Cítila jsem se, jako kdyby mé tělo v tu chvíli ovládla má zlost.
Zatím co se Fulwee dusil a stíny kolem nás obmotávaly mé tlapky, tak jsem se pomalým a lenivým krokem vydala za ním.

„Tak ty si myslíš, že okrást nás bylo zábavné, co?
Chápu, že když uvidíš ošperkovanou princeznu a bohatou dceru starosty, tak je chceš okrást, ale to ještě neznamená, že okradeš mě, rozumíš?!" Začala jsem ječet jak smyslů zbavená.

Cítila jsem, jak mi můj amulet na krku pulzuje, a září.

Už jsem byla skoro u něj.
„Věř mi, se mnou si necheš zahrávat Fulwee." Usmála jsem se.

Zbýval jen kousíček, než bych byla před ním.
Ale to se nemusela projevit má neschopná část já, která zakopla o svůj vlastní ocas.

„U svaté Temnoty proč já?!" Začala jsem zoufale, když se mi zamotaly tlapky a já sebou švihla na zem.
V tu chvíli jsem se vzpamatovala a byla to zase já.
To černé nemehlo z Mavarry.

Amulet mi přestal pulzovat a zářit.

Uvolnila jsem Fulweemu magické sevření kolem krku, aby se mohl znova nadechnout.
Zakašlal a pak se zděšeně a podíval kolem sebe.

A sakra, asi jsem se nechala trochu unést okamžikem a on to teď všem řekne.

Podíval se mi do očí a já spatřila v těch jeho čirou hrůzu a strach.
Rychle jsem zrušila svoje kouzla.
Lampy se rozsvítily, a uličkou naplnilo příjemné teplé světlo.

„Ty-ty jsi Te-Temnota! Ty ses v-vrátila!" Začal koktat a pomalu couvat.
To jsem to zase pro jednou podělala.

„Ne nejsem, nevím o čem to mluvíš." Řekla jsem, a nabýdla mu pomocnou tlapku.

Rychle jí odstrčil a sám se postavil.
„Já nic neudělal, slibuju! Přidám se na tvou stranu, budu tvým zvědem jestli chceš..." Začal zase mluvit.

Protočila jsem oči.
„Hele nevím o čem to tady mluvíš, asi ti něco přeletělo přes čumák, protože já tady celou dobu stojím a nic zvláštního se nestalo." Začala jsem lhát.
No, doufejme, že mi uvěří.

„Ale, vždyť jsi tady před chvílí stála, a-a najednou byla tma a pak zase světlo, a-a já se dusil a taky ty stíny-"
„Můžeš být chvíli zticha?!" Skočila jsem mu do řeči.
Jak to tak vypadá, tak mi asi neuvěřil.

Fulwee hned zmlkl a já vstala ze země.
„Prostě mi dej tu svou brašnu kam si nastrkal ten lup, nechci tady z toho dělat scénu."
Řekla jsem co nejvíc výhrůžněji to šlo, ale bohužel mi nálada všechny vás tu do jednoho chladnokrevně zavraždím, už pominula, takže to znělo spíš legračně.

Fulwee, byl z mého chování úplně vykolejený. Neustále zuřivě mrkal a zíral na mě, jako na mimozemšťana.
Co mu jako je?!

Došla jsem k němu naklonil a se tak, aby jsme se téměř dotýkali.
„Přestaň na mě tak koukat, jinak ti ty oči vykousnu!" Zašeptala jsem potichu, že bych se divila, kdyby mě slyšel.

Bohužel se tak ale stalo...

Ihned svoje oči pevně zavřel abych mu je nevykousla.
To si fakt myslí, že bych mu je vykousla? To je nechutné.

„C-cože? Já mám ale svoje oči rád, nemůžeš mi je jen tak vykousnout, to je  určitě nezákonné-"
„A okrádat člena královské rodiny je podle tebe, jako zákonné?!"
Skočila jsem mu do řeči a využila toho, že má zavřené oči a mluví.

Zatím co on se zavřenýma očima žvanil, tak já mu přetrhla drápem řemínky od bílé brašničky, ve které byl jeho lup.

Hloupý kocour.
Rychle jsem brašnu vzala a skryla jí pod plášť.

Bohužel si toho, ke vší mé smůle všiml.
Ihned otevřel oči.
„Hele ty jsi my vzala mojí-" Začal, ale já mu skočila do řeči.
„Sladké sny."
Zamračil se. „Jak to mys-"
Nedopověděl větu, protože jsem mu sebrala vzduch z plic a on upadl do bezvědomí.

Usmála jsem se a rychle se i s brašnou rozeběhla pryč z ulice.

Návod jak okrást zloděje:
1. Vyděsit zloděje, tak aby měl blízko k infarktu, ale ne tak, aby vám na místě omdlel.
2. Pokusit se působit strašidelně a potom se totálně znemožnit tím, že zakopnete o vlastní ocas.
3. Začít nadávat, jak jste nemožný, že o všechno zakopáváte a do všeho kolem sebe bouráte.
4. Říct zloději, že mu vykousnete oči, pokud nebude zticha.
5. Během lupičova dlouhého monologu, proč by jste mu neměli vykousnout oči, mu ukradnou lup.
6. Poté ho švihnout něčím, sebrat mu vzduch z plic, nebo tak něco, aby upadl do bezvědomí.
7. I se svou kořistí utéct pryč, dokud je v bezvědomí.

Pro sebe jsem se musela začít potichu smát.

Rychle jsem zahla do vedlejší uličky, když tu jsem se zarazila.

Cítila jsem čerstvý pach Rosey, musely jsme se o pár minut minout!
Ale co tady sakra dělá?
Tohle je ta nejtemnější část Mavarry!
V téhle ulici žijí především vrahové a lupiči, jako byl například Fulwee!

Zrychlila jsem, když jsem rozpoznala z jejího pachů jednu dominantní emoc, a to konkrétně strach.

Co se stalo? Někdo jí musel asi unést...

Byla jsem blízko, cítila jsem to.
Jen teď zahnout do prava a byla bych tam.

„Nechte mě být! Co jsem zase udělala?!" Zvolala Rosea z ulice zoufale a já viděla rudě.

Ano, sice jsme se teprve dneska potkaly, ale i tak jsme se stihly spřátelit.

Už už jsem chtěla vlítnout za ní, když tu mě zarazil hlas, který jí odpověděl.

„Vážně se ptáš? Udělala jsi všechno! Kdyby ses nikdy nenarodila, tak by se to nikdy nemuselo stát! Všechno je tvoje chyba!
Myslela jsem, že už jsme tě minule dost ponaučily, když jsi spadla ze schodů, a omylem sis zmrzačila zadní tlapku, ale zřejmě to nestačilo..."
Ozval se jí v odpověď kočičí hlas.
Ten hlas...

Vřítila jsem se na scénu.

Rosea se krčila v rohu uličky, kolem ní byla krev a ona se celá třásla.
Chtěla jsem jí jít na pomoc, ale mojí pozornost si už ukradli útočníci.

Byli to kocour a kočka, oba dva měli na drápech krev, ale to nebylo to, co mě na nich nejvíce zaujalo.

Jejich hlavy zdobily dvě korunky.
Byli to totiž Princezna Trixie a Princ Drelw. Roseiny starší sourozenci.

Zaprvé se vám moc omlouvám, že kapitolu vydávam, až takhle pozdě, ale... škola. 🤷‍♀️
Učitelé se zbláznili, a tak máme teď skoro každý den test a hromady úkolů taky nechybí...
Budu se snažit kapitoly vydávat každý druhý den, tak jak to zatím fungovalo, ale nezlobte se, když to nedám.
Ale k příběhu. Co si myslíte o tom, že Kaya našla svou "kamarádku" princeznu Roseu, v takovémhle stavu a ještě ke všemu, s její starší sestrou a bratrem?
To by bylo zatím asi vše, tak
čauky mňauky u další kapči,
vaše natYtan.