Z pohledu Ryana:

Přišel jsem zase k Alexovi a už mě vítala Rory obejmutím a polibkem.

Byl jsem trochu zmatený, ale pokud mi to konečně vysvětlí... sakra, neměl jsem se vracet.

,,Nic kluci, já jdu do práce tak se mějte," řekla Rory, obejmula mě i Alexe a odešla.

,,Tak co si dáš?" zeptal se Alex a šly jsme do kuchyně.

,,Pivo," hlesl jsem a už přede mnou stála plechovka.

,,Co se děje, vypadáš divně," zeptal se Alex a já se zhluboka napil.

,,Ale mám nějakou podrážděnou náladu," zahučel jsem a znova se zhluboka napil.

,,Víš co je na to dobrý? Pořádně se vožrat!" řekl Alex a postavil přede mě další plechovku.

S tichým vděkem jsem to přijal a otevřel ji.

Když jsme měly s Alexem pár piv v sobě, smáli jsme se našim historkách z mládí.

Z pohledu Rory:

Bloudila jsem před Alexovým domem a poslouchala, zda se Ryanovi podařilo ho vožrat.

Když jsem zaslechla smích, usoudila jsem, že už pár promile v krvi maj, tak jsem šla do domu a vešla do kuchyně, kde jsem viděla, jak na stole maj minimálně 20 piv a oba jsou rudý od smíchu, že vypadali jako indiáni.

,,Čau Rory...(škyt)... co ty tu tak brzo?" řekl mi Alex a já bez odpovědi k němu přišla a sedla jsem si k němu na klín.

,,Bráško? Rekneš mi tu podmínku?" usmála jsem se a pohladila ho po tváři.

,,Jasně... buď tě má nějakej Zayn... (škyt)... zabít..." řekl mi a já od něho odskočila.

,,Co, čekala jsi, že to bude třeba to, aby si nakreslila duhu? Nebo aby zemřel někdo jinej?" řekl mi tentokrát Ďábel a ušklíbl se.

,,Ne, jenom furt nechápu, proč mám zemřít?" zeptala jsem se ho a on se zasmál.

,,Protože jsi mi utekla drahá. Kdyby si neutekla, byla by jsi jenom další lebkou, která by čekala ráno na Zayna," řekl pořád s tím samým úšklebkem Ďábel a Ryan chudák nechápal.

,,No, nemám moc síly, tak se uvidíme večer, zlato. Takže si užij poslední minuty tvého života. A pamatuj si, buď tě zabiju já a nebo on!" řekl a zase tu byl ten opilej Alex a začal se strašně tlemit.

Nechala jsem je tam a rozběhla se ke klukům.

Z pohledu Zayna:

Seděl jsem na gauči a koukal na telku.

,,Zayne!" slyšel jsem křičet známej hlas a tak jsem šel ke dveřím a otevřel jsem... a najednou mi do náruče vlítne Rory.

,,Rory! Co tu děláš?" zeptal jsem se ji a ona se ke mě jenom víc natiskla.

Odvedl jsem ji do obýváku a sedl si s ní na gauč.

,,Copak?" zeptal jsem se ji a políbil ji do vlasů.

,,Už vím... už vím tu podmínku," řekla s náznakem pláče.

,,Fakt?" zeptal jsem se a on přikývla.

,,Prej... prej... mě máš zabít!" začala brečet a mě se zastavilo srdce.

,,Zabít?" řekl jsem a koukal do prázdna.

,,Jo," vzlykla mi a já si ji k sobě pritulil ještě víc.

,,Prej... prej mám si užít poslední minuty mého... mého života... a prej... prej si mám pamatovat, že buď... buď mě zabije on... a nebo... nebo ty," vzlykala a poslední slova zašeptala.

,,Ššš, to bude dobrý... do večera něco vymyslíme," řekl jsem a kolébal ji v náručí.