Kluky obklopovala tma a nic než tma. Ách, tak se báli. Prohledali Louise, i přes jeho námitky, aby zjistili, že on jejich mobily skutečně nemá, tudíž jim zbýval jediný a ten si Louis držel pevně u těla, nedej bože, aby ho někomu půjčil. Bylo to opravdu nepříjemné, vždy se někde něco šustlo, ale Louis to neřešil. Proto to zůstalo skryté ve tmě a kluky to zanechávalo ve velkém strachu.

Jak už zjistili, nacházeli se v nějaké restauraci. Alespoň je to přesvědčilo o tom, že z trasy nesešli, když vlezli do pofidérní díry ve zdi. I tak ale stále nechápali veškerou pointu tohoto domu. Nikde na internetu nejsou popsány zážitky tak doslovně, aby povídali o tom, co se vevnitř stalo. Vždy byly uveřejněny jen věty jako: "Ten dům je šílený." "Nikdy by mě tam už nedostali." "Nevěřím, že ten dům mají v rukách lidi, je to Satanovo dílo!".

Místnost osídlovalo ticho. Ticho a i přesto to drásalo nervy. Strachem zaslepená fantazie kluků vytvářela zvuky, jenž kluky strašily. Z toho ticha pomalu i jistě přicházeli o rozum. Procházeli pomalu, snažili se našlapovat tiše, jelikož byli stále v šoku z toho něčeho, co bylo v předešlé místnosti, a hledali tolik vytoužený východ. Bohužel to nevěděli, že jejich cesta teprve začíná, i když už tu bloudili a propadali šílenství tři dlouhé hodiny. Nechápali, co se to děje, byli si jistí, že viděli hodně lidí vycházet a je kravina, aby vycházeli po třech hodinách. Nebo není?

Všichni do jednoho cítili tu zvláštní energii, kterou jim dům dával, však jediný Louis věděl čím to je. Věděl a nevěděl zároveň. Byl to ten stav, kdy tuší, má to na jazyku a zvládne o tom přemýšlet, ale vyslovit to nahlas? Nesvedl by to, jelikož se mu v tu chvíli vypaří všechny myšlenky z hlavy a on rázem neví, co se to tu děje. Proto šel v tichu, on se svými myšlenkami, a snažil se nepoutat pozornost. Podvědomě kluky vedl přesně tam, kde je potřeboval mít. Tedy, ne přímo on.

Niall se tiskl k Harrymu, jelikož se s ním cítil vždy v bezpečí, i když byli oni dva nejvíc vystrašení. No Liam a Zayn zůstávali v tichu spolu za kluky a ani se neopovažovali narušit ticho. Už jednou ho ti dva narušili a jak to dopadlo.

Ticho narušilo až kručení Niallova břicha, čímž na sebe upoutal všechny pohledy a sám si v tu chvíli přál, aby se propadl někam do Číny. Ostatní kluci nevypadali zrovna šťastně z toho, že někdo narušil ticho.

"Měli bychom se bavit," řekl potichu Niall. "V tom tichu to působí hůř, než to doopravdy je."

Zayn se ironicky zasmál, než odstrčil Harryho, aby byl u Nialla. "Vážně? Nepřijde ti, že tohle je už dost děsný?"

"Z toho ticha chytám už halušky, jako promiň, ale nechci se tu zbláznit. Kvůli němu navíc," řekl Ir podrážděně a ukázal na Louise. Štvalo ho, že Louis není v pořádku. Děsil ho a ne zrovna málo, ještě když viděl ten Louisův psychopatický úsměv. Nebyl v pohodě.

"Nějaký problém?" Zayn byl připraven svého nejlepšího kamaráda bránit, i když jeho samotného to taky štvalo. No i tak, byl připravený se hádat.

Harry zanechal kluky za sebou, ať se hádají, a sám popoběhl dopředu za Louisem.

"Kam jdeme?" zeptal se. Radši už začal pečlivě vybírat slova, když si vzpomněl na předešlé chování jeho přítele. Navíc začínal uvažovat o tom, že Louis trpí nějakou schizofrenií, jinak si neuměl vysvětlit to, co mu Louis řekl.

"Nemám páru." Jeho odpověď byla prostá, ale už z něj nebyl slyšet ten naštvaný a podrážděný tón. Bylo vidět, že si silně uvědomoval, v jaké situaci se nachází, ale neumí si to sám vysvětlit, což zase nechápal Harry. Přeci se Louis tváři tak jistě před každým krokem, jenž udělá, tak jak je možné, že je tak zmatený?

Tiché zvuky škrábání obklopovaly kluky a stále sílily, čím déle byli v oné místnosti. Ani jeden z kluků do téhle doby nevěřil v paranormální jevy, ale tenhle zážitek... Prostě si to neumí jinak vysvětlit. I když se snaží a zkoušejí sami sebe ve svých hlavách ukecat, že jde jen o iluze, dobře nastrojené lidi a tak, jejich intuice jim šeptá něco jiného. A to je děsí nejvíce.

Dveře byly na dohled, což bylo dobré znamení. Konečně se pohnou z místa, z tohohle hrozného místa. Když se nad tím tak zamysleli, došlo jim, že každá místnost měla něco. První byla jasným příkladem tmy. Něco okolo nich bylo, ale tma jim to neumožňovala vidět. Druhá místnost byla už mírně osvětlená, ale tam bylo nejspíš hlavní pointou to hnusné monstrum. Mělo tam vůbec přijít, nebo to kluci přilákali? Je to jen člověk v masce, jistě tam přijít měl. Ale teď jsou v další místnosti a neděje se nic zvláštního.

Louis zrychlil krok, už chtěl projít dveřmi, aby byli v další místnosti. Věděl, že jo táhne čas. Nemají ho zrovna hodně a to ho děsí, může z toho být problém. Tušil, že jsou jeho kamarádi a přítel jen zátěži, tušil, že na to doplatí vlastními životy, ale on sám zemřít nechce. A proto by si měli pospíšit. Přece tohle nedělá prvně, musí vědět, kam jít...

Harry stiskl kliku dveří, která se ale nepohnula ani o centimetr. Byla z druhé strany zaklíněná. Proskleným kouskem ve dveřích bylo vidět do další místnosti a už teď si byl Louis jistý, že je v háji. Viděl v oné místnosti stín, hmotný stín, který se plazil po zemi pryč. Zabarikádoval je tu naschvál! Jenže proč?

"Co to je? Proč to nejde?" začal s klikou lomcovat Liam, čímž si vysloužil facku přes ruku od Nialla, kterému skřípání dveří drásalo nervy.

"Tak to nervi, když to nejde, debile," zanadával. Už začínal být také podrážděný, ale u něj to bylo z jiného důvodu. Měl hlad.

Louis ignoroval všechny čtyři kluky, jelikož ho jejich hádky nezajímaly, oni nevědí, kam jít. To ví on, ale nemůže se soustředit. Ne, když má ve své paměti jisté výpadky a svým způsobem ani neví, na jakou vzpomínku se zaměřit, aby si vzpomněl, co by v takové situaci dělal dřív. Netušil. Jediné ale věděl jasně, musí zmizet. A to hned.

"Padáme," řekl do jejich hádky, chytl Harryho za paži, jelikož měl tendenci si ho vždy držet u těla, a už běžel kamsi do tmy. Kluci hned za ním.

Probíhali nekonečně dlouhou restaurací, přeskakovali rozbité židle a stoly, prostě se snažili dostat pryč. Louis věděl, že tu je ještě jedna cesta.

Zaběhli do kuchyně, kde nastala další úplná tma. Ticho je znovu obklopovalo a rušilo ho jenom zběsilé dýchání. Všichni měli zvýšený tep, jako kdyby jim šlo o život. Oni nevěděli, že jim o něj skutečně jde, stále doufali v možnost vážně dobrého strašidelného domu.

"Sviť," zašeptal Zayn do ticha, načež se ozvala rána z druhé strany jídelny. Louis se vzpamatoval a okamžitě tam namířil mobilem, ale neviděli nic jiného než pokličku, která ležela na zemi a vydávala drnčivý zvuk.

Harry se přitiskl na záda Louise, nevědíc, zda bránit sebe nebo jeho přítele. Louis vypadal ve všem tak jistě... To on by měl bránit kluky.

Na to se ozvala další rána, tentokrát z úplně druhé strany kuchyně. Louis tam namířil. Ruce se mu klepaly ze všech nervů, jenž osídlily jeho tělo. Netušil, co ma čekat, ale ať to bylo cokoli, měl by se bát, to věděl jistě.