2. díl
Když jsme přišly do parku, natáhly jsme deku a lehly si na ni.
,,Tak, jsme v parku, na čerstvém vzduchu, tak co budem dělat teď?" zeptal se Zayn a já se schoulila v náručí.
,,Jsem unavená," zamumlala jsem mu do tílka a on se zasmál.
,,Na spaní je ale dobrá postel," řekl a já se zasmála taky.
,,Ale tady to sluníčko tak krásně hřeje," zamumlám a on mě obejmul ještě víc.
,,Tak spi, ty moje princezno," řekl mi a já byla do tří minut 'tuhá'.
Z pohledu Alexe:
Šel jsem se po tom incidentu projít na čerstvý vzduch.
Došel jsem ke kraji jednoho parku a zamířil jsem k jedné osamělé lavičce, že si sednu a přehraju si ten incident.
Když jsem dosedl, měl jsem výhled na palouček, kde se slunily děti, zamilovaní a rodiny.
Zrak mi ale padnul k jednomu místu, kde spal zamilovaný pár v objetí.
Když jsem se ta holka pohla, uviděl jsem ji do tváře.
BYLA TO RORY!
,,Teď je moje šance," řekl jsem si a šel k nim.
,,Rory? Vstávej," řekl jsem a jemně s ní zatřásl.
,,Co?" řekla a koukla se. Rozkoukávala se, sedla si a koukla na mě.
Chvilku měla vražednej výraz, ale když tu náhle se ji oči rozzářily a ona mi skočila do náruče.
,,ALEXI!" samou radostí křikla a já ji objal.
,,Konečně! Já myslela, že už nepřijdeš!" říkala, když se odlepila. Takže to funguje!
,,Pojď, jdeme domů," řeknu a odešel i s Rory domů.
Z pohledu Zayna:
V polospánku jsem si chtěl blíž Rory přivinout, ale nahmatal jsem jenom prázdno.
Probudil jsem se a rozhlédl se, jestli náhodou nechystá něco k snědku, ale neviděl jsem ji nikde!
Začal jsem panikařit. Zvedl jsem telefon, vytočil její číslo a čekal. Típla to? Proč?
,,Ehm, promiňte, ale nejhledáte tu dívku, která tu byla s vámy?" zeptala se mě nějaká malá holčička.
,,Ano, ty jsi ji viděla?" zeptal jsem se.
,,Šla s nějakým pánem a byla šťastná," řekla mi.
,,AMBER! IHNED JSEM POJĎ!" křikla asi její máma.
,,Děkuju ti," usmál jsem se.
,,Nemáte zač. Nashledanou," řekla a odběhla za mámou.
S pánem? A šťastná? Sbalil jsem deku a odešel za kluky.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top