Matt došel k hřišti a jeho koutek se zvedl do lehkého úsměvu, když uviděl Axela v akci při florbale. Nenápadně došel k tribuně, ruce v kapsách od tepláků, a posadil se do její vyšší části. Bylo to poprvé, co viděl Axela v akci.

Trvalo mu dobrých pět minut, než si ho tam všiml sedět. Mávnul na ostatní kluky a pomalu doběhl k tribuně. Matt z ní mezitím zase slezl, aby nemusel ještě nahoru. Axel ale vypadal neuvěřitelně i zpocený a Matt se kousnul do rtu.

"Děje se něco?" zeptal se hned se starostí v očích. To Matta lehce pobavilo.

"Ne, proč?" odpověděl. "Jen jsem si říkal, že tě počkám po tréninku. Mohli bychom se projít. Dořešit... věci." Nakoukl přes rameno Axelovi na jeho spolupráče, kteří je až moc zaujatě sledovali. Lehce se zamračil.

"Za prvý, je osm hodin ráno v sobotu a ty jsi už tady, když si vtšinou přispíš, nediv se, že se divím," uchechtl se. "A za druhý, trénink končí až za půl hodiny."

"Za prvý, já jsem ranní ptáče, nedobírej si mě! A za druhý, nevadí. Počkám."

"Neměl jsi tušení, kdy končím, co?"

Našpulil lehce pusu. "Ne, to neměl. Každopádně, proč nás tví spoluhráči tak skenují?"

Axelův úsměv trochu povadl a sklopil pohled. "Uhm, promiň. Včera v tom baru... Jeden nás viděl. Asi to budou trochu řešit lidi obecně."

"Proč by to řešili, když to není jejich věc."

"Drby. Ty mají lidi rádi v jakémkoliv věku."

"Ptali se tě na to?"

"Zkusili to. Nic jsem jim ale neřekl."

Matt se lehce uchechtl protočil očima. Podíval se na jeho spoluhráče a hned na to se natáhl a dal Axelovi pusu na tvář. Ať mají o čem mluvit. "Počkám raději před budovou."

Axel se spokojeně usmál a přikývl. "Díky."

Jejich prsty se o sebe lehce otřely, Axel se ale už otočil, věnoval mu poslední úsměv a rozběhl se zpátky ke svým spoluhráčům.

Matt ho ještě chvíli sledoval na míste, chvíli i ve hře. Stále cítil lehký pocit viny. Udupal ho. Nahradil ho štěstím.

Protože Axel byl ten ideální kluk do prvního vztahu po Peterově smrti. Jasně, byl jeho nevlastní bratr, neustálá připomínka minulosti, o to se ale Mattovi zdálo, že má pro celou situaci větší pochopení. Takže to s ním potřeboval probrat po jeho tréninku, to, že jeho včerejší slova v baru myslel vážně, když mu řekl, že ho chce za kluka.

Stavil se tedy aspoň na kávu a pak se vrátil před tělocvičnu, kde se posadil na zídku před ní. Zatímco na něj čekal, projížděl sociální sítě, aby se nějak zabavil. Axel přišel skoro přesně třicet minut po jejich konverzaci, kupodivu i osprchovaný a převlečený. Přes rameno měl tašku, ruce florbalku, a tak jak Matt seskočil ze zídky, automaticky mu florbalku v obalu vzal a přehodil si ji přes rameno, aby mu odlehčil. Kývl směrem, kterým chtěl jít.

"Co chceš řešit?" zeptal se Axel.

"Ty seš ten, cos to chtěl dořešit, až budu střízlivý a ještě se ptáš?" odvětil Matt.

Axel chápavě přikývl a uchechtl se. "Ah. Tohle."

"Jo, tohle," přitakal. "Protože mám pocit, že máš pochybnosti."

"Proč máš takový pocit?" zeptal se zmateně.

"Protože jsi to chtěl dořešit střízlivý, jako bys k tomu měl něco víc co říct."

Pravda byla, že právě tohle ho znervóznilo. Myslel si, že on je ta brzda, proč si neřekli, že budou exkluzivní už v den první pusy, když bylo jasné, že oba chtějí toho druhého. A tak zkrátka čekal, když to včera navrhl, že mu to Axel zlrátka jen potvrdí. Neměl vlastně ale tušení, jestli Axel hledá momentálně něco vážného.

Axel se v tu chvíli ale zasmál. "Proboha, promiň, jestli sis kvůli tomu myslel, že mám nějaký pochyby. Já fakt jen nechtěl, abys takový rozhodnutí nedělal s alkoholem v krvi a hned po tom, co jsme se políbili. Bál jsem se, abys to nedlal jen kvůli zápalu okamžiku."

"Chápu," odvětil Matt. "Ale jsem si docela jistý, že to nebyl jen zápal okamžiku. Myslím."

"To myslím ti docela ubírá na jistotě," podotkl Axel.

"Ale co je na tom? Stejně si jen řeknem okay, od teď jsme pár, za rok touto dobou oslavíme třeba výročí. A nic se vlastně nezmění."

Axel se tak smutně pousmal. "Ano, nic se takhle nezmění. Ale psychika je svině, najednou už budu já tvůj přítel a ne Peter. Aby ses necítil moc provinile."

"Myslím, že se až moc staráš o to, jak se cítím," namítl Matt.

"Mám tě rád, jasně, že jo. Navíc, nikam nespěcháme," odpověděl Axel. Matt by ho nejraději udupal za jeho dokonalost.

Zastavil se. Axel, ruce v kapsách od tepláků, taky a otočil se s tázavým pohledem k němu.

Matt zvedl pohled a natáhl se pro krátký polibek. "Minimálně chci vztah už i kvůli tomu, aby si kolem mě nenašlapoval už jako po špičkách a nečekal na mě, jak budu něco iniciovat, abys mi náhodou neublížil."

"Včera v tom baru jsem čekal na tebe?" nakrčil obočí.

"Byl jsi opilej, střízlivej bys to neudělal. Čekáš na mě kvůli Peterovi. Už... nemusíš," vydechl.

"Jseš si jistý?" zeptal se Axel naposledy.

"Ještě jednou se ujistíš a přísahám, že se raďeji půjdu zeptat prvního kluka, kterýho potkám, aby se mnou začal oficiálně chodit."

"To bych chtěl ale vidět, naprosto upřímně," odvětil Axel s lehce pobaveným výrazem. Matt si shodil z ramene jeho florbalku, připravený ho praštit, Axel ji ale se smíchem chytil a ještě si ho přitáhl skrz ni blíž. Chytil ho za ruku. "Jasně, že chci být oficiální," řekl konečně. "Když jsi seš teda tak jistej."

"Já se opravdu ujistím, že se tentokrát tou florbalkou trefím, jestli to ještě jednou zpochybníš," zamumlal Matt mrzutě.

"Jen si s tebou hraju," dloubl do něj Axel.

Ale měl pravdu. Psychika byla svině a bylo pro Matta těžší, než předpokládal mluvit o příteli, kterým nebyl Peter. Představit si pod tím pojmem už Axela. Necítit se provinile, že to si Peter nezaslouží.

Ale nelitoval toho. Musel si teď projít tím těžkým, aby mohl zase normálně žít. A nemohl si na to přát lepšího člověka, než Axela. Protože ten měl tolik trpělivosti, že by jí mohl rozdávat. Minimálně Mattovi mohl nějakou propůjčit, protože ten ji měl minimální.

Třeba když se poprvé po baru uviděl s Gavinem, který na něj hned vybafl. "Prý vás s Axelem viděli nějací lidi se líbat?" zeptal se šokovaně. "Říkám, že jsou úplně mimo."

Matt jako první protočil očima. "To jsme na střední nebo co?"

"Proč?"

"Tak jsme se líbali, wow. Tak jsme spolu. Šok, doufám, že o tom bude mluvit celá škola." Podíval se na Gavina, na jeho šokovaný výraz.

"Vy dva."

"Jo."

"Vždyť jsi ho nesnášel."

"Třičtvrtě roku zpátky."

"No a? Tohle je úplný sci-fi."

"A myslím, že já na tebe nemám nervy, takže tuhle konveraci raději ukončuju."

Gavin se uchechtl. Matt nevěřícně zavrtěl hlavou. Vše bylo srozumněno.

§

kamawádi, vy už úplně očekáváte drama, ALE JÁ ŽÁDNÝ NEMÁM VYMYŠLENÝ HELP