Slunce zapadalo za obzor, mísilo se se zelení čerstvě zvalchované trávy a ozařovalo zlatorudým světlem špičku nevysokého kopce. Stromy šuměly v poklidném větru, z nedaleké říčky sem doléhalo šumění vody a šplouchání proudu v prudkých meandrech. Uprostřed kruhu sestaveného ze starých polo ztrouchnivělých pražců praskaly v ohni větve smrků a modřínů, jejich osobitá vůně se vznášela v bělavém kouři vzhůru k mrakům, kousky neprosušeného dřeva syčely a vypouštěly do vzduchu malé mihotavé jiskřičky. Ze středu kola zněly polohlasem slova pomalé písně a líbivé tóny španělské kytary.

Na kraji hloučku pubertálních dětí seděl za opracovaným lakovaným trupem strunného nástroje kluk asi sedmnáct let a vybrnkával noty s takovou jistotou a vášní, že se nikdo neopovážil ho z jeho zanícení probouzet. Měl delší hnědé vlasy s jedním pramenem nabarveným na modro stažené do vysokého culíku, jeho blankytné oči sledovaly řádky notové osnovy, míhaly se ze strany papíru na druhý jako pingpongové míčky v zápase mistrů světa. Ze soustředění si kousal spodní ret popraskaný od častého utlačování a nedostatku tekutin. Dlouhé prsty mu po strunách hrály jedna radost, svými bříšky se otíraly o kovové napnuté strunky a vydávaly z nástroje tiché líbivé tóny.

„To je nádhera! Já chci taky umět hrát jako ty Lanci. Že mě to naučíš?" Tak dvě sedadla od bruneta seděla blondýnka. Vlasy střižené do mikáda jí padaly do očí když pohupovala hlavou do melodie. S každou další písní ohromeně vzdychla a nedokázala od mladíka s kytarou zpustit oči. Kdyby tak oplatil její zájem, to by jí ke štěstí úplně stačilo. „Já ti nevím Gigi, nechtěl bych pak měnit struny."

Celý hlouček se dal do tichého smíchu, zatím co se zelenooká blondýnky uraženě otočila a pro jistotu si ještě odsedla, což zapříčinilo ještě větší nárust smíchu ze strany ostatních. Dagmar neměla ráda posměšky a nesnášela tu Lancelotovu stránku, jež ji musela pokaždé nějakou dobře mířenou poznámkou urazit. Proč jen k ní nemohl být o něco milejší?

Lanc seděl na ztrouchnivělé dřevěné lavičce, klackem se šťoural ve vyhasínajícím ohni a pozoroval bělavý kouř vznášející se do výšky. Vždycky ho tolik fascinovalo, jak se teplý šedavý vzduch mísí s chladem okolí a vytváří abstraktní obrazce měnící se rychleji, než barva tváří Isabely, když ji někdo zalichotí. Miloval vůni pálícího se dřeva, praskání surového ohně, ladné křivky vznášející se páry. Miloval pohled na rudé mihotavé plameny, na stoupající kouř, na hvězdnou oblohu nad jeho hlavou, když takhle po večerech na horách uprostřed ničeho kempoval se svými kamarády a o nic víc se nestaral. Taky miloval zvuk kytary, jeho prsty otírající se o kovové struny a mámivý hlas zrzavého chlapce s těma nejhlubšíma hnědýma očima, jaké kdy viděl. Zoufale si povzdechnul natahuje prázdnou promrzlou dlaň k nebi do teplého zvedajícího se bílého vzduchu, jako by doufal, že tudy vede brána do jiných světů. Jako by se za oponou z mléčné mlhy mohla skrývat lepší budoucnost. Ohlédnul se za sebe, na úpatí lesa seděl v trávě jeho milovaný Jan a paží kolem pasu objímal štíhlé boky pýřící se Isabely. Jak si přál, aby mohl sedět na jejím místě se stejně rudými tvářemi a dýchat osobitou vůni cigaret a lékořice z mikiny silného chlapce. Jako v hypnóze sledoval kousek ohořelé bílé tyčinky padající do trávy a dohasínající slabým oranžovým světlem, než se opět zadíval na drobný čůrek kouře stoupající z nikotinové trubičky. Zahleděl se na ten slabý pramínek kouře, následně na silný proud vznášející se z táboráku a v tu chvíli myslel jen na to, jak jeho odporné zvrácené city narůstaly taky z takového bezvýznamného pramínku ve vodopád, jež ho pomalu spaloval.

Lehnul si do trávy, ruce dal za krk a pozoroval vznášející se bělavý kouř, zatím co si potichounku broukal melodii romantického ploužáku Eda Sheerana- Happier. Oči stočil ke kovovému hrnečku na pražci a příliš dlouho se nerozmýšlel, než celý obsah vlil do svého hrdla, dívajíc se přitom na nechutně se cucající páreček na kopci pod lesem.

„Cause baby you look happier, you do
My friends told me one day I'll feel it too
And until then I'll smile to hide the truth
But I know I'll be happier with you. "

První den říjnové zkoušky mé trpělivosti. Dejte vědět, jak se líbí!

Vaše Tiranis!