Z pohledu Zayna:

Přemýšlel jsem, jak přimět Rory, aby s náma promluvila.

,,Zayne?" zaklepal Niall na dveře.

,,Pojď dál," řekl jsem a položil fotku mě a Rory, kterou jsem si přinesl od Rory z pokoje.

,,Přemýšlel jsem, jak bychom si mohly s Rory promluvit," řekl, když vešel do pokoje.

,,Mluv," řekl jsem a otočil se na něho.

,,Až bude v práci. Alex kvůli setmnění s ní být nemůže, takže si s ní můžem aspoň tam promluvit," řekl a já se bouchl do čela. Tahle možnost mě nenapadla!

,,Co? Je to snad špatnej nápad?" zeptal se Niall, asi si to špatně vyložil.

,,Ne! Jenom mě tahle možnost nenapadla," přiznal jsem. Niall se jenom usmál.

,,Pojedeš tam ty, nebo tam pojedeme všichni?" zeptal se.

,,Všichni ne, když Harry tam má zákaz," řekl jsem.

,,Nojo, na to jsem zapomněl," řekl a prohrábl si vlasy.

,,Pojedu já s Liamem," řekl jsem, postavil se a šel za Liamem zdělit mu nápad.

,,Kdy razíme?" zeptal se Liam, když jsem mu dořekl Niallovo nápad, promluvit si s Rory.

,,Zejtra. Něco mi říká, že už tam v práci nebude," řekl jsem, Liam přikývl a zadíval se znova do monitoru.

Myslí si, že najde ty příběhy, ale jen ať si hledá, možná bude mít větší štěstí, než já.

Z pohledu Liama:

Konečně dobrej nápad! Niall mě překvapuje.

Koutkem oka jsem zahlédl, jak Zayn zavrtěl hlavou, když jsem stále pátral po příbězích lidí, které to postihlo.

Prolezl jsem snad všechny blogy, ale stále nic.

,,...až když jsem si přála, aby můj táta nezemřel na rakovinu, objevil se přede mnou duch v černém..." přečetl jsem na asi dvacátém blogu.

,,TO JE ONO!" vykřikl jsem a pokračoval jsem ve čtení. Mezitím se okolo mě shromáždily ostatní kluci, dokonce i Zayn, a poslouchaly.

,,...a nabídl mi, že uzdraví mého tátu za mé tělo, které mu pučím vždy po setmnění, neváhala jsem a podepsala jsem to.

Jenže když jsem se druhý den na to probudila a na stolku jsem měla tři lebky, jsem teprv zjistila, že je ve mě ďábel.

Co jsem měla dělat? Rodičům jsem to říct nemohla, ještě by mě seřvaly.

Schovávala jsem lebky všude možně, i na zahradě jsem je zakopávala hned ráno a každý den jsem ve zprávách slyšela o zabití, kde nebyla nalezena lebka.

Veděla jsem, že jsem to byla já, kdo je zabil. Začaly mě nazývat Sběratel lebek, aniž by tušily, že je vrahem je holka.

Když to byl už rok, začala jsem být osamělá, trpěla jsem depresama, rodiče si myslely, že beru drogy! Když se začalo stmívat, zdrhla jsem z domova, aby ten ďábel nezabil moje rodiče...

V pokoji, z kterého jsem nevycházela přes den, jsem přemýšlela, jak se té smlouvy zbavit.

*O čempak přemýšlíš, drahá?* zeptal se mě, až jsem se lekla. Pověděla jsem mu, že jsem zapomněla, jak se ruší smlouva.

*Jak se ruší smlouva? Musíš nechat svého tátu zemřít. Ale musíš svou rukou a před setmněním, abych na tvých rukách cítil sladkou vůni krve!* odpověděl mi a já se roztřásla.

Přece bych nemohla zabít svého tátu, kterého jsem naopak chtěla mít naživu?!

Přemýšlela jsem každý den a každý den slýchávala, jak kvůli mě zemřou desítky lidí.

Po roce a půl jsem se rozhodla to udělat.

Jednou šla máma do práce kolem páté odpoledne, takže až jsem slyšela, že mámino auto odjelo, vzala jsem si nůž a šla dolů.

Táta seděl v křesle a koukal na televizi.

'Promiň mi to, tati,' zašeptala jsem a zezadu jsem tátovy prořízla krk.

Krev vystříkla po obýváku a já sledovala, jak tátova duše opouští tělo.

Zbývalo mi pár minut, tak jsem si umazala ruce od tátovy krve a čekala.

*Takže jsi to udělala? Smlouva je zrušena a ty jsi volná* řekl a já cítila, jak opouští mé tělo a pak naprosté uvolnění.

Umyla jsem si ruce, nůž jsem zakopala na sousedovic zahradě a až poté jsem zavolala policii.

Dodnes na to myslím a každou noc mám noční můry.

Dám vám jen jednu radu: Nikdy si nic nepřejte nahlas, nebo to může mít následky." dočetl jsem a kluci na to koukaly s otevřenou pusou.

,,Ty vole!" řekl Niall.

,,Tak to je krutý," řekl Louis a všichni jsme jenom přikyvovali.

,,Doufám, že tohle nezvopákl a Alex nemusel Rory zabíjet," řekl jsem a Zayn zmizel z pokoje.

Bylo na něm vidět, že si to nepřeje taky.