Rozzlobeným gestem ukázal ke vchodu na hřbitov. „Dobře víš, co jsem ti řekl o tom, když sem budeš chodit!"

Všichni se obrátili naznačeným směrem. Po cestičce vysypané jemným štěrkem k nim se smutnou tváří přicházel desátník Reginald Půlbotka s celou kyticí šeříku připevněnou na helmici. Přes rameno nesl rýč na dlouhé násadě.

„Je to mrtvý člověk! Já na svém hřbitově žádné mrtvé nestrpím!"

„Vždyť je jich plnej, Iti," snažil se ho utišit Kolík Aťsepicnu.

„Jo, ale ti ostatní se mi necourají dovnitř a ven!"

„Ale no tak, Legi, takhle vyšiluješ každej rok," obrátil se k němu seržant Tračník. „Copak on za to může, že ho zabili? Jenom to, že je někdo zombie, ještě neznamená, že to není slušný člověk."

(str. 31)

🛡️

Cestou ze schodů si dopnul opasek a dole narazil na doktora Trávomila, který právě vyšel ze své ordinace a utíral si ruce do pláště. Doktor se na Elánia nepřítomně usmál a pak se jeho oči zaostřily na uniformu. Úsměv se mu z tváře ani tak nevytratil, jako spíše zmizel v odpadu.

„Šokovaný?" nadhodil Elánius.

„Překvapený," odpověděl doktor. „Růžena asi nebude, řekl bych. Ale já nedělám nic zakázaného, abyste věděl."

„Pak se nemáte čeho bát," usmál se Elánius.

„Opravdu? To jen dokazuje, že opravdu nevíte, jak to tady chodí," potřásl hlavou doktor. „Měl byste chuť na něco ke snídani? Byly by tam ledvinky." Tentokrát to byl Elániův úsměv, co zmizelo beze stopy. „Jehněčí," dodával doktor.

(str. 126)

🛡️

„Dobrá, v pořádku, ale každý ví, že tam mučí lidi," zamumlal vzdorovitě Sam.

„Skutečně?" opáčil Elánius. „Tak proč s tím někdo něco neudělá?"

„Protože oni lidi mučí."

Aha, konečně se začínám dostávat k hnacím základům sociálních sil, pomyslel si Elánius.

(str. 152)

🛡️

Odkraglli se obrátil ke stolu a jakýsi pohyb – spíše nedostatek pohybu – upoutal jeho pozornost. Téměř na druhém konci haly seděl jakýsi mladý vrah a s knihou opřenou o talíř četl. Byl do čtení pravděpodobně velmi zabraný, protože ruka s prázdnou vidličkou mu zůstala na půli cesty k ústům.

Odkraglli mrkl na ostatní, vybral si z mísy před sebou jedno jablko. Nenápadně se napřáhl a se zlomyslnou přesností hodil.

Vidlička sebou švihla jako hadí jazyk a nabodla letící jablko ve vzduchu.

Čtenář obrátil stránku. Pak, aniž jeho oči opustily čtený text, pozvedl vidličku k ústům a ukousl si kus jablka.

Ostatní kolem stolu se podívali na Odkraglliho a ozvalo se dokonce dvojí nebo trojí uchechtnutí. Odkraglli rozzlobeně nakrabatil čelo. Jeho útok zklamal a on se musel pokusit vzít rozum do hrsti, což byla potíž, protože skoro žádný neměl.

„Ty jsi fakt magor, Psí nudo," řekl.

„Jistě, Odkraglli," souhlasil čtenář lhostejně a s očima upřenýma na stránku.

(str. 203 – 204)

🛡️

Kromě toho, že se Noční hlídka starala o dodržování policejní hodiny a hlídky u městských bran, neměla příliš mnoho povinností. Důvod byl zčásti v tom, že byla neschopná, a zčásti v tom, že nikdo ani neočekával, že by byla jiná. Chodili po ulicích, chodili pomalu, a prakticky vzato tak dávali každému nebezpečný čas na to, aby vzal nohy na ramena nebo zmizel ve stínech, a pak třásli svými zvonci a sdělovali spícímu městu, tedy městu, které předtím spalo, že navzdory tomu, co se děje v ulicích, je všechno v pořádku.

(str. 206)

🛡️

„Z čeho obviníte našeho muže, seržante?" zeptal se Sam.

„Útok na veřejného činitele se zbraní v ruce. Viděl jste ty nože."

„No, ale vy jste ho kopl."

„Aha, ano, správně. Zapomněl jsem. Tak mu ještě přidáme odpor při zatýkání."

(str. 224)

🛡️

Otevřel dveře k celám. Vězeň vstal a chytil se rukama mříží.

„Dobrá, takže přišli a vy mě pustíte ven," ušklíbl se. „Hoďte sebou a já za vás možná ztratím nějaké to slovo."

„Nikdo pro vás nepřišel, pane," vyvedl ho Elánius z omylu. Zamkl za sebou vstupní dveře a pak odemkl celu.

„Asi mají plné ruce práce," vysvětloval. „U Dollyiných sester došlo ke srocení lidu. Bylo tam i několik mrtvých. Možná, že to vašim lidem bude nějakou dobu trvat, než se pro vás dostanou."

Muž sjel očima ke skříňce s nářadím, kterou nesl svobodník. Byl to jen bleskový pohled, ale Elánius viděl kratičký záchvěv nejistoty.

„Aha, už je mi to jasné. Hodný polda a zlý polda, co?"

„Když myslíte," zabručel Elánius. „Jenže, abych tak řekl, máme málo lidí, takže kdybych vám dal cigaretu, kopl byste se sám do zubů?"

(str. 231)

🛡️

„Jsme policisté! Měli bychom se připravit!"

„Cože? Zamknout dveře a poslouchat, jak nám na střechu bubnují kameny?" podíval se na něj Elánius. „Nebo myslíte, že bychom měli vyrazit do ulic a všechny sbalit? Nějací dobrovolníci? Žádní? Já vám něco řeknu, seržante. Pokud chcete odvést kus policejní práce, tak běžte a zatkněte toho muže, který spadl do záchodu. Seberte ho pro vloupání a vniknutí na –"

Shoda se ozval strašlivý výkřik.

Elánius zvedl hlavu.

„A pokud tomu dobře rozumím, tak když zajdete nahoru, najdete na odpočívadle chlápka, který se spustil světlíkem nad schody a dopadl přímo na dveře od skříňky plné hřebíků, které tam někdo náhodou zapomněl," pokračoval. Podíval se na Srazilovu nechápavou tvář. „Oba jsou to hoši z ulice Kotevního řetězu, seržante," ušklíbl se. „Mysleli si, že sem vlezou po střeše a trochu si s těma sralbotkama pohrajou. Vrazte je oba do cel."

„Vy zatýkáte Nepojmenovatelné?"

„Nemají uniformy. Nemají odznaky. Mají zbraně. Tak tady zavedeme trochu pořádek, jak to od nás vyžaduje zákon, ne?" opáčil Elánius. „Mňácale, kde je to kakao?"

„Dostaneme se do průseru!" vyjekl Srazil.

Elánius nechal Srazila chvilku dusit ve vlastní šťávě, než si zapálil doutník. „To už jsme stejně, Větroměchu," usmál se a zamáváním uhasil sirku. „Jde jen o to, rozhodnout se, jaký malér si vybereme."

(str. 233 – 234)

🛡️

V denním světle byl menší a štíhlejší a vypadal spíše jako úředník a navíc jako úředník, který nijak zvlášť svědomitě nedbá o svůj vzhled. Vlasy měl řídké a několik silných černých pramenů přihlazených přes centrální lysinu naznačovalo, že ten člověk buď nemá zrcadlo, nebo ani špetku soudnosti.

(str. 288)

🛡️

„Víte, trocha čaje by vás opravdu uklidnila," odpověděl mu Zametač.

„Neříkejte mi, abych se uklidnil! Kdy mě dostanete domů?"

Z chrámu vyšla postava. Muž byl bělovlasý, vyšší a mohutnější než Zametač a připomínal dobře naloženého bankovního ředitele. Pozvedl ruku a nabídl Elániovi šálek čaje.

Elánius na okamžik zaváhal, ale pak šálek přijal a vylil nápoj na zem.

„Já vám nevěřím," řekl. „Mohlo v tom být cokoliv."

„Nedokážu si představit, co bychom museli dát do čaje, aby byl horší, než jak jste zvyklý ho pít," potřásl Zametač s despektem hlavou.

(str. 302)

🛡️

„Dnes jsem mluvil s lidmi, které čeká smrt," řekl. „Co myslíte, jak se po tom cítím? Dokážete si představit, jak se v takovém případě člověk cítí?"

Mniši na něj upřeli nechápavé pohledy.

„Ehm... ano," řekl Qu.

„Ano, víme," přikývl i Lu-Tze. „Každý, s kým mluvíme, zemře. Každý, s kým mluvíte vy, zemře. Každý zemře."

(str. 303)

🛡️

„Dejte se do pořádku, mládenci." řekl Elánius. „Za pár minut se tady objeví kapitán. Jak se zdá, došlo na to, předvést ukázku síly."

„Jaké síly?" nechápal Vilém Tupátko.

„No, víš, Vilíku, teď se stane tohle: My vyjdeme ven, a jak nás ti divocí a zavilí revolucionáři uvidí, vyděsí se tak, že rychle zalezou do svých děr." ušklíbl se Elánius. Okamžitě svých slov zalitoval. Vilém neměl o ironii ani ponětí.

„Chtěl jsem říct, že trochu provětráme uniformy," překládal.

„Ti nás rozmažou jak syrečky," usoudil Fred Tračník.

„Ne, když se budeme držet pohromadě," odpověděl Sam.

„Správně," přikývl Elánius. „Konec konců, jsme těžce ozbrojená jednotka, která jde na obchůzku mezi civilisty, kteří jsou, jak nařizuje zákon, neozbrojení. Když budeme opatrní, nebude nikdo z nás vážně zraněn."

Další chybný krok. Černý humor by se měl vyučovat na školách. Kromě toho se ozbrojení muži mohou dostat do potíží velmi snadno, pokud jsou neozbrojení civilisté dostatečně rozzuření, zvláště je-li příslušná ulice dlážděna dlažebními kostkami.

(str. 313)

🛡️

Podle učebnic dějepisu a některých jiných, pravdivějších pramenů to způsobí jeden jediný výstřel., který zazní zhruba při západu slunce.

(str. 313 – 314)

🛡️

Byla to okouzlující, ale současně poněkud zrádná teorie, která by se mohla zrodit například v hlavách Tupátka a Bijkyje, ano, možná i v nepřetrénovaném mozku desátníka Tračníka, a pokud jí Elánius dobře porozuměl, zněla přibližně takhle:

1. Předpokládejme, že prostory před barikádami jsou větší než prostory za barikádami, ano?

2. Z toho vyplývá, že prostory před barikádami zahrnují větší část města a mnohem více lidí.

3. Takže, opravte mě, seržante, jestli se mýlím, to svým způsobem znamená, že jsme před barikádami, chápete, co chci říct?

4. To ale zase znamená, že to nejsme my, kdo se bouří, no ne? Protože nás je víc, a většina se přece nemůže vzbouřit, to dá rozum, proč by to dělala?

5. Tím pádem my jsme ty hodný. Teda, my byli ty hodný pořád, ale teď to prostě bude tak jako úřední, ne? Jako vypočítaný, dokázaný matematicky.

6. Tak jsme si řekli, že tu barikošku posunem na Krátkou ulici, a pak, že ji šoupnem až k Šerošedý ulici a když už jsme byli tam, tak nás napadlo, co kdybysme ji šoupli až na druhej břeh řeky.

7. Myslíte si, že kvůli tomu budou nějaký trable, seržante?

8. Hele, seržante, proč se na mě tak srandovně díváte?

9. Tak promiňte, seržante.

...

   A celá ta teorie měla opravdu jistou strašidelnou logiku, pokud jste při uvažování vypustili takové věci jako „praktický život" nebo „zdravý rozum".

(str. 380, 381)

🛡️

Povšimněte si, prosím, obálky:

Na přední straně je něco nápadně podobného Rembrandtovu obrazu Noční hlídka, který je (ne úplně celý) na straně zadní.

To by mě zajímalo, jestli to vymyslel pan Pratchett sám, nebo někdo jiný...