Už od svého narození jsem jiný.
Zprvu jsem to nepostřehl, ale později mi rozdíly mezi mnou a ostatníma kočkama začaly bít do očí.

Napřiklad jsem nedokázal pochopit, proč se kočky perou o území, když se o něj můžou rozdělit nebo si o tom jednoduše promluvit.

Vždycky, když jsem se jim toto řešení snažil navrhnout, tak na mě začali prskat a syčet.

Když jsem byl mladší, tak jsem nedokázal pochopit proč, ale později mi to došlo.
Došlo mi, že mi nerozumí.

Nejdříve jsem se je snažil naučit mluvit a vnímat svět kolem sebe tak jako já, ale nakonec jsem to vzdal.
Začal jsem se mezi němi cítit nechtěný, a připadal jsem si, jako pátá noha u kočky.

Proto jsem odešel, usoudil jsem, že snažiti se pomoct těm, kteří o mou pomoc nestojí, je jen zbytečným mrháním času.
Místo toho jsem se rozhodl najít někoho, kdo je stejný jako já.

A já se tak vydal na cestu.
Několik dní, se ale proměnilo v několik týdnů, a několik týdnů zase v měsíce, a já už ztrácel naději, že existuje někdo mně podobný, ale pak jsem tě potkal.

Většina koček si myslí, že jsme se nenáviděli, ale pravda je taková, že jsme byli přátelé, a když tak uvažuju, tak možná i něco víc.

Stále si to pamatuju, jako kdyby to bylo včera.
Bylo šero a já už hledal místo kde bych mohl přečkat noc, ale pak jsem tě uslyšel jak nadáváš...
„Blbé kočky, nechcou si pomoc, a pak se divý, když mi rupnou nervy.
To jsem tady jediná, která má kapku rozumu a umí mluvit? Argh..."

Z tvého hlasu jsem pochopil, že jsi se naštvala na ostatní kočky, proto jsem se vydal za hlasem, abych tě spatřil.
Chtěl jsem tě oslovit, ale když jsem tě konečně spatřil, ztratil jsem slov.

Byla jsi půlnočně černá, s dlouhou srstí a pronikavíma purpurovýma očima.
To co mě ale zajímalo, byly inkoustově černá velká křídla, co jsi měla pověšená na zádech.
Byla jsi právý opak mě, já byl čistě bílý, jako čerstvě napadaný sníh a moje oči byly zlaté, křídla jsem měl taky velké a mohutné, ale byly stejně jako moje srst zbarvené do bílé.

Otočila ses a já poznal že jsi stále naštvaná. „Co na mě koukáš? Běž si laskavě někam jinam, tady jsem teď já!
Ale ty mi vlastně nerozumíš, takže tady stejně zůstaneš... proč je život tak nespravedlivý?!
To jako nemohl stvořit víc koček stejných jako já?" Šlo vidět, že jsi zoufalá, a tak jsem promluvil.

„Nevíš kde je vhodné místo na přečkání noci?" Zeptal jsem se, jakože nic.

„Jo, jdi rovně a po pravé straně- moment, ty jsi právě PROMLUVIL?!
A nemám halucinace? Doufám, že ne, protože by mě to vážně vytočilo..."
Začala jsi mluvit a já tě po chvíli přestal poslouchat a začal si všímat stromu, kterému jsi ve vzteky urvala polovinu větví.

„...hele posloucháš mě? Já tady komečně najdu někoho, kdo mi rozumí a on mě ani nevnímá." Trucovala jsi a já měl chuť protočit oči, byla jsi téhdá k nebydržení! Neustále sis na něco ztěžovala.

„To že umíme mluvit, ještě neznamená, že tím zabijeme všechen čas, co nám život dal. Možná kdyby ses na svůj život neustále nedívala z té temné stránky, a podívala se na ní z té světlé, tak by tě i příjemně překvapil."
Řekl jsem a dál zkoumal strom.

„Těžko bych se mohla na svět přestat dívat z temné stránky, když se já sama jmenuju Temnota." Odfrkla sis povýšeně.

„Těší mě, já jsem Světlo." Otočil jsem se na ní, a mile se usmál.

Ušklíbla ses a pak jsi se podívala na strom. „Ten strom je divný." Řekla jsi a v zápětí ho začaly pohlcovat černé plameny a stíny.

„J-jak jsi to dokázala?" Začal jsem se už doopravdy bát.
Protočila jsi téhdá oči a namítla:
„To dokážeš i ty."

Pokusil jsem se o to, ale místo stínů a temných plamenů, začal strom světle zářit a uzdravovat se.

Jakmile světlo zmizelo, tak byl strom mnohem vyšší, zelenější a mladší než předtím. Ty jsi na to stejně jako já překvapeně dívala.

Téhdá nám oboum poprvé došlo, že nejsme stejní. Možná že jsme oba dva uměli mluvit a kouzlit, ale já byl Světlo a ty Tma. Byli jsme jako Jing a Jang.
Jiní a přesto stejní.

Od té chvíle, jsme spolu už skoro nepromluvili. Ano, cestovali jsme spolu dohromady, ale mlčky beze slov.

A pak jsem dostal nápad.
Když jsem ti ho řekl, tak jsi hned souhlasila.

Provedl jsem tedy mocné a silné kouzlo, které všem kočkám, které zde v tomto světě žily přidělily schopnost mluvit a přidělily jim vyšší inteligenci než doposud měli.

Každá kočka měla barvu kožíšku takovou, jaká jí vystihovala.
Čím byla srst světlejší, tím byl dotyčný nakloněný k dobru a čím byla srtst tmavší, tím byl dotyčný víc nakloněný ke zlu.

A tím jsme stvořili Searrii.
Byl jsem z toho nadšený, tolik koček se kterými jsem si konečně mohl popovídat!

Společně jsme vybudovali několik měst, každý se zabydlel někde jinde.
Někdo v Lávové zemi, někdo v Mrtvé Poušti, někdo na Ledových pláních a někdo v Úrodné půdě.

Stali jsme se králem a královnou.
Život byl v tu chvíli krásný!

Ale všechno krásné má i svůj konec, a ty jsi se začala znova chovat chamtivě a hnusně.

Jednoho dne, když jsem zrovna pracoval, tak jsi na mě zaútočila.
Nechtěl jsem ti ublížit, a proto jsem se nebránil.

Zřídila jsi mě tak, jak ještě nikdo.
Potom jsi mě jednoduše vyhostila ze Searrie a vlády ses ujmula ty.

Všechno krásné a barevné, bylo najednou temné a smutné.
Vyžívala ses ve strachu našich poddaných a já jsem mezitím sbíral síly na návrat. A stále je sbírám.

Momentálně jsem před tebou ukrytý, ale vím, že už se musím ukázat a bojovat.

Vládneš již dvěstě let a já tě musím zastavit, musím ti ublížit, i když jsi moje družka.

Dělám to nerad, a vím, že je jen malá šance, že to přežiju, ale alespoň tě budu moct vyhostit pryč ze Searrie a zase na pár stovek let Searrii zbavím tvé krutovlády.

Je mi jasné, že se poté vrátíš a Searrie bude bez mé ochrany úplně bezbranná, ale právě proto sepisuju tento deník.

Aby budoucí generace koček věděla, co se doopravdy stalo, a především věděli, jak se ti ubránit.
Já už tady pro ně nebudu, abych jim to řekl, ale tento deník tu zůstane.

A až ho bude nejvíce potřeba, tak se odhalí světu a ukáže všem pravdu skrytou mezi řádky.
Protože tam kde je temnota bude vždy i světlo, a tam kde je světlo bude vždy i temnota.

Ahoj! Tak jsem tu zase s novou knihou.
Poněvadž jsem měla dilema jaký obrázek sem dát (jestli mapu nebo jiný obrázek), tak jsem se sem rozhodla strčit ještě jeden obrázek:

Budu moc vděčná, když se podělíte o svůj názor a dáte mi i nějaké ty hvězdičky 😶👉⭐️.
Doufám, že se vám příběh bude líbit, a já už nebudu dál otravovat a zase u další kapitoly, čau! 😎👍❤️