Než se stihla rozhodnout, zda se jedná o sen nebo skutečnost, ucítila jeho rty na svých. Hbitě si její ústa přivlastnil svým jazykem. Jemně skousl její spodní ret a pak jeho rty začaly bloudit po její tváři a spodní čelisti. Prsty jedné ruky jí zapletl do záplavy hustých vlasů, sevřel je na temeni až k hranici bolesti. Druhou ruku dosud držel na její tváři, prsty přejel po lícní kosti a dál, až zabloudily dozadu na krk a přejely po páteři. Zavzdychala. Odtáhl se od ní. Ani se na ni nepodíval, vstal a nechal ji sedět naprosto paralyzovanou. V zápětí si uvědomila, že ji obešel. Shrnul jí vlasy ze zad přes pravé rameno, posadil se na opěrku jejího křesla. Začal jí stahovat šaty z ramen a vůbec nedbal toho, že jejich švy hlasitě protestují, jak se trhají. Když ucítila na šíji jeho rty, unikl jí přiškrcený sten a v odpovědi na doteky bezděčně zaklonila hlavu, čímž odhalila větší plochu krku. Zezadu přejel rukou přes její levé rameno, prsty se zastavil na bodu, kde cítil pulz a stiskl, jako by chtěl změřit, jak rychle jí tluče srdce. Pokračoval rukou dál, přejel přes levé ňadro a cítil, jak při tom letmém kontaktu bradavka okamžitě reagovala. Pousmál se nad tou reakcí a Bella to na šíji cítila jako jemné zavlnění přitisknutých rtů. Sklouzl jí rukou kolem pasu. Jeho rty našly pulzní bod. Jemně ji kousl, a ještě jednou, důrazněji. Zasykla bolestí a rozkoší. Vsál ten jemný kousek kůže. Když ji pustil, zůstala v tom místě modřina. Označil si ji. „No," podotkl, „několik dní bys neměla odhalovat krk." Mlčela, nedůvěřovala svému hlasu. Doslova přetékala emocemi. Znovu ji políbil, tentokrát na odhalené rameno a prsty mu zabloudily ke šněrování jejího korzetu. Začal si hrát s tkaničkami. Její zrychlené dýchání začalo pomalu přecházet ke vzdychání a ne až tak dobře tlumeným stenům. „ŠŠŠ, nechceš přece, aby nás někdo vyrušil, že ne," šeptl nebezpečným hlasem. „Vlastně, mám nápad, ..."

Náhle si uvědomila, že ji něco připravilo o dech, a nebyla to jeho ústa, spíš tísnivá temnota. Za okamžik už ji neobklopovaly stěny salónku, ale její vlastní ložnice. Hlasitě polkla. Toužila po dalším polibku, nechtěla ale přebrat iniciativu. Stále nemohla uvěřit, že se to opravdu děje a nechtěla Pána rozzlobit. I v této intimní chvíli si byla vědoma toho, že nepřestal být smrtelně nebezpečný a že musí mít stále pocit, že on velí. Možná jí v tu chvíli četl myšlenky, neboť ji otočil, až k němu stála znovu čelem. Sklonil se a hladově ji políbil, vpíjel se svými rty do jejích. Jazykem dobyvačně plenil její ústa a tentokrát to bylo líbání, které ji znovu oloupilo o dech.

Rozvázaný korzet jí spadl ke kotníkům. Jeho ruce, doposud klidně odpočívající na jejím pasu, začaly bloudit po jejím těle. Na boku jí rozepjal šaty, už stejně roztržené. Pravou rukou sjel po jejím boku až ke stehnu, vykasal jí sukni a pak jí stáhl šaty přes hlavu, beze všech ceremonií. Stála před ním, nahá až na temně zelené krajkové kalhotky. Na těle jí okamžitě naskočila husí kůže, částečně zimou, částečně vzrušením a touhou. Zvedl ji do náruče tak prudce, že překvapeně vyjekla a omotala mu nohy kolem pasu, aby nespadla. Rozesmál se, „Dobře, o tohle se budeme muset postarat, jestli nechceme mít publikum... Ševelissimo!". Donesl ji k posteli a hodil ji na měkkou matraci. Stál, tyčil se nad ní a očima přejížděl každý centimetr jejího téměř nahého těla. Luskl prsty a i poslední kousek oblečení zmizel. Ležela na zádech, prudce oddychovala, svaly na plochém břiše zaťaté v očekávání.

Stáhl si svůj dlouhý černý hábit i vše, co bylo pod ním, až nad ní stál docela nahý. Napětí v místnosti by se dalo krájet. Zoufale po něm vztáhla ruce jako prosebnice. Položil se vedle ní a rukama znovu začal bloudit po jejím těle. Přejel jí po čele, po stínech pod očima. Prsty obkroužil její rty, sjel pod bradu. Prsty se zastavil na jejím krku, znovu polkla. Pomalu začal sjíždět po její hrudi mezi ňadra, pak po plochém břiše až k jejímu klínu. Její spodní prádlo zmizelo, ani nepostřehla kdy. Když se jí poprvé dotkl tam, kde to nejvíc potřebovala, projel jí ten pocit celým tělem jako rána elektrickým proudem. Cítila vzrušení a touhu, která ji spalovala tak, jako nikdy v životě. Jeho ruka však pokračovala po jejím stehně, až sklouzla po hýždi zase výš a uhnízdila se na křivce jejího kříže. Věděl, co jí způsobuje, jak po něm touží, a chtěl si s ní trochu pohrát. Frustrovaně vzdychla, snažila se to však nechat znát, stále si vědoma, že ukázat přílišnou dominanci by mohlo být nebezpečné. Přistoupila tedy na zvolnění tempa, ruce mu váhavě položila na ramena, a když se poddal jejímu objetí, získala trochu sebevědomí. Nadzvedla se na lokti a sklonila se nad ním. Ležel teď na zádech, a tentokrát to byla její ústa, která zkoumala nové území, jeho rty, pevnou křivku čelisti, krk. Prsty mu přejížděla po pažích a hrudi, pak sklouzla níž po břiše. Při studeném dotyku její dlaně se trochu zajíkl, ale nezdálo se, že by mu to vadilo. Klouzala dlaní stále níž, až pocítila jeho vzrušení. Zkušeně ho uchopila, přejela dlaní po celé délce. V ten moment se zdálo, že jeho sebeovládání konečně povolilo. Přitiskl ji k sobě, překulil a uvěznil ji pod svým tělem, jak ji přitiskl do matrace. Nadzvedla pánev, neschopná se ovládat, toužící po vysvobození a jejich těla se stala jedním.

Následovala erupce pocitů, divoká a nespoutaná. Omotala mu nohy kolem boků, svými pohyby vycházela vstříc těm jeho. Vášeň je oba unesla na svých křídlech, jejich sténání a výkřiky se mísily, hlasy se slévaly do jednoho, až nebylo snadné je odlišit. „To kouzlo Ševelissimo se Snapeovi fakt povedlo," blesklo jí hlavou. Ne, že by chtěla zrovna jemu být za cokoli vděčná. Ucítila, jak hluboko v ní cosi roste, pomalu se vzdouvá jako přílivová vlna na otevřeném moři, aby nakonec vyrazila na svou pouť k pobřeží a cestou smetla vše, na co narazí. Dech se jí zrychlil a byl teď prudký a mělký. Jejich pohyby se stávaly horečnými a nekontrolovatelnými, jak se oba řítili vstříc vrcholu. Prohnula se v zádech jako luk, nehty bezděky zaťala do jeho ramen a zad. Otevřela oči, aby se setkala s jeho pohledem. V tomto okamžiku, jenž jako by trval tisíc let, se zdálo, že jejich těla i duše jsou pro sebe stvořené, že do sebe zapadly dva dílky skládačky. Jejich těla explodovala zároveň v jediném výbuchu vášní, vlny rozkoše je zaplavovaly jako příboj zaplavuje mořské pobřeží, kde se tříští se o skaliska v oparu vodní tříště a dopadá zpátky, aby se vracel s neztenčenou silou v další přílivové vlně. Bylo to jako bouře smyslů, bolestivá a běsnící bouře, a oni byli jako list hnaný větrem, a přesto si přáli, aby je ten vítr nepřestával nést. V těch chvílích se svět snad tisíckrát roztříštil na cimprcampr a pak se znovu složil dohromady. A když bylo po všem, leželi vedle sebe udýchaní, zpocení, s peřinou ledabyle přehozenou přes svá rozpálená těla.