Z pohledu Alexe:

,,Kdo to byl?" zeptala se mě Rory a tím mi potvrdila, že si opravdu nic nepamatuje.

,,Zlý lidé. Drž se, prosím, od nich dál a neposlouchej jejich lži," řekl jsem a společně šly zpátky do obýváku.

Stmívalo se a já dočista zapomněl na to, co se má stát. Seděl jsem na gauči s Rory a koukaly na zprávy. Dlouho jsem neslyšel o žádných vraždách... Že by si zase dával pauzu? Nojo, když prohlásily, že buď už je pryč a nebo si dával pauzu, začaly se konat různé slavnosti.

,,Jsem unavená a zejtra jdu do práce, takže si půjdu už lehnout, ju?" řekla Rory, přikývl jsem, dala mi pusu na tvář a odešla do jejího pokoje, který jsem ji tak dlouho opatroval.

*Přišel můj čas!* řekl mi povědomý hlas a já se ho lekl. Najednou jsem ucítil ostrou bolest, jak se Ďábel snaží přebrat mi kontrolu nad tělem.

Podařilo se mu to a já se ocitl v temnotě.

Z pohledu Ďábla:

Když jsem poprvé přebral nad ním moc, usmál jsem se a zahíbal prsty. Kouknul jsem směrem k pokoji té děvky, která mě porazila.

,,Dneska ne," řekl jsem a vyrazil na lov.

Z pohledu Zayna:

Seděl jsem v pokoji na postely a nemohl uvěřit, co se právě stalo.

Rory si mě nepamatuje? Kdo by ale měl tu moc ve vymazání vzpomínek?

Z venku se ozval srdcervoucí křik, který ale utichl tak, jak začal. Lekl jsem se a přiskočil k oknu.

Za nima byla siuleta muže, který drží v ruce něco, co vypadá... Ach můj Bože!