Z pohledu Zayna:

Harry zůstal, jak slíbil, přes noc u Jess a podle jeho zářící tváře, kterou měl, tak asi musely mít divokou noc.

,,Řekl jsi Jess, co se stalo s Rory?" zeptal jsem se.

,,Ehm... radši jsem to neudělal. Nevím, jak to vezme," odpověděl mi popravdě.

,,Stejně ji to musíme říct. Takže, vymyslel jste někdo plán, jak zjistíme tu podmínku?" zeptal jsem se a kluci se chvilku ostýchali, než z nich promluvil Niall.

,,A co takhle zeptat se Rory? Zkusíme to z ní nějak vytáhnout, třeba bychom se převlékly za novináře a řekly by jsme, že děláme na článku apod.," vysvětlil jeho plán a my "vyseli" na každém jeho slově.

,,To by snad mohlo vyjít," řekl jsem.

,,A Zayn by ji zkusil vrátit paměť polibkem," zavrněl Harry. Střelil jsem po něm pohledem, ale nic jsem neříkal.

,,Notak, Zayne, neříkej, že jsi o tom nepřemýšlel," uchechtl se Louis. Nojo, aby se k Harrymu nepřidal. Protočil jsem očima, radši se otočil a šel jsem nahoru.

Nahoře jsem místo do svého pokoje, zamířil do Roryninýho.

,,Zlato... strašně moc mi chybíš," řekl jsem a pohladil peřiny. Sedl jsem si na postel a vzpomínal.

Sakra! Zayne vzpamatuj se, děláš, jako by Rory umřela! Dal jsem si facku a porozhlídl jsem se po pokoji znovu. Můj pohled upoutala fotka na nočním stolku. Vzal jsem si ji a viděl jsem tam přímo zářící Rory a mě, jak se na ni dívám, místo do hledáčku. Pamatuju si ten den, byl to druhý den potom, co jsem byl osvobozený.

,,Zayne?" řekl Liam ode dveří a já se ho lekl.

,,Ano, Liame?" zeptal jsem se ho a položil fotku na stolek.

,,Mrzí mě, co se stalo s Rory," řekl.

,,Liame, ty za to nemůžeš. Nikdo z kluků za to nemůže," řekl jsem mu a postavil se.

,,Nojo, ale měly jsme to tušit. Nevím, jestli si vzpomínáš, ale s klukama jsem měli ten den, co tě Rory osvobodila, otevřenou ventilačku. Říkal, že si to odskáče," řekl a mě spadla brada.

,,Tak o tomhle jste mi neřekly," řekl jsem a Liam se tvářil ještě víc provinile.

,,Promiň, myslely jsme, že to říká jen tak. Nevěděly jsme, že to myslí tak vážně," řekl s hlavou dolů a rukama v pěst. Ostře jsem se nadechl a pomalu vydechl.

,,Jestli potkám Alexe, vymlátím z něho nejprv toho Ďábla a až potom jeho duši," procedil jsem skrze zuby a Liam se na mě vyplašeně podíval. Jemně, i když jsem se musel převládat, jsem ho odstrčil ze dveří, zamknul jsem se u sebe a pustil jsem si nahlas muziku, abych se nějak uklidnil.