!! MOŽNÉ SPOILERY !!
(a taky LGBT tématika)

🧁 & ☕

Profesorka Koubová stála před tabulí a vykládala základy názvosloví organických sloučenin. Na tabuli pod jejíma rukama vznikaly další a další obrázky včelích pláství opatřených nejrůznějšími nožičkami, písmenky a čísly.

Kit věděl, že by měl dávat pozor. Když se téma jmenuje základy něčeho, je skoro jisté, že pokud člověk nebude dávat pozor, bude se po zbytek školního roku potácet lekcemi jak kuře bez hlavy.

(str. 43)

🧁 & ☕

Proč musí člověk chtít vždycky zrovna to, co nemůže mít? Začíná to, když nám jsou tři a chceme večeřet zmrzlinu, a od té doby se to jenom zhoršuje.

(str. 156)

🧁 & ☕

„Právě akorát," usmála se máma a k malované keramické míse plné báječně voňavých kulatých sušenek postavila třetí kouřící šálek s čokoládou. „Šlehačku?"

„Jasně," přikývl Kit současně s tím, jak Daniel odpověděl: „Ano, prosím."

„Totiž ano, prosím," opravil se Kit. „Totiž chci říct, sedni si, já ji přinesu."

(str. 184)

🧁 & ☕

Co si o něm Cristianova matka pomyslí? Že přijel s nějakými... neslušnými úmysly. Nebo spíš s úmysly realizovat ty úmysly. Protože úmysly tu byly, o tom žádná, ale rozhodně neměl v úmyslu...

Teresa se opřela o lokty, naklonila se znovu o kousek blíž a přerušila jeho splašeně uhánějící myšlenky, právě když začínal nabývat nejasného dojmu, že slovo úmysl ve skutečnosti vůbec neexistuje.

(str. 188 – 189)

🧁 & ☕

„Tak, a jsme doma." Kit zhoupl taškou tam a zpátky. „Doufám, že ho máma moc netrápí."

Kuře, to se ví, neřeklo ani ň.

„Netvař se tak na mě, já tě nepodřízl," napomenul ho Kit a otevřel dveře.

(str. 191)

🧁 & ☕

„Kite, Kite! Ta čokoládka má utrženou šňůrku! Můžu ji sníst?"

„To víš, já ti to dovolím a pak abych u večeře jedl tvoji zeleninku, viď," ušklíbl se Kit. Daniel vybalil dotyčný defektní kus ze staniolu a podal ho Věrce.

„Jen si dej. Cristian říká, že čokoláda je pro člověka vůbec to nejzdravější jídlo," prozradil jí spiklenecky.

Ještě než domluvil, Naďa vítězoslavně odervala šňůrku od vlastní čokoládky a zvedla ji nad hlavu.

(str. 202)

🧁 & ☕

Kit mu věnoval uražený pohled a rukou si zamkl pusu na imaginární klíč, který vzápětí imaginárně spolkl.

„Uvědomuješ si, že jednak ti není pět, a jednak to, co jsi právě předvedl, je z podstaty věci nemožné?"

„Však to taky nefunguje," zazubil se Kit vítězoslavně a natáhl se po další palačince.

(str. 211)

🧁 & ☕

„Asi začnu žárlit. Pojedeš rovnou s námi, nebo se sejdeme až v restauraci? Jen se musím zajet převléct."

„Do vašeho doupěte neřesti?" zhrozila se naoko máma a zasmála se. „Rozhodně."

„Náhodou abys věděla, už to dlouho nebude doupě neřesti," odpověděl Kit vítězoslavně a obrátil se na Daniela, který zrovna vystoupil z auta a šel mámě otevřít dveře. „Že ne?"

„Copak, chystáte se ho zbourat?" optala se máma nevinně.

Daniel vrhl na Kita vyčítavý pohled.

„Co nevíš, nepovíš."

„Já bych ho osobně nepodceňovala," nadhodila máma.

Daniel se rozesmál.

„Bojím se, že máš pravdu. No, vlastně jsme to chtěli říct až v restauraci..." Rozhlédl se, povzdechl si a odevzdaně potřásl hlavou. „Ale parkoviště je taky fajn. Budeme se brát."

„Tohle se mi nikdy neoposlouchá," rozzářil se Kit a objal ho. „Klidně to můžeš říct v restauraci ještě jednou."

(str. 270)

🧁 & ☕

Po nehorázně dlouhé době se zase ozývám i tady u Sbírky! :D Je to zásluha crazy_maris, protože jen díky tomu, že se o téhle milé knížce zmínila, jsem ji zase vzala do ruky. Za to ti náleží věnování, Mary :3

Muffin a čaj je asi něco trochu jiného, než co se tu obvykle objevuje, ale mám tu knížku opravdu ráda, o čemž svědčí i to, že jsem ji za (asi?) půlrok přečetla dvakrát celou se vším všudy a ještě asi třikrát prolistovala a četla jen vybrané scény, kterých bylo i tak dost. A pořád se mi ji nechce vracet, mám ji totiž půjčenou :D (Ale nebojte, brzy se navrátí k původnímu majiteli, nekradu knížky. Jen se ta výpůjční doba většinou velmi protáhne.)

Doufám, že jsem vás ukázkou tohoto dílka dočista neusladila :D Adios a muffin a čaj s vámi! 🧁☕