Anarchos, znamená bez vládce či bez vlády. Může se jednat o malé skupiny či celé rody bez hierarchického postavení svrchovanosti, bez vůdčí osoby. Mořeplavce bez kapitána, voj bez velitele.

Díval se na ty řádky s nepochopením a zmatením, četl je stále dokola a pokoušel se přijít na smysl celé věci. Už Od brzkého rána seděl v knihách a učil se zpaměti spousty kapitol starých svazků. Hlava ho bolela, jak zapomněl zcela na pitný režim a oči se mu začínaly klížit, chtě nechtě, jelikož toho naspal méně, než by jeho mladičké tělo potřebovalo. Unaveně si protřel oči a přečetl dalších pár řádků.

Zřízení Anarchie doprovází často také ataxia a anomia, negativní jevy často zaměňující se se samotným základem věci.

S pleskavým zvukem knihu zavřel, položil ji na kamennou desku stolu a spustil chodidla dolů z kožešinového křesla. Visely mu ve vzduchu dobrou stopu a půl od země, tudíž musel seskočit, aby se na zem dostal. Ústa se mu samovolně rozevřela a on hlasitě zazíval. Opravdu by si měl jít lehnout, matka by se dozajista zlobila, vidět ho teď takto. Drobnými prsty si prohrábnul černé neupravené vlasy trčící do stran. Možná by mu pomohl odvar z bylin na bdělost?

„Už jsi na nohou? Slunce ještě nevyšlo nad obzor." Zpoza zdi vystoupil postarší muž, kolem pasu měl obmotaný purpurový pás chitónu, přes hruď stejné barvy peplos ovázaný rudou stuhou. Chlapec se na něj oddaně podíval, avšak nevypadal překvapeně. „Ty už také nejspíš." Prošel kolem něj, nehledě na další možnou konverzaci si stoupnul ke kotli s vodou a počal rozdělávat oheň. „Filiasi..." Otec se na něj díval sklesle avšak chápavě. Pro oba to bylo těžké období. Desetiletý chlapec ani nevzhlédnul od své práce, dál se zručně oháněl kolem ohniště na hliněné zemi a rozfoukával první plaménky. „...chlapče, měl bys jít spát. Ještě je dost času, než budeme muset vyrazit, budeš potřebovat sílu. Nebuď přece malicherný." Věděl, že by měl, věděl to, ale jednoduše to nedokázal. Kdykoli zavřel oči, viděl Elois v té bílé tóze na laťkovém voru s očima překrytýma dvěma zlatými mincemi a do očí se mu hnaly slzy. Nedokázal pořádně zaspat už několik dní. „Nebudu chodit spát v bílý den Galeode, to přeci pochop." Bezradný otec odlepil svá záda od studené stěny a přešel do stájí. Je ještě třeba ošetřit koně, než vyjedou. Filias tak zůstal k kuchyni sám, z kotle se začala linout vůně vařených bylin a zvuk bublající vody monotónně kolébal. Mladý hoch svléknul ze svého vypracovaného trupu tmavozelenou tógu a podložil si jí hlavu, stlaje si na zemi u hořícího ohně. Malá chvilka odpočinku jej taky nezabije.

Ještě kohout třikrát nezakokrhal a otec se synem již na koních mířili vzhůru na vysoký kopec daleko od rodného domu jejich. „Jak je možné, že náš voj nepodléhá anomii, Galeode? Neměl by postih negativních uskupení vždy záviset na vnitřním rozpadu?" „Jestliže jsou negativní, ať je bohové zevnitř rozežerou. Zeus ví, že my takoví nejsme. Bratři v boji i v životě Filiasi, na to nezapomínej. Nic pozemského nemůže rozdělit pravou víru a jednotu." Prošedivělé dlouhé vlasy vlály muži ve větru, jak se zvedal vítr. Dlouhý vous se houpal ze strany na stranu po purpurovém šatstvu, na zádech obou vlál rudý plášť připevněn zlatými kotouči. „Pak ať dá naše jednota poznat prohru té vzpurné Polis." Filias nebyl příliš obeznámen ve věcech bitevních, otec se jej snažil držet dál od větších výprav, snad z obav o mladý promarněný život. Kluk s havraními vlasy po své matce však zdědil urputnost a vytrvalost nevídaného rozměru. Nemělo cenu bránit mu v rozletu, neuposlechnul by. A pokud v bitvě padne, padne jako jeden z mnoha dalších, jež se postavili hrdě za svou věc.

Na kopci se šikovala menší uskupení jezdců, všichni vybaveni meči palcáty a velkými štíty na strojených koních. Na zádech rudé pláště, všichni v honosných tógách nejrůznějších barev od bílé po tmavošedou. „Nechť přeje nám bůh války Ares dobrého boje a klidu i ve smrti!" Rozřinčely se zbraně, rozřehtali koně a jednotný val pustil se ze svahu na protivníky. Svištěli proti nim šípy střílené z oblých luků, vzduchem létaly oštěpy a na zem dopadala nehybná těla. Poranění koně bolestně řehtali, dopadali na raněné nohy a káceli se na zadní, podlamuje se jim nohy. Blýskající se čepele se zasekávaly do masa statných soupeřů, prolévaly nelítostně krev nepřátel. Všichni bojovali za svou věc a pokud padnou, tak všichni společně. Nikdo z boje neunikne.
Čtvrtý den, anarchie z antické polis! Kdo nepochopil, i voj bez velitele může být anarchií. A hoši měli purpur a zelenou na sobě schválně, tyto barvy vyznačují smutek.
Vaše Tiranis!