„Můj otec mi říkával, že Bůh miluje kamení, mouchy, plevel a chudé lidi víc než celý zbytek všeho ostatního, co stvořil. A proto jich asi stvořil tolik."

(str. 264)

***

„Tohle byl určitě tvůj nápad. Tihle jsou takoví nešikové, že by prskavku nezapálili ani plamenometem."

(str. 293)

***

Richie ukázal na paní Coleovou, která trhala lístky v kině Aladdin ještě dávno předtím, než přišel zvukový film. Vlasy obarvené na jasnou červeň už měla tak řídké, že jimi prosvítala lebka. Měla obrovské vytahané rty, jež si růží barvila na švestkově fialovou barvu. Na tvářích měla nanesené divoké skvrny líčidla. Řasy měla obtažené černou tužkou. Paní Coleová byla dokonalý demokrat. Nenáviděla všechny děti bez rozdílu.

(str. 341)

***

Stan se zvedl. „Pojďme někam jinam," navrhl. „Začínám být nějak divně unavený."

„Mně se tu líbí," řekla Beverly. „Je tu stín a příjemně." Pohlédla na Stana. „Předpokládám, že chceš dělat něco dětinského, jako třeba jít na skládku a rozbíjet tam láhve kamením."

„Já docela rád rozbíjím láhve kamením," Richie se postavil vedle Stana. „To ta divokost ve mně, zlato, víš?" Vyhrnul si límec a začal si vykračovat jako James Dean ve filmu Rebel bez příčiny. „Oni mi ubližují," pronášel chmurně a škrábal se na prsou. „Chápeš, strašně. Moji rodiče. Škola. Společnost. Všichni. Je to tlak, zlato. Je to –"

„Je to sračka," Beverly zívla.

(str. 645)

***

(...) Děti jezdí na církevní tábory, na skautské tábory, na tábory bohatých dětí, kde se mohou naučit plavat a hrát golf, na tábory, kde je učí říkat „Krásné eso!" místo „Jdi do hajzlu!", když protivník pošle nechytatelný servis, co kolem vás jen prosviští. (...)

(str. 690)

***