Ve čtvrtek v osm ráno se Arthur necítil zrovna nejlíp. Mátožně se probudil, vstal a mátožně bloumal po pokoji, otevřel okno, uviděl buldozer, našel pantofle a odbelhal se do koupelny umýt.

Zubní pastu na kartáček - tak. A drbat.

Zrcátko na holení - obrácené ke stropu. Nastavil ho. Na okamžik se v něm objevil buldozer za oknem koupelny. Řádně nastaveno odráželo Arthurovy štětiny. Odrásal je, umyl se, utřel a odbelhal se do kuchyně najít něco příjemného, co by se dalo vložit do úst.

Konvice, zásuvka, lednička, mlíko, kafe. Zívnutí.

Slovo buldozer mu už chvíli bloudilo myslí a hledalo, s čím by se mohlo spojit.

Buldozer za kuchyňským oknem byl pořádný kousek.

Civěl na něj.

Žlutý, pomyslel si a odbelhal se do ložnice obléct.

Cestou se zastavil v koupelně a vypil velkou sklenici vody a pak ještě jednu. Začínal se podezřívat, že má kocovinu. Ale proč? Copak včera večer pil? Došel k závěru, že nejspíš ano. Zahlédl cosi v holicím zrcátku. Žlutý, pomyslil si a belhal se do ložnice.

Zastavil se a přemýšlel. Hospoda, říkal si v duchu. Jéžiš, hospoda. Matně se rozpomínal, jak se rozčiloval, rozčiloval se kvůli něčemu, co mu připadalo důležité. Každému o tom vykládal a obával se, že dost obšírně - nejjasnější vizuální vzpomínku měl na skelné pohledy v očích lidí kolem. Něco o nějakém dálničním obchvatu, o kterém se právě dozvěděl. Jednalo se o něm už celé měsíce, až na to, že o tom zřejmě nikdo nevěděl. K smíchu. Lokl si vody. Však ono to nějak dopadne, rozhodl se, nikdo přece žádný obchvat nechce, obecní rada to nikdy nemůže prosadit. Však ono to nějak dopadne.

Ale že ho to stálo pořádnou kocovinu. Prohlížel se v zrcadle na dveřích skříně. Vyplázl jazyk. Žlutý, pomyslel si. Slovo žlutý bloudilo jeho myslí a hledalo, s čím by se tak mohlo spojit.

O patnáct vteřin později už byl venku a ležel před obrovským žlutým buldozerem, který se valil zahradní pěšinou.

Ⓓ Ⓞ Ⓤ Ⓖ Ⓛ Ⓐ Ⓢ    Ⓐ Ⓓ Ⓐ Ⓜ Ⓢ