Nadešel předvečer Svátku prasečí hlídky.
Je nápadný klid.
Sněhu je dost, červenek celá hejna, ozdobený stromeček za každým oknem. Je však absolutní nedostatek velkého tlustého muže v červenobílém oblečení, který doručuje hračky...
Ten zmizel.
Dětská vychovatelka Zuzana ho musí najít nejpozději do rána, jinak nejen že nikdo nedostane dárky, ale ani nevyjde slunce. A naneštěstí jsou jejími jedinými pomocníky havran s oční vadou, krysí Smrť a bůh kocoviny.
A co je ještě horší, někdo leze komínem. Není to bába. Tentokrát má místo kosy pytel, ale je na něm něco smrtelně povědomého...
HO. HO. HO.
Šíří se podivné zvěsti.
A jestli se vám navíc kýve nějaký zub, buďte velmi opatrní...

✯

Filozof Didactylos shrnul všechny alternativní hypotézy do dvou vět. „Věci se prostě dějí. Čert je vem."
(str. 8)

✯

Členové Cechu vrahů se považovali za vzdělané a kultivované muže, kteří milují dobrou hudbu, jídlo a literaturu. A dobře znali cenu lidského života. V mnoha případech na penny přesně.
(str. 16)

✯

Služby cechu si mohl koupit každý. Cech si například v minulosti zaplatilo několik zombií, aby si tak vyrovnaly účty se svými vrahy. Odkraglli si rád pohrával s myšlenkou, že cech praktikuje absolutní demokracii. Nepotřebovali jste inteligenci, sociální postavení, krásu ani půvab, abyste si jej mohli najmout. Potřebovali jste jen peníze, které, na rozdíl od všech těch ostatních věcí, byly dostupné každému. Snad s výjimkou chudých, ale některým lidem prostě nepomůžeš.
(str. 18)

✯

Byl to tichý temný svět nočních můr, ale život se prostě brzo objeví všude, kde pro sebe najde sebemenší podmínky. Tam, kde je nenajde, mu to trvá o něco déle.
(str. 50)

✯

Je to případ velmi podobný případu quirmského filozofa Ventry, který říkal: „Možná že bohové existují, a možná také, že ne. Tak proč na ně v tom případě nevěřit? Jestli je to všechno pravda, pak po smrti přijdete na nějaké překrásné místo, a jestli to pravda není, tak nemáte co ztratit, ne?" Když pak zemřel, probudil se v kruhu bohů svírajících ošklivě vyhlížející hole a jeden z nich řekl: „Teď ti ukážeme, co si tady u nás myslíme o takových chytrácích, jako jsi ty..."
(poznámka autora, str. 69)

✯

  „Buď bez obav, von tě z ničeho nepodezřívá."
  „Jak to víš?"
  „No, dyť sme pořád eště naživu, ne?"
(str. 158)

✯

...
  „Nešoupnul jste jim doopravdy poníka do kuchyně, že ne?" naklonil se k Otci prasátek Albert, když se fronta posunula.
  NEBUĎ BLÁZEN, ALBERTE. ŘEKL JSEM, ŽE BY TO BYLO SMĚŠNÉ.
  „No, zaplať pánbůh. Chvilku jsem skoro věřil - "
  JE V LOŽNICI.
(str.159)

✯

  „Vzhůru do prádelny!" zvolal.
  „Ta je dole, Výsměšku," upozornil ho děkan.
  „Dolů do prádelny tedy!"
(str. 202)

✯

Vzoromil Výsměšek věřil, že vědění může člověk získat tak, že bude křičet na lidi, a důsledně to praktikoval.
(str. 239/240)

✯

  „ ... Mohli bychom to považovat za životaschopnou pracovní hypotézu?"
  Mágové se rozhlédli jeden po druhém.
  „Dokonale životaschopnou."
  „Samozřejmě, že ano."
  „Ano, to je přesně to, co je třeba servírovat vojskům!"
  „Jakým vojskům? Jaká věc? Co se servíruje vojskům?"
  „No... no přece vojskům se dávají... dávky konzervovaných potravin? Pořádné zbraně, dobré boty... a takové věci."
  „A co to má společného s tím, o čem tady právě mluvíme?"
  „No to se mě neptejte. On začal mluvit o tom, co všechno budeme dávat vojskům."
  „Byli byste už všichni laskavě zticha? Nikdo žádným vojskům nic nedává!"
  „Hm. A neměla by ta vojska přece jen něco dostat? Koneckonců, je předvečer Svátku prasečí hlídky."
  „Podívejte, já to použil jen jako řečnický obrat, chápete? Chtěl jsem tím jenom říct, že s vámi naprosto souhlasím. To je jen takový pestrý jazyk. Dobří bohové, přece jste si vážně nemysleli, že bych chtěl doopravdy dávat něco vojákům? Ať už v předvečer Prasečnic, nebo někdy jindy?"
  „Nechtěl jste?"
  „Nechtěl!"
  „To ale od vás není zrovna pěkné, co?"
  Rozšafín větu přešel bez povšimnutí. Určitě je to tím, pomyslel si, že jejich se zaměstnává hlubokomyslnými obtížnými věcmi a myšlenkami, a jejich ústům je proto dovoleno bloudit kolem bez omezení a dělat ze sebe nesnesitelné pitomce.
(str. 243 - 244)

✯

  „Jediné, co vím já, je, že kdyby nás táta o Prasečnicích chytil s pytlem hraček, hned by nás zflákal jako koně, protože by si byl jistej, že jsme je někde zčórovali."
(str. 280)

✯

 „ ...Jaké by to pro mě jako pro dítě byly svátky, kdybych si nesměl vedle krbu pověsit povlak na polštář - "
  „Povlak na polštář?" přerušil ho ostře starší pAsák.
  „No, do punčochy se toho zrovna moc nevejde," odpověděl děkan.
  „Dobrá, ale celý povlak na polštář?!"
(str. 288)

✯

  ... „Takže všichni hlavy vzhůru a chci vidět samé rozesmáté tváře!"
  Její pohled se srazil s pohledem staršího pAsáka, který neměl rozesmátou tvář pravděpodobně ani jednou v životě. Byl specialistou na obličeje otrávené a zamračené. Ten, který vykouzlil teď, by se klidně mohl účastnit mistrovství kyselých tváří.
(str. 296)

✯

... Pokoj lidem dobré vůle byla fráze ražená někým, kdo se ještě nesetkal se Starým Smrďou Rumem.
(str. 305)

✯

...
  „Neexistuje jakési staré rčení, které říká, že člověk za svého života sní přinejmenším jedno kolečko hlíny?"
  „Ano, ale neříká se tam, že ho musí sníst najednou."
(str. 338)

✯

  „Promiňte, promiňte," prohlásil Rozšafín, který se nad Časnačajem skláněl s otevřeným zápisníkem, „ale tohle je životně důležité pro pokrok přírodních věd. Viděl jste nějaká jasná světla? Proletěl jste zářícím tunelem? Pokoušeli se s vámi promluvit nějací zesnulí příbuzní? Jakým slovem byste nejlépe popsal - "
  Výsměšek ho odtáhl kousek stranou.
  „Co to má všechno znamenat, pane Ctibume?"
  „Měl bych si s ním opravdu promluvit, pane. Je to člověk, který se přiblížil prahu smrti!"
  „Tomu se přibližujeme všichni. Říká se tomu ‚život'."
(str. 406)

✯

Ehm. Spousta lidí tu vydala vánoční kapitolky a já se k nim ráda přidávám... Jen jsem prostě originální a mám čtyři dny zpoždění :D

Pravda je, že jsem to nějak nestihla dočíst do Štědrého dne. Ale i tak doufám, že jste si užili Svátek prasečí hlídky (nemůžu za to, že tady tomu říkají Vánoce) a přeju hodně zdraví, štěstí a nápadů do nového roku.

🍀