The beauty will outweigh the pain
We'll all find a purpose one day,
there's so many reasons to stay

Pansy na sobě začala pozorovat změny. Neměla chuť na cigarety, nepila se spolužáky alkohol a nebloumala po večerech po chodbách. Ve zkratce by se dalo říct, že se k sama k sobě začala chovat hezky. Obklopovala se lidmi, aby se jí nemohlo nic stát. Ze začátku se cítila jako zbabělec, ale postupem času se dopracovala k důležitému uvědomění. Cítila, jak z ní spadla všechna ta tíha.

Oblékla se, vlasy stáhla do culíku, vzala si s sebou hůlku, kdyby náhodou cestou někoho potkala. Tentokrát se plánovala bránit se vším všudy. Díkybohům nikoho nepotkala. Došla až ke dveřím ředitelny bez jediné konfrontace s lidmi, duchy či jinými bytostmi. Zaklepala a čekala.
,,Dále," ozvalo se. Vstoupila dovnitř.
,,Dobrý večer," pozdravila Severuse. Ten beze slova vstal od stolu a rychlým krokem zamířil jejím směrem. Pansy očekávala vášnivý polibek, ale místo toho ji Severus začal prohlížet ruce, krk a nohy. Bylo to podivní a Pansy byla znepokojena jeho podivným chováním. ,,Co to provádíte?" zeptala se. Severus Snape pokračoval ve svém zkoumání, její dotaz ho nijak nepřekvapil.
,,Hledám rány," odpověděl.
,,Žádné nemám," řekla prostě Pansy. Severus se zarazil, narovnal se v zádech a podíval se jí do očí. Nerozuměl tomu, co říkala. Přimhouřil oči. Mlčel. ,,Nenechávám si ubližovat," dodala.
,,To je dobře," pravil nakonec. ,,Je správné, že jste se tak rozhodla."
,,To díky vám. Vy jste mě k tomu přivedl. Sama bych se z toho nevymotala. Vděčím za to vám."
Severus se zamračil. Bylo nové slyšet někoho říkat, že se zasloužil o něco dobrého. Ani tomu neuměl uvěřit, protože se to nikdy nestalo.
,,Nepovídejte hlouposti. Bylo to vaše rozhodnutí, vaše konání. Sama jste se rozhodla."
Zavrtěla hlavou. ,,Bez vás bych to nepřekonala," pravila důrazně, aby Severus nemohl odporovat.
,,Slečno..." začal a Pansy okamžitě věděla, že se s ní plánuje dohadovat. Spěšně ho proto políbila.
,,Nepřišla jsem se hádat," zašeptala centimetr od jeho rtů.
,,Přišla jste líbat svého ředitele?" otázal se, znělo to trochu sarkasticky. Pansy se zachichotala a znovu mu vlepila pusu.
,,Nejenom. Přišla jsem kvůli tomu, že s vámi ráda trávím čas. Chci tu s vámi být."
,,I když už nejsou rány, které by se měly hojit?"
,,Myslíte, že to byl jediný důvod?"
,,Co já vím. Neznám vaše smýšlení, ani vaše pohnutky," odpověděl. Očima hleděl na její růžová ústa a v duchu se modlil, že ho brzy znovu políbí. Chtěl zapomenout na důvody, proč by se od Pansy měl držet dál. Přál si ztratit se, podlehnout tomu krátkodobému šílenství, propadnout všem pocitům, které v něm Parkinsonová vyvolávala. Vyslyšela jeho nevyslovená přání. Políbila ho. Zároveň se ho snažila vmanévrovat k pohovce. Položila ruce na jeho ramena a donutila Severuse, aby usedl a následně ulehl. Posadila se vedle něj. Skláněla se k Severusovi. Měla zavřené oči, ale Severus na ni občas koukl. Sice ji viděl v mlze vzrušení, přesto si plně uvědomoval její naprostou krásu a dokonalost. Nedokázal uvěřit, že je skutečně u něj. Pevně ji objal rukama. Přitiskl ji k sobě. Sice tím Pansy znemožnil, aby ho nadále líbala, ale to objetí mu stačilo. Pansy se uvelebila levou tváří na jeho hrudi. Neviděl to, ale usmívala se. Pansy Parkinsonová byla šťastná. Ještě nebyla připravená si to přiznat, ale pomalu se k tomu dostávala. Spokojeně zamručela, zavřela oči. Odpočívali. Snažili se dopřát oddech svým tělům, svým myslím, svým duším.