Ten chapec seděl na trůně, který ho, i když se postavil, o dvě hlavy převyšoval. Faustilius nikdy nepochopil, proč ho chtěl tak vysoký. Jen tím spotřeboval vzácný samet, drahokamy a zlato. Ale on nic nemohl namítat, byl pouhým poslem, který svému vládci přinášel zprávy. Špatné zprávy. Jeho veličenstvo, jak ho museli oslovovat, naštěstí nezabíjelo kvůli špatným zprávám, neboť se mu to zdálo barbarské. To řekl chlapec, který s chutí sledoval zabíjení chovaných prasat.

Faustilius nevěděl, jak se tu objevil a chlapec to nikomu nechtěl prozradit. Věděli to jen jeho rádci, dva staří muži, jedna čarodějnice a černý pegas. Jak se s ním dokázal domluvit nikdo nevěděl.

Právě nyní u jeho trůnu stály tři gryfové a dvě mladé čarodějnice s truhlou plnou pokladů. Jistě je vysílal, aby získal nové spojence. Ohňorožci už na jeho příkaz doráželi na Annesamil, paní jezera, černí pálili půdu kolem vesnic relsií, skupiny přepadávali osamělé cestovatele. Nikdo netušil, co si dnes usmyslel, ale pro ně to jistě bylo dobré. Ten chlapec byl velmi chytrý, vždy věděl, co dělat. Proto se k němu Faustilius přidal. Nejen že ho obdivoval, ale také bylo jeho vítězství velmi pravděpodobné. Jen netušil, proč chlapec chtěl tu dívku.

„Ty budeš Faustilius, že?" oslovil ho a Faustilius se poklonil. „Počkej prosím chvíli, posílám zásilku na sever, ta Severní čarodějnicí. Bude velmi vítána posila v našich řadách. Už je to téměř domluvené, toro je jen taková zdvořilostní záležitost." Faustilius přikývl a čekal. Brzy odešli gryfové i čarodějnice nachystat se na nehostinný sever. Faustilius svého pána obdivoval, že se dokázal se Severní čarodějnicí domluvit, to ona obvykla vedla armádu, nebyla její součástí.

„Faustiliusi, neseš mi zprávy o té dívce? Co se stalo?" přimhouřil podezřívavě oči chlapec a napjal se.

„Vaše výsosti, před nějakou dobou přiletěla sfinga, že skupina vešla do labyrintu." Chlapec přikývl, jako by to očekával. „A před malou chvílí doletěl gryf od Nekončícího lesa. Hlídal tam ru relsiiskou vesnici. Objevily se tam ty čtyři relsie, ale bez dívky." Faustilius sledoval rozzuřené oči svého pána. Chlapec se pomalu uklidnil.

„Chirubsano, tady jsou tozkazy," oslovil čarodějnici po svém boku chlapec. „Ohňorožci, sfingy, gryfové a černí pegasové odříznou Červený les od zbytku, pošlete k nim i několik čarodějů a čarodějnic, možná pár černých. Neútočte plnou silou. Útoky na ostatní vesnice, vílí kolonie, sídla čarodějnic a Jezero ztracených nadějí zesilte a ten zatracený Nekončící les zkuste třeba spálit." Chlapec se podle zasmál. „Jestli mi chce utíkat, tak já ji přivolám zpátky."