(ještě jednou Ray a Michael, aby vám nebylo líto, že je znáte tak krátce- viz DÝNĚ)

Smáli se mu, házeli na něj ořechy ze vzrostlého stromu a dělali si z něj terč jejich frustrace. Nebylo to poprvé dozajista ani naposled, co se mu něco takového stalo. Snášel jejich šikanu s klidem, zvyknul si na ni. Byly to jen hloupé klukovské hry, které vydrží a doma si pak pořádně zanadavá. Jakmile si jich nevšímal, nevzpíral se jejich zlým žertům, omrzel je. Nakonec ho párkrát kopli, rozházeli mu věci z batohu a odběhli utahovat si z nějaké holky ve flekatých šatech.

„Jsi v pořádku?" Zpoza stromu vykoukla malá holka, měla blond vlasy spletené do dlouhých holandských copů a na sobě růžovou sukni a tílko s jednorožci. Trochu poplašeně se ohlížela směrem, kudy odběhli oni kluci, když mu pomáhala sbírat věci rozházené a podupané po zemi. „Jsem v pohodě, byla to jen sranda." Aby ji ujistil, tak se neochotně usmál a převzal si od ní zapnutý batůžek naplněný teď už poničenými špinavými věcmi. Usmála se, ve tvářích se jí tak tvořily malé dolíčky. „Tak pojď k nám, Michael je nemocný. Rád tě uvidí, když teď nemůže z postele." Kývnul a vstal, oprašuje si zadek od prachu na školním dvoře.

Po cestě dlouhou ulicí si povídali a smáli se. Blondýnka nadšeně povídala o princeznách a ponících z televizního pořadu, na který se dívala dnes ráno, on si jen mumlal pod nosem něco o holčičích blbostech. Nepřiznal by to, ale víly ani princezny v růžových šatech se mu nikdy nepříčily tak, jak by správně měly. „Já už chci být taky velká jako vy! Pak bych tě mohla před těmi zlými kluky chránit!" Nadšeně poskakovala na místě a vykopávala do vzduchu svoje nešikovné nohy, až spadla na zadek. „Ha ha, to tak. To princové přece střeží princezny." „A já jsem tvoje princezna?" S nadějí v blýskavých očkách se na něj podívala, jako by na tom záležel celý její svět. „To víš že jo. Jsi moje krásná princezna a já tvůj ochranářský starší bráška ve zbroji!" „A co je potom Michael?" Zašklebil se, ztišil hlas a naklonil se až těsně k malé blondýnce, jako by jí právě sděloval něco neskonale tajného. „Líný tlustý drak." Dívka vyprskla smíchy, chytala se za bříško a vesele poskakovala.

Už byli skoro u domu, v přízemí svítilo světlo, maminka asi byla doma a starala se o nemocného Mikiho. Když vešli domů, ovanula je příjemná vůně hovězího vývaru a pečeného kuřete. Ray moc rád navštěvoval svého jediného kamaráda, a ještě raději se nechával krmit dobrotami jeho mamky. „Mááááámíííííí, jsem doooomááááá! A vedu Raye!" Vendy odhopkala do obývacího pokoje ze kterého se záhy začala nahlas ozývat znělka vílího seriálu. „To je skvělé zlato! Řekni Rayovi, že Michael je ve svém pokoji!" Z kuchyně šel hlas paní domácí slyšet jen velmi málo, přehlušuje jej hudba televizoru. Pro sebe se usmál, než si sundal tenisky a s taškou přes rameno vyšel do schodů.

„Ahoj Miki, máš se?" Zabouchnul za sebou dveře a sednul si na kraj postele, koukaje na v bolestech se svíjejícího chlapce. „Uuh, dávej bacha, strašně se mnou třeseš." Blonďák se zamračil a přitáhnul si nohy více k tělu. „Z čeho ti je tak špatně? Chřipka?" „Otrava. Máma dělala nějakou omáčku s houbami od naší sousedky a asi no nebyly jedlý hřiby. Snědl jsem toho nejvíc a je mi taky nejhůř, většině se ulevilo už včera." Držel v sobě smích, aby se na něj kamarád nezlobil, ale zvednutým koutkům nezamezil. Kdyby Michael pořád tolik nehltal, třeba by mu tak zle nebylo. „To máš z toho, že jsi jako popelnice." „To říkala máma taky." Tentokrát už se černovlasý klučina neudržel a opravdu se nahlas rozesmál. „Rayi, budeš tady se mnou...prosím?" Blond klučina se na posteli posunul a udělal prosebné oči. Z nějakého důvodu mu Ray v těchhle chvílích neuměl říct ne. Odložil batoh na zem vedle postele a lehnul si pod prohřátou peřinu ke svému nejlepšímu kamarádovi.

Trvalo to tak deset dalších minut, než se teplé prsty jeho ruky dotkly chladného obličeje. „Rayi, oni tě zase zmlátili?" „Jenom trošku, ale nebolí to." Nepřesvědčivě se usmál a raději otočil hlavu stranou, než aby se díval do kamarádových očí a musel mu u toho lhát. „Nevím, proč tě pořád mlátí. Co jsi jim provedl?" „Asi jsem divný." Nezaujatě pohodil rameny a stočil se na bok, aby se mu leželo lépe. „Nejsi divný, jsi jenom jiný. Máma říká, že není špatné být jiný. Že prý je v pořádku být homosexuál." Černovlasý kluk se na blondýna s nechápavostí vepsanou v očích podíval. „Být co?" „Homosexuál Taky nevím co to znamená, asi že se pořád tolik mračíš." „Blbečku." Bouchnul jej do ramene, ale vesele se zasmál. Měl rád, když si mohl se svým kámošem jen tak povídat v jeho posteli. Proč by se měl těmi idioty zabývat, když se má stejně tak dobře? Co mu tady chybí?

They laugh at me beacouse i'm different. I laugh atthem beacouse they are all the same.

Dejte mi hvězdičku a napište komentář!

Vaše Tiranis!