Stalo se to před mnoha lety. Bylo léto. Moje mladší dcera se právě narodila. Jediný problém byl, že to nebyla moje dcera ale sousedova. Věděl jsem to, ale bylo mi to jedno. Miloval jsem Paige tak, jako jsem miloval Ellen. To samé jsem ale nemohl říct o mé ženě. Miloval jsem ji, ale ona nemilovala mě.

Nikdy mě nemilovala. To byl ten problém.

Taky jsem v tu dobu měl zvláštní případ, který jsem nedokázal vyřešit, a tak jsem, jako i předchozího dne, vyrazil do hospody. V těch dnech mi to přišlo jako jediné řešení na mé problémy.

Viděl jsem ho, ale nevšímal jsem si ho.

Seděl na židli osamotě, na sobě měl ten jeho kabát a šálu. Byl bledý a vyzáblý. Více než normálně. Sledoval lidi, co vcházeli dovnitř. Objednal jsem si pivo a všiml jsem si, že se ke mně přibližuje.

"Mohu vám pomoc." Řekl mi.

"Pomoc s čím?"

"S tím případem, co nemůžete vyřešit."

Stál jsem tam, díval se na něj s otevřenou pusou aniž bych věděl, co říct nebo udělat.

"Vezměte mě na místo činu."

Zavřel jsem pusu, abych vteřinu na to řekl:

"Proč bych to dělal?"

"Protože já to dokážu vyřešit a vy ne."

"Jak víte, že to nemohu vyřešit? Jak vůbec víte, že dělám na nějakém případu?"

"No to je jednoduché. Stačí se na vás podívat."

Napil jsem se piva.

"Někdo vám to řekl."

"Kdo by mi to řekl? Vaše manželka, která si to právě rozdává s vaším sousedem? Nebo vaše dcera, která vlastně není vaše?"

Zaťal jsem pěsti. Bylo mi úplně jedno, jak to ví. Měl jsem chuť ho praštit do obličeje.

"Držet hubu hned teď."

"Uklidněte se. Jsem tu, abych vám pomohl. Jmenuji se Sherlock Holmes."

"Jak o mně všechny ty věci víte?"

"Z toho jak chodíte a mluvíte mohu vydedukovat, že vás něco trápí a poslední dobou hodně pijete, takže to musí být závažné. Máte kruhy pod očima z toho, jak teď málo spíte, ale není to z toho, že byste měl moc sexu. Viděl jsem vaši peněženku, když jste platil, a viděl fotku vaší dcery. Mohla by ta fotka být stará, ale jelikož málo spíte, tak to mimino je pravděpodobně stále mimino. Máte svůj snubní prsten, ale v peněžence nemáte fotku vaší ženy a jste v hospodě, místo abyste byl v sobotu večer doma se svou ženou a holkami, takže s ní máte problémy. Neměl jste už dlouho sex a štve vás to. Ale máte mimino, které mimochodem nevypadá jako vy, takže to pravděpodobně není vaše dcera. Vím, že pracujete pro Scotland Yard, protože jsem v peněžence viděl vaše ID. Nemáte moc peněz, už měsíce jste nevyřešil případ, což vás děsí. A pracujete na případu ztraceného prstenu. Bylo to lehké."

"Jak víte, že je moje žena se sousedem?"

"No, tím jsem si nebyl jistý, ale je to pravděpodobné. Má mimino a malou holku, nemůže odejít, protože nemá hlídání, ale nemůže si do domu přivést cizího člověka, protože holky by vám to řekly. Takže to byl soused nebo kamarád."

Povzdechl jsem si.

"Obojí. Jak můžete vědět, na jakém případu pracuji?"

Usmál se.

"Přečetl jsem si to v novinách. Dobrý rozhovor. Nemáte o tom případu očividně žádné ponětí, ale bylo vtipné vidět vaše dětinské dedukce."

Byl jsem ohromený. A naštvaný. Ale především ohromený. Ten muž o mně věděl všechno a to mě vůbec neznal.

"Jděte do hajzlu!" Byla ta jediná věc, na které jsem se zmohl.

"Vezměte mě na místo činu. Vyřeším případ, nemusíte mi platit, nikdo se o tom nedozví a vy budete hrdina. Výhra pro všechny."

"Jako co pracujete?"

"To vám řeknu, když mě vezmete na místo činu."

Usmál se, protože věděl, že už jsem to přijal, i když jsem nic neřekl.

***

"Mám to!"

"Takže?"

Mrtvola byla žena. Středního věku. Byla nalezena otrávená v zavřené tělocvičně. Jediné, co chybělo, byl její prsten.

"Místnost byla uzavřená a nikdo nemohl dovnitř. Jediný možný východ byla ventilační šachta. Řekl jste, že to nebyla správná odpověď, ale v tom jste se mýlil. Někdo ní přišel."

"Ale to je nemožné. Uvnitř jsou čepele, které se velmi rychle otáčí. A je to příliš malé. To by nikdo nedokázal."

"Neviděl jste Hledá se Nemo? No tak, máte dceru."

"Tomu nerozumím."

"Dal tam něco, čím ten mechanismus zastavil a vytáhl to, když odcházel."

"Ale pro člověka je to příliš malé."

"Opět špatně, Lestrade. Pro vás je to malé, ale my hledáme trpaslíka."

"Bratr oběti..." Zašeptal jsem.

"Tady máte svého vraha." Vyhrnul si lem kabátu nahoru a pak mi dal kartičku s jeho telefonním číslem. "Musím jít. Pamatujete si vše, co jsem vám řekl?"

"Ano."

"Fajn. Zavolejte mi, když zase nebudete něco vědět."

Už odcházel ke dveřím, když jsem si na něco vzpomněl.

"Jako co pracujete?"

"Ach... konzultující detektiv."

"Co to znamená?"

"To znamená, že mi zavoláte, když nebudete moci vyřešit případ."

"To nemůžete vědět."

"Ale vím. Na shledanou, Lestrade."

"Sbohem, Sherlocku."

A samozřejmě měl pravdu. Během těch let se mnou Sherlock vyřešil spoustu případů. Kromě toho, který byl pro mě nejvíce komplikovaný.

Smrt jeho nejlepšího přítele.