Sbohem, Sherlocku

Kapitola 4

Konec

Mycroft POV

Vadilo by ti říct to paní Hudsonové?" Zeptal jsem se ho.

"Ne. Neboj. Půjdu na Baker Street hned teď." Věděl jsem, že to nechtěl udělat. Cítil jsem to v jeho hlase a bylo mi ho líto.

"Dobře, je mi líto, že to musíš udělat."

"To je v pořádku. Bude lepší, když to udělám. Tebe by zabila." Usmál jsem se. Byla to pravda. Paní Hudsonová byla silná žena a nikdy nenechala nikoho, aby ublížil těm, které milovala. A ona Sherlocka milovala. Ne že by mě nenáviděla, ale určitě by mi to dávala za vinu, nebo by mi řekla, že jsem měl udělat něco, co by Johna zastavilo. Věděla, jak jsem mocný a že jsem měl možnosti to zastavit. Věděla to.

Když Greg zavěsil, otočil jsem se k muži, co byl za mnou.

"To byl Greg?" Zeptal se. 

"Ano, samozřejmě."

"Jak je na tom?"

"Není v pořádku, ale o to se později postarám."

"A co paní Hudsonová?"

"Ta je v pořádku. Zatím nic neví."

"Ví Greg, kde je Sherlock?"

"Ne. Není lehké najít mého bratra, když nechce být nalezen."

"Já vím..." Povzdechl si John. "Je to opravdu nutné? Chci říct, skočil jsem, odstřelovači jsou pryč... nemohu mu říct, že jsem živý?"

Podíval jsem se na něj. Byl to zvláštní pohled. Přesunuli ho do postele plné drátů a přístrojů. Plastový pytel, ve kterém byl a předstíral, že je mrtvý, ležel na podlaze vedle postele. Měl bolesti (což nebylo nic zvláštního, měl spoustu kostí zlomených), ale tvářil se, že nemá. Měl také ustaraný výraz. 

"Ne, jak řekl můj bratr, Moriarty je jako pavouk uprostřed obří sítě. Možná že odstřelovači jsou pryč, ale pokud vás uvidí živého, vrátí se a zabijí vás a mého bratra. Nemohu vás to nechat udělat." Zdálo se, že rozumí. Nechtěl, aby se mému bratrovi něco stalo a udělal by pro to cokoliv. Povzdechl jsem si. "Neočekávali jsme tuto situaci."

Jeho výraz se změnil.

"Vy jste tohle naplánovali?"

"Ano. Sherlock i já jsem věděli, že Moriarty chce se Sherlockem skoncovat. Ale věci nakonec nefungovaly tak, jak jsme očekávali. Nečekali jsme, že Moriarty využije vaše bližní, nebo že zabije sebe a rozhodně jsme nečekali, že vy budete na jeho místě."

"Takže co bych teď měl udělat?"

 "Musíte zničit Moriartyho království."

"Jak bych to měl sakra udělat?" Pokusil se pohnout a já viděl, jak bolestí zavřel oči. "Bože, tohle je práce pro Sherlocka..."

Samozřejmě že byla, ale on byl hloupý. Rozhodl se převzít jeho místo kvůli... pocitům, takže teď za to musel zaplatit svou daň. 

"Já vím, ale rozhodl jste se převzít jeho místo, takže to teď budete muset udělat. Nebojte se, pomůžu vám."

"Zemřu při tom?" Přiblížil jsem se k jeho posteli. Nechtěl jsem, aby se bál. Alespoň ne teď. Potřeboval jsem, aby byl v klidu, jinak by selhal. 

"Možná. To záleží na vás." Povzdechl si. Věděl jsem, že to byla odpověď, kterou nechtěl slyšet, ale nemohl jsem mu lhát. "Čeká na vás sanitka. Vezme vás do soukromého letadla. Jste pacient cestující na důležitou operaci. V letadle je taška s informacemi a všemi dokumenty, které budete potřebovat pro váš nový život."

Kývl a nastalo ticho. Věděl jsem, že se chce na něco zeptat, ale neměl na to odvahu.

"Uvidím se znovu se Sherlockem?"

"Až dokončíte svou práci."

"Postaráte se o něj?" 

"Udělám pro mého bratra něco lepšího."

"Co?"

"Postarám se o vás."

***

Když jsem dorazil domů, začal jsem netrpělivě kontrolovat můj telefon. Očekával jsem zprávu, fotku, hovor... něco co by mi řeklo, že můj bratr byl v pořádku. Samozřejmě jsem neočekával, že by mi zavolal můj bratr, ale možná někdo něco viděl...

Nic nepřicházelo.

Měl jsem lidi, co ho hledali všude. Kdyby tam někde byl, věděl bych o tom. Což to dělalo ještě horší. 

Můj bratr byl někde, kde jsem ho ani já nemohl najít.

Nevím kolik hodil jsem tam zůstal a čekal. A čekal. A čekal. 

Na něco co nepřicházelo.

Zaslechl jsem dveře, což přerušilo mé myšlenky. Gregory přišel a já vstal. Vypadal unaveně a smutně. 

"Špatný den?" Zeptal jsem se.

Usmál se, ale jeho oči byly plné smutku.

"Co myslíš?"

"Pojď sem." Řekl jsem a roztáhl ruce. Věděl jsem, že to s lidskými pocity moc neumím, ale nemohl jsem se dívat na Gregoryho v jakém je stavu a nic neudělat.

Přišel ke mně a já ho objal. Doslova na mě spadl. Třásl se. Jeho tělo bylo chladné a slabé. 

Přál jsem si, abych mu mohl říct vše, co jsem chtěl.

Chtěl jsem mu říct, aby si nedělal starosti, že mám vše pod kontrolou. Chtěl jsem mu říct, že John není mrtvý. Chtěl jsem mu říct, že tu jsem a že ho bych za něj položil život, kdyby to bylo třeba. Chtěl jsem mu říct, že ho miluji. Nikdy jsem mu nic z toho neřekl a chtěl jsem to říct. Ale nemohl jsem. Bál jsem se. Udělalo by mě to příliš slabým. 

Gregory se ode mně trochu odtáhl a podíval se na mě. 

"Co ty? Hádám, že to pro tebe byl taky těžký den."

"Ne tak špatný jako tvůj."

Posadil se na pohovku a já si sedl vedle něj. Ruku jsem obmotal kolem jeho těla a on položil hlavu na mou hruď.  

"Víš něco o tvém bratrovi?"

"Ne. A ani nebudu. Potřebuje být sám. Což je dobře, samota ho chrání."

"My ho ochráníme."

Usmál jsem se a znovu ho objal. Potřeboval jsem ho cítit tak blízko, jak jen to šlo. A v tom se začal třást. Hodně.

"Hej... děje se něco?" Zeptal jsem se. 

Podíval se na mě, v očích měl slzy.

"To jen... je to moje chyba. Já ho zatkl. Udělal jsem to, protože to byla má práce a protože kdybych to neudělal, Sherlock by neměl nikoho na své straně. Myslel jsem, že John to ví a že Sherlock to chápe. Ale oni to nevěděli. Proto John skočil. Nemohl vydržet to, co lidé říkali o Sherlockovi. Pamatuješ? Vždy ho bránil, když někdo nazval Sherlocka úchylem (org. freak). Vždy mluvil o tom, jak je Sherlock úžasný." 

Jedna část mě se v ten moment chtěla smát. Gregoryho teorie byla naprosto absurdní a nedávala žádný smysl. Byl to jen lidský mechanizmus obviňovat sebe. Normální u lidí. 

Ale jiná část mě chtěla brečet, obejmout ho, políbit ho... protože jsem se nemohl dívat, jak je Gregory nešťastný. 

"Není to tvá chyba, Gregory. John věděl, že Sherlock nebyl podvodník. Věděl, že jsi musel dělat svou práci."

Gregory skryl obličej ve svých dlaních. Hodně teď brečel. Objal jsem ho a přál jsem si, abych mu mohl říct pravdu. Ale neudělal jsem to. Nemohl jsem. 

"Neboj, pšššt... všechno bude v pořádku."

Zůstali jsme tak, dokud se Gregorymu neudělalo líp. Pak se na mě podíval.

"Musíme najít Sherlocka. Musí se cítit hrozně..." Poté položil jednu ruku na můj krk a druhou na mou tvář. Byly jemné a teplé. "Nedokázal bych žít, kdybys zemřel. M-Miluji tě, Mycrofte." 

"Miluji tě, Gregu." Řekl jsem v hlavě.

Povzdechl jsem si a políbil ho na čelo s vědomím, že následujícího dne už mě Gregory milovat nebude.