Extra dlouhá kapitola, užijte si ji pořádně! PS: užila jsem záměrně více slangu a běžného hovorového jazyka včetně nadávek a sprosťáren, aby to mělo reálnější atmošku. Dejte mi prosím vědět, jestli to zabralo, nebo už to příště raději dělat nemám.

Probudil mne chlad na obličeji a nepříjemný vysoký pískot. Otevřel jsem oči, ale stále jsem měl před nimi pouhou tmu. Dlaní jsem se pokusil protřít si obličej, přičemž jsem narazil na něco mokrého, konkrétně na tričko. Stáhnul jsem jej ze tváře a kouknul směrem, odkud se ozýval ten nepříjemný zvuk. Seděl tam stále jen v teplácích, které mu ještě ke všemu byly těsné a vystresovaně si kousal nehty. Když uviděl, že jsem se probral, nahlas vydechnul vzduch hromadíce se v plicích a skočil mi kolem krku. „Probral ses! A já se tak leknul! To už mi nedělej!" Potěšen mou přítomností se usmál, stáhnul se zase bezpečně pryč z mého osobního prostoru a... no vlastně to bylo všechno. Prostě tam seděl a koukal na mě, nic víc. „Ehm... jak..jak se ti povedlo...no tohle? Byl jsi kytka! Malá zelená kytka! Jak..jak... já já to prostě nechápu." Modrovlasý hoch se podíval stranou k oknu, kde stále ležel na zemi rozbitý květináč a zbytky listů. „Já ani nevím. Prostě jsem si moc přál tě někdy obejmout no a někdy v noci, když jsem se probral, ležel jsem na zemi a vypadal takhle." Usmál se, jako by to bylo něco naprosto normálního a poposednul na posteli, kde mě musel nejspíš přenést, když jsem zkolaboval. „Jen tak?" „Asi vánoční zázrak!"

Nakonec jsem z něj nedokázal dostat víc, prostě pořád opakoval jen jak se probral a byl z něho kluk, namísto zelené květiny. Poslal jsem ho do koupelny, ukázal mu, jak se ovládá sprcha, donesl mu tam čisté oblečení a ručník, pak ho nechal o samotě, ať se pořádně umyje a dostane ze sebe tu hlínu. Nechápal přesně, proč po něm chci, aby se očistil, ale nakonec mě poslechnul. Seděl jsem zrovna na posteli po krátkém úklidu rozšlapané hlíny a po malé snídani, když se otevřely dveře a z nich vyšel on. Už nebyl od hlíny, chybělo mu tričko, tepláky měl na sobě přinejmenším nalepené, seč nepraskaly ve švech a z mokrých lesklých vlasů mu stékala voda na ručník přehozený kolem krku. Byl dokonale vysportovaný, vysoký a sakra pohledný. Děkoval jsem bohu, že se mi z té květiny přeměnil až poté, co jsem se odstěhoval od rodičů. Kdyby ho teď máma viděla, asi bych jí to dost špatně vysvětloval. „Zkoušel jsem si to obléct, ale je mi to malé, promiň." Pozvednul v ruce visící tričko s rozpačitým úsměvem na tváři. Měl ho malé?! To je triko, co mám tak o dvě čísla větší! Bože, jak vypracovaný musí mít hen hrudník, když ho nepřetáhne?! „To, to je v pohodě. Půjčím ti mikinu a budeme muset zajít něco koupit, takhle zůstat nemůžeš." Kouknul jsem na hodiny na stěně a pokýval hlavou. „Dneska mám až-„ „Odpolední, já vím, říkal jsi mi to včera." Skočil mi do řeči a vesele se usmál, asi šťasten, že mi mohl ukázat jakým je dobrým posluchačem. „Jo, vlastně máš pravdu. Tak...já se převleču a můžeme vyrazit. Dáš si zatím něco k jídlu?" Tázavě jsem se na něj otočil, zatím co jsem po pokoji hledal něco slušného na sebe. „Ehm, vybereš mi něco? Úplně se v tom nevyznám." Pohodil rameny a sednul si na židli ke stolu, na svou židli, znamená to, že si skutečně nedělá srandu? To by ale znamenalo, že květiny slyší a vidí všechno, co my. Takže i... Kvapem jsem se otočil čelem ke stěně. Tváře mi hořely studem a ponížením. „J-jasně, tak třeba křupky s mlíkem?"

Zatím co jedl a já se převlíkal, musel jsem myslet na to, jak strašně trapně si připadám. Potil jsem se momentálně jako prase, až ze mě teklo, obličej jsem měl červenější než přezrálé granátové jablko a ruse se mi klepaly, že jsem se skoro nedokázal převléct. Pane bože, pane bože! Vždyť já s Kryštofem dělal všechno! Nosil jsem si ho do koupelny, když jsem se sprchoval! Koukal s ním na telku, spal vedle mě na nočním stolku! Kupoval jsem mu dárky k vánocům a... Kristova noho, vždyť mě viděl i...no...tamto. Bože, chci se propadnout pod zem! „M-můžeme vyrazit?" Kompletně červený jsem se na něj otočil a nahodil nicneříkající úsměv.

Navštívili jsme společně několik obchodů, které už měly otevřeno a koupili alespoň základní vybavení. Neustále opakoval, jak moc mi děkuje, až jsem nad tím nakonec mávnul rukou a řekl, ať to bere jako opožděný dárek. On se zvesela usmál a řekl, že pro mě že je dárek zase on sám. Červenal jsem se z toho až na zadku.

„Hele Rolly, víš že se nemusíš stydět, že?" Zvesela na mě mrknul a chytnul mě kolem ramen. „C-co?" Posunul jsem si brýle na nose a tázavě na něj otočil hlavu. „No, jako že se nemusíš pořád tak červenat, už to přestává být zábava." Nasucho jsem polknul a zastavil se v chůzi. „Jak si to... co si myslíš že... vždyť já...ale ono-„ „Jak jsem to poznal? Mimo to, že máš červený obličej? Vyrostl jsem s tebou, nevzpomínáš? Kdo by tě měl znát líp než já? Prakticky spolu žijeme už od mého narození." Došel zpátky ke mně, podřepnul si, aby byl ve stejné výšce jako já a chytnul mě za ruku. Byl tak sakra vysoký, že u mě musel čapět! Víc stydno už mi být nemohlo. „Mě vůbec nevadí, že jsem to viděl, jasný? Nic to nemění. Pořád seš můj nejlepší kámoš a já zase tvůj, jo?" Kývnul a nepouštěje mou ruku se postavil a vydal směrem domů. Připadal jsem si teď jako malé dítě, nebo možná jako...ale kuš! Myslím na blbosti!

Zbytek dne jsme si povídali, nebo spíš já mluvil a Kryštof jako vždy jen poslouchal. Vlastně se nic moc nezměnilo, skoro jako by byl pořád kytka, hodně sexy kytka s obličejem a tělem modelu tak o dva metry vyšší než já. Z práce jsem se omluvil. Večer jsem mu pak ustlal vedle mě na posteli a postavil mezi námi důkladně vysokou zeď z polštářů. Oba jsme zalehli, já zhasnul světlo a chystal se usnout. Chvíli jsem ležel na boku a jen koukal před sebe, bylo zvláštní ho mít v posteli tímhle způsobem, ale na zemi jsem ho nemohl nechat, i když říkal, že by mu to nevadilo. „Hej Harolde, už spíš?" „Ne. Děje se něco?" Ohlédnul jsem se a nadzvednul na lokti, abych na něj skrz barikádu viděl. „Je čtvrtek, že?" „Co na tom teď záleží?" Nechápal jsem o co mu jde, ale ruka už mě začínala brnět, tak jsem se přetočil a odhodil polštář stranou, abych na něj viděl. „No...jestli tě stresuju, tak já můžu do obýváku, jen...co tvoje rutina?" Koukal jsem na něj jak na vola. Neměl jsem nejmenší ponětí, co to mele. Už jsem mu chtěl říct, jestli nespadnul na hlavu, když v tom mi došlo, co měl na mysli a následně jsem opět transformoval v podobu rajčete. „Sakra nedělej si ze mě srandu! Jasně že si nebudu h-honit když seš tu taky!" „Ale dřív ti to nevadilo." „Dřív jsem nevěděl, že mě vidíš, slyšíš, prostě tak! Byl jsi kytka!" „Jaký je teď rozdíl? Že už to víš?" „Jo! Teď je to...divný." Ze stresu mi přeskakoval hlas, že jsem chvílemi zněl spíš jako náctiletá holka, nebo jako bych byl zase v pubertě a procházel si mutací. Ty jeho otázky mi jednou způsobí infarkt. To nemá žádný pud záchovy, osobní prostor mu nic neříká? „Já ti pomůžu, jestli chceš." „Cože?! Zbláznil ses?!" Celý jsem nadskočil, když se mě jeho ruka dotkla a vyhrabal se až k čelu postele. Sakra, tohle byl tak blbej nápad, fakticky jsem ho měl nechat na zemi. A taky jsem si měl obléct pyžamo, ale když on zvyk je prostě zvyk. „No tak ne. Já jen myslel, že by ses možná necítil tak divně, kdybys v tom nebyl sám?" Chce mi volat sanitku, nebo co? Je to blázen!

Chtě nechtě, ačkoli moje mysl byla razantně proti, moje tělo bylo navyklé na rutinu, přesně jak říkal Kryštof. Z těch jeho oplzlých keců, sexy pohledů a samotné setrvačnosti se mi stavěl a já s tím nemohl nic dělat. „Jak jako sám?! To mi má pomoct, že na mě šahá můj mazlíček?" „Ale teď už nejsem mazlík, ne? Vždyť jsem větší než ty. A ta slečna u pokladny si myslela, že se mnou chodíš, tak co?" Málem jsem bolestně syknul. „A co jako? Proto mi ho chceš vy-vy-vy- prostě tamto?!" Po celém těle jsem se klepal, boule v trenkách mě pořádně bolela, obličej jsem měl jako v ohni a hlas mi skákal jako na horské dráze. „Ale teď už tu pomoc potřebuješ." Poukázal na zdvihající se kousek peřiny a než jsem stihnul něco trefného odseknout, dostal se přes polštáře ke mně a zmizel mi pod peřinou.

(Pozor, dál čtení na vlastní nebezpečí!)

„A-hhaaaah. Bože můj K-k-kryštofe." Se zakloněnou hlavou a prsty zamotanými v jeho vlasech jsem prakticky začal pozbývat vědomí. Měl jsem dojem, že se mi to všechno zdá, že jsem se zbláznil. Kdo by si kdy pomyslel, že mi bude kouřit moje maceška, že? „Hmmmmm, prosíííím." Zalapal jsem po dechu a přitlačil si jeho hlavu víc mezi svoje nohy. Tohle nebyl sen, tohle bych si ani já sám nedokázal vymyslet, a navíc...o tomhle by se mi nedokázalo zdát. Moje panictví obětuju bývalé kytce! Jasně, já vím že už je to pořádně trapné, je mi skoro dvacet pět, a ještě jsem s nikým nespal, dokonce ani nic jiného! Prostě jsem si vždycky vystačil s vlastní rukou, ale Bože, odteď už mi to stačit nebude! Jeho jazyk pilně pečující o můj penis, masivní velké dlaně mnoucí mi varlata a ty zuby, bože ty zuby. Měl jsem dojem, že se rozteču rozkoší, co mi prostupovala tělem. Nadržený jako křeček jsem hekal na posteli a sténal jeho jméno skoro jako nějaká děvka. Kdyby mě teď vidělo moje racionální já, pořádně by mě profackovalo. „Kryštofe!" zamručel mi něco v odpovědi a u toho se pobaveně pousmál, čímž mi vyslal po celém těle vibrace. Bylo mi hrozné horko, potil jsem se a lapal po dechu. Kde se proboha naučil něco takového?! Ode mě asi těžko, já si sotva zvládnu vyhonit nad nějakým časopisem. V životě bych neřekl nahlas, že i na tohle je zřejmě potřeba talent od přírody, ani jsem to říkat nemusel, však má mysl stejně věděla, že je to pravda. „Já-já už to a-asi nevydržím!" Pustil jsem jeho hlavu a zaryl prsty do prostěradla, ve stejnou chvíli se horkost jeho úst vytratila a můj už řádně cukající penis ofouknul chladný vzduch. „Hhhhnnn, prosím." Frustrovaně jsem zamručel a pohnul boky dopředu. Moje hlava stále spočívala v záklonu a oči jsem měl stisklé pevně k sobě. „Koukni na mě Rolly." Poslušně jsem otevřel oční víčka, ale jen trošku, aby mi ten pocit rozkoše třeba neutekl tou mezírkou mezi řasami a otočil na něj tvář. Kolem mého penisu se zase udělalo těsněji, jak jej objal jednou rukou a táhle posunoval dlaň nahoru a dolů. Trhaně jsem nabral kyslík do plic a vydal ze sebe němý výkřik, už zase mnou projela vlna statické elektřiny, až se mi ježily všechny chloupky na těle. Kryštof mi koukal zhluboka do očí, neodvážil jsem uhnout pohledem, aby nepřestal a potichu jsem kňučel rozkoší. Už zase jsem měl pocit, že to ve mně exploduje, otevřel jsem pusu, abych ho varoval, v tu samu chvíli se mi přilepil na rty a zajel svým jazykem do mých úst. Právě mi ukradnul moji první pusu v životě! Bože, on uměl i skvěle líbat, má vůbec nějaké vady?! Zasténal jsem mu do úst a obmotal mu ruce se zaťatými pěstmi kolem krku. Dokonale jsem se na něj nalepil, že mezi námi nebyl skoro žádný prostor a s výkřikem se odtrhnul z polibku. Před očima jsem měl mžitky a celé tělo se pnulo jako v křeči. Zhluboka jsem dýchal a pomalu se vracel zpátky na zem. Nechal jsem se udělat od své vlastní kytky, jak ujeté to může ještě být?

Kryštof ležel vedle mě, spokojeně se usmíval a svými enormně velkými dlaněmi mi prohrabával zpocené vlasy. Stočil jsem na něj svůj blažený úsměv a natáhnul se pro polibek. „Bylo to skvělý, děkuju ti." Musel jsem být ještě pořád otupělý z toho masivního orgasmu, proč bych jinak z úst vypouštěl takovou trapnou větu? „Hmm." Zamručel do polibku a přitáhnul si mě k sobě za pas. Já si hlavu položil na jeho hruď a stále se usmíval. Byl jsem úplně nahý a Kryštof měl na sobě jen trenky a ponožky, oba jsme byli špinaví, zpocení a unavení, ale spokojení, nic mi nechybělo. Zasmál jsem se nad představou, že celou tu dobu co mi kouřil měl na sobě ty ponožky, co si večer odmítnul sundat, chystal jsem se to zkontrolovat, můj zrak ale upoutala jistá ošemetná situace. Úplně jsem zapomněl na jeho vlastní nepohodlí, tedy myslím, že nepohodlí. Já se sice udělal, ale jeho stojáka jsem vůbec nezaregistroval. „Nevšímej si toho a spi, zítra musíš do práce." Usmál se a líbnul mě do vlasů. Musel jsem se pousmát nad tím, jak dobře mě zná. Bylo to, jako bychom měli propojené myšlenky, jako by mi četl každou hloupost, co mi mihne hlavou. „Jsi si jistý?" Nevinně jsem se usmál a jako by nehodou zavadil svými prsty o nadzvednutou látku. Kryštof už nic nenamítal, jeho prosebný pohled mi napověděl dostatečně, načež jsem se zhoupnul na rukou a vyskočil si nad něj, ukradnul si ještě jednu sladkou pusu a přesunul se níž, abych i jemu ulevil od tlaku v poměrně slušně vyvinutých partiích. Musím uznat, že jsem se mohl jít zahrabat.

--(Můžete zase číst)

Ráno jsem se probudil překvapivě brzy a pln dobré nálady. Jen co jsem otevřel oči, vytanula mi v hlavě vzpomínka na včerejšek, načež jsem se pro sebe spokojeně usmál. Nadzvednul jsem své tělo na levé paži a pravou hmátnul na noční stolek pro obroučky tlustých brýlí. Otočil jsem se už v sedě na druhou polovinu postele, ale namísto očekávaného výjevu nahého spícího zelenoočka se mi naskytla jen prázdná prostěradla zašpiněná od hlíny spermatu a potu. Vylezl jsem proto z pod peřiny rozhodnutý najít dlouhána ve svém bytě. V kuchyni nebyl, v koupelně taky ne a na chodbě ještě stále ležely jeho sandály, co jsem mu propůjčil, takže ven taky nešel. „Kryštofe? Maceško, jsi tady?" Zmateně jsem se vrátil zpátky k posteli, obešel ji celou dokola, jestli zase neleží na zemi, kouknul se o pod ní, ale nikde nic. „Kryštofe?" Vůbec se mi nelíbilo, že ho nemůžu najít. Přece by neodešel bosý, ne? Nenechal by mě tady, zvlášť po tom... Zvednul jsem pošpiněnou peřinu s tím, že ji alespoň vysvléknu a vyperu a v hlavě mi sepnulo. Nechal jsem přikrývky být přikrývkami, zapomněl na nějakou práci, jako v mdlobách jsem dopadnul na kolena vedle postele. Oči mě začaly neskutečně pálit, jak se do nich tlačily slzy a třepající se brada nechala proklouznout prvních pár vzlyků. „K-kryš-što-fe." Rozklepanými dlaněmi jsem zvednul z bíle povlečené matrace zkřehlou květinu a přitlačil si její povadající lodyhu na hruď, zatím co se mé tělo začalo otřásat hysterickým pláčem.

„It's hard to pass away, but it si harder to bet he one who stays."

Konec! Jak se vám líbila extra kapča na moje narozeniny?

Vaše Tiranis!