Přišla jsem do školy a viděla jsem ty hloučky mých spolužáků, jak si o něčem šuškali.
,,Čau, co se děje?" zeptala jsem se mých kamarádek a ty na mě koukli.
,,Ty jsi neviděla zprávy?" zeptala se Gabriela a já polkla.
,,Ne, proč?" dělala jsem blbou i když dopředu vím odpověď.
,,Vrah, známý jako Sběratel lebek, se po dvaceti letech, vrací! Ale prej si na něho někdo jenom hraje, protože pravej Sběratel byl zabit," řekla mi Gabriela a mě bodlo u srdce.
,,A dál?" zeptala jsem se, aby to nebylo divné, že mlčím, Gabriela si posunula brýle a dala si vlasy za ucho.
,,To je všechno. A je zase varování, abychom se moc neukazovali venku," dopověděla Gabriela a já přikývla.
,,Díky, že jste mi to řekly. Nechci skončit mrtvá, kde by mi nenašly pak lebku," řekla jsem a začala si vybalovat.
,,Em? Řekni, je pravda, že ten Sběratel před dvaceti lety, byl tvůj strýc?" zeptala se mě Tatiana a já se zarazila.
,,Co? Jak to můžeš vědět?" vykuleně jsem na ni koukala.
,,Můj táta se ptal tehdy tvého otce v nemocnici, když tvoje matka utrpěla od toho Sběratele hlubokou ránu na břiše," pokrčila rameny Tatiana a já nevěřila svým uším.
,,A kdyby byl, tak co?" zeptala jsem se a zkřížila si ruce na prsou. V tu chvíli bylo ticho a všichni se soustředily jen na nás.
,,No, myslím, že to mohl být někdo z vaší rodiny, když tvůj strýc byl evidentně psychopat," řekla Tatiana a já zaťala ruce v pěst.
,,Co se to tu děje?! To jste neslyšeli zvonění?!" zahřměl nad námi hlas pana Woodna a já hodila po Tatianě ještě jeden vražedný pohled a stoupla si ke své lavici.
,,Tak, sedněte si, začneme," řekl pan Wooden, my si sedly a poslouchali nudný výklad našeho učitele na děják.

Po hodině jsem šla navštívit mého bratra do jiné třídy.
,,Alexi!" řekla jsem, když jsem vtrhla do jeho třídy a objala ho.
,,Em? Co se děje?" zeptal se Alex a já se na něho koukla.
,,Můžem si promluvit někde o samotě?" zeptala jsem se, Alex se zamyslel, vzal mě kolem ramen a šly jsme někam.

Došly jsme do tělocvičny, o které jsem si myslela, že je zavřená, ale evidentně ne. Alex se rozhlédl, zda tu nikdo není, sedl si na žíněnku a poklepal na ni, abych si sedla taky. Sedla jsem si a Alex mě objal okolo ramen.
,,Tak povídej, co se stalo?" zeptal se a začal mě hladit po vlasech.
,,Víš, jak mám ve třídě tu fiflenu Tatianu?" zeptala jsem se a Alex přikývl.
,,Tak jak jsem začala být... víš jaká... tak se o tom začali bavit ve třídě a pak ke mě přijde a vybafne na mě, že prý to je někdo z naší rodiny, když náš strýc byl Sběratelem," řekla jsem a přitáhla si nohy k sobě.
,,Tak to je zlý, mám tam jít a trochu ji rozcuchat?" zeptal se Alex a bouchl pěstí do ruky.
,,Ne, za prvé, neměl bys bít holky, za druhé, jen ať si to myslí, začíná mi to být jedno, jen ať si to myslí," řekla jsem a dala mu hlavu na rameno. Alex mě objal a hladil po vlasech.
,,Neboj, jakmile na něco z rodiči přijdeme, dostaneme tě z toho," řekl a já se pousmála.
,,No, za chvilku zvoní, měly bychom jít do tříd," řekl Alex a pomohl mi se zvednout.
,,Ani nevíš, jak se mi tam nechce," řekla jsem a Alex mi zvedl bradu a rukou mi naznačil, abych se usmála.
,,Běž normálně do třídy a na tu fiflenu se vybodni," usmál se Alex a cvrkl mě do nosu. Oplatila jsem mu to, vyšli jsme z tělocvičny a šly do svých tříd.