Povzdechl si a začal se převlékat do plavek.

„Jak to vidím, máš dvě možnosti," nadhodil přitom směrem k Malfoyovi, který si teď pochybovačně měřil vlastní černé plavky. „Buď tě to můžu naučit, nebo holt... jseš vysokej dost, můžeš chodit ve vodě a tak nějak to přečkat."

„Jak dlouho tu vůbec musíme být?"

Harry pokrčil rameny. „Hodinku, dvě?"

„Dobře. Potom mě tedy smíš učit," svolil Malfoy blahosklonně, a Harry už ani neřešil, že to zní, jako by ten zatracený nafoukanec dělal laskavost jemu, ne naopak.

***

Osprchovali se.

Lucius chápal, že nemůžou jít do společného bazénu zpocení a špinaví, ale voda páchla chlórem a ještě nějakou dezinfekcí, a bylo tu na jeho vkus příliš mnoho dalších kouzelníků, kteří vesměs vypadali nadšení, že si můžou vyzkoušet tuhle mudlovskou záležitost.

Zaměřil se tedy na Pottera, a když tu tak oba stáli v plavkách a mokří, mohl dostatečně ocenit, jaké výsledky má bystrozorův bezpochybně velice náročný tréninkový plán.

Trochu ho to přivedlo na jiné myšlenky, než na tu, jak je protivné a ponižující tady šaškovat jen v plavkách ve společnosti dalších kouzelníků...

A čarodějek, jak zjistil, když prošli jakousi nádrží s další, silnější dezinfekcí, určené jen pro nohy, do místnosti s bazénem.

Nejdřív měl nutkání dívat se do země, skoro až zahanbeně, ale jeho hrdost tohle unesla a přiměla ho projít k bazénu se zdviženou hlavou, třebaže si na něj ti proklatci ukazovali a bezpochyby se posmívali.

Nejradši by teď použil minimálně Crucio na všechny, nejvíc na tři bachraté ženské, připomínající sudičky - panna, matka, bába... Protože od nich slyšel svoje jméno a chichotání.

„Myslím, že jestli nezačneme plavat velice rychle, Pottere, začnu velice rychle vraždit holýma rukama," oznámil klidným tónem mladému bystrozorovi, a sestoupil do vody po schůdcích na boku bazénu.

Voda byla příjemně chladná, a vcelku ho její objetí ukonejšilo.

„Jdeme na to," ušklíbl se Potter, a zkrátka skočil za ním, nezdržoval se se schůdky.

***

Učení Malfoye bylo překvapivě méně protivnou a únavnou záležitostí, než Harry očekával. Úplně bez zkušenosti s vodou blonďák nebyl, velice rychle pochopil, jak má splývat, a potom už stačilo jen pár kroků, aby zvládl plavat prsa.

Pomáhalo i to, že v bazénu tak trošku stačil, takže kdykoli se mohl nohama opřít o dno a mít aspoň obličej nad hladinou, což dělal s velkou oblibou.

Oba taky úspěšně ignorovali pohledy a poznámky ostatních kouzelníků a čarodějek, tedy, aspoň se to Harrymu zdálo, a ten zájem o ně ostatně po nějaké té čtvrthodině opadl.

Zůstalo hučení a šplouchání vody, nevtíravá instrumentální hudba z reproduktorů a Harryho pokyny.

Po zhruba hodině, během které si dali i pár přestávek, aby se úplně nerozmočili, přišel další problém.

Malfoy si zkoušel nově nabyté dovednosti, a zdál se tím docela zaujatý, Harry usoudil, že riziko utopení aristokrata v mudlovském bazénu nebude hlavním tématem Denního věštce na příští den, a šel si zaskákat.

Po několikátém skoku z nejvyššího skokánku si všiml, že se teď Malfoy drží u kraje bazénu a pozoruje ho, a po dalším skoku už byl blonďák obrácený zády, jako by se mu dělalo špatně.

Harry si protřepal mokré vlasy a dokrauloval k němu.

„Co se děje?" vydechl.

„Ty se děješ," zamumlal Malfoy. „A z tebe se děje... tohle."

Když Harry následoval jeho pohled dolů, pod vodu, zjistil, že v těch černých plavkách se nerýsuje jen boule, ale regulérní stan.

Podařilo se mu zachovat vážnou tvář, jen pozvedl obočí. Rozhlédl se okolo. Nikdo si jich už nevšímal, jenže pokud by tu Malfoy pochodoval s plně vztyčeným stožárem, asi by si jich rychle všímat začali.

Už by měli pomalu čas jít, ale Malfoy takhle z bazénu zkrátka vylézt nemohl.

„Počkáme tady, dokud to nepřejde," navrhl Harry tiše a jako vydra se otočil a pak zase zpátky. „Hlavně klid..."

„Pomohlo by mi, kdybys mi tu nešeptal do ucha, Pottere," zavrčel Malfoy, bystrozorův hlas s ním evidentně dělal ten druh divů, jaké teď vážně nepotřeboval.

Harry se v duchu snažil nedělat si z toho legraci a radši se zaměřit na nějaké řešení. Podrbal se ve vlasech, až mu svitlo.

„Fajn, víš co," řekl a snažil se znít co nejvíc chladně a... odpudivě. „Víš ty co? Já normálně půjdu napřed do šatny, a třeba to poleví."

„No, ano. Tak zmiz, Pottere," zahučel tázaný, jako kdyby byl Harry za jeho problém osobně zodpovědný.

Na řešení téhle Malfoyovy nálady neměl bystrozor ani v nejmenším náladu. Jen se vyhoupl z bazénu na jeho okraj, vzal si z jejich lehátka ručník, hodil jej přes rameno a vydal se nejdřív do sprch.

***

Kde ho Lucius ještě zastihl.

Jeho malý velký problém už pominul, nicméně...

Rozpouštěl si teď ten zatracený cop, aby si mohl vymýt z vlasů chlorovanou vodu z bazénu poněkud méně chlorovanou vodou ze sprchy, když si všiml, že jeho platinově blonďaté vlasy už nejsou platinově blonďaté, ale bledě zelené.

Zalapal po dechu.

„Pottere!"

Bystrozor se k němu otočil, nechápavě. Vypadalo to, že si ze svých, stále stejně tmavých vlasů právě vymyl šampon, který tu byl k dispozici.

„Co se děje teď, Malfoyi?" zeptal se, skoro si dovolil znít až otráveně.

Lucius k němu přikročil a strčil mu pod nos pramen svých vlasů.

„Tohle!"

„Ah... však je to barva Zmijozelu, ne?"

Na to Lucius zaťal pěst a málem ho doopravdy uhodil. On tu byl v naprosté krizi, a tenhle smrad si bude dělat legraci a vytahovat ty stupidní barvy kolejí...

„Já tu nebudu chodit se zelenými vlasy, jako nějaký... pošuk!"

„Vyřešíme to, dobře? Na bytě to vyřešíme."

Ale Lucius ho nevnímal. Stoupl si pod sprchu, v naději, že tu zelenavou barvu smyje, ale skoro mu spíš připadalo, že je to ještě horší.

Zatínal pěsti, skřípal zuby.

Jeho vlasy, jeho poklad.

Ocitl se v situaci, když vůbec netušil, co má dělat, zdálo by se to malicherné, jen barva vlasů, jenže...

Vřelo to v něm a kvasilo, až nakonec praštil do kachličkované zdi ve vzteku a zoufalství, nehleděl na to, že je ve společných sprchách ještě nějaký pomenší plešatý kouzelník, který se teď chvatně balil a mizel.

Pitomé, stupidní společné sprchy, zatracení mudlové, zkurvený BAZÉN!

Ucítil na rameni Potterovu ruku.

„Ani nemám tu zatracenou hůlku, abych mohl zabít všechny, kdo jsou za to zodpovědní," soptil přesto dál.

„Ještě jsem tu já," namítl Potter a Luciusovy oči se na něj upřely.

„Tebe bych nezabil," řekl po kratším váhání. „Ty za to nemůžeš."

„U Merlinova vousu, Malfoyi!" Bystrozor zavrtěl hlavou. V obličeji měl netrpělivost a tak trochu únavu.„Jasně, že jsem to myslel tak, že bych ti nedovolil nikoho zabít. Hlídám tě, rozumíš?"

„Ah," hlesl Lucius.

Pomalu se začínal uklidňovat, i když to prakticky znamenalo jen to, že bublající zlost přikryl pokličkou, na kterou se posadil.

***

Cesta zpátky na byt nebyla zrovna hladká. Malfoy neustále vypadal, jako by si nejraději oblékl burku, nebo se snažil vsáknout do kanálu, za lucernu nebo za nejbližší popelnici, kdykoli šel někdo proti nim.

Nepomohlo ani to, že si jich podle Harryho názoru nikdo nevšímal, tak jako si jich lidé moc nevšímali ani na bazénu.

Malfoy byl zkrátka paranoidní, a možná to neznamenalo, že po něm nejdou, ale každopádně to znamenalo, že měl Harry pocit, že je na procházce s dítětem, které se snaží hrát si na schovávanou.

Konečně za nimi zacvakly dveře bytu a Malfoy s výdechem vypustil všechnu svoji frustraci.

„Zatracený mudlovský bazén, aby jeskynní troll jebal matku toho, kdo tuhle dementní skopičinu vymyslel, dračí spalničky na ně! A ječivou plíseň k tomu! Moje VLASY!"

Znechuceně se zadíval na jeden pramen v dlani.

„Mohlo to být i šamponem, který používáš-" ozval se Harry.

„Ne. Nepokoušej se to hodit na můj šampon, používám odjakživa Šampon pro vlasy plavé od Chlupohlávka a syna a ještě nikdy..." Lucius nedokončil, jen zavrtěl hlavou, jako by pouhá myšlenka na to, že jeho přípravek na vlasy je ve skutečnosti rafinovaně skrytý peroxid, otřásala jeho světem silou osmého stupně Richterovy škály.

Harryho napadlo, jestli je tedy ta dechberoucí malfoyovská platina čistě dílem přírody, nebo je to šamponem, ale teď to koneckonců bylo fuk. Záleželo hlavně na tom, aby ty vlasy odzelenily, a on nemohl přijít na nikoho, na koho by se mohl obrátit pro radu.

Ačkoli...

Vlastně měl jednu možnost, jedinou, která také měla mobilní telefon.

Podíval se na Malfoye, který v prstech převracel jeden světle zelený pramen svých vlasů, a nebylo zřejmé, jestli chce pokračovat v bědování, nebo pořídit bourací kladivo a jít se pomstít plaveckému bazénu.

Harry nechtěl tuhle osobu obtěžovat, během doby, kdy si vyjasňoval, jak na tom je se svojí sexualitou a vztahem k Ginny, ho zrovna Lenka Láskorádová podporovala prakticky denně, právě kvůli tomu si pořídila mobil.

Ale teď musel. Musel zažehnat hrozící inferno Luciusova hněvu.

„Dej mi pár minut," řekl a poodešel od koupelny, kde na sebe nejspíš Malfoy hodlal rozzlobeně zírat do zrcadla buď do svého znovuzplavovlasení, nebo do skonání světa.

***

Citrony. Kyselina citronová. A když to nepomůže... Zaklínadlo.

Harry nasadil povzbudivý výraz.

Koneckonců, zaklínadlo byla sice poslední možnost, ale pořád jej měl k dispozici, kdyby všechno ostatní selhalo.

Citrony byly v ledničce, kyselina citronová ve skříňce, v zásuvce s jedlou sodou, kypřícím práškem a vanilkovým cukrem.

A on vytvořil v kuchyni základnu pro operaci Znovu Plavý Malfoy.

***

Mlčel.

Nechal se posadit ke stolu a nechal Pottera pracovat na jeho vlasech, jako kdyby byl v kadeřnickém salonu slečny Ilusy Lakk v Příčné ulici.

Jen si netrpělivě poťukával prsty o stůl.

Jedna maska za druhou, ve chvílích, kdy musel čekat, se Lucius marně snažil soustředit na čtení, ten mudlovský výmysl s pohyblivými obrázky zavrhl. Měl všeho mudlovského plné zuby na zbytek života.

A to jeho pobyt tady nebyl ještě ani v polovině.

Vzduch teď byl prosycený citrusovou vůní, ale jeho to spíš popuzovalo, než že by to bylo příjemné.

Poslední pokus.

A potom Potter zase sundal z jeho vlasů utěrku, a Lucius napjatě pohlédl na jeden z pramenů, který nabral do ruky.

***

A teď se stále-ne-blonďatý aristokrat tvářil, jako by už nechtěl ubít plavecký bazén, ale rovnou Pottera.

„Tyhle mudlovské... výmysly nefungují!" zasyčel. Oči, vrhající blesky, ústa semknutá do úzké čárky, syčení. Takhle nějak si ho Harry pamatoval z dětství a nebylo to ani trochu příjemné.

Bystrozor si povzdechl.

„Nejdřív vyzkoušíme vážně všechny nekouzelné způsoby-" řekl chabě, protože o dalších už nevěděl, a jestli o nich nevěděla ani Lenka, potom asi neexistovaly.

„Pottere!"

„Ne, já nechci vysvětlovat, proč používám kouzla u takový-"

„Pottere, prosím. Vynahradím ti to!"
Chraplavý hlas, už spíš zoufalý, než vzteklý. Malfoyovi na jeho vlasech muselo skutečně záležet víc, než na jeho hrdosti a pýše.

„Fajn, ale vážně, vážně je to naposledy, co budu vyplňovat ten pitomej formulář!"

Harry vytáhl hůlku, připomněl si pohyb zápěstím jako při Wingardium Leviosa, a způsob, jakým mu Lenka zdůrazňovala, že má ta dvě slova pronést.

Zadoufal, že to vykoná správně a nezbaví Malfoye úplně jeho kštice, protože pak by ho Lucius nejspíš zbavil života.

„Eam Flavi," zarecitoval.

Oba zatajili dech.

Kolem Malfoyových vlasů se objevily jemné jiskřičky, zlatavá mlha, ozval se zvuk, připomínající zvonkohru, a pak Harry s Malfoyem svorně a fascinovaně sledovali, jak se zelená od konečků vlasů vytrácí a nechává za sebou původní platinovou blond.

***

„Prosím, popište situaci, za níž k incidentu došlo, použité kouzlo a důvod jeho použití."

Harry se podíval od pergamenu na Malfoye, který si teď spokojeně četl a popíjel u toho svůj zelený čaj. Pak na Silverbacka, který mlčky vrtěl hlavou, tak trochu pobavený po zjištění, jaké kouzlo Harry použil. A nakonec se nad dotazníkem sklonil.

„Plavecký bazén obarvil Malfoyovy vlasy na zeleno. Abych ušetřil ministerstvo žaloby, která by bezpochyby následovala, použil jsem kouzlo Eam Flavi pro vrácení původní barvy."

Podepsal se a předal pergamen Silverbackovi.

„Vážně, Harry? Kde jsi na tenhle kadeřnickej fígl vůbec přišel?" uchechtl se muž, stále s tím pobaveným výrazem.

„Mám svoje zdroje," odtušil Harry. Tvářil se vážně, jako kdyby teď v práci řešili nějaký zapeklitý případ. Vlastně tohle byla pro ně pro oba práce.

A on tu svou zkrátka dělal nejlépe, jak jen to dokázal.

„Jo, jo, ty a tvoje zdroje," ušklíbl se Silverback. Ještě na Harryho mrknul, naznačil zasalutování, a vydal se odnést vyplněné rejstro.

Tohle by měli z krku.

***

Lucius cítil nutkání dát si sprchu. Ne, že by tolik miloval vodu, ale z té chlorované v tom prokletém bazénu by ještě mimo zelených vlasů mohl dostat nějakou vyrážku.

A navíc se chtěl dokonale připravit na nadcházející pozdní večer a brzkou noc. Měl určitý plán, dal slib a hodlal jej splnit.

Ani s neplněním slibů neměl většinou velký problém, ale chtěl... Tady to bylo o jeho tužbě a potřebě, a on své tužby a potřeby rád naplňoval.

A tady sice zatím nevěděl stoprocentně, jestli to bude oboustranné, ale jeho instinkty mu říkaly, že ano.

Strávil ve sprše poměrně dlouhou dobu, a když vylezl, celý nádherně čistý, voňavý a hebký, skoro by nejraději ojel sám sebe.

S celkem vysokým sebevědomím tak došel do malé ložnice, kde už Potter ležel v posteli, čelem ke zdi, a předstíral, že spí.

Tedy, Lucius byl přesvědčen, že to předstírá.

Nicméně, poklekl u jeho postele.

„Pottere," ozval se a mírně s bystrozorem zatřásl, až se ten k němu otočil.

„Slíbil jsem ti, že ti to vynahradím," řekl Lucius svým nejlepším hlasem, mírně chraplavým, ale sametovým a hlubokým.

Potter se posadil na posteli a shlížel na něj s nevěřícným výrazem.
„Co to... co to tady sakra zkoušíš, Malfoyi?"

Lucius se oběma lokty opřel o matraci, vypadal teď, jako by se chystal modlit. Pozoroval mladšího muže pohledem hladové kočky.

„Co bys tak řekl," zeptal se naprosto vážným tónem. „Kontroluju kvalitu matrace. Nebo..."

Nedokončil, a viděl, i v tom šeru, kdy sem pronikalo jen zlatavé světlo lampy za oknem, jak se Potter tváří, tak...

Lačně? Chce to stejně, jako já?

Chvíli bylo ticho, až tmavovlasý mladík vzal Luciuse za ruce a jemně, ale současně dost důrazně ho odtlačil dozadu.

„Nepotřebuju kontrolovat kvalitu matrace, Malfoyi," zavrčel, a potom jeho hlas nabral skoro až chtivý tón. „Ale potřebuju, abys teda k čertu splnil slib."

Teď už seděl před ním, a nechával Luciuse, aby mu stáhl kalhoty od pyžama, osvobodil jeho chlubu, která se už tyčila v celé svojí kráse, a Lucius se na ni podíval jako pohan na modlu.

„Mmm, tak přece jenom..." zamumlal, ale pak už si jen upravil vlasy, a dal se do díla.

Netrvalo to dlouho, než ucítil Potterovu ruku ve vlasech, a jen ještě přidal, než...

Než se v tom nejlepším odtáhl, zacouval ke svojí posteli.

„Jsem na tebe připravený, Pottere."
A bystrozor ho následoval.

Jak by ne, když ho Lucius tak parádně rozdělal - plavovlasý aristokrat si byl naprosto jistý svým uměním, dokázal přivést lidi k šílenství, stačily mu rty, jazyk a občas trochu těch zubů.

Přesto se teď Potter zarazil.
„Mám z toho pocit, jako bych zneužíval svoji pozici-"

„Sklapni, Pottere. Vážně myslíš, že s tebou chci šukat proto, že jsi bystrozor a máš hůlku?"

„No, napadlo mě to," pokrčil Potter rameny.

„Je fakt, že jsi nikdy nebyl žádný génius, ale tohle je dost chabé i na tebe," zabručel Lucius, ale kupodivu nevypadal uraženě, natáhl se polonahý na posteli a vyšpulil zadek. Pořád ještě chtěl být ten vespod, potřeboval, aby si ho Potter pěkně zkrotil a on mohl pro jednou jak posloužit, tak si vychutnávat vlastní submisivitu.

Trochu ho zarazilo, že ho Potter jen popleskal po zadnici a zmizel do kuchyně.

„Nejdeš teď vařit, že ne?" zavolal za ním, nespokojený s tím, jak jeho hlas zněl, skoro až prosebně.

Naštěstí byl Potter hned zpátky, s lahvičkou kokosového oleje.

„Znám lubrikační kouzlo. Jo. A mám hůlku. Ale rozhodně nechceme, aby sem naběhl v nejlepším Finley a zajímal se, proč bylo použito lubrikační kouzlo. Mohl bych tvrdit, že jsem namazal parkety, protože jsem se chtěl klouzat, ale-"

„Šššh." Lucius, který se zvedl, teď bystrozorovi položil ukazováček na rty. „Kokosový olej je skvělý nápad."

Pak už se vrátil do své pozice, soukromě nazývané „nadržená fena" a kupodivu ho to vzrušovalo mnohem víc, než všechny jeho dominantní etudy v posledních letech.

Cítil, jak si ho Potter připravuje, používá prsty a kokosový olej, skoro jako kdyby pracoval na školním projektu - tu myšlenku ale Lucius rychle zahnal, rozhodně si teď nechtěl připomínat školního spratka Pottera, tohle byl dospělý bystrozor a...

A zatraceně dobře ho šukal, nebo s tím aspoň začínal.

Z úst se mu vydralo zasténání, zvlášť ve chvíli, kdy Harryho prsty našly a obemkly jeho pulzující penis. Potom už Lucius zavřel oči a poddal se čiré rozkoši.

Oddaloval přitom ten okamžik, jak jen mohl, až uslyšel Potterův sten a ucítil, že se mu útroby plní horkou tekutinou. To už to vydržet nemohl, udělal se bystrozorovi do dlaně a potom z něj jeho pták vyklouzl a Lucius se svalil na břicho na postel.

Vnímal jako v mlze, jak si tmavovlasý muž spokojeně otírá ruku vlhčeným ubrouskem.
„Snad teď nebudeš mít noční můry, Malfoyi."

Trhl sebou, netušil, že o jeho zlých snech Potter ví, tedy, včera cosi proběhlo, jenže si to pamatoval jen matně, že ho bystrozor vytáhl z noční můry, ve které Voldemort vraždil Draca zas a znovu...

Nejradši by Pottera požádal, aby zůstal u něj v posteli, ale nešlo mu to přes rty, nemohl.

Bystrozor přitom vypadal, jako by na takové pozvání čekal. Když nepřišlo, natáhl si kalhoty od pyžama a pohladil aristokrata po zadku.

„Bylo to fajn," řekl trochu rozpačitě, vzal sklenici s kokosovým olejem a postavil ji zavřenou na noční stolek. Pak si pohnul a zaplul do vlastní postele. „Dobrou noc, Malfoyi."

Lucius zamumlal v odpověď také přání dobré noci, ale chvíli mu trvalo, než se byl schopný obléknout a zalézt pod peřinu.

Bylo to víc, než jen fajn, i když to bylo krátké a narychlo.

Jenže teď ho trápily výčitky, že ukázal slabost, třebaže věděl, ne věřil, věděl, že toho Potter nezneužije.