To se jim ovšem pouze nezdálo, čas se uprostřed arény zastavil skutečně. Zazněl zvláštní tón a bojující ztuhly. Arénou se ozývaly zklamané vzdychy, ale i nadšený řev. Viki vzhlédla na přesýpací hodiny. Poslední zrnou již spadlo do druhé části, souboj skončil. Nuagarcia se sfingou se pomalu začaly hýbat. Poodešly od sebe. Diváci zmizeli a dívky slétly. Ebordat běžela ke zraněné.

„Tak jsi vydržela," mlaskla sfinga a její rány se zacelily. „Ale pokud to nepřežije, nepokračujte," varovala.

„Tak jí pomoz!" přikázala Ilosicni a podívala se sfinze do očí.

„To nemůžu, to může jen léčitelka." Švihla ocasem k Ebordat, která prohledávala své lahvičky a suroviny. Byla velmi nervózní, její prsty se klepaly.

„Jedna, dvě, tři," mumlala si, zatímco lila Nuagarcie do úst cosi zeleného. K nejhorším zraněním přiložila byliny, ale nezdálo se, že by to stačilo. „Jak ji mám asi vyléčit?!" zeptala se tiše sama sebe a dále se hrabala ve své brašně. Najednou znehybněla a vytáhla dlouhou rostlinu. Chaluha jezerní.

Rychle pracovala. Našla potřebné suroviny a vyskládala je před sebe. Do vody nalila rudou krev (víly, pokud si to Viki správně zapamatovala), kořen smrku rychlejšího nakrájela na plátky. Po styku kořenu s tekutinami začal lektvaru bublat, avšak nadrcený dráp gryfa ho uklidnil. Nakrájela chaluhu a spolu s kůrou vrby lékařské je přidala.

Lektvar zabublal a změnil barvu na brčálově zelenou. Ebordat vzala látku, nalila na ni trochu tekutiny a začala potírat nejhorší rány. Nic se nedělo. Jen nyní byla zranění pokrytá brčálovou vrstvou.

„Proč to nic nedělá?" zeptala se roztřeseným hlasem Ilosicni a klekla si k Nuagarcie. „Nemá to být jakýsi zázračný lektvar? Jak je možné, že se s Nuagarciou nic neděje? Dokážeš ji vůbec zachránit, Ebordat?" naléhala, až se zdálo, že i klidná léčitelka nakonec ztratí trpělivost.

„Já nevím, proč to nefunguje. Namíchala jsem to správně," zakvílela a dále se věnovala natírání zranění.

„Hele, podívejte," ukázala Viki na jednu z horších ran.

Kůže kolem zčervenala, krev přestávala vytékat a všechno jako by se protáhlo novou průhlednou vrstvou. Přesně to stejné se dělo i s dalšími zraněními, které Ebordat už lektvarem potřela. Brzy zmizely všechny stopy, že kdy byla Nuagarcia vůbec poraněná.

Relsie začala pravidelně dýchat, otevřela, oči, opřela se o lokty. Zhluboka se nadechla chladného vzduchu a podívala se na ně očima, v nichž se zračilo vysoké vyčerpání.

„Jdene dál nebo čekáme? Určitě musíme pospíchat," zašklebila se. Ilosicni chtěla něco namítnout, ale sfinga ji přeběhla.

„Má pravdu, od začátku boje běží čas normálním způsobem. Necítíte to? Nyní byste proto měly pokračovat k průchodu. Další zkouška bude... zajímavá."

★★★

Zajímavá. Pozoruhodné slovo, ale správně zvolené. Ještě se ani nedozvěděly obsah oné zkoušky, ovšem Viki už bylo jasné, že se k ní toto slovo hodilo. Nebo to Spiše viděla, jelikož se přímo před ní nacházel „průchod", jak to matka sfinga nazvala.

Doopravdy to však byla zeď, do níž kdo vyryl oblouk a ozdobil ho různými kudrlinkami (také vyrytými) a drahokamy. Červené, zelené, modré i bílé. Zeď pro Viki působila přeplácaně. Kousek před ní stála miska s valounem zlata.

Glendixon si stěnu se zájmem prohlížela. Přejížděla prsty po drahokamech a kudrlinkách. Dlaní se zastavovala na určitých místech.

„Kdo to vytvořil?" otočila se ke sfinze.

„Všichni, kteří toto místo navštívili. Pokud touto zkouškou projdete, budete moci také," řekla. Glendixon mávnutím ruky přivolala ostatní a ukázala rukou na určitá místa. Na těchto místech se psala slova a věty.

Sadifie je jiná než druhý svět. Každý se sem chce vrátit, ale skoro nikomu se to nepodaří.

Až si budete jistí, že je vaše volba správná, přehodnoťte ji ještě jednou.

Poslechněte mé proroctví i ta ostatní.

Viki nevěděla proč, ale připadalo jí, že poslední slova byla určena přímo jí samotné, i když netušila, co znamenala. Pozorovala ostatní, ale nezdálo se, že by to se to zdálo i jim. Raději se o to dále nezajímala, měly přeci úkol.

Ilosicni se otočila čelem ke sfinze, přičemž jedním okem stále sledovala Nuagarciu, která se opírala o Ebordat. Viki znepokojoval pohled na ni. Měla pocit, že se z nich staly kamarádky a nepřála si, aby relsie zemřela.

„Tak tedy, co po nás žádáš? Jakou složitou zkoušku jsi tentokrát připravila?" zeptala se rázně Ilosicni. Sfinga přešla ke stěně, cestou jí relsie odlétaly z cesty, aby je nezašlápla.

„Nahoře je forma, do níž musíte vložit zlato stejného tvaru. Ale bariérou projde jen Čarování, žádný živý tvor. Jedna z vás," významně se podívala na Glendixon, „tento tvar musí vytvořit ze zlata. Další jí však bude muset zprostředkovat obraz předlohy a poslední zlato vloží do formy," vysvětlila jim. Viki pokrčila rameny. Podle Ilosicni byla divoká magie vzduchu jedna z jednodušších a ona by ji tak mohla zvládnout. Zato kouzelnice zbrunátněla, tváře nabraly téměř barvu vlasů. Zhluboka se nadechla.

„Dobrá, Viktorie zprostředkuje obraz a já poté dopravím zlato nahoru, nebude to tak složité."

Sfinga si posměšně odfrkla. „No, uděláte to přesně naopak," řekla a ustoupila. Ilosicni zakvílela.

„Ty sis to naplánovala! Nechceš, abychom uspěly," obvinila matku sfingu a namířila na ni prst. Sfinga sklopila hlavu, aby na relsii vůbec viděla.

„Tak mi ukaž, že jste toho hodny." Odstoupila a tiše je pozorovala.

Viki nechápala, s čím má Ilosicni takový problém. Samozřejmě to mohlo být velmi složité, ale to ona nevěděla. Nikdy toto s Ilosicni neprobírala.

Ilosicni si všimla jejího nechápavého pohledu. Složila hlavu do dlaní. Glendixon popadla valoun zlata a prohlížela si ho.

„Zprostředkování obrazu je komplikované propojení Kouzel a Divoké magie. Už samotná vizualizace - tedy utvoření pravdivého obrazu v mysli - není jednoduchá, ale takto musím svoji představu promítnout do vzduchu. Je možné, že budou chybět důležité detaily. A co víc, blíží se to Čarodějnictví - o tom jsem ti neřekla a zatím ani neřeknu. Nerada to dělám. Ale jestli musím, dejte mi chvilku," požádala je a posadila se na studenou zem do tureckého sedu.

Nejprve se nedělo nic. Viki tiše oblétala chodbu. Ilosicni se neustále měnil výraz obličej. V jednu chvíli se urputně soustředila, v další usmívala. Čarování na ni působilo zvláštně. Zvledla ruce do vzduchu a nakreslils jimi jakési K, které křížem přeškrtla. Za dalších několik minut se poprvé zamihotal vzduch. Podruhé se z něm zjevil jasnější obraz, který rychle zmizel. Brzy se opět objevil a tentokrát se jen chvíli vlnil, poté se ustálil. Glendixon začala pracovat.

Viděla  sedmicípou hvězdu, jejíž cípy se nepravidelně vlnily a každou přitom zdobily jiné ornamenty. Nebude snadné zlato správně vsadit do formy.

Glendixon do ní šťouchla a podala jí vytvarované zlato. Pracovala opravdu rychle. Viki se posafila a zavřela oči. Moc nevěděla, jak oracovat se vzduchem. Napadlo ji obalit tvar jeho vrstvami a poté ho vynést nahoru, neboť to se trochu blížilo přivolávání vody. Do stavu euforie propadla lehce. Představovala si, jak hvězdu balí do několika vrstev bílé látky magického vzduchu. Díky studené zemi, na kterou opravdu nedokázala přestat myslet, kontak s realitou ani ztratit nemohla.

Vyslala hvězdu nahoru a otevřela oči. Nejprve zlato lehce jakoby šťouchala, poté, když jí zmizela z očí, sledovala obraz. Ten se čas od času rozkmital a rozostřil, i když Ilosicni dělala, co mohla. Zničehonic se v obraze zjevila i hvězda. Několikrát se otočila a poté hladce dosedla do formy. Cosi ve stěně zacvakalo. Obraz se rozplynul. Ilosicni otevřela oči a vyčerpaně vzdychla.

„Výborně. Nyní jste prošly všemi zkouškami. Vyryjte do kamenné brány svůj vzkaz a pokračujte."

„Ale jaký vzkaz?" zeptala se Nuagarcia, která poprvé od vyléčení promluvila.

„Já vím," špitla Glendixon a přiložila tuku na kámen. Soustředila se. Když ruku spustila, Viki uviděla slova. Tři slova. Tři slova, která tvořila větu, jež jí nedávala žádný smysl.

Pomysli na sestry.

Nemohla se však nad nimi zamýšlet, protože sfinga vkročila fo stěny a zmizela. Relsie ji rychle následovaly, jen Viki otálela. Poté se však hluboce nadechla. Brzy bude doma. Udělala krok vpřed a také zmizela.

Zdravím. Takže, jak jsem slíbila, do konce tohoto příběhu budu vydávat dvě kapitoly týdně, v úterý a pátek. Děkuji za hlasy a komentáře u minulé kapitoly. Mějte se,

- Kat!