V první polovině srpna se Gavin rozešel s jeho přítelkyní, Melissou. 

Matt se tak najednou cítil naprosto neoprávněně, že stále truchlil jeho rozchod jak s Peterem nebo s Axelem, protože Gavin byl s Melissou více jak tři roky.

Navíc, Petera už měl v sobě docela uzavřeného, tím si byl jistý. Ještě, když mu už i sestra řekla, že je fajn mít konečně zpátky starého bráchu. 

Nechodil za Peterem na hřbitov nějak často, už si s ním nepodíval, neomlouval se mu. Od toho dopisu, co mu tam nechal (a hned ten den ho rozpustil déšť), se opravdu cítil, že určitou kapitolu v sobě uzavřel. Byl zvědavý, jestli mu to vydrží, i když se vrátí do školy.

Každopádně, Melissa se rozešla s Gavinem, protože jak mu sama řekla, je tady někdo nový. A i když ho ujistila, že ho nikdy nepodvedla a rozešla se s ním před tím, než si začala cokoliv jiného s tím novým, Matt ji automaticky už neměl rád. 

Vydal se tedy v polovině srpna za Gavinem na jejich byt, kde už teda bydlel sám. Gavin mu nabídl, jestli na novy semestr nechce Melissu nahradit v bytě on, dva pokoje v něm měli, ale pro Matta to bylo docela nákladné, a tak raději odmítl, i když se odkázal na další rok na kolejích. 

Ale další výlet, stejně jako minulý rok, ke Gavinovi na byt? Proč ne. 

A tak se vydal podpořit svého jediného vysokoškolského kamaráda a pomoct mu se zlomeným srdcem. Přece jen, byl v tom povolaný. 

Vydal se opět autobusem s tím, že tam zůstane dvě až tři noci dle nálady. Jel opět přes noc a tak když stanul před dveřmi Gavinova bytu, měl pocit, že usne ve stoje, ještě k tomu byl z autobusu naprosto polámaný.

Gavin mu otevřel během pár sekund a poprvé z něj úplně vymizela ta jeho neustálá radost ze života. "Jak je?" zeptal se Matt.

"Na hovno."

"Ani nevíš, jak ti rozumím."

Jak mu Gavin sám vysvětlil, v noci taky skoro nespal, protože se s Melissou hádal přes zprávy snad do tří do rána, v šest pak vyrazil na jeho letní brigádu. Oba se tedy shodli, že šlofík je na místě a bez něho nebudou fungovat, a tak se oba vyvalili do manželské postele, kterou už nesdílel s Mel a tak vůbec nevadilo, že se v ní teď už válel Matt. 

Jenže pak je probudil zvonek, když spali teprve hodinu a půl, což bylo rozhodně málo. Gavin ze sebe vydal neurčité otrávené zvuky a pomalu se z postele zvedl. Matt se akorát více zachumlal do své peřiny, připraven spát dál.

Jenže pak prudce otevřel oči, když uslyšel ten hlas. 

Axel.

Otočil se ke dveřím, ale byly přivřeny tak, že stejně nic neviděl. Nejprve začal v duchu nadávat Gavinovi, že mu opět neřekl o tom, že má Axel přijet, jejich následná konverzace ho ale vyvedla z omylu. Gavin to taky nevěděl. Axel se stavil, protože byl něco ráno vyřizovat do školy.

Zvedl se z postele, otevřel dveře ložnice a opřel se o futra. Z tohoto místa už na vchod viděl a Axel na něj tím pádem taky. A v jeho pohledu viděl, že lehce zpanikařil, když ho uviděl. 

Matt si udržel svou osobnost, kývl na pozdrav. Axel viditelně polkl. Matt se uchechtl, protože mu bylo jasné, že najednou přemýšlí, jak z této návštěvy vybruslit, zatímco Gavin nad nimi jen protáčel očima.

"Máme v plánu zajít někam na jídlo," promluvil Matt. "Můžeš se přidat."

Nechtěl totiž vypadat jako někdo kdo ani skoro po půl roce od jejich rozchodu nedokáže s ním být v jedné místnosti nebo aby Axel poznal, že se stále ještě úplně nepřenesl, i když byli od sebe už stejnou dobu, jako byli spolu. Navíc, Gavin byl i jeho dobrý kamarád, jasně, že ho chtěl podpořit taky. 

Gavin se na Axela otočil. "No jo, můžeš se přidat."

A tak byli poprvé od jejich rozchodu kompletní zase všichni tři, protože dříve alespoň dvakrát do měsíce spolu něco podnikali. Matt si dal rychlou sprchu, protože si připadal zpocený, převlékl se a pak se vydali do víru města najít něco, na co by měli chuť.

Což ve finále vypadalo tak, že s Axelem nechali Gavina polemizovat, na co má chuť a na co ne, kde byl s Melissou a kde ne, každých deset sekund měnil názor až to nevydrželi a oba se na sebe uchechtli. A na ty dvě sekundy, kdy se na sebe dívali, se vše zdálo být jako dřív. 

"Překvapuješ mě," řekl mu Axel, když se Gavin vydal k dalšímu vystavenému menu, aby se rozhodl, jestli je tohle to, co by chtěl dnes jíst. 

"Proč?" otočil hlavou k němu. 

"Vždy tě Gavinova nerozhodnost vytáčela. Tohle je extrém a ty jsi v klidu."

Uchechtl se. "Tak hádám, že mý emoce jsou opět v pořádku a kapitola Peter uzavřena, protože poslední měsíce jsem nepracoval na ničem jiném."

Dlouze se na sebe podívali, Axel nakonec zvedl jeden koutek úst do úsměvu. A sotva otevřel pusu, aby mu odpověděl, Gavin zakňučel. "Panebože, tady to taky nevypadá podle mých představ."

"Přestávám si myslet, že bychom se měli řídit podle tebe, protože tvé rozpoložení je momentálně úplně zcestný," odpověděl mu Axel. "S takovou se nenajíme."

"Jenže vy vyberete něco, co nemám rád."

"Máš rád vietnamskou?" prohodil Matt. Gavin se poraženecky zamračil. A tak se vydali do podniku, kde s Axelem jedli nejvíce, když už si někam na jídlo vyšli. 

Hned vedle byla něco jako hospoda, kde se pak stavili na jedno pivo, Axel samozřejmě nealkoholické, protože měl v plánu jet normálně zase domů. Jenže pak se ho Gavin zeptal, jestli by náhodou on neměl zájem nahradit Melissu v bytě, aby v něm mohl zůstat. Axel po chvíli přemýšlení souhlasil. A tak ho Gavin donutil si dát oslavného panáka s tím, že zůstane noc. 

Matt nasucho polkl. Jídlo s Axelem? Okay, ale aby byli v přítomnosti toho druhého zas tak dlouho, s tím už nepočítal.

Nervózně se na sebe podívali a Mattovi bylo hned jasné, že myslí oba na to stejné. Tohle v plánu nebylo. 

I když ale minule spali na jedné rozložené sedačce, tentokrát se Gavin trochu přiopil a hned po návratu na byt v jedenáct večer začal brečet, že mu Melissa chybí. Takže zatímco Axel hledal po bytě nějaké ty peřiny navíc a rozkládal sedačku, Matt utěšoval Gavina v posteli do chvíle, dokud neusnul. Pak se vyplížil z pokoje ven, aby Axelovi oznámil, že zůstaně přes noc s ním, ideální situace. 

Axel se zrovna převlékal do trika, které ukradl Gavinovi patnáct minut zpátky, aby měl v čem spát. Matt tedy sklopil pohled a odkašlal si. "Asi si k k němu lehnu, jo?"

Axel si přetáhl triko přes hlavu a otočil se za ním. "Jasný," řekl jednoduše. Matt nepatrně přikývl a už se začal otáčet zpátky, když ho Axel ještě zastavil. "Hele, Matty?"

"Hm?"

"Vím, že už mi do toho nic není, ale... to jsi myslel vážně? Že už jsi na tom líp, co se Petera týče?"

Matt trochu znervózněl. "Řekl bych, že jo, ale co já vím, když to jsem si myslel i minule, že?"

"Přijdeš mi trochu jiný, jestli ti to pomůže," namítl Axel. "Přijdeš mi... celkově takový více optimistický."

Matt se neubránil lehkému úsměvu, protože to byl jeden z hlavních ukazatelů toho, jak o sobě věděl přesněji, co cítí. Protože před Peterovou smrtí přesně takový byl - více optimistický a nikdy ne tak nerudný jak po jeho smrti. A jestli už to opravdu začínali vidět i jiní lidé - jeho sestra, rodiče, Axel -, opravdu to muselo znamenat, že je konečně na dobré cestě.

"A," pokračoval Axel, "tvůj pohled, když se nesoustředíš není tak zarmoucený jak býval. Člověk by i řekl, že nemyslíš na Petera."

Kousl se do rtu, aby se neusmál ještě víc. "Taky že nemyslím. Jak mi poradila psycholožk, napsal jsem mu dopis, kde jsem se mu neomluvil, jen jsem mu vše vysvětlil a rozloučil se s ním. A nikdy bych neřekl, jak mi taková kravina může pomoct."

"Ty sis ty dopisy nějak oblíbil, koukám," odvětil Axel. "Ale jsem rád, že to máš v sobě více srovnané. Ani nevíš jak."

Za jeho slovy bylo něco víc, na Matta to vyloženě křičelo. "Co tím myslíš?"

Axel pokrčil pohledy a zadíval se na podlahu. "Měl jsem neustále pocit, že mám podíval na tom celým, jak se cítíš. A taky jsem měl neustále nutkání ti pomoct, i když jsem věděl, že nemůžu. Takže třeba se teď už taky posunu, když vím, že jsi na tom lépe."

"Taky?" chytil se Matt jednoho slova.

"Vypadáš tak... vyrovnaně i s tím, co bylo mezi námi," odpověděl nejistě. "Já bych tě rozhodně dneska na jídlo nepozval."

Matt se uchechtl a pak si povzdechl. "No, tak hádám, že jsem opravdu dobrej herec. Já ti jen nechtěl dát najevo, že jsem se ještě přes to úplně nepřenesl." Axel nakrčil obočí a tak Matt pokračoval. "Přes Petera se dostávám dva roky a myslíš, že přes tebe to zvládnu za pár měsíců? Znal jsi mě vůbec?"

Oba se krátce zasmáli, Matt tak udupal v sobě tu potřebu se k němu zkrátka jen rozběhnout a vmáčknout ho do objetí. Musel už zmizet, jinak udělá něco, čeho by litoval. 

"Okay, no, promiň. Každopádně druhý slyšení je za dva týdny, dvacátého osmého, budeš tam?" zeptal se Axel.

A Matt troufale odvětil: "Chceš, abych byl?"

Protože Axel mu dal očividně najevo, že sám ještě trochu bojuje, co se jich dvou týká. Třeba by to pro něj bylo akorát tak horší. 

Ale Axel přikývl. "Rád bych tě zase viděl."

"Tak jo," špitl Matt potichu. "Zajímá mě, jak to celý dopadne."

A jak dopadnou oni. 

Popřál mu dobrou noc a šel konečně spát. Když se probudili, Gavin dříve jak Matt, Axel už byl pryč a zanechal v telefonu Gavinovi zprávu, že se přeci jen musel vydat na cestu brzy, ale že děkuje za přespání.

Matt si jistým způsobem oddechl, že sobě nemusí ráno čelit a trochu se uvolnil. Tedy, do chvíle, než uslyšel Gavinův hlas z vedlejšího pokoje. "Nechal si tady prsten, blbeček."

Matt za ním došel a Havin mu zapomenutý prsten podal. Hned tak poznal, že to nebyla náhoda, protože zaprvé, Axel měl včera mnohem více prstenů a šperků, proč by si zapomněl navléct jeden jediný? A za druhé, byl to přesně ten, který mu Matt ukradl na samém začátku jejich příběhu, a tak při pohledu na něj zatajil dech. To se mu Axel snažil něco říct nebo co?

"Vezmu mu ho," řekl Gavinovi. "Jedu se podívat na to jeho soudní řízení."

Gavin mlaskl. "Vy dva skončíte zase spolu, pamatuj na má slova."

Matt protočil očima a odpálkoval ho. Při tom by ale obětoval cokoliv, aby to byla pravda.

§

muhehee, dvě kapitolky do konce

A VÍTE CO? JÁ SE JEŠTĚ NEZEPTALA, KDO JE VAŠE OBLÍBENÁ POSTAVA!!! SHOOT!!