Ahoj! Dobrá znamení jsem sice přečetla už na jaře, ale až teď jsem se dostala k tomu dát to všechno dohromady. A to při té nejvhodnější příležitosti. Je to maličkost, ale tímto přeju mé milé Ett vše nejlepší. ♡
Dobrá znamení budou rozdělena napůl, protože dohromady mají části, které podle mě stojí za zmínku, skoro čtyři tisíce slov. :D Jo a varuju - v tomhle případě jsou tam celkem masivní spoilery. Jděte si radši nejdřív přečíst celou tu knížku a až pak zavítejte sem. Stojí to za to. 👀

° * °

Azirafal zamrkal, spustil ruce a neohrabaně otevřel dveře.

„Do někoho jsi vrazil," řekl.

„To tedy ne," bránil se Crowley. „Někdo vrazil do mě!"

Vystoupili. Na silnici za bentleyem ležel bicykl, jeho přední kolo velmi živě připomínalo Möbiovu pásku a jeho zadní kolo se ještě pomalu otáčelo.

„Budiž světlo," řekl Azirafal. Silnici ozářilo bledě modré světlo.

Z příkopu kousek od nich se ozval užaslý hlas: „Jak tohle k čertu děláte?"

Světlo zmizelo.

„Dělám co?" zeptal se Azirafal nechápavým tónem.

„A jeje." Hlas teď zněl poněkud nejistě. „Musela jsem se praštit do hlavy nebo co."

Crowley vrhl nevrlý pohled na dlouhý škrábanec v lesklém laku na boku bentleye a na promáčknutý přední nárazník. Nárazník se vyrovnal a škrábanec se rychle zatáhl barvou.

„Tak vstáváme, mladá dámo," řekl anděl a vytáhl Anatému z křoví. „Žádné zlámané kosti." To bylo konstatování, ne vyjádření naděje. Pravda, byla tady jedna menší zlomenina, ale Azirafal neodolal pokušení udělat dobro.

„Neměli jste zapnutá světla," začala dívka.

„Vy taky ne," bránil se Crowley s provinilým výrazem. „Přiznejme si, co jsme si."

„Byli jsme na malém astronomickém výletě co?" ozval se Azirafal, který zvedal kolo. Z košíku před řidítky s kovovými zvuky vypadlo několik předmětů. Ukázal na otlučený teodolit.

„Ne," odpověděla Anatéma. „Tedy – vlastně ano. A podívejte se, co jste udělali se starým dobrým Phaetonem."

„Promiňte, ale teď nějak nerozumím..."

„S tím kolem. Je celé zohýbané a –"

„Tahle stará kola jsou až neuvěřitelně bytelná. Člověk by ani nevěřil, co všechno vydrží," řekl anděl a podal jí bicykl. Přední kolo se lesklo v měsíční září, stejně dokonale kulaté jako jeden ze sedmi kruhů pekla.

Nevěřícně na něj zírala.

„Dobrá, takže když jsme to vyřídili," řekl Crowley, „možná by bylo nejlepší, kdybychom se dali každý svou... hm. Hm. Vy byste asi nevěděla, kde je tady Dolní Tadfield, že ne?"

Anatéma stále ještě upírala oči na své kolo. Byla si téměř jistá, že když vyjížděla z domu, ta malá brašnička s pomůckami k opravě defektů pod sedlem nebyla.

„Je to tady kousek dolů z kopce," odpověděla. „Je to moje kolo, že?"

„No samozřejmě," odpověděl Azirafal, kterého napadlo, jestli to trochu nepřehnal.

„Jsem si jistá, že Phaeton nikdy neměl pumpičku."

Anděl se zatvářil provinile.

„Ale místo tam na ni je," odpověděl rozpačitě. „Ty dva malé háčky."

„Takže tady pod kopcem, říkáte," ujišťoval se Crowley a loktem strkal do anděla.

„Já se asi opravdu musela uhodit do hlavy," zkonstatovala spíš pro sebe dívka.

„Samozřejmě bychom vás svezli," pospíšil si Crowley, „ale bohužel to kolo by se nám do auta nevešlo."

„Jedině že bychom ho připevnili dozadu na nosič," zaskočil ho Azirafal.

„Bentley přece nemá – oh? Aha."

Anděl posbíral rozsypaný obsah košíku, uložil ho na zadní sedadlo a pomohl omámené dívce dovnitř.

„Jeden nemíjí své bližní," obrátil se Azirafal ke Crowleymu. „Zvláště když jsou v nesnázích."

„Ty možná ne," ušklíbl se Crowley. „Já klidně. Máme na práci jiné věci, nebo si zapomněl?" Crowley se podíval na nový nosič. Upevňovací popruhy byly v barvě blíže neurčeného tartanu.

Kolo se zvedlo, uložilo na kovovou mříž a pevně připoutalo.

„A kdepak bydlíte, má drahá?" zapředl Azirafal medovým hlasem.

„Moje kolo nemělo ani světlo. No, vlastně mělo, ale to bylo takové to světlo, kam musíte dávat baterie, které vám za pár dnů vytečou, a tak jsem ho odmontovala," odpověděla mu Anatéma. Pak upřela kosý pohled na Crowleyho. „Mám velký nůž na chleba," oznámila mu. „Tady někde."

Zdálo se, že její náznak Azirafala šokoval.

„Madam, já vás ujišťuji –"

Crowley zapnul světla. Na to, aby viděl na cestu, je sice nepotřeboval, ale věděl, že když je má rozsvícené, jsou lidé, které na cestě potká, podstatně méně nervózní. Pak zařadil rychlost a umírněným tempem sjížděl z kopce. Cesta opustila stromové loubí a po několika stech metrech dorazila na okraj středně velké vesnice.

Cítil, že je na ní něco povědomého. Byl tady sice před jedenácti lety, ale tohle místo mu každopádně něco připomínalo.

„Je tady někde v okolí nemocnice?" zeptal se. „Spravovaly ji řádové sestry."

Anatéma pokrčila rameny. „Myslím, že ne," odpověděla. „Jediné větší místo je tady tadfieldský zámeček. Co je tam, to nevím."

Tyhle Boží plány, ušklíbl se Crowley sám pro sebe.

„A přehazovačku," vrtěla hlavou Anatéma. „Moje kolo nemělo přehazovačku. Jsem si úplně jistá, že moje kolo nemělo přehazovačku."

Crowley se naklonil k andělovi.

„Oh bože, udělej zázrak a uzdrav tenhle bicykl!" zašeptal sarkasticky.

„Promiň, dal jsem se trochu unést," sykl Azirafal.

„Kostkované popruhy?"

„Tartan je stylový."

Crowley zavrčel. Ani při těch vzácných příležitostech, kdy se andělovi podařilo uvědomit si, že je ve dvacátém století, se nedokázal přenést přes rok 1950.

(str. 112 - 115)

° * °

Bylo to k zlosti. Odpověď musí být někde v Knize. Potíž byla v tom, že na to, abyste porozuměli Proroctvím, jste museli myslet jako polobláznivá, výjimečně inteligentní čarodějka ze sedmnáctého století, která měla hlavě uloženo něco jako souhrnný slovník pro luštitele křížovek. Ostatní členové rodiny říkali, že Agnes všechno popisovala tímto způsobem proto, aby smysl Proroctví ukryla před zvědavostí a pochopením nepovolaných. Anatéma, která se podezřívala z toho, že občas dokáže myslet jako Agnes,  došla soukromě k názoru, že Agnes psala oním stylem zcela úmyslně, protože to byla stará mrcha s vytříbeným smyslem pro zlomyslný humor.

(str. 116 - 117)

° * °

„Všechno vypadá tak mírumilovně," podotkl po chvíli. „Máš představu, jak se to asi všechno stane?"

„No, termonukleární záhuba byla vždycky velmi populární. I když musím říct, že světoví hlavouni se k sobě v současné době chovají jako rodní bratři."

„Co náraz nějakého toho asteroidu?" zamyslel se Azirafal. „To je dneska taky v módě, pokud se nepletu. Padne do Indického oceánu, bác ho – obrovský mrak prachu a vodních par – a sbohem všechny vyšší životní formy."

„Páni," zabručel Crowley pochvalně. Věnoval pozornost řízení a tomu, aby co nejvíc překročil předepsanou rychlost. Každá chvilka byla dobrá.

„To jsou dost odpudivé myšlenky, co říkáš?" prohlásil zachmuřeně Azirafal.

„Všechny vyšší formy života prostě jen tak spláchnem do kanálu."

„Strašné."

„Nezbude nic než prach a konzervativci."

„Fuj, to bylo hnusné!"

„Promiň, neodolal jsem."

Chvíli upírali oči na silnici před kapotou.

„Co třeba nějací teroristé – ?" začal s nadějí Azirafal.

„Z našich ale nikdo," odpověděl mu okamžitě Crowley.

„Z našich taky ne," připustil Azirafal. „I když ti naši si říkají bojovníci za svobodu."

„Něco ti řeknu," obrátil k němu na okamžik hlavu Crowley, jehož auto si sdíralo pneumatiky v zatáčkách tadfieldské přípojky. „Je čas vyložit karty na stůl. Já ti řeknu, kde máme my, a ty mi řekneš, jak jste na tom vy."

„Dobrá, tak začni."

„Ne, ty první."

„Ale ty jsi démon."

„Ale démon, který dostojí svému slovu, tomu věř."

Azirafal jmenoval pět politických vůdců. Crowley jich uvedl šest. Tři jména se vyskytovala na obou seznamech.

„Vidíš?" neodpustil si Crowley. „Je to přesně tak, jak jsem to vždycky říkal. Tihle lidi, to jsou pěkně mazaní mizerové. Nemůžeš jim věřit, ani co by se za nehet vešlo."

„Jenže já nemyslím, že by měl některý z těch našich za lubem něco tak velkého," uvažoval nahlas Azirafal. „Jen nějaké ty menší akty ter...  politického protestu," opravil se spěšně.

„Ach tak," odpověděl mu Crowley s trpkostí v hlase. „Myslíš žádné ty laciné masové vraždy? Jen prvotřídní služby, každá kulka osobně vystřelena zkušeným odborníkem?"

Azirafal se nedal vyprovokovat. „Co teď budeme dělat?"

„Zkusíme se trochu vyspat."

„Ty přece spát nepotřebuješ. Já taky nepotřebuju spát. Čert nikdy nespí a Bůh bdí věčně."

(str. 136 – 137)

° * °

„Co je to?" Azirafal a zvedl hnědý obdélníkový předmět.

Crowley se otočil. „Kniha? Moje není."

Azirafal obrátil několik zažloutlých listů. Kdesi hluboko v hlavě se mu rozezněly varovné zvonky bibliofila.

„Musí patřit té mladé dámě," řekl nakonec pomalu. „Měli bychom si zjistit její adresu."

„Podívej, já mám dost malérů i bez toho, nestojím o to, aby se o mně ještě navíc rozneslo, že vracím lidem jejich majetek," zamračil se Crowley odmítavě.

(str. 140)

° * °

Potíže s hledáním hnědé knihy v hnědém listí a hnědém bahně na dně příkopu porostlého hnědou travou v hnědém – no dejme tomu šedém – světle časného rána spočívala v tom, že to bylo naprosto nemožné.

(str. 141)

° * °

„A ty víš co je to okultista?" zeptala se.

„Jasně," přikývl Adam s nelíčenou sebedůvěrou.

„No, takže pokud tě moje odpověď uspokojila," usmála se Anatéma, „pojď dál. Sama už bych se něčeho napila.  A...  Adame Youngu?"

„Prosím?"

„Že jsi si právě myslel ‚naštěstí mám oči úplně v pořádku a žádnou prohlídku nepotřebuju', nebo ne?"

„Kdo, já?" podíval se na ni Adam a zčervenal jako pivoňka*.

*poznámka překladatele: Těm, kterým hned došlo, o čem je řeč, gratuluju. Pro ty, kterým to trvá stejně dlouho jako mně:  Slovník cizích slov:  okulista – poněkud zastarale oční lékař, oftalmolog.

(str. 177 – 178)

° * °

Uběhly tři velmi rušné hodiny. Zahrnovaly celou řadu telefonických hovorů, telexů a faxů. Velmi rychle po sobě bylo vytaženo s postelí sedmadvacet lidí a ti pak vzbudili třiapadesát dalších, protože jestli existuje nějaká jistota, kterou chce mít člověk, jehož někdo vzbudil ve čtyři hodiny ráno, tak je to ta, že v tom nelítá sám. 

(str. 185)

° * °

„Dobrá," přikývl Adam. Pak se poškrabal za uchem. „Teď jsem kvůli vám zapomněl, kde jsem to vlastně skončil."

„U létajících talířů," napověděl mu Brian.

„Jo, jasně. No, takže když náhodou opravdu vidíte letět UFO, přijdou ti muži z vlády a rozmluví vám to," začal Adam, který se rychle dostával do původního tempa. „Přijedou ve velkým černým autě. V Americe se to děje pořád."

...

„To tam musej mít pěkný dopravní zácpy," uvažoval Adam nahlas.  „Když po celý Americe jezděj chlapi ve velkejch černejch bourácích a vysvětlujou lidem, co viděli UFO, že žádný UFO neviděli. Většinou ti řeknou, že jestli je uvidíš znova, stane se ti ‚ošklivá nehoda'."

„Nejspíš tě přejede velkej černej bourák," usoudil Brian. 

(str. 199)

° * °

Azirafal byl první anděl, který si pořídil počítač. Byla to levná, pomalá a nevzhledná záležitost, inzerovaná jako ideální pro malé podnikatele. Azirafal ho velmi nábožně používal ke svému účetnictví a zhotovoval na něm daňová přiznání,  které byla tak přesná, že na něj daňový úřad pětkrát poslal hloubkovou kontrolu v hluboké víře,  že jim tají přinejmenším nějakou tu vraždu.

  (str. 203)

° * °

~ pokračování v další části ~