Čekal jsem na ně sotva pět minut, když přiběhli celý zadýchaní.

,,No konečně, už jsem myslel, že jsem běžel tak rychle, že jste se ztratily," řekl jsem a začal se smát.

,,Drž... hubu..." řekl Zayn a sotva popadal dech.

,,No, důvod, proč jsem vás zavedl sem je ten, že chci aby jste se podívali na to, jak tu děvku budu pomalu a s chutí mučit," řekl jsem a ušklíbl se.

,,Ty kokote, já tě..." řekl Zayn a vyrazil ke mě s nožem, jenže já jsem uhnul, vyrazil mu z ruky nůž a uzemnil ho pod sebou na zemi.

,,Co, co mi udeláš?" zeptal jsem se ho se smíchem a on zaúpěl.

,,Hele, pokud mi slíbíš, že nic neuděláš, dám vám šanci ji zachránit," řekl jsem mu do ucha.

,,Nojo..." zaúpěl a já ho pustil.

,,Máte čas do půlnoci, pak Rory zemře," řekl jsem a zmizel.

Z pohledu Zayna:

Ty jeho věčný hry mě serou.

,,Jaký máme plán?" zeptal se Niall.

,,No, jdeme najít Rory, to zaprvé, za druhé, musíme vymyslet, jak ho porazit a tím nijak neublížil Rory a pak? Happy end," řekl jsem a šel do první chodby, která vedla do středu domu.

,,Kde to vůbec jsme?" zeptal se Louis, když jsme už dvě hodiny bloudily po domě.

,,Někde jsem už ten barák viděl," zamumlal Liam a já si pomalu říkal, že Rory nenajdeme.

Baterkou jsem posvítil na zeď a lekl se obrazu, který tam visel.

,,Hele, to je princ William," řekl jsem.

,,Mě se ta budova zdála povědomá! Byla to vila prince Williama, ale pak ji asi před třemi lety opustil," řekl Liam.

,,Před třemi lety... to je jako kdyby... jako kdyby princ William byl taky v klubu Sběratelů lebek!" řekl jsem všichni na mě zůstali zírat.

,,Přece já jsem se k Ďáblovy dostal před těma třema rokama!" řekl jsem.

,,To je blbost," řekl Louis.

,,Jo, William přece nemá žádnej důvod, aby byl Sběratel..." chtěl se přidat Niall, když posvítil na stůl, kde se skvěla lebka.

,,Kluci?" řekl s náznakem strachu a ukázal bradou ke stolu.

,,No ty vole!" řekl Louis, který byl ke stolku blíž. Lekl se a odskočil od stolku.

,,Už mi to smysl dává..." řekl Louis a díval se na stůl divně.

,,Hele, nechci vás rušit, ale ani ne za dvě hodiny je půlnoc takže... jestli nechcete, abych byl do konce našeho života nasranej, abych skryl smutek, měly bychom pohnout prdelí a najít Rory. Pokud si vzpomínám, tato vila je hodně velká," řekl jsem a všichni ihned reagovali a šly hledat.

,,Něco si mi slíbil," řekl Harry, který šel jako poslední a zamračil se.

,,Neboj, svůj slib dodržím, jen sem je chtěl pobídnout," řekl jsem, pousmál jsem se a poplácal ho po rameni a šel za klukama.

Zbývá hodina a my ji furt nenašli.

Koukali jsme všude, nakoukávali jsme do všech pokojů (některé z nich byly ještě potříštěné krví). Občas jsme i zavolali i její jméno, ale prostě jsme neměli šanci ji najít.

Z pohledu Ďábla:

Bavil jsem se nehorázně moc. Jak bloudili, jak volali její jméno. Myslím, že jsem se rozhodl správně, protože takhle jsem se už dlooouho nebavil.

Z pohledu Rory:

Už to přestalo bolet, takže jsem se aspoň trochu prospala, ale na tohle jen tak nezapomenu.

,,Zayne... kde jsi..." řekl jsem, když jsem ležela na posteli a koukala na strop, kde tu a tam byla zaschlá krev. Bože, jestli to přežiju, asi se mi ještě dlouho bude zdát o tomhle pokoji a jeho historii.

,,...Rory?" slyšela jsem povědomí hlasy, jak volají moje jméno. Zatřásla jsem hlavou, protože jsem si nejprv myslela, že blazním, ale pak se to ozvalo blíž a rychle jsem vyrazila a zabouchala na dveře.

,,Tady jsem!" zakřičela jsem a bouchala.

,,Rory!" uslyšela jsem Zaynův hlas a trochu se mi ulevilo.

,,Zamknul mě tu!" řekla jsem, když se snažil otevřít dveře.

,,Běž od dveří," uslyšela jsem a odstoupila a po chvíli jsem slyšela naráz, ale nic.

Z pohledu Zayna:

Vrážel jsem do těch dveří, když se objevil Ďábel.

,,Tak jste ji našly a ani není půlnoc. Gratuluju, ale protože já nikdy nedržím sliby," řekl a luskl, takže jsme byly znehybnění.

,,Tak se i tak budete moct koukat, jak tu děvku zabiju," řekl a my se ocitli na druhé straně dveří, tam kde byla Rory.

,,Co...?" nechápala a když mě uviděla, přiběhla ke mě a obejmula.

,,Neboj... máme... plán," řekl jsem ztěží a ona mě obejmula ještě víc. Bohužel jsem ji to nemohl oplatit.

,,Takže," řekl Ďábel a odhodil silou vůle Rory na postel.

,,Užili jsme si včera, tak dneska máme na programu co? Mučení a pak příde konec. Tvůj konec," řekl Ďábel a byl nad ní.

No tak Zayne, musíš se vzchopit. Chtěl jsem pohnout prstem, ale nešlo to.

,,Tak," řekl a přejel ji po tváři tak, že se ji hned objevila červená čára.

,,Néé!" zakřičel jsem ale on se jenom zasmál.

Viděl jsem, jak Rory jenom hypnotizuje jeho a on ji prstama šel dolů k břichu a tam ji pomalu přejel po břichu.

,,ÁÁÁÁÁÁ!" zakřičela a její břicho se jí prolilo krví.

,,Jen křič, protože tě už nikdo nemůže zachránit," řekl a zvedl se od ní.

,,Rory," řekl jsem a viděl jak pomalu ji vytéká krev.

Z pohledu Ďábla:

Ta vůně její krve je omračující.

*Nech ji být a vem si radši mě,* ozval se Alex a já se zasmál.

,,Takže ty by jsi chtěl umřít za sestřičku jo?" zeptal jsem se se smíchem.

*Ano, ji nech být a mě zabij,* řekl Alex.

,,Ale jak bych tě mohl zabít, když jsi ve mě? Nemůžu jen tak propíchnout sám sebe," řekl jsem.

*Tak ať mě zabije Rory,* řekl a já se zasmál.

,,Dobře," řekl jsem a vrátil mu zpět kontrolu.

Z pohledu Alexe:

Když jsem opět mohl hýbat svým tělem, přistoupil sem k Rory.

,,Rory já... zabij mě a pak budeš v pořádku, když si okamžitě zavoláš záchranku," řekl jsem ji a stiskl ji ruku. Začínala být bledá.

,,Ne... já tě nemůžu zabít. I když jsme si nikdy nepohodli, jsi můj bratr a já... nemůžu..." řekla a začala brečet.

,,Prosím," řekl jsem a dal ji do ruky nůž.

,,Vím, že jsem ti ubližoval, opovrhoval s tebou, ale to všechno jsem dělal jen kvůli rodičům, kteří mi to přikazovali. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit, ale bál jsem se, že mi rodiče pak nezaplatí školu a vyženou mě... Byl jsem sobec a teď za to aspoň zaplatím a můžu ti říct, že i když jsem kvůli tomu musel podepsat tu smlouvu, byly to ti nejlepší dny mého života," řekl jsem ji se slzama v očích a ona na mě koukala.

,,Alexi..." řekla Rory a já ji tu ruku s nožem nasměroval k mému hrudníku.

,,Promiň mi to všechno," řekl jsem a bodl jsem ten nůž do mého srdce.

,,Néééé!" zakřičela Rory a já cítil všechno. Bolest, jak ve mě ta duše i Ďábel vystupujou, krev jak mi zmáčela triko a její vůni.

,,Teď kluci!" zakřičel ten Zayn, když už se mohly hejbat a okamžitě mě sundali z postele a nakrelili okolo mě pentagram, rozestavěli svíčky, zapálili a začali říkat divná slova, ale protože můj život ze mě utíkal rychleji, už jsem tolik nevnímal.

Z pohledu Zayna:

Začali jsme s tím rituálem a hned jsme viděli, jak Alexovo tělo se začalo pod náporem našich slov křečovitě svírat.

,,Vy hajzlové!" zakřičel Alex, tedy spíš Ďábel a my nepřestávali.

Po pár minutách jsme neviděli už nic, ani to, jak se Alexovo tělo nehýbalo.

Přestali jsme a já se ihned koukl na Rory.

Měla zavřené oči a slabě dýchala.

,,Už jsem zavolal záchranku, do pěti minut je tady," řekl Liam a já začal brečet.

,,Mužů?" zeptal se Liam, který držel v ruce lékárničku a já ustoupil. Obvázal ji ránu, aby neztratila ještě víc krve, než teď a pak jsme ji vzaly před vilu.

Když jsme vyšli ven, zrovna zastavila záchranka a z nich vyšli záchranáři a vzaly mi Rory z náručí, daly ji na vozík a rychle ji daly do auta.

,,Vy jste přítel?" zeptal se mě záchranář a já přikývl.

,,Pojedete s námi," řekl a vedl mě do auta.

,,Přijedeme za vámi neboj," zakřičel Liam ještě a vyrazily jsme.