Jedna, dvě, čas už jde,
čas pro nás přijde si,
nakonec i pro tebe.

Učí nás mluvit,
mluvíme-li,
káží mlčet.
Učí nás chodit,
uhneme-li z dané cesty,
káží sedět.
K čemu tedy čas,
ten ztracený čas.
Čas musí být využit,
hojit rány,
proto ptám se:
,,Proč poslouchat ty černé vrány ?"

Jednou možná,
za několik let,
bude čistý tento svět,
očištěný mořem času,
do té doby musím věřit.
Nikdo jiný nežli já,
nikdo jiný nežli já,
nesmí trpět pohledem na tento svět,
hroutící, časem skolený svět.

Ale věřím,
že až zhroutí se plně,
začnete chápat mé myšlenky,
Čas je dar, dar pro nás,
nevyužijeme jej,
zmizí jako voda.