Matthew měl v jeho studijním plánu prostor na volitelné předměty. Volitelné předměty si mohli volit nejen z jejich fakulty, ale z celé univerzity. Měl prostor na dva. Jeden jediný si zapsal na tento první semestr. A ten jeden jediný se mu povedlo zapsat i s Axelem.

Jednalo se totiž o "Ochranu životního prostředí a politiku", neboli jak je uzákoněna. Nemělo by ho překvapovat, že tam Axel byl. Přece jen ale překvapený byl, protože první týden na úvodní hodině se neukázal. To až ten druhý. 

Seděli na opačných koncích třídy, oba překvapení z přítomnosti toho druhého. A když přišel profesor, neotálel, práskl papíry na zem a prohlásil: "Tak, jak jsem slíbil minulý týden, dneska vás rozdělíme do dvojic, ve kterých budete pracovat dohromady na třech projektech přes semestr. Ten první začne dnes."

Matt si sám pro sebe protočil očima. Bylo jich pouze šestnáct. To byla docela velká pravděpodobnost, že skončí s Axelem. 

"Máme tady docela dobrý poměr studentů  z právnické fakulty a přírodovědecké, takže jsem se pokusil o takové rozdělení, abyste v týmech byli vždy s rozdílnou expertízou."

Oh, super. Pravděpodobnost se ještě zvětšila. 

"Tak, půjdeme podle abecedy." Matt zavřel oči a začal se modlit. "Matthew Anderson." Matt se přihlásil. Učitel přikývl. "Ty budeš ve dvojici s... John Avery?"

Zmateně trhl pohledem k Johnovi, který seděl řadu před ním, trochu doleva. Vsadil by totiž všechny prsty, že John byl s ním na biologii a viděl ho na dvou přednáškách povinných předmětů. Což nesplňovalo to, že profesor spojil studenty právnické a přírodovědecké fakulty. 

"Oh, ne, pardon. Blbec mám dvojice pod sebou, ne na řádcích. Matte, tvůj partner bude Axel Prescott."

Povzdechl si. Sklopil pohled. Axel byl tedy ten, co začal jednat, zvedl se a přesedl si k Mattovi, zatímco učitel vyvolával další dvojice. "Tým snů," zamumlal. "Nemyslíš?"

"Vskutku," odvětil tiše, téměř bez jediné emoce. 

"Váš první projekt bude následující," pokračoval profesor, když všechny rozdělil a studenti si po dvojicích posedali. "Socha zakladatele univerzity. Všichni víte, kde je? A ten rybník kousek od něj?" Třídou se ozvalo mumlání ve znamení souhlasu. "Teď si představte, že je to nevím, jedno z kanadských velkých jezer. Studenti přírodovědy budou v čele výzkumu kvality vody. Studenti práv v čele regulace znečištění vod. Vyhodnoťte současnu situaci našeho rybníčku a na základě toho vymyslete kompletní cestu, jak tento problém zlepšit. Koukněte na současnou situaci. Je potřeba zpřísnit nějaká pravidla? Jaká? Proč? Jaké budou následky, když vody nadále budou porušovat zdravé hladiny? Jaký dopad to bude mít na okolí? Máte na to jeden měsíc. Za čtyři týdny touto dobou už tady bude místo mě stát první dvojice a prezentovat své výsledky."

Matt nervózně podupával nohou. Tohle si vyžadovalo hodně spolupráce, protože Matt netušil, jaké jsou momentální zákony, co se znečišťování vod týče, netušil, kde je najít a už vůbec ne to, jak je zlepšit. A Axel bez něj zase nezjistí, s čím vlastně pracují na jejich konkrétním případě - jak je rybník znečištěný nebo ne, čím, proč, co by tomu mohlo pomoct. 

"Po zbytek hodiny máte prostor na domluvu, jak to celé pojmete," uzavřel to profesor, zatímco jim rozdával ještě papíry s detailnějšími informacemi. 

Matt se ani nehnul. Axel se natočil lehce k němu. "Tak?"

"Tak?" zopakoval Matt, když Axel toho více neříkal.

"Ty jsi klíčový článek pro náš začátek. Jak to chceš udělat?"

Profesor zrovna pokládal papír na jejich lavici. Matt k němu zvedl pohled. "Můžeme i opustit třídu? Jít k tomu rybníku?"

"Samozřejmě."

Jen se na Axela krátce podíval a zvedl se. Nečekal na něj, popadl svou tašku, ze které si ještě ani nic nevytáhl, papír, a vyšel ze třídy ven. Tenhle projekt bude jeho smrt. 

Po pár krocích se ale přece jen zastavil. "Jdi už na místo. Zajdu k nám na fakultu si vypůjčit věci na odebrání vzorku. Sejdeme se tam."

"Hned to chceš udělat?" zeptal se Axel překvapeně. "Vždyť nemáme ani plán-"

"Vzorek potřebujeme tak jako tak," přerušil ho Matt. "Čím dřív, tím líp. Taky je možný, že nějaký testy podělám a budu muset začít znovu."

Axel chápavě přikývl. "Okay. Sejdeme se tam."

Matt udělal, jak slíbil, na fakultě si půjčil, co potřeboval na odebrání vzorku, a vydal se k soše zakladatele. Axel seděl na lavičce kousek od ní, počítač na klíně. Když Matta uviděl, informoval ho: "Jen tak předběžně koukám, jak je vlastně čistota vody regulována momentálně."

Matt pokývl hlavou, jinak ho ale jen obešel a vydal se směrem k rybníku. Ještě neměl tu čest být úplně u něj, ale hned při pohledu na rybník usoudil, že vymyslet takový plán, aby byl rybník jakoby čistý, kdyby šlo o reálný projekt, bude těžší, než si myslel. 

Dřepl si a povzdechl si. Uslyšel za sebou kroky. "Jak třeba poznáme, kolik lidí do něj načůralo? Protože myslím, že to bude nezanedbatelná část toho, co bude potřeba vyčistit."

Matt se chtě nechtě uchechtl. A bylo to snad tak poprvé, co ze sebe před Axelem vydal zvuk podobný smíchu. "Ale nekecej, ty se umíš smát?" rýpl si Axel.

"Haha," zamumlal. "Raději mi pojď pomoct."

Udělal si z Axela doslova držák, protože dohromady odebral raději čtyři vzorky vody. A jelikož neměl na zkumavky víčka, potřeboval je ihned zanést do laboratoře. "Vezmu to tam," vysvětlil mu. "A domluvím se, jestli mají na zítra nějaký volný místo, kdy bych s tím mohl začít."

"Mám jít s tebou?"

Matt si od něj převzal zkumavky. "Těch pár gramu unesu sám."

Axel protočil očima. "Tak já jdu zpátky na pokoj a kouknu na nějaký ty regulace."

A tak jejich projekt začal. Plný napětí a konverzací, když byly jen nezbytné. První týden byl téměř katastrofální, protože sotva spolu mluvili. Matt čtvrtým dnem měl výsledky znečištění rybníčku, které Axelovi poslal uprostřed přednášky, na které byl. Axel mu na oplátku nasdílel dokument, kde měl současnou regulaci o znečištění vod. 

Pak... pak pár dní o projektu ani nepromluvili. Vlastně spolu téměř nepromluvili, protože se zkrátka nebavili, když nemuseli. Do dne Peterových narozenin. 

Byla to sobota, a tak se Matt vypařil na celý den pryč. Nemohl letět domů, aby ho navštívil, zároveň nedokázal zůstat na pokoji, kde bude Axel, protože mu bylo jasné, že to pro něj bude zase pro jednou velice emotivní den. 

Vyjel za město na nějakou přírodní prohlídku, co našel na mapě, a sedl si tam. Měli tam sedět spolu, on a Peter, šťastní při jejich vysokoškolských životech. Tak tam seděl sám, pro ten jeden den Peter na jeho tapetě, a celou dobu mu stékaly pomalu slzy po tváři. 

Ten den na něj vzpomínal tolik, jak dlouho ne. Cíleně si přehrával jejich společné chvíle, oblíbené momenty, co spolu zažili. Myslel jen na to pozitivní, na to krásné a téměř ho fyzicky bolelo srdce z toho, jak mu chyběl. 

A to byla nejspíše chyba. Protože tu noc, když se vrátil, se mu poprvé zdála noční můra, když už si myslel, že třeba se ze zármutku začíná trochu léčit. Místo toho se mu zdálo, jako by v noci požáru byl s Peterem v hořící místnosti, jen on byl ale ten, kterému šlo o život, zatímco Matt tam jen stál a nemohl hnout ani prstem. Nešlo to. 

V šoku se probudil a zalapal po dechu.

A když otevřel oči, Axel stál nakloněný u jeho postele. Nejprve nic neříkal. Matt nasucho polkl a nejspíše mu věnoval ten nejvystrašenější pohled, protože se tak opravdu cítil. Axel si povzdechl: "Mě je sakra jedno, že mě kdo ví proč nenávidíš, ale tohle není normální, Matty. Kvůli sobě, nech si pomoct. Kýmkoliv."

Lehce si povzdechl, práskl hlavou zpátky do polštáře. Zavřel oči a po chvilce přemýšlení nepatrně přikývl. "Něco s tím udělám."

"Slibuješ?" zeptal se Axel. A kupodivu zvedl ruku s malíčkem.

"Tohle je dětinský," zamumlal Matt.

"Slibuješ?" nenechal se Axel. A tak si Matt povzdechl podruhé a malíčkem mu slíbil, že si řekne o pomoct.

Sám si totiž uvědomil, že jestli se do mixu toho všeho přidají ještě noční můry, dost možná se zblázní úplně. Na druhý den tedy poprvé zašel za školní psycholožkou, na kterou mu máma dala kontakt hned první den. 

§

menší výletová pauza and im back 🤓