Vrčení a syčení. Ihned po probuzení ho všude slyšela. Netušila, co se děje. Rychle vstala a vyšla ze stanu. Nikde nic neviděla. Jen dohořívající oheň. Neměl u něj někdo být, kdo by hlídal? Vrčení se stále stupňovalo a Viki pocítila jakési nárazy. Věděla, že se děje něco špatného. Rozběhla se k Ilosicninu stanu a vřítila se dovnitř.

„Vstávej, vstávej!" Třásla jejím ramenem, aby ji probudila. „Něco se děje! Jako by do mě něco naráželo! A venku něco vrčí!" šeptala rozespalé kouzelnici a následně utíkala do stanu patřícího Nuagarcie, které vylíčila to stejné. Ta zareagovala mnohem rychleji. Popadla své zbraně a běžela k ohni.

„Proč není nikdo na hlídce?!" Viki pokrčila rameny, to už k nim kráčela i Ilosicni.

„Psar," řekla jediné slovo, které ve Viki rychle vzbudilo opravdovou paniku. „Vzbuď ostatní a poté se běž někam posadit," přikázala Ilosicni a šla ke štítu. Nuagarcia ji následovala, poté se ztratily ve tmě.

Viki vzbudila i Ebordat a Glendixon, rychle jim vysvětlila situaci. Ony obě vyrazily ke zbylým relsiím. Černovláska nechápala, proč by se měla někam posadit. Chtěla pomoct! Vtom ucitila další naráz a došlo jí to. Celý štít vytvořila sama, čerpal energii z jejího těla. Sedla si k ohništi a udržovala oheň. Ony bytosti útočily jen z jediné strany a díky práci relsií stále ubývaly. Byly by velmi rychle zlikvidovány, jenomže se zdálo, že jich pořád přichází víc a víc! To se nedalo zvládnout! Bylo nemožné všechny porazit! A její štít už to také nemohl zvládnout. Cítila, jak se ztenčuje. Doklopýtala k bojujícím relsiím.

„Já už to dlouho nevydržím!" zachrčela a ruku položila na srdce. Složila se vyčerpaně na trávu a snažila se nekřičet bolestí.

„Sbalte věci! Já a Nuagarcia ty věci zdržíme. Vezměte oblečení, zbraně, stihnete-li i stany. Poté vylétněte na vysoké stromy. A co nejrychleji!" přikázala Ilosicni, vědoma si vážnosti situace. Pomohla Viki postavit se a znovu zaútočila. Nuagarcia, která do té doby střílela do davu šípy, slétla a rozmáchla se meči. Už po minutě byly oba meče pokryty krví hrozivých bytostí. Nuagarcia se stala středem pozornosti. Sekala, bodala, uskakovala. Byl to ladný smrtící tanec.

„Můžeme," zakřičela na ně Ebordat. S Glendixon stihly sbalit velice rychle. Ilosicni popadla Viki a společně se usadily na nejvyšší pevné větvi blízkého stromu. Nuagarcia se k nim nepřipojila. Ani si nevšimla, že bojuje sama. Bytosti psar kosila po desítkách. Vířila ve středu malé armády jako vír. Ale proti jejich početní převaze přesto šanci neměla. Rychle poodlétla k nim a začala zasypávat psar přívaly šípů.

„Budeme zde muset přečkat zbytek noci, ráno, s východem slunce, zmizí zpět do svých úkrytů," oznámila Ilosicni s otráveným výrazem. Poodlétla obhlédnout situaci. Bytosti psar se mezitím nahrnuly pod strom a zkoušela na něj vyšplhat. Větve na ně však byly moc vysoko, proto po chvíli zkoušely strom vyvrátit z kořenů.

„Jsou jich desítky, to nevybojujeme. Opravdu však netuším, jek se mohly takto sjednotit. I kdyby to byl klan Amior z jednoho toho jejich příbytku, tak by jich bylo méně," vysvětlovala a popisovala kouzelnice.

„Ale východ slunce je už zanedlouho, to zde můžeme vyčkat," navrhla Glendixon. Viki se podívala na oblohu. I ona poznala, že ta jemná záře na východě značí příchod nového dne.

Ani nemusely dlouho čekat a bytosti psar začaly mizet. Nejprve jedinci, poté to přešlo do prudkého davu utíkajících, za nimiž se táhla krvavá stopa. Dívky slétly ze stromu a obhlédly bojiště. Nuagarcia za pomoci Glendixon začala vytahovat šípy z mrtvých těl. Některé se zlomily a občas bylo náročné je z těl vytáhnout, ale dle Nuagarcii to bylo lepší, než nemít vůbec žádné. Ilosicni společně s Ebordat nanosila všechna těla na jednu hlomadu, tu obložila dřevem a následně zapálila. Všechny sledovaly praskající oheň a poletující jiskřičky. Na vzduchu se tkvěl pach spáleného masa.

Když bylo jasné, že oheň jen tak nevyhasne, odešly. Ony se musely soustředit na něco jiného. Konkrétně na boobrie a potok. V postupu jim zatímco nic nebránilo, avšak již zanedlouho zaslechla křik. No, nebyl to křik ptáků, spíše se to podobalo býkovi. To musely být ony. Slétly k zemi, aby se ukryly a spatřily je. Byly to obrovští černí , bíle skvrnití ptáci. Jejich zobák připomínal zobák orlí, tedy až na to, že byl mnohem větší. Kroužily nad potokem, z jehož vody vystrkovali hlavu... Draci? Hadi? Zvláštní ještěři? Něco takového. Pokud by Viki měla říct, co mají tyto druhy společného, řekla by, že jsou odporní. Opravdu netušila, co přimělo relsie říci, že boobrie budou méně nebezpečné.

„Fajn, jde o to, že je musíme podletět tak, aby si nás nevšimli vodní hadí ale ani ony. Když na vás boobrie zaútočí, klidně zaútočte taky, ale když mořský had tak ne, jinak proti sobě poštvete i ty další," vysvětlovala tiše Nuagarcia a neustále jedním okem pozorovala oblohu. „Ilosicni, nemohla bys nám vykouzlit nějakou ochranu?"

„Možná Kouzlo obrany, ale skrýše určitě ne, ne před tolika tvory." Ilosicni už dříve Viki vysvětlovala, že v tomto kouzle jde o to, kolik bytostí má ošálit. „ Možná by bylo nejlehčí pod nimi jednoduše prolétnout a doufat, že si nás nebudou všímat."

„Jo, to je naprosto výtečný plán. A rovnou můžeme vletět přímo do potoka, vyjde to nastejno," pronesla sarkasticky Nuagarcia a protočila očima. „Já teda nevím jak vám, ale mně se tohle zdá pěkně hloupé. A než se někdo zeptá, tak ne, nemám lepší nápad, ale jsem si naprosto jistá, že existuje," dodala.

„Připouštíš, že musíme udělat toto, protože nás nic jiného nenapadá?" zeptala se Ebordat a když bojovnice přikývla, pustily se do toho sebevražedného plánu.

Zpočátku se vše zdálo bezpečné, přiblížily se ke k boobriím a ty si jich nevšímaly. Vypadalo to, že zbraně ani nebudou potřeba. Proplétaly se mezi boobriemi, které jim občas blokovaly cestu a letící dívky si raději udržovaly odstup. Avšak cesta byla mnohem delší, než se původně zdálo, protože se ptáci udržovaly i dále od břehů potoka, takže nebylo možné, aby se něco nepokazilo. V tomto případě to byla výjimečně Nuagarcia. Slétla až moc nízko, vodní had po ní skočil - někdo by, podle elegance onoho skoku řekl, že za ní letěl - a ona rychle uhnula. Narazila tak do jedné z boobrií, která na ni pohlédla a začala relsii pronásledovat.

Zdravím opět a zase. V této nové kapitole přečkaly dívky útok bytostí psar a letěly přes potok s nebezpecnymi bytostmi. Co myslíte, že se stane příště? Co říkáte na kapitolu? Díky za hlasy u minulých kapitol. Mějte se,

- Kat!