Šla jsem uličkou pryč od Kayally.

Potřebovala jsem nutně najít Fulweeho, vždyť on má mojí korunku!

Dupla jsem si pro sebe naštvaně a pokračovala dál.
Čím dál jsem ale šla, tak tím dále byla ulička temnější a temnější a já začínala mít strach.

Když jsem uviděla dvě postavy v plášti, tak jsem zděšeně vypískla.
„Roseo, Roseo, Roseo...
Jak sis mohla myslet, že se před námi skryješ? Jsme sourozenci, vzpomínáš?
Žijeme v jednom paláci,
máme stejné rodiče,
dýcháme stejný vzduch..."

Moje starší sestra se začala smát, a já pomalu couvala za sebe.

Bohužel si mě všiml můj starší bratr, co hned začal zuřit. "Kam si jako myslíš, že jdeš?! Jsem korunní princ a dědic trůnu Searrie, neopovažuj se mi odporovat!" Přešel ke mně a vší silou mi dupl na ocas.

Zakňučela jsem, a ocas stáhl mezi nohy. Přiložila jsem uši k hlavě a skrčila se, abych dala najevo svou prohru. Nemá cenu se s nimi hádat nebo prát, udělám si to tím jenom horší.

Bratr se široce usmál a vytasil drápy, to bude bolet...

Pokusila jsem se zacouvat do zády, ale narazila jsem do zdi. Sakra!

Bratr se už už napřahoval aby mě sekl drápy, když ho zadržela sestra. "Hele! Nejdřív já, dnes mě naštvala jedna služebná! A navíc jsem dneska na řadě!" Bratr zavrčel ale couvl ode mě, aby nechal prostor své sestře.

Všechny kočky je znají jako milé, laskavé a moudré dvojčata, dokonalí nástupci trůnu, ale já je znám takové, jací doopravdy jsou a věřte mi, je to to nejhorší co se mi mohlo stát.

Sestra se spokojeným úsměvem přešla ke mně a vycenila čistě bílé zuby. "Připrav se sestřičko..."

Dřív než jsem stihla uhnout, tak už jsem měla tři velké škrábance na boku.

Bolestně jsem zafňukala.
Zrovna se mi tam zahojily ty z minula.

Sestra se už natahovala, že mě udeří znova, ale Drewl jí odstrčil.
„Střídání! Taky si chci na něčem vybít vztek!" Zařval na ní a začal mě hlava nehlava bít.

„Nechte mě být! Co jsem zase udělala?!" Rozkřičela jsem se, po chvilce, kdy už jsem tu bolest nesnesla.

Trixie, se na mě podívala nenávistným pohledem.
„Vážně se ptáš? Udělala jsi všechno! Kdyby ses nikdy nenarodila, tak by se to nikdy nemuselo stát! Všechno je tvoje chyba!
Myslela jsem, že už jsme tě minule dost ponaučily, když jsi spadla ze schodů, a omylem sis zmrzačila zadní tlapku, ale zřejmě to nestačilo..."

Do ulice vlídná Kaya s pláštěm a malou bílou brašnou, kde jí tak rychle vzala?

Chvíli zírala na mé sourozence, a potom se otočila na mě.
Změřila si mě starostlivým pohledem a pak zaměřila svojí pozornost na mé sourozence a věnovala jim vražedným úsměv.

Lampy které osvětlovaly ulici praskly a Kaya shodila plášť, aby mí úžasní sourozenci viděli, že je celá černá.

Ti viditelně znervózněli a začali se ošívat.

Lehce jsem se naklonila k Trixie, co byla vedle mě. „Být na vašem místě, tak už jsem na druhém konci Searrie."
Poradila jsem jí, a ona se nervózně ošila. Dobře jí tak.

„Co si o sobě jako myslíte?! Takhle domlátit malé kotě-" "Já nejsem malá!" Skočila jsem jí do řeči. Kaya stále upírajíc vražedný pohled na mé sourozence si povzdechla. "Je ti teprve jedenáct-" "Příští týden mi bude dvanáct! Už jsem velká!" Naštvala jsem se.

"To je jedno, ale to co jsem tím chtěla říct, je, že takhle na někoho zaútočit, je pěkně hnusný a ještě k tomu na vlastní mladší sestru! Já mám taky sestru a nikdy bych jí v životě neublížila!" Začala na ně ječet a vrhla se na ně.

"Já jsem korunní Princ Searrie, jak se opovažuješ- aáááááááááá! Okamžitě pusť můj ocas! Tohle není vtipný!" Začal Drewl ale Kaya ho kousla so ocasu a začala s ním zametat tuhle ulici.

Chtě nechtě jsem se i přes zranění musela rozesmát.

Kaya vší silou trhla s bratrovým ocasem a on zakňučel. Trixie, která se doteď snažila pokud možno být neviditelná, tak se pomalu plížila ke Kaye, která k ní byla otočená zády.

Kaya najednou vší silou bez jakéhokoliv varování vykopla prudce zadníma nohama a udeřila tak Trixie přímo do hlavy. Ta se se zlostným syčením stáhla z jejího dosahu.

Kaya pustila ocas Drewla a poodešla blíž ke mně. Trixie, která se motala v kolečku se na mě zlostně podívala. "Ještě jsme neskončili sestřičko, věř mi až tohle řeknu rodičům-"

"Berte tohle jako varování, dotknete se Rosey znova a jste mrtví." Skočila jí do řeči Kaya a výhružně vycenila zuby.

Trixie a Drewl jí zlostně probodly pohledem a pomalu couvali pryč. "Jestli se takhle budete šourat, tak vás doženu a vykousnu vám oči!" Rozkřičela se Kaya a Trixie s Drewlem už mizeli v obláčku kouře.

Podívala jsem se na Kayu jestli není zraněná, ale můj pohled zaujal fialový zářivý amulet co měla na krku. "Jsi v pořádku?" Zeptala se, a já odtrhla oči od toho divného amuletu.

"Jo... díky tobě." Usmála jsem ses na ní, a snažila se ignorovat všechny zranění co jsem měla po těle.

Kaya se usmála. "To je dobře, chtěla jsem ti říct, že jsem našla Fulweeho!" Řekla zvesela a hned na to mi ukázala tu bílou brašničku.

Chvíli v ní šmátrala, a pak vytáhla mojí korunku. Zeširoka jsem se usmála. "Moc ti děkuju, jsi nejlepší!" Poděkovala jsem jí a nadšeně přijmula korunku. Kdybych se bez ní vrátila domů, tak by mě pravděpodobně rodiče i sourozenci zabili.

Chvíli jsme tam obě dvě stály a netušily co máme dělat. "Takže jsme teď... kamarádky?" Zeptala jsem se jí nakonec. Doufala jsem, že bude souhlasit, nikdy jsem kamaráda neměla.

"Jasně! Budu moc ráda!" Zvolala šťastně a byla nadšená, tak jsem jí obejmula.

Ani jedna z nás si nevšimla, že celý tohle divadýlko sledovala kočka, co hledala své diamantové náramky.
Ani jedna z nich si nevšimla, že je celou tu dobu sledovala Farlay.

Ahuuj! Tak jsem tu zase!
To se vám stýskalo, že? 😂
Tak dnes vydáván už druhou kapitolku, doufám že se líbila.
Budu ráda za každý komenťík a hlas, a zase u další kapitoly,
natYtan.