~ pokračování minulé části ~

Ty spoilery platí i tady!

° * °

Lovec seržant Shadwell postoupil z hlavou nakloněnou k jedné straně. „Výborně," řekl. „Vidím, že jste připraven. Máte všechno?"

„Jistě, pane."

„Kyvadlo odhalení?"

„Kyvadlo odhalení mám."

„Palečnice?"

Newt namáhavě polknul a poklepal se po kapse.

„Palečnice," přikývl.

„Pevný podpalovač?"

„No, víte, seržante, já si myslím –"

„Pepo?"

„Pepo*," přikývl Newt smutně. „A zápalky."

* Pozn. aut.: Poznámka určená Američanům a dalším životním formám žijícím ve městech. Prostě a venkovsky založení Britové došli jednou provždy k názoru, že ústřední či etážové topení je příliš složitá věc, která by navíc nežádoucím způsobem podlamovala tradičně vysokou morálku ostrovanů. Proto dávají přednost systému, ve kterém se vybuduje a zapálí čadící hranička z malých kousků dřeva a kusů uhlí, na niž se narovnají velká vlhká polena vyráběná pravděpodobně z azbestu. Celé se to jmenuje „Neexistuje nic lepšího než hučící živý oheň, viďte?" Protože ani jedna z použitých složek nemá přirozený sklon hořet, dávají se úplně na začátku dospod malé bílé a páchnoucí krychličky, které vesele plápolají, dokud je hranice svou vahou neudusí. A právě těm malým bílým hranolkům se říká pevný podpalovač. Pevný snad, ale proč podpalovač...?

(str. 240 – 241)

° * °

Pozn. autora: PRO MLADÉ LIDI A AMERIČANY: Jeden šilink = pět vyčůrání. Pravděpodobně by většině z vás pomohlo porozumět prastarému finančnímu systému ALČ, kdybyste znali původní britský měnový systém: Čtvrťák. Dva čtvrťáky = jeden půlpenny. Dva půlpenny = jeden penny. Tři penny = trojník. Dva trojníky = šesták. Dva šestáky = jeden šilink neboli šilas (Britové používají název „bob"). Dva šilasy = florin. Jeden florin a jeden šesták = půlkoruna. Čtyři půlkoruny = desetišilasová bankovka. Dvě desetišilasové bankovky = jedna libra (nebo 240 penny). Jedna libra a jeden šilink = jedna guinea. Desetinné mzdové soustavě Britové vzdorovali velmi dlouho, protože ji považovali za příliš složitou.

(strana 244)

° * °

Jedna z dřívějších kapitol v knize Skvělá a přesná proroctví Agnes Magorésové, čarodějky se zabývala Agnesinou smrtí.

Angličané, kteří jsou všeobecně nevzdělaná a zabedněná rasa, nebyli tak hrr do upalování žen jako příslušníci ostatních národů Evropě. V Německu byly budovány hranice a hořely táboráky se stejnou teutonskou pravidelností, s jakou dnes začínají jejich slavnosti. Dokonce i pobožní Skotové, kteří už od pradávné minulosti vedli vleklý boj proti svým arcinepřátelům – Skotům, zapálili několik hranic, aby si tak ukrátili a zpříjemnili dlouhé zimní večery. Ale jak se zdálo, Angličané k tomu tak nějak neměli vztah.

Jeden z důvodů k jejich nechuti by mohl spočívat ve způsobu, jakým zemřela Agnes Magorésová. Její smrt víceméně předznamenala konec onoho bláznivého honu na čarodějnice v Anglii. Vyjící dav, který byl k nepříčetnosti vydrážděn Agnesiným zvykem chovat se jako inteligentní člověk a navíc ještě léčit lidi, vrazil do jejího domu jednoho dubnového večera. Byla už kompletně oblečená a čekala na ně.

„Prodlení máte," pokárala je. „Dobou tou juž jsem desítmo minut mníla na hranici plápolat."

Pak vstala, pomalým a těžkým krokem prošla náhle ztichlým zástupem a vydala se k hranici, kterou lidé narychlo navršili na vesnické návsi. Pověsti říkají, že pomalu vylezla na hranici, postavila se zády ke kůlu a sama za ním složila ruce.

„Toť správné jest," obrátila se k zaskočenému lovci. A pak, když se vesničané nesměle trousili k hranici, pozvedla svou krásnou tvář ozářenou svitem ohně a řekla: „Jen blíže přistupte, lidé dobří! Přistupte, nechť vás plameny hranice mé ožehnou. Jest to mé přání, aby jeden každý z vás v paměť svou vtiskl, jak poslední čarodějka anglická smrť svou jest vzala. Neb čarodějka věru jsem a toť důvod mého odsouzení, a přec nepochopuji, která že jest vina má. Proto nechť je smrt má poselstvím celému vezdejšímu světu. Jen přistupte blíže, pravím vám, a dobře pomněte, ký osud stihne každého, kdo s věcmi neznámými si zahrávati bude."

Potom se údajně usmála, zvedla oči k nebi nad vesnicí a dodala: „A to i tobě platí, ty hloupý starý blázne!"

Potom, co pronesla toto strašlivé rouhání, už jí z úst nevyšlo ani slovo. Dovolila, aby jí dali roubík, a vztyčená u kůlu pyšně jako královna pozorovala, jak lovcovi pacholci přikládají pochodně k otýpkám dřeva. Dav se skutečně stáhl kolem hranice. Několik lidí začalo přemýšlet a začalo ztrácet jistotu, že dělají tu správnou věc.

O třicet vteřin později zničil strašlivý výbuch celou náves a zahubil všechny živé tvory v okruhu několika set metrů. Záblesk byl vidět až v Halifaxu.

Došlo k strašlivé hádce, zda ono strašlivé neštěstí bylo dílem Božím, nebo výplodem ruky Ďáblovy, ale dopis, který se potom našel v Agnesině domku, vnesl do celé věci přece jen trochu světla. Ať už šlo o zásah Boží či Ďáblův, hmotně onomu neštěstí napomohl především obsah Agnesiných spodniček, pod kterými si díky svému věšteckému daru stačila ukrýt přes třicet kilo střelného prachu a šestnáct kilo hřebíků padesátek.

(str. 248 – 249)

° * °

Newt ve skutečnosti opravdu vlastnil malý domácí počítač, a to navzdory svým zkušenostem z mládí. Přesněji řečeno, postupně jich měl několik. Vždycky jste věděli, jaký počítač právě vlastní. Byly to jakési stolní počítačové verze Wasabi. Byly to ty, které například, hned po tom, co jste si je koupili, zlevnily na polovinu. Nebo se staly terčem sžíravé veřejné kritiky a během roku zmizely na vrakovišti dějin, nebo fungovaly jen tehdy, když jste je na nějakou dobu zavřeli do lednice. Nebo, když už to byly skutečně značkové a slušné přístroje, dostal Newt ty z výběhové série, které vykazovaly nějakou technickou závadu, nebo měly alespoň zavirovaný operační systém.

(str. 261)

° * °

Co se týče nábytku, byla Anatéma zařízena velmi skromně. Jediná věc, kterou si přivezla, byly hodiny, prastará rodinná památka. Nebyly to původní stojací hodiny, ale velké nástěnné hodiny s velkým kyvadlem, pod které by jistě E. A. Poe někoho s potěšením přivázal.

(str. 262)

° * °

Můžeme říci, že většina výjimečných psychických schopností je způsobena nedokonalou schopností zaostřit se v čase a vědomí Agnes Magorésové se v čase pohybovalo natolik volně, že byla považována za dokonale bláznivou i podle velmi benevolentních měřítek Lancashire sedmnáctého století, kde byli blázniví proroci něco jako vývozní artikl.

(str. 266)

° * °

Pozn. autora: Spolu se standardním upozorněním, jaké se u počítačů často nachází, ve kterém se říká, že jestliže 1) přístroj nefunguje, 2) nedělá všechno to, co slibuje nákladná reklama, 3) ruší svým provozem příjem rádia a televize nejbližších sousedů nebo 4) se dokonce stalo, že po otevření byla drahá krabice s přístrojem prázdná, nenese za to výrobce v žádném případě odpovědnost. Kupující by měl být šťasten, že mu bylo dovoleno předat výrobci své peníze a že jakýkoliv pokus o to zacházet s právě zaplaceným zbožím jako s vlastním majetkem bude mít za následek zvýšenou pozornost a návštěvu vážných mužů s výhružnými černými kufříky a velmi drahými hodinkami. Na Crowleyho udělaly výhrady a varování v průvodní dokumentaci, kterou počítačové firmy vybavovaly své výrobky, takový dojem, že zaslal jednu kompletní sadu Dolů, do oddělení, které připravovalo úpisy pro hříšníky. Místo komentáře k nim přiložil žlutý lepicí papírek, na kterém stála jen tři slova: „Učte se, hoši!"

(str. 305)

° * °

Abychom řekli pravdu, tak jediná věc, které Crowley v bytě věnoval pozornost, byly květiny. Byly bujné, zelené a překrásné a do poslední měly lesklé a zdravé listy.

To bylo tím, že Crowley alespoň jednou týdně prošel celý byt s ručním postřikovačem, květiny orosil a přitom k nim tiše promlouval.

O hovoru s květinami se doslechl začátkem sedmdesátých let na Rádiu Čtyři a považoval to za skvělý nápad. I když slovo hovořil možná není ten správný výraz pro to, co Crowley dělal.

Ve skutečnosti se v nich snažil vypěstovat strach z Boha.

Ještě přesněji strach z Crowleyho.

Navíc k tomu všemu ještě Crowley vzal každé dva tři měsíce tu rostlinu, která rostla nejpomaleji, měla nažloutlé listy nebo zkrátka nevypadala tak dobře jako ty ostatní, a nosil ji od jedné květiny ke druhé. „Rozlučte se se svou kamarádkou," říkal jim. „Ona si chudinka nedá říct..."

Pak s provinilou květinou opouštěl byt, aby se za hodinku dvě vrátil s prázdným květináčem, který pak na několik dnů postavil tak, aby ně něj všechny ostatní květiny viděly.

Jeho pokojové květiny byly nejkrásnější, nejzelenější a nejdokonalejší v celém Londýně. Také ovšem nejvystrašenější.

(str. 305 – 306)

° * °

„A odkud jste?"

Vysoký cizinec zvedl hlavu k Velkému Tedovi. Pak vstal. Byl to složitý pohyb – kdyby byly na plážích v noci lehátka, rozkládala by se podobným způsobem.

Zdálo se, že vstává věčně.

Jeho helma byla tmavá a kryla mu dokonale obličej. Velký Ted si uvědomil, že je vyrobena z jakéhosi podivného plastiku. Když se do ní člověk díval, viděl v ní jen svůj vlastní obličej.

Z APOKALYPSY, odpověděl vysoký cizinec. KAPITOLA ŠEST.

„Verše dva až osm," napovídal mladík v bílém.

Velký Ted na ně zíral. Spodní čelist se mu pomalu vysunovala a na spánku mu začala pulzovat modrá žilka. „Co to má znamenat?" zavrčel.

Někdo ho zatahal za rukáv. Sprasák. Obličej menšího motorkáře měl pod vrstvou špíny šedivě bledý odstín.

„To znamená, že jsme v průseru." oznamoval Velkému Tedovi.

Pak vysoký cizinec vztáhl ruku v šedé motocyklové rukavici a zvedl kryt své helmy. Velký Ted začal poprvé v životě litovat, že nevedl lepší život.

„Ježíši Kriste!" zasténal.

„Hele, ten by tady mohl bejt každou minutu," oznamoval mu Sprasák naléhavým tónem. „Asi zrovna hledá, kam by zaparkoval mašinu. Hele, měli bysme radši vypadnout a vstoupit do nějakýho klubu mladejch, nebo tak něco..."

Jenže nekonečná ignorance Velkého Teda byla jeho štítem i zbrojí. Zůstal stát na místě.

„Ale kurva," řekl užasle. „Pekelní andělé!"

Válka mu líně zasalutovala.

„To jsme my, Velkej Tede. Pravý vořechový."

Hlad přikývl. „Prvotřídní značkový zboží."

Znečištění si stáhl přilbu a rozpustil si dlouhé bílé vlasy. Převzal firmu, když Mor, mumlající něco o penicilinu, odešel v roce 1936 na odpočinek.

(str. 333 – 334)

° * °

„Víš," řekla, opatrně karty sklepla, sejmula a znovu smíchala tak, že okraje obou slabších balíčků pustila proti sobě, „někde jsem četla, že existuje sekta, která věří, že počítače jsou nástroje Ďáblovy. Její členové tvrdí, že Armageddon přijde, protože Antikrist spolupracuje s počítači. Údajně je to nějakým způsobem zmíněno ve Zjevení. Myslím, že jsem o tom nedávno četla něco v novinách..."

„To bylo v Daily Mail. ‚Dopis z Ameriky'. Z třetího srpna," přikývl Newt. „Bylo to hned za tou historkou o té paní z Wormsu v Alabamě, která naučila svou kachnu hrát na tahací harmoniku."

„Hm," zabručela Anatéma a na kolenou rozhrnula karty lícem dolů.

Takže počítače jsou nástrojem Ďáblovým, pomyslel si Newt. Nedělalo mu příliš potíží uvěřit tomu. Počítače musely někomu sloužit a Newt s naprostou jistotou věděl, že jemu ne.

(str. 395)

° * °

„Nemůžete po mně chtít, abych ho zastřelil! Vždyť je to jen obyčejný děcko!

„Ehm," ozval se Azirafal. „Ehm. Ano. To je pravda. Třeba bychom s tím mohli nějakou chvíli počkat, co myslíte?"

„Myslíš třeba, jako až vyroste?" ušklíbl se Crowley.

(str. 434)

° * °